ECLI:CZ:US:2014:3.US.2440.14.1
sp. zn. III. ÚS 2440/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Málka, zastoupeného Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 51/39, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2014 č. j. 10 A 11/2014-140-141, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností ze dne 15. 7. 2014, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 7. 2014, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí obecného soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku žalobě podané proti rozhodnutí správního orgánu (rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 1. 11. 2013 ve věci stavebního povolení) tak, že se žalobě odkladný účinek nepřiznává.
2. Stěžovatel má za to, že jím podaná ústavní stížnost je přípustná, neboť v předmětném řízení nebylo možné uplatnit jakékoliv další procesní prostředky ochrany práv stěžovatele, když předmětné usnesení je konečným rozhodnutím v rámci posouzení otázky přiznání odkladného účinku žalobě, neboť proti němu není opravný prostředek přípustný. Tvrdil, že napadeným rozhodnutím obecného soudu došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), konkrétně práva na dodržení zákonem stanoveného postupu při rozhodování o stavebním povolení, resp. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva na rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny), dále práva vlastnit majetek (čl. 11 Listiny), práva na příznivé životní prostředí (čl. 35 Listiny) a rovněž práva na včasnost a spravedlnost soudní ochrany.
3. V ústavní stížnosti stěžovatel přiblížil některé aspekty v dané věci proběhnuvšího správního řízení a poukázal na tvrzení a důkazy, které s žalobním návrhem, resp. návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě, rozhodujícímu soudu předložil. Vyjmenoval též námitky, jež v návrhu uvedl a k nimž se městský soud podle jeho názoru nevyjádřil. Poměrně rozsáhle se pak v ústavní stížnosti zabýval tím, jak městský soud vydáním napadeného rozhodnutí dle jeho názoru porušil výše uvedená práva.
II.
4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny formální předpoklady projednání ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tomu tak není.
5. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky (§75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou totiž vybudovány na zásadě věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních předpisů. Především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob a teprve nedojde-li ke zjednání nápravy v rámci obecného soudnictví, je možné domáhat se ochrany poskytovanou Ústavním soudem, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
6. K povaze rozhodnutí soudu o návrhu na přiznání odkladného účinku správní žalobě se Ústavní soud vyjádřil již v řadě usnesení (např. sp. zn. I. ÚS 2636/07, II. ÚS 1269/07, III. ÚS 665/06, III. ÚS 1972/07, III. ÚS 2263/08, I. ÚS 536/09, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz) tak, že se jedná toliko o procesní rozhodnutí, které je vydáváno jako dílčí opatření v rámci soudního řízení a jeho smysl je jen procesní.
7. Závěry vyjádřené v těchto rozhodnutích představují stabilní judikaturu, jíž se Ústavní soud řídil i v souzené věci. Konkrétně k povaze rozhodnutí soudu o zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku se vyjádřil Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 31. 10. 2006 sp. zn. III. ÚS 665/06 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) tak, že jde o "rozhodnutí zatímní povahy, které bude v průběhu řízení nebo po jeho skončení změněno či zrušeno (srov. §73 odst. 3, 4 s. ř. s.)", a proto se nejedná o rozhodnutí, "proti kterému by nebylo možno použít dalších prostředků. Za takovýto prostředek v uvažovaném smyslu je totiž třeba pokládat projednání věci samé a rozhodnutí.". Z toho Ústavní soud dovodil, že "rozhodnutí správního soudu o odkladném účinku žaloby nemůže být zásadně pokládáno za rozhodnutí, proti kterému by byla ústavní stížnost přípustná". Posuzovaná ústavní stížnost "tedy v podstatě brojí proti rozhodnutí ve věci, o které řízení před obecnými soudy nebylo dosud pravomocně skončeno (srov. přiměřeně usnesení sp. zn. III. ÚS 119/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 12, str. 489)". Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou s tím, že nesměřovala proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
8. Ústavní soud nemá důvod se od těchto závěrů odchýlit ani v posuzované věci. I v tomto případě ústavní stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí správního soudu o nepřiznání odkladného účinku, které je rozhodnutím dočasné (zatímní) povahy, a nikoli rozhodnutím ve věci samé, které je již procesními prostředky nenapravitelné a může jím dojít k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod účastníka (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
9. Pro úplnost je vhodné dodat, že nepřiznáním odkladného účinku správní žalobě se též nikterak nepředjímá výsledek řízení, resp. rozhodnutí ve věci samé. Stran uvedených námitek stěžovatele je třeba odkázat na příslušné rozhodnutí městského soudu, který se s nimi bude muset ústavně konformním způsobem vypořádat. V současné době nelze předjímat, jak obecné soudy rozhodnou, a to i s přihlédnutím k tomu, že činnost stavebních úřadů či jejich zažitá praxe se v minulosti již stala předmětem kritiky Ústavního soudu, přičemž to byly právě obecné soudy, které se těmto praktikám postavily (srov. např. IV. ÚS 121/10, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
10. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se jedná o návrh nepřípustný, který soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, aniž by se zabýval meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2014
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu