ECLI:CZ:US:2012:1.US.4286.12.1
sp. zn. I. ÚS 4286/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele L. A., zastoupeného Mgr. Marianem Jeřábkem, advokátem se sídlem Jakubské nám. 4, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti příkazu k domovní prohlídce ze dne 11. dubna 2012 sp. zn. 0 Nt 2113/2012 vydanému Okresním soudem v Trutnově, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí Okresního soudu v Trutnově a tvrdil, že jím došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 12 odst. 1, 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva svobod.
Stěžovatel uvedl, že ústavní stížnost je podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Považuje ji současně za přípustnou ve smyslu §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dle stěžovatele totiž ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť je "dán obecný zájem na rušení veškerých nezákonně nařízených domovních prohlídek, pokud k tomu právní řád České republiky poskytuje zákonné prostředky, a to až do doby, kdy se obdobný postup obecných soudů a orgánů činných v trestním řízení stane ryze výjimečným".
S poukazem na argumenty v ústavní stížnosti podrobně rozvedené stěžovatel posléze navrhl, aby Ústavní soud jednak zrušil napadený příkaz k domovní prohlídce a dále aby zakázal Policii České republiky pokračovat v porušování základních práv zakotvených v čl. 12 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a přikázal jí obnovit stav před tímto porušením, a to vydáním věcí zabavených při domovní prohlídce provedené dne 12. dubna 2012 na základě tohoto příkazu.
Je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání, soudce zpravodaj jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne [§43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§75 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uvozuje marginální rubrika vymezená slovy "Nepřípustnost ústavní stížnosti".
Dle odstavce 1 tohoto ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu §72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a dále) vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
§75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. stanoví, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.
Z tohoto ustanovení vyplývá, že předpokladem pro použitelnost této výjimky je, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a neprošel tak všechna možná stádia řízení (srov. Filip J., Holländer P., Šimíček V.: Zákon o Ústavním soudu, Komentář, 2. Přepracované a rozšířené vydání, 2007, s. 574).
Z dnes již ustálené judikatury Ústavního soudu podává se odpověď na přípustnost ústavní stížnosti napadající příkaz soudu k domovní prohlídce potud, že ústavněprávní přezkum je z pohledu této podmínky co do posouzení argumentů obsažených v návrhu věcně otevřen, tj. že ústavní stížnost vůči tomuto rozhodnutí soudu je přípustná [srov. kupř. nálezy sp. zn. II. ÚS 298/05, II. ÚS 362/06, II. ÚS 789/06, II. ÚS 474/07, IV. ÚS 1780/07 a II. ÚS 3673/10 (dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz)].
Poukaz stěžovatele na §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. tudíž není v této souvislosti případný. Výjimka do něj vtělená, co do jednoroční lhůty k podání návrhu, připíná se očividně k situacím nepřípustnosti návrhu a odtud vyplývá i její pojmový znak spjatý (nerozlučně) se skutečností, že stěžovateli zákon poskytuje procesní prostředky (procesní prostředek) k ochraně práva dle §75 odst. 1 citovaného zákona, které do okamžiku podání ústavní stížnosti nevyčerpal. Oproti tomu dovolávat se lhůty jednoho roku (k podání ústavní stížnosti) lze tudíž - naprosto logicky - jen v případě ústavní stížnosti nepřípustné, kdy jde stran této nepřípustnosti ve smyslu §75 odst. 1 citovaného zákona o podmínku nutnou, nikoliv ovšem současně dostatečnou (ústavní stížnost dále musí svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele).
V projednávaném případě stěžovatel nemůže, vzhledem k tomu, že napadá rozhodnutí, vůči němuž není (v systému obecného soudnictví) procesní prostředek k ochraně práva přípustný, požadovat dobrodiní z výjimky obsažené v ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. Jinými slovy řečeno, u přípustné ústavní stížnosti přichází coby formální předpoklad jejího věcného projednání, týkající se lhůty k podání návrhu, v úvahu jen a pouze lhůta zakotvená v §72 odst. 3 citovaného zákona, tj. lhůta 60 dnů, v níž ovšem stěžovatel ústavní stížnost nepodal (srov. obdobně kupř. usnesení sp. zn. II. ÚS 143/04, III. ÚS 406/04, II. ÚS 338/06, III. ÚS 3893/11, III. ÚS 1747/12).
Pro uvedené bylo Ústavním soudem o návrhu, podaném po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2012
Pavel Holländer
soudce zpravodaj