ECLI:CZ:US:2013:1.US.514.13.1
sp. zn. I. ÚS 514/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. února 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti Jiřího Juřenčáka, zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky Olomouc, sp. zn. 12 Co 465/2012 ze dne 20. listopadu 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu, vydané v řízení o jeho žalobě, směřující proti státu - Státnímu pozemkovému úřadu, o určení vlastnictví, a to ve výroku o nákladech řízení pod bodem II., a domáhá se jeho zrušení. Napadeným rozsudkem byl ve výroku o věci samé rozsudek soudu I. stupně potvrzen a ve výroku o nákladech řízení změněn tak, že v řízení úspěšnému stěžovateli bylo dle §142 odst. 1 o. s. ř. přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, avšak místo soudem I. stupně přiznané částky 97 804,- Kč jen v částce 48 902,- Kč, kteroužto změnu odvolací soud zdůvodnil v podstatě tím, že minimálně 50 % nákladů řízení vzniklo z důvodů spočívajících na straně stěžovatele v souvislosti s "nesprávným uplatňováním požadovaného nároku v návaznosti na nepřiléhavé žalobní žádání" a tento argument byl dle odůvodnění rozhodnutí mimo jiné i důvodem použití ustanovení §150 o. s. ř. V důvodech své ústavní stížnosti stěžovatel po popisu vývoje dané věci, dovolávaje se i judikatury Ústavního soudu, zpochybňuje úvahy odvolacího soudu, jeho názor, že institut náhrady nákladů řízení představuje zvláštní případ náhrady škody považuje za ústavně nekonformní, jeho výklad ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř. za extrémní, nezohledňující také postavení žalovaného veřejnoprávního subjektu, a zdůrazňuje také, že moderace náhrady nákladů řízení je institutem použitelným výjimečně.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další), jakož i judikaturu týkající se nákladů řízení (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 426/03, III. ÚS 259/02 a další), v níž vyjádřil, že otázka nákladů (tj. problematika ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy podružná a k meritu věci akcesorická) může dosáhnout ústavněprávní dimenze toliko v případě extrémního vybočení z pravidel upravujících řízení a že porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je postup soudu, který je zcela zjevně chybnou aplikací příslušného procesního ustanovení, resp. jeho odůvodnění je zcela nedostačující. Takový stav v posuzované věci zjištěn nebyl. Aniž by Ústavní soud považoval za potřebné vyjadřovat se a hodnotit část odůvodnění odvolacího soudu obsahující úvahy o tom, že institut nákladů řízení představuje zvláštní případ náhrady škody, považuje jeho zdůvodnění změny výroku o nákladech řízení ustanovením §150 o. s. ř. za akceptovatelné, nikoliv extrémně vybočující z příslušných pravidel, nevyžadující tak zásahu Ústavního soudu. Proto ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu