ECLI:CZ:US:2011:4.US.3288.11.1
sp. zn. IV. ÚS 3288/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 6. prosince 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera ve věci navrhovatele V. H., zastoupeného JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem se sídlem Sokolská 270, 470 01 Česká Lípa, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 9. září 2011 č. j. 55 To 468/2011-20, usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 10. srpna 2011 č. j. 0 Nt 76/2011-8 a usnesení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 7. listopadu 2011 č. j. 4 KZV 34/2011-259, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jímž označený soud zamítl jako nedůvodnou jeho stížnost směřující proti (ústavní stížností rovněž napadenému) usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 10. srpna 2011 č. j. 0 Nt 76/2011-8, kterým bylo rozhodnuto, že se stěžovatel podle §68 odst. 1 trestního řádu z důvodů uvedených v §67 písm. a), b) trestního řádu bere do vazby. Zároveň, že se podle §73a odst. 2 písm. b) trestního řádu nepřijímá nabídka peněžité záruky ani písemný slib stěžovatele dle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu, jakož ani záruka zájmového sdružení ve smyslu §73 odst. 1 písm. a) trestního řádu.
Usnesením ze dne 7. listopadu 2011 č. j. 4 KZV 34/2011-259 Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočka Liberec následně rozhodlo podle §71 odst. 3 trestního řádu o ponechání stěžovatele ve vazbě.
Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Mělo se tak dle přesvědčení stěžovatele stát v důsledku (v návrhu blíže rozvedených) procesních pochybení policejních orgánů, státního zastupitelství a soudu. Stěžovatel konstatoval, že se na jemu vytýkané trestné činnosti jakkoliv nepodílel a do vazby byl vzat toliko v důsledku medializace jeho kauzy. Proto se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak Ústavní soud opakovaně konstatoval, do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 18/96, IV. ÚS 137/2000, III. ÚS 121/02, I. ÚS 585/02, III. ÚS 1926/10).
Podle přesvědčení Ústavního soudu napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jímž je precizováno jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Liberci, (a i toto rozhodnutí) z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto usnesení uvedených v §134 odst. 2 trestního řádu obstojí. Stížnostní soud se s námitkami stěžovatele racionálně přezkoumatelným způsobem vypořádal, v důsledku čehož lze jeho úsudek podřadit pod výraz (ústavně souladného) nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR.
Nutno zdůraznit, že z pohledu dosavadní důkazní situace a jejího hodnocení stížnostní soud pouze pro účely vazby přesně vyjmenoval důvody, o něž se jeho poukaz na v posuzované věci konkrétně a individuálně hrozící vysoký trest opírá (srov. kupř. nález sp. zn. III. ÚS 566/03). Rovněž odkázal na další konkrétní okolnosti zakládající důvodnou obavu z jednání v citovaném ustanovení předpokládaného. Již tento vazební důvod je pro výrok napadených rozhodnutí důvodem dostatečným, pročež není zapotřebí se ostatními výhradami stěžovatele upínajícími se k ustanovení §67 písm. b) trestního řádu výslovně zabývat. Procesní pochybení vytýkaná orgánům činným v trestním řízení týkající se provádění důkazů budou podrobeny přezkumu (v následujícím řízení) v rámci rozhodování o meritu věci a v této fázi řízení tyto námitky nemají dostatečně relevantní souvislost s rozhodovacími důvody, na nichž stížnostní soud výrok napadeného rozhodnutí založil.
Pro uvedené Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
V rozsahu návrhu směřujícímu proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 7. listopadu 2011 č. j. 4 KZV 34/2011-259 nutno konstatovat, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a proto jej Ústavní soud pro nepřípustnost odmítl [§75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2011
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu