ECLI:CZ:US:2014:2.US.3604.13.1
sp. zn. II. ÚS 3604/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Miluše Šoltysové, zastoupené Mgr. Pavlem Jiříčkem, advokátem se sídlem Zemkova 1538/20, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 354/2013-114 ze dne 31. 10. 2013 a usnesení Městského soudu v Brně č. j. 63 C 266/2008-103 ze dne 14. 8. 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 11. 2013 a kvalifikovaně doplněnou dne 10. 2. 2014, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž měla být porušena ústavní práva stěžovatelky zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z obsahu ústavní stížnosti a připojených příloh se podává, že usnesením Městského soudu v Brně č. j. 63 Nc 54/2007-11 ze dne 2. 10. 2008 bylo stěžovatelce (v řízení o její žalobě o zaplacení částky 47 928 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody) přiznáno osvobození od soudních poplatků a byl jí ustanoven k ochraně jejích zájmů zástupce z řad advokátů. Napadeným usnesením městského soudu jí bylo osvobození od soudních poplatků odňato se zpětnou účinností (výrok I.) a bylo zrušeno usnesení o ustanovení zástupce (výrok II.). Z odůvodnění usnesení vyplývá, že soud s odkazem na zjištění o stavu vlastnictví stěžovatelky k nemovitostem a její majetkové účasti ve společnosti s ručením omezeným konstatoval, že poměry stěžovatelky se ukazují dílem změněné a dílem jiné, než z jakých soud vycházel v době přiznání těchto výhod na základě stěžovatelkou podaného prohlášení o svých majetkových poměrech, přičemž tyto poměry stěžovatelce umožňovaly a nadále umožňují vytvořit si dostatečné finanční rezervy pro vedení řízení a úhradu poplatků. O odvolání stěžovatelky rozhodl odvolací soud dalším napadeným usnesením, jímž rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a ve výroku II. je změnil jen tak, že zastoupení Mgr. Pavlem Procházkou stěžovatelce odňal.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že soudy obou stupňů porušily ustanovení §138 o. s. ř. Poukazuje na to, že informacemi o jejím vlastnickém právu k nemovitostem soud prvního stupně disponoval, resp. disponovat mohl, neboť má přístup do katastru nemovitostí i do obchodního rejstříku, takže nemohl svévolně změnit své rozhodnutí ohledně nezměněných poměrů stěžovatelky. Nadto oba soudy učinily závěry o její majetnosti ze zjištění, že je vlastnicí domu a několika pozemků a společnicí obchodní společnosti, ačkoli tato zjištění sama o sobě nemohou vést k odepření přiznané výhody. Dle jejího názoru měly soudy zkoumat její aktuální majetkové poměry, což neučinily. Konstatováním o nevyužití potenciálu k obstarání peněžních prostředků je nutné posoudit jako svévolnou neopodstatněnou sankci udělenou soudem.
Po zvážení stížnostních námitek i obsahu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně připomíná, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá do rozhodovací sféry obecných soudů; s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky) Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000, I. ÚS 201/02, I. ÚS 249/03, II. ÚS 249/03, III. ÚS 404/04, IV. ÚS 109/06 a další dostupná na http://nalus.usoud.cz). Pokud je tedy plně v kompetenci obecných soudů zhodnotit zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, ze stejného hlediska je nutné, aby obecné soudy mohly až do pravomocného skončení řízení při zjištění nových okolností, resp. jejich případné změny, rozhodnout o odejmutí takového osvobození, a to i se zpětnou účinností.
K porušení práva na spravedlivý proces ve vazbě na rozhodnutí soudu ve věci osvobození od soudních poplatků by mohlo dojít toliko svévolnou aplikací ustanovení §138 o. s. ř., spočívající buď v absenci jakéhokoli odůvodnění, anebo obsahující odůvodnění vybočující v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 2856/08, nález sp. zn. IV. ÚS 289/03). V posuzované věci však takové okolnosti zjištěny nebyly, přičemž odlišný náhled stěžovatelky na to, do jaké míry rozhodné okolnosti naplňují či nikoliv relativně neurčitý pojem "poměry účastníka", zásah do ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces bez dalšího nezakládá.
Z odůvodnění napadených rozhodnutí, zejména pak z rozhodnutí odvolacího soudu, který zjištění soudu prvního stupně do určité míry korigoval, jednoznačně vyplývá, že závěr o změně majetkových poměrů stěžovatelky oproti stavu, kdy bylo o osvobození od soudních poplatků rozhodnuto, byl učiněn na základě šetření soudu, kterým vyšlo najevo, že stěžovatelkou podané prohlášení o majetkových poměrech bylo neúplné. Nejednalo se tedy jen o jiné hodnocení poměrů, které se jinak nezměnily, jak tvrdí stěžovatelka, neboť zjištění, z nichž soud původně vycházel, nebyla vinou stěžovatelky, která nesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno, úplná. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že obecné soudy poměry stěžovatelky hodnotily dostatečně a objektivně a své úvahy o neudržitelnosti přiznaných výhod srozumitelně vyložily. Nelze tak dospět k závěru, že by jejich odůvodnění vybočovala v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti. Odkaz stěžovatelky na judikáty Ústavního soudu týkající se řádného odůvodnění rozhodnutí a podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků je tak nepřípadný.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2014
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu