ECLI:CZ:US:2014:3.US.3456.13.1
sp. zn. III. ÚS 3456/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jakuba Smolíka, zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, (adresa pro doručování: Frýdlant nad Ostravicí, Elektrárenská 125), proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2013 sp. zn. 1 To 542/2013 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2013 sp. zn. 0 Nt 6570/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby pro porušení čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů.
Okresní soud v Ostravě shora uvedeným usnesením rozhodl, že podle §37a odst. 1 tr. řádu z důvodu vymezeného v ustanovení §35 odst. 2 tr. řádu se Mgr. Martin Mojžíšek, advokát se sídlem ve Frýdku - Místku, Farní 15, vylučuje jako zvolený obhájce na základě plné moci udělené stěžovatelem (obviněným) z obhajování.
Krajský soud v Ostravě ústavní stížností rovněž napadeným usnesením instanční stížnosti stěžovatele a Mgr. Martina Mojžíška proti tomuto usnesení Okresního soudu v Ostravě podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že jemu ani obhájci nebyl - "a to ani dosud" - doručen návrh na vyloučení obhájce, v důsledku čehož neměl možnost se k věci vyjádřit, resp. soud k tomuto vyjádření nemohl přihlédnout ve smyslu §37a odst. 3 tr. řádu, a tuto procesní vadu nelze zhojit ani v rámci řízení o instanční stížnosti. Podle stěžovatele ji přitom Krajský soud v Ostravě nepřípustně bagatelizoval, jestliže dovodil, že vzhledem k pravidlu vyplývajícímu z §35 odst. 2 tr. řádu vyjádření by nemohlo mít zásadní vliv na rozhodnutí soudu prvního stupně, v důsledku čehož by zrušovací usnesení představovalo pouhý formalismus. Stěžovatel též zdůrazňuje, že policejní orgán dne 2. 10. 2013 vyslechl svědky Svitáka a Filipa bez účasti vyloučeného obhájce, ačkoli na jeho přítomnosti trval a usnesení Krajského soudu v Ostravě obdržel jeho právní zástupce až dne 4. 10. 2013.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 45/94 ze dne 25. 1. 1995); v řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka z "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
Podstatou ústavní stížnosti není tvrzení, že v projednávané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro aplikaci §37a odst. 1 písm. a) tr. řádu ve spojení s §35 odst. 2 tr. řádu (podle kterého obhájcem nemůže být advokát, proti kterému je nebo bylo vedeno trestní stíhání, a v důsledku toho v řízení, ve kterém by měl vykonávat obhajobu, má postavení obviněného, svědka nebo zúčastněné osoby), nýbrž výtka, že soud prvního stupně mu neposkytl zákonem předvídaný procesní prostor k oponentuře závěrů o splnění těchto předpokladů.
Ústavně zaručené právo na obhajobu nelze chápat pouze jako oprávnění samotného obviněného. Je ústavní zásadou, která směřuje i vůči orgánům činným v trestním řízení a v rovině zákona je zakotvena v jejich povinnosti zjišťovat skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jakož i stejně pečlivě objasňovat okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch osoby, proti níž se řízení vede (§2 odst. 5 tr. řádu). Ke zjištění skutkového stavu svými, z povahy věci specifickými, prostředky přispívá nepochybně i obhajoba. Obhajoba obviněného však není (a v právním státě ani být nemůže) věcí jen tohoto subjektu, a je úkolem orgánů činných v trestním řízení vytvářet pro její uplatnění nejen podmínky, ale odstraňovat i překážky, které by řádnému výkonu práv obhajoby mohly bránit (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 382/02, I. ÚS 306/04 a I. ÚS 2629/08).
Z ústavní stížnosti a přiložených písemností vyplývá, že policejní orgán (Policie ČR, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odborem hospodářské kriminality Ostrava) usnesením ze dne 3. 12. 2012 č. j. KRPT-99369-253/TČ-2012-070081 podle §160 odst. 1 tr. řádu zahájil trestní stíhání stěžovatele pro zvlášť závažný zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Uvedený policejní orgán v téže věci usnesením ze dne 12. 6. 2013 podle §160 odst. 1, odst. 5 tr. řádu zahájil trestní stíhání obviněného stěžovatele pro přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku a obviněného Mgr. Martina Mojžíška (advokáta) pro přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku, formou účastenství jako pomocník podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
Právo obviněného hájit se prostřednictvím zvoleného obhájce, zakotvené v čl. 40 odst. 3 Listiny, nelze vykládat tak, že orgány činné v trestním řízení musí volbu advokáta za všech okolností bez omezení respektovat.
Stěžovatel má sice právo na svobodnou volbu obhájce [čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 40 odst. 3 Listiny, čl. 14 odst. 3 písm. d) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech], ovšem z práva svobodné volby obhájce a jisté autonomnosti jeho postavení v řízení před soudem (resp. jinými orgány veřejné moci) současně vyplývá obhájcova povinnost podřídit výkon obhajoby podmínkám zákona. Ustanovení §37a tr. řádu má zajistit, aby právo obviněného na obhajobu prostřednictvím jím zvoleného obhájce mohlo být realizováno v plném rozsahu; přitom nic nebrání tomu, aby po rozhodnutí, vydaném ve smyslu tohoto ustanovení, si obviněný zvolil jiného obhájce podle vlastního výběru.
Stěžovateli lze přisvědčit (ve shodě s Krajským soudem v Ostravě), že Okresní soud v Ostravě měl před rozhodnutím podle §37a odst. 1 písm. a) tr. řádu stěžovateli a jeho obhájci umožnit, aby se k věci vyjádřili, a ve svém rozhodnutí k tomuto vyjádření přihlédnout; uvedená procesní vada nicméně nedosahuje ústavněprávní relevance již proto, že stěžovatel nekonkretizoval, jaké argumenty by mohl soudu prvního stupně předestřít v případě, že by předmětný návrh obdržel; krajský soud oproti tomu přiléhavě vyložil, že důvody vyloučení stěžovatelova obhájce Mgr. M. Mojžíška z obhajování jsou nezpochybnitelné a pro přezkum usnesení o zahájení jeho trestního stíhání procesní prostor není.
Vytýkaný postup policejního orgánu v souvislosti s výslechem ze dne 2. 10. 2013 stojí mimo dosah petitu ústavní stížnosti, jehož zněním je Ústavní soud vázán.
Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení §43 odst. 2 písm. a) návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ku své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.
Z řečeného plyne, že tak je tomu v posuzované věci.
Ústavní soud tudíž posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu v senátě (bez jednání) usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2014
Jan Filip v. r.
předseda senátu