ECLI:CZ:US:2017:1.US.301.17.1
sp. zn. I. ÚS 301/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti nezl. Š. Z., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 28. listopadu 2016 č. j. 15 Co 452/2016-681, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 30. ledna 2017, nezletilý stěžovatel podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 28. listopadu 2016 č. j. 15 Co 452/2016-681 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva.
2. Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesením napadeným ústavní stížností zamítl návrh otce stěžovatele na doplnění rozsudku odvolacího soudu ze dne 31. října 2016 č. j. 15 Co 452/2016-656.
3. Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její věcné přijatelnosti, tedy zda je nezletilý stěžovatel osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, dle něhož je k podání ústavní stížnosti oprávněna fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Ústavní soud dospěl k závěru, že tomu tak není.
4. Ústavní soud již v usnesení ze dne 2. srpna 2016 sp. zn. I. ÚS 1629/16 nezletilému stěžovateli i jeho otci vysvětlil, že v řízení vedeném před Okresním soudem v Táboře byl nezletilému jmenován opatrovník, a to Městský úřad v Táboře, neboť rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. Od ustanovení kolizního opatrovníka byli účastníky řízení vedeného před Okresním soudem v Táboře pod sp. zn. 12 Nc 90/2015 nezletilý stěžovatel zastoupený kolizním opatrovníkem, který za nezletilého v tomto řízení jedná, matka nezletilého a otec nezletilého. Oba zákonní zástupci nezletilého (jeho rodiče) tak již nemohou pro střet zájmů vykonávat svá práva zákonných zástupců, neboť proto toto řízení se stal ustanoveným zákonným zástupcem nezletilého kolizní opatrovník.
5. I v nyní projednávané ústavní stížnosti je zjevná kolize zájmů mezi nezletilým stěžovatelem a jeho otcem, neboť podaná ústavní stížnost směřuje proti usnesení, které bylo vydáno na základě návrhu otce na doplnění rozsudku odvolacího soudu ze dne 31. října 2016 č. j. 15 Co 452/2016-656 o výroky, které formuloval otec nezletilého. Právní úprava řízení o ústavní stížnosti v zákoně o Ústavním soudu [§72 odst. 1 písm. a)] přitom vylučuje, aby ústavní stížnost byla podána jménem či ve prospěch jiné osoby, a to i v případě, jde-li o nezletilého. V takovém případě je naplněn předpoklad odmítnutí ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, a to jako návrhu podaného někým zjevně neoprávněným (shodně Ústavní soud rozhodoval např. v usneseních ze dne 10. června 2015 sp. zn. II. ÚS 492/15, ze dne 9. září 2015 sp. zn. IV. ÚS 1950/15, ze dne 14. července 2015 sp. zn. III. ÚS 1521/15, ze dne 13. srpna 2015 sp. zn. IV. ÚS 1522/15, ze dne 9. prosince 2014 sp. zn. II. ÚS 2224/14, ze dne 27. ledna 2015 sp. zn. II. ÚS 2210/14, ze dne 15. prosince 2015 sp. zn. IV. ÚS 1799/15 a ze dne 23. března 2016 sp. zn. IV. ÚS 626/16).
6. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti nezletilého stěžovatele pro nenaplnění podmínek zákona o Ústavním soudu, považoval Ústavní soud za nadbytečné činit procesní úkony k ustanovení opatrovníka nezletilému stěžovateli pro řízení o nyní projednávané ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanovením §29 o. s. ř., protože nezletilý sám v řízení pro nedostatek procesní způsobilosti nemůže jednat. Ústavní soud nicméně považuje za nutné dodat, že tento závěr v žádném případě neznamená odepření ústavní ochrany nezletilému dítěti. Ve věcech týkajících se dětí je vždy předním hlediskem nejlepší zájem dítěte (viz čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte) a výše uvedené také nijak nevylučuje podání ústavní stížnosti samotným dítětem, pokud již dosáhlo takové rozumové a citové vyspělosti, že je schopno se samostatně vyjadřovat k předmětu řízení a tedy i podat ústavní stížnost svým jménem.
7. Za daných okolností Ústavní soud ústavní stížnost nezletilého stěžovatele odmítl podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2017
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj