ECLI:CZ:US:2011:4.US.3485.10.1
sp. zn. IV. ÚS 3485/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Mgr. M. Š., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Praha 1, Charvátova 11, proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. září 2010 č. j. 10 C 120/2010-24 a ze dne 27. října 2010 č. j. 10 C 120/2010-43, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 8. prosince 2010, stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") ze dne 8. září 2010 č. j. 10 C 120/2010-24 ve výroku I. a usnesení téhož soudu ze dne 27. října 2010 č. j. 10 C 120/2010-43 ve výroku II. s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva a svobody, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že obvodní soud v právní věci stěžovatele proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti o zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 12 000,- Kč rozhodl usnesením ze dne 8. září 2010 č. j. 10 C 120/2010-24 tak, že návrh stěžovatele na přerušení řízení zamítl (výrok I.), dále uložil stěžovateli podle ustanovení §104 odst. 2 o. s. ř., aby ve lhůtě 1 týdne odstranil nedostatek podmínky řízení a uplatnil svůj nárok u příslušného ústředního orgánu, jinak může být řízení zastaveno (výrok II.), přičemž toto usnesení nebylo odůvodněno (§169 odst. 2 o. s. ř.). Dalším usnesením ze dne 27. října 2010 č. j. 10 C 120/2010-43 obvodní soud jednak usnesení ze dne 8. září 2010 opravil tak, že na 1. řádku výroku II. se za slovo "dne" vkládají slova "doručení tohoto usnesení" (výrok I.), dále návrh stěžovatele na doplnění usnesení ze dne 8. září 2010 o odůvodnění výroku zamítl s odkazem na ustanovení §169 odst. 2 o. s. ř.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že mezi stěžovatelem a obecným soudem nepanuje shoda v otázce, zda nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu musí být před podáním žaloby předběžně projednán u ústředního orgánu státu podobně, jako je tomu v případě nároku na náhradu škody [§14 a §15 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb.")]. Podle názoru stěžovatele se právní názory na tuto otázku různí, a to dokonce i v judikatuře Ústavního soudu a v této souvislosti odkázal na nálezy vydané pod sp. zn. IV. ÚS 391/07 a II. ÚS 1191/08. Stěžovatel dále namítal absenci řádného odůvodnění napadených usnesení s tím, že postup obecného soudu vykazuje znaky svévole v rozhodování. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na nálezy Ústavního soudu vydané pod sp. zn. I. ÚS 904/08, I. ÚS 801/08, I. ÚS 30/94, I. ÚS 645/2000 a I. ÚS 1589/07.
Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a ve své judikatuře již dříve uvedl, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavně právního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory těchto soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod.
Zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Ústavní soud konstatuje, že obvodní soud napadené rozhodnutí vydal dne 8. září 2010 zcela v souladu s dikcí ustanovení §169 odst. 2 o. s. ř. bez odůvodnění. Rovněž nelze přisvědčit námitce stěžovatele, že otázka předchozího uplatnění nároku na nemajetkovou újmu není jednoznačně judikována. I ve vztahu k uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle §31a zákona č. 82/1998 Sb. je třeba aplikovat ustanovení §14 téhož zákona, podle něhož je předběžné uplatnění nároku na náhradu škody u úřadu dle ustanovení §6 zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Předběžné projednání nároku má dle ustanovení §14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. obligatorní charakter, přičemž nejde v případě uplatnění nároku u příslušného úřadu o formu správního řízení, nýbrž jde o postup mající zabránit sporům. Ustanovení §15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. pak ukládá podmínku, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. (srov. nález sp. zn. III. ÚS 3136/08, II. ÚS 1054/09 a IV. ÚS 2674/10 dostupné na http://nalus.usoud.cz/).
Ústavní soud uzavírá, že podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s vydanými procesními rozhodnutími obvodního soudu. Argumentace stěžovatele při nesouhlasu s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. Právní názor, který obvodní soud zaujal v souladu s ústavní zásadou nezávislosti soudní moci (čl. 81, čl. 82 Ústavy), má oporu v aplikovaných ustanoveních o. s. ř.
Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které obvodní soud v řízení vyvodil, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do stěžovatelem tvrzených základních práv chráněných Listinou a Úmluvou.
Napadená rozhodnutí nejsou ani v rozporu se závěry, vyjádřenými ve stěžovatelem citovaných rozhodnutích, neboť tato na posuzovanou věc nedopadají.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 18. ledna 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu