ECLI:CZ:US:2014:2.US.2384.14.1
sp. zn. II. ÚS 2384/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. D., zastoupeného JUDr. Jiřím Hrachovcem, advokátem, se sídlem Palackého 195, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 68 To 308/2012, za účasti Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 7. 2014, stěžovatel napadl usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 68 To 308/2012 (dále jen "usnesení krajského soudu"), kterým bylo ke stížnosti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci zrušeno usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 9. 7. 2012, č. j. 1 T 177/2010-298 (jímž byla povolena obnova řízení a zrušen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 16. 3. 2011, č. j. 1 T 177/2010- 238, ve znění usnesení krajského soudu ze dne 17. 6. 2011, č. j. 68 To 159/2011- 263, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a dle §284 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním [dále jen "trestní řád"] byla věc vrácena k došetření státnímu zástupci), a bylo nově rozhodnuto tak, že podle §283 písm. d) trestního řádu se návrh na povolení obnovy řízení zamítá, neboť nebyly shledány důvody obnovy podle §278 trestního řádu.
Stěžovatel je toho názoru, že krajský soud v řízení provedená svědectví svědků Josefa Hořáka, Jiřího Kolbingera a Petra Piskláka hodnotil nesprávně, kdy polemizuje s posouzením jejich věrohodnosti. Dle stěžovatele není korektní poukaz krajského soudu na to, že daní svědkové se objevili až po značné době, kdy doba jejich nalezení je irelevantní, když svědkové se našli v návaznosti na to, až jak dostal a realizoval nápad užít k jejich hledání výzvu na internetu.
Stěžovatel má také pochybnosti o tom, zda je z hlediska zabezpečení nestrannosti a nepodjatosti soudce správné, že o povolení obnovy řízení rozhoduje stejný krajský soud a stejný senát, který rozhodoval v daném trestním řízení jako odvolací soud.
Z uvedených důvodů je přesvědčen, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
II.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozeznává podle svého §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. V této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud úvodem v obecné rovině konstatuje, že obnova řízení je, na rozdíl od stížnosti pro porušení zákona a dovolání, mimořádným opravným prostředkem, jehož účelem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních. V řízení o obnově se nezjišťuje správnost původního rozhodnutí, nýbrž se posuzuje, zda došlo k předložení nových skutečností či důkazů, které by mohly změnit dosavadní výroky napadeného rozhodnutí. Podle ustanovení §278 odst. 1 trestního řádu se obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, povolí, "vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu." Obnova řízení ukončeného pravomocným rozsudkem tedy řeší výhradně vady ve skutkových zjištěních, které vznikly tím, že soudu v době jeho rozhodování nebyly známy skutečnosti nebo důkazy způsobilé změnit skutkový stav věci a teprve na tomto skutkovém základě ovlivnit jeho právní posouzení a následně i výrok o vině, trestu, nebo náhradě škody.
Novými skutečnostmi mohou být pouze skutečnosti soudu v původním řízení neznámé, které však již v době vydání rozhodnutí existovaly a teprve později vyšly najevo. Novou skutečností může být pouze objektivně existující jev, který v téže věci nebyl důkazem, ale může mít vliv na zjištění skutkového stavu (shodně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 178/03 [Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, usnesení 20, str. 417]). Nelze také v jakékoli "nové" skutečnosti nebo důkazu, soudu dříve neznámému, spatřovat bez dalšího důvod k obnově řízení, ale musí jít vždy i o splnění druhé podmínky ve smyslu ustanovení §278 odst. 1 trestního řádu, což znamená, že obecné soudy musí při projednávání návrhu na obnovu řízení vždy zkoumat, zda jsou předkládány nové skutečnosti či důkazy, které jsou způsobilé samy o sobě, nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy dříve známými, odůvodnit jiné než původní napadené pravomocné rozhodnutí, respektive jeho část. Nemohou nekriticky převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy bez jejich zhodnocení ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Ne každá nová skutečnost či důkaz jsou způsobilé vyvolat následky předvídané v §278 trestního řádu (shodně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 62/04 [Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, usnesení 19, str. 409]).
Stěžovatel má za to, že důvody pro obnovu řízení byly dány, kdy nesouhlasí s tím, jakým způsobem obecné soudy hodnotily jím předkládaná tvrzení a důkazy, nicméně Ústavní soud připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90, 91 Ústavy České republiky [dále jen "Ústava"]). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby je ochrana ústavnosti (čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d/ Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti. Pouze situace, kdy by bylo možno usuzovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy, zjištěními, která z těchto důkazů soudy učinily, a právními závěry soudů, jinými slovy, kdy by jejich rozhodnutí svědčila o libovůli v rozhodování, by mohla být důvodem k zásahu Ústavního soudu. Takový stav však Ústavní soud v posuzované věci neshledal. Nesouhlas stěžovatele se skutkovými závěry obecných soudů nemůže sám o sobě vést k závěru o porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod.
Pokud jde o stěžovatelův právní názor, že o povolení obnovy řízení by neměl s ohledem na nutnost nestrannosti a nepodjatosti soudců rozhodovat stejný krajský soud a stejný senát, který rozhodoval v daném trestním řízení jako soud odvolací, Ústavní soud se k němu nepřipojuje (podrobněji k ústavněprávním východiskům v tomto směru srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 141/05). Mimochodem, ve své rozhodovací praxi se Ústavní soud běžně setkává s ústavními stížnostmi stěžovatelů, kteří nesouhlasí právě s tím, že soud nerozhodoval o obnově ve stejném personálním složení, jako v řízení původním (např. věci sp. zn. I. ÚS 470/02, IV. ÚS 186/03).
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. prosince 2014
Jiří Zemánek
předseda senátu