ECLI:CZ:US:2014:4.US.3370.14.1
sp. zn. IV. ÚS 3370/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti Jána Krišici, bez právního zastoupení, proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. června 2014 č. j. 17 C 12/2014-45, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel brojí ústavní stížností proti shora uvedenému rozhodnutí, kterým bylo rozvedeno jeho manželství.
2. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky jejího projednání.
3. Ústavní soud se ve své dřívější rozhodovací praxi (například usnesení sp. zn. II. ÚS 465/02, sp. zn. IV. ÚS 778/02, sp. zn. IV. ÚS 274/04, sp. zn. I. ÚS 4816/12 či sp. zn. II. ÚS 414/11) uvedl, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se k podání ústavní stížnosti ve věcech upravených zákonem o rodině, kdy příslušná rozhodnutí zakládají či mění osobní status fyzických osob, resp. ve věcech rozvodu manželství, explicitně nevyjadřuje. Ústavní soud se proto zabýval otázkou, zda ústavní stížnost za dané situace vůbec z ústavněprávních hledisek připustit. V daném případě proti sobě totiž stojí ústavní princip právní jistoty jako atribut právního státu a z druhé strany princip individuální spravedlnosti, tj. otázka ochrany základních práv, která mohla být v řízení, jehož výsledkem bylo vydání příslušných rozhodnutí ve věci rozvodu manželství, porušena. Princip právní jistoty se v tomto případě projevuje jako požadavek stability pravomocně konstituovaného osobního statusu fyzické osoby. Přitom jak princip právní jistoty, tak ochrana ústavně zaručených základních práv jsou podstatnými prvky ústavnosti, které je nutné pojímat komplementárně, nikoliv kontradiktorně, přičemž tyto principy nejsou ve vztahu jednou provždy dané hierarchie.
4. Po zvážení této otázky dospěl v uvedených rozhodnutích Ústavní soud k závěru, že respektování právní jistoty jako jednoho z atributů právního státu (čl. 1 Ústavy České republiky) musí mít v případě posuzování ústavní stížnosti směřující proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí o rozvodu manželství prioritu před principem spravedlivého rozhodování. Případná kasace rozhodnutí o rozvodu manželství by znamenala zásah do principu právní jistoty do té míry a s takovými možnými důsledky, že by v podstatě šlo o popření základního atributu právního státu, tj. principu právní jistoty. Z tohoto důvodu nebylo možno zkoumat, zda napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do základních práv stěžovatele.
5. I když důvod nepřípustnosti ústavní stížnosti v tomto případě nevyplývá ze zvláštních ustanovení zákona o Ústavním soudu (§75), která upravují nepřípustnost ústavní stížnosti, je nutné jej dovodit materiálně z předpisů vyšší právní síly, tj. přímo z ústavního pořádku České republiky.
6. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost směřovala proti pravomocnému rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o rozvodu manželství stěžovatele, nezbylo proto Ústavnímu soudu než návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný odmítnout. Ústavní soud stěžovatele nevyzýval k odstranění vady podání spočívající zejména v absenci právního zastoupení, neboť by tímto postupem nebylo možno shora uvedený odmítavý výrok usnesení odvrátit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2014
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj