ECLI:CZ:US:2015:1.US.1390.15.1
sp. zn. I. ÚS 1390/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Krůčkové, právně zastoupené Mgr. Petrem Knittlem, advokátem se sídlem Sokolská třída 871/6, Ostrava, proti příkazům k domovní prohlídce vydaných soudkyní Okresního soudu v Ostravě dne 12. 3. 2015 č. j. 0 Nt 15026/2015-10 a č. j. 0 Nt 15026/2015-6 a proti postupu policejního orgánu Policie České republiky, Územního odboru služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality, Na Hradbách 1500/22, Ostrava, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 12. 5. 2015 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá vydání nálezu, kterým Ústavní soud zruší v záhlaví uvedené příkazy k domovní prohlídce a zakáže policejnímu orgánu pokračovat v porušování základních práv stěžovatelky podle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a přikáže mu obnovit stav před porušením tím, že stěžovatelce vydá věci zabavené při domovních prohlídkách provedených dne 16. 3. 2015.
2. Oběma napadenými příkazy byla podle §83 odst. 1 tr. řádu nařízena domovní prohlídka nemovitostí (podrobně popsaných ve výroku příkazu), jejichž uživatelkou je stěžovatelka, s tím, že domovní prohlídka bude provedena v době od 16. 3. 2015 do 20. 3. 2015 pracovníky Služby kriminální policie a vyšetřování Městského ředitelství Policie České republiky v Ostravě za přítomnosti nezúčastněné osoby. Soud tak vyhověl návrhu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ve věci podezření ze spáchání zločinu poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit Petr Němec, a přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle §225 tr. zákoníku, jehož se měli dopustit Petr Němec a stěžovatelka, a to jednáním v obou případech podrobně popsaným v příkazech k domovním prohlídkám. Důvodnost nařízení předmětných domovních prohlídek Okresní soud v Ostravě spatřoval ve skutečnosti, že by se ve zde specifikovaných nemovitostech mohly nacházet účetní evidence společnosti CS Data, s. r. o., jež by mohly dosvědčit, zda skutečně došlo alespoň k částečnému zmaření uspokojení věřitele ze strany této společnosti, jejíž bývalou jednatelkou je podezřelá, jež má v jedné inkriminované nemovitosti trvalé bydliště a v druhé fakticky bydlí. Dle soudu existuje důvodné podezření, že tato osoba (spolu s dalším podezřelým) úmyslně znemožnila insolvenční správkyni přístup k účetnictví dotčené společnosti, čímž znemožňuje zajištění pohledávek, závazků a majetku společnosti a tím maří průběh insolvenčního řízení. Zároveň by se na přilehlých pozemcích mohla nacházet vozidla vyvedená z majetku této společnosti, jež jsou jednak prostředkem ke spáchání trestného činu poškození věřitele, a musí být rovněž podrobena znaleckému zkoumání k objektivizaci jejich hodnoty k datu spáchání prověřované trestné činnosti.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukazuje na skutečnost, že z odůvodnění obou příkazů k domovní prohlídce vyplývá, že byly vydány v trestní věci, v níž stěžovatelka vystupuje jako podezřelá ze spáchání trestných činů, avšak v době konání domovních prohlídek ani ke dni podání této stížnosti nebylo zahájeno její trestní stíhání. Stěžovatelka namítá, že oba příkazy k domovní prohlídce trpí takovými vadami, které znamenají, že jejich vydáním a následným provedením obou domovních prohlídek bylo zasaženo do práva stěžovatelky na domovní svobodu (nedotknutelnost obydlí) dle čl. 12 Listiny a práva na ochranu před neoprávněnými zásahy do jejího soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny.
4. Podle stěžovatelky z odůvodnění příkazů k domovní prohlídce nijak nevyplývá, na základě jakých konkrétních skutečností orgány činné v trestním řízení dospěly k předpokladu, že účetnictví společnosti CS Data, s. r. o., se bude nacházet právě v obydlí stěžovatelky. Stěžovatelka sice byla v minulosti jednatelem společnosti, od srpna 2014 však tuto funkci nezastává. Stěžovatelka dále poukazuje na to, že z odůvodnění příkazů k domovní prohlídce nevyplývá, že by bylo postaveno najisto, že ke spáchání výše uvedených trestných činů vůbec došlo a že vymezení věcí, které měly být na základě vydaných příkazů k domovní prohlídce v jejím obydlí hledány, je značně obecné a neurčité. Stěžovatelka rovněž namítá, že domovní prohlídky byly provedeny, aniž by ona sama byla z jakéhokoliv trestného činu obviněna. Za takového stavu bylo možno je provést pouze jako neodkladné nebo neopakovatelné úkony. V takovém případě však v příkazu k domovní prohlídce i v protokolu o provedení domovní prohlídky musí být uvedeno, že se jedná o neopakovatelný nebo neodkladný úkon a současně tam musí být uvedeny skutečnosti, na základě kterých soud a orgán provádějící prohlídku k závěru o neodkladnosti nebo neopakovatelnosti dospěly. V případě stěžovatelky však tato podmínka splněna nebyla. S poukazem na zásadu zdrženlivosti a přiměřenosti dále namítá, že policejní orgány se nijak nepokusily opatřit věci jiným způsobem.
5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
6. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal [stejně jako v ústavních stížnostech napadajících obdobné (resp. v jednom případě totožné) příkazy k domovním prohlídkám v téže trestní věci, kdy i argumenty stěžovatelů byly do značné míry totožné s argumenty stěžovatelky v nyní projednávané ústavní stížnosti - viz usnesení sp. zn. II. ÚS 1389/15 a sp. zn. II. ÚS 1398/15].
7. Ústavní soud považuje za nutné v prvé řadě připomenout závěry své již ustálené judikatury, dle níž možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřeno jinými slovy, jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zcela zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2532/12 ze dne 28. 8. 2012 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 674/05 ze dne 16. 3. 2006; veškerá judikatura zdejšího soudu je dostupná z: www.nalus.usoud.cz).
8. Otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. Již v nálezu sp. zn. III. ÚS 287/96 ze dne 22. 5. 1997 (N 62/8 SbNU 119) a dále např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 201/01 ze dne 10. 10. 2001 (N 147/24 SbNU 59) Ústavní soud poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť ,,spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec". Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti." V této souvislosti Ústavní soud vyzdvihuje, že rozhodující obecný soud musí před vydáním příslušného příkazu nejen bedlivě zkoumat, zda v té které věci jsou pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, ale musí také v odůvodnění příkazu dostatečně a zřetelně vyložit své rozhodovací důvody. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu přitom nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím - a v čem - soud pokládá zákonem stanovené podmínky za splněné [srov. nález sp. zn. I. ÚS 536/06 ze dne 28. 4. 2009 (N 100/53 SbNU 263)].
9. S přihlédnutím ke shora citovaným zásadám Ústavní soud dospěl v nyní projednávaném případě k závěru, že příkazy k domovní prohlídce byly vydány v souladu se zákonem a byly též odůvodněny v souladu s ústavními požadavky na ně kladenými. Ze samotného požadavku odůvodněnosti příkazu není totiž možné vyvozovat nutnost podrobného výčtu jednotlivých poznatků, jež policejní orgán, resp. soud vedou k přesvědčení o nezbytnosti provedení prohlídky, neboť sdělení takových poznatků, popř. jejich zdroje, by mohlo zmařit další prověřování. Z hlediska proporcionality mezi požadavkem ochrany práv občanů v trestním řízení a požadavkem účinného boje s kriminalitou lze mít za dostačující, je-li v dané fázi řízení s podrobnějšími důvody prohlídky seznámen soud, zatímco samotný příkaz k domovní prohlídce může obsahovat toliko shrnutí podstaty podezření na páchání konkrétní trestné činnosti a z něj vyplývající smysl prohlídky (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 2135/11 ze dne 15. 12. 2011). V daném směru oba napadené příkazy obstojí, neboť z nich vyplývá, že domovní prohlídky byly nařízeny v souvislosti s konkrétní prověřovanou trestnou činností podezřelých osob, jíž se tyto osoby měly dopustit jednáním blíže vymezeným v příkazech k domovní prohlídce, a je v nich s odkazem na konkrétní okolnosti poukázáno i na jistou míru provázanosti jednání podezřelých osob a obydlí stěžovatelky.
10. Ohledně námitky, že napadené příkazy neobsahují dostatečný popis hledaných věcí, Ústavní soud odkazuje na svou judikaturu (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1033/07 ze dne 13. 12. 2007 a sp. zn. III. ÚS 1578/07 ze dne 28. 2. 2008), podle níž v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám nelze s ohledem na podstatu věci vyžadovat po orgánech činných v trestním řízení, aby naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci v příkazu označeny alespoň rámcově uvedením určitých kategorií a následně jsou konkretizovány v pořízených protokolech dle ustanovení §85 odst. 3 trestního řádu. I v tomto ohledu napadené příkazy obstojí, neboť popis hledaných věcí (vozidel vyvedených z majetku dotčené obchodní společnosti, které jsou prostředkem ke spáchání trestného činu poškození věřitele, údajně odcizené účetní evidence této společnosti, související s přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení) obsažený v příkazu je dostatečně konkrétní.
11. Pokud stěžovatelka namítá, že provedené domovní prohlídky nemohly být pojímány jako neodkladný úkon, připomíná Ústavní soud svoji ustálenou judikaturu, dle níž neodkladnost tohoto úkonu musí být z jeho odůvodnění, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, především seznatelná [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 1780/07 ze dne 25. 8. 2008 (N 147/50 SbNU 297)]. Tyto důvody neodkladnosti, spočívající zejména v nebezpečí znehodnocení a zničení důkazů významných z hlediska prověřované trestní věci, napadené příkazy alespoň ve stručnosti obsahují (stejně jako i návrh státního zástupce na jejich vydání a protokoly o provedení domovní prohlídky); tyto důvody jsou nadto z okolností případu zřejmé.
12. Lze tedy souhrnně konstatovat, že Ústavní soud neshledal v postupu obecného soudu při vydání příkazů k dotčeným domovním prohlídkám, jakož i v navazujícím postupu orgánů činných v trestním řízení, žádné hmotněprávní nebo procesní excesy dosahující ústavněprávní roviny, které by svědčily o porušení tvrzených základních práv stěžovatelky.
13. Ze všech shora uvedených důvodů tak Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu