ECLI:CZ:US:2013:1.US.358.13.1
sp. zn. I. ÚS 358/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti Pavla Menšíka, zastoupeného Mgr. Alexandrem Petrem, advokátem se sídlem v Brně, Moravské nám. 629/4, proti rozhodnutím Městského soudu v Brně sp. zn. 61 C 103/2008 ze dne 10. října 2011 a Krajského soudu v Brně sp. zn. 49 Co 286/2012 ze dne 31. října 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů v jejich výrocích o nákladech řízení, jimiž byla v daném řízení neúspěšným žalobcům, a mezi nimi také stěžovateli, stanovena povinnost zaplatit žalovanému VÚT v Brně společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 139 641,60 Kč ve stanovené lhůtě. V důvodech ústavní stížnosti pak obdobně jako v předcházejícím odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně po popisu průběhu dané věci zpochybňuje rozhodování obecných soudů o nákladech řízení s tím, že s poukazem na okolnosti případu dává najevo přesvědčení o tom, že mělo být aplikováno ustanovení §150 o. s. ř., a to i z toho důvodu, že žalovaný je veřejnou institucí, vybavenou vlastním právním oddělením a náklady vynaložené na právní zastoupení tak nejsou náklady vynaloženými účelně.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ve své judikatuře týkající se nákladů řízení (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 426/03, III. ÚS 259/02 a další) dává Ústavní soud najevo, že otázka nákladů (tj. problematika ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy podružná a k meritu věci akcesorická) může dosáhnout ústavněprávní dimenze toliko v případě extrémního vybočení z pravidel upravujících řízení a že porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je postup soudu, který je zcela zjevně chybnou aplikací příslušného procesního ustanovení, resp. jeho odůvodnění je zcela nedostačující. Takový stav v posuzované věci zjištěn nebyl. K námitkám stěžovatele se v podstatě a to způsobem přezkoumatelným, tj. ústavně souladným, dostatečně vyjádřil odvolací soud v napadeném rozhodnutí, na jehož zdůvodnění lze tak odkázat a zároveň připomenout roli Ústavního soudu, který je soudním orgánem ochrany ústavnosti a není další přezkumnou instancí v systému obecného soudnictví. K odkazu na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2929/07 lze dodat, že ten se sice zabýval rozhodováním o nákladech řízení, resp. jejich účelností, tuto otázku však řešil v poměru k jinému účastníku řízení, jímž byla Česká republika - Ministerstvo financí, kterýžto subjekt s vysokou školou v posuzovaném směru srovnávat nelze. Ústavní soud tak uzavírá, že porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces neshledal, a proto jeho stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu