ECLI:CZ:US:2012:2.US.620.12.1
sp. zn. II. ÚS 620/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 19 Co 697/2011-29 ze dne 26. 5. 2011, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 2. 2012, domáhá se stěžovatel zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 19 E 280/2010-3 ze dne 19. 2. 2010, kterým byl nařízen proti povinnému - stěžovateli výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí pro částku 600,- Kč. Napadeným rozhodnutím mělo být zasaženo do stěžovatelova práva na spravedlivý proces.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), umožňující jeho meritorní projednání. V posuzované věci dospěl však k závěru, že podání stěžovatele náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem nesplňuje. Stěžovatel si je sepsal sám a není zastoupen advokátem, jak to vyžaduje ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Není-li splněna podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepisu ústavní stížnosti advokátem, stanovená fyzickým či právnickým osobám zákonem o Ústavním soudu, Ústavní soud stěžovatele podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu vyzve k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Tento postup však není nutný v každém případě. Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle citovaného ustanovení je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Pokud však stěžovateli dříve (v předchozích řízeních) poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, jeví se setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení jednak neefektivním a formalistickým, jednak to ve své podstatě představuje obcházení lhůt stanovených v §72 odst. 3, 4 a 5 zákona o Ústavním soudu, neboť zákonná šedesátidenní lhůta je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti, přičemž její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování návrhu či odstraňování jeho vad stěžovatele zvýhodňuje oproti ostatním, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
Jak Ústavní soud zjistil z lustrace ústavních stížností, stěžovatel vystupoval v řízení před Ústavním soudem již ve více než sto sedmdesáti projednávaných věcech, přičemž byl Ústavním soudem opakovaně poučován o nutnosti zastoupení advokátem a o dalších náležitostech ústavní stížnosti (viz I. ÚS 786/09, I. ÚS 787/09, II. ÚS 1370/09, III. ÚS 3215/09 a další, nejnověji např. III. ÚS 3427/11, IV. ÚS 2699/11 či IV. ÚS 95/12).
Z toho vyplývá, že je již dlouho a velmi dobře informován o tom, jaké požadavky klade zákon o Ústavním soudu na řádnou ústavní stížnost. V okamžiku podání nyní posuzovaného návrhu mu rovněž bylo známo shora prezentované stanovisko, neboť jeho předchozí nekvalifikovaně podané návrhy již Ústavní soud opakovaně odmítl, aniž by ho vyzýval k odstranění vad (viz I. ÚS 226/12, I. ÚS 74/12, III. ÚS 3946/11 a další). Ústavní soud tedy již považuje za nadbytečné stěžovatele znovu formálně vyzývat k odstranění vad jeho podání za situace, kdy ani předchozí opakované výzvy zjevně nerespektoval.
Z takto vyložených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem k danému výsledku řízení nepokládal pak již Ústavní soud za nutné zkoumat, zda podání splňuje další náležitosti stanovené pro ústavní stížnost (zejména včasnost).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2012
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj