ECLI:CZ:US:2017:1.US.3150.17.1
sp. zn. I. ÚS 3150/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti L. B., t. č. ve věznici Plzeň, zastoupeného Mgr. Petrou Královou, advokátkou se sídlem v Plzni, Lukavická 2012/22, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 5 To 199/2017-745 ze dne 17. července 2017 a usnesení Okresního soudu v Frýdku-Místku č. j. 4 T 280/2013-727 ze dne 30. května 2017, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku odsouzen pro zvlášť závažný zločin znásilnění k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a bylo mu uloženo ochranné léčení.
2. Návrhem se domáhal povolení obnovy řízení z důvodu, že v původním řízení byla porušena jeho procesní práva tím, že odsouzení bylo založeno na výpovědi poškozené, jejíž výslech byl proveden podle ustanovení o výslechu dítěte, přestože byla starší 15 let. Dále byly v původním řízení přehlédnuty extrémní rozpory mezi provedenými důkazy a skutečnostmi z nich zjištěnými. Stěžovatel se tak v rámci návrhu na povolení obnovy řízení domáhal provedení nového, řádného výslechu poškozené. Okresní soud jeho návrh zamítl s tím, že pro opakovaný výslech poškozené není důvod, neboť v původním řízení byla práva stěžovatele plně zachována. Opakovaný výslech by navíc mohl nepříznivě ovlivnit vývoj svědkyně oživováním její paměti. Nad rámec toho soud neshledal, že by stěžovatel uplatnil skutečnosti, které by neuplatňoval již v původním řízení. Krajský soud v Ostravě následnou stížnost stěžovatele zamítl.
3. Proti rozhodnutím okresního a krajského stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu. Klíčový usvědčující důkaz nebyl v původním řízení proveden procesně řádným způsobem - poškozená svědkyně byla vyslechnuta v přípravném řízení prostřednictvím videokonferenčního zařízení. V řízení před soudem nebyl její výslech zopakován. Při novém výslechu poškozené v řízení o obnově mohly nové skutečnosti vyjít najevo, což soudy řádně nezjistily.
4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
5. Účelem řízení o návrhu na povolení obnovy řízení není přezkoumat zákonnost, popř. odůvodněnost původního rozhodnutí. Podstatou řízení o povolení obnovy řízení je posouzení nezbytnosti odstranit možné nedostatky pravomocného rozhodnutí dané zejména neznalostí určitých skutečností v původním řízení [obdobně např. nález sp. zn. III. ÚS 608/10 ze dne 26. 8. 2010 (N 173/58 SbNU 513)]. Toto řízení z důvodu potřeby co největšího souladu obsahu trestních rozsudků s objektivní realitou prolamuje právní moc původního rozhodnutí, jakož i zákaz vedení opakovaného řízení pro týž skutek [viz nález sp. zn. II. ÚS 2445/08 ze dne 30. 7. 2009 (N 174/54 SbNU 193); obdobně dále usnesení sp. zn. II. ÚS 1364/10 ze dne 9. 6. 2010 a obdobně také např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Nikitin proti Rusku ze dne 20. 7. 2004, č. 50178/99, odst. 56].
6. Z toho důvodu je zcela bez významu tvrzení, že výslech poškozené svědkyně údajně nebyl v původním řízení proveden procesně řádným způsobem. Nejde totiž o skutkovou novotu (skutečnost či důkaz soudu dříve neznámý). Lze tak jen připomenout, že proti procesnímu postupu v původním řízení (který za současné procesní situace hodnotit nelze) neměl Ústavní soud výhrady - tehdejší ústavní stížnost stěžovatele odmítl usnesením sp. zn. III. ÚS 3365/14 ze dne 13. 11. 2014.
7. I přes specifickou povahu řízení o návrhu na povolení obnovy trestního řízení jsou obecné soudy povinny respektovat základní práva, jež se standardně pojí s řízením trestním. Byť se v obnovovacím řízení nejedná o meritu trestního řízení (o vině a trestu), toto řízení je svým charakterem v řadě ohledů analogické fázi trestního řízení probíhající před soudy ve věci samé [srov. nález sp. zn. III. ÚS 1330/11 ze dne 15. 3. 2012 (N 54/64 SbNU 673), odst. 13; či výše cit. nález sp. zn. III. ÚS 608/10]. I v řízení o povolení obnovy řízení je třeba ctít princip in dubio pro reo a soudce rozhodující o povolení obnovy řízení by měl k posouzení věci přistupovat nepředpojatě, tj. být zásadně otevřený tomu, že předložený důkaz může dosavadní rozhodnutí o vině zvrátit [odst. 39 nálezu sp. zn. I. ÚS 2517/08 ze dne 24. 2. 2009 (N 34/52 SbNU 343)].
8. Pro rozhodování o obnově řízení jsou významné takové skutečnosti nebo důkazní prostředky, kterými jsou zpochybňovány usvědčující důkazy provedené v původním řízení. Hodnocení předložených důkazů nesmí přesahovat rámec zjištění, zda je pravděpodobné, že tvrzená skutečnost či nový důkaz sám, anebo ve spojení s již provedeným dokazováním by mohl přivodit změnu rozhodnutí. Výsledkem hodnocení nemůže a nesmí být nové, změněné skutkové zjištění. Skrze uvedené hodnocení je třeba dosáhnout určitého stupně pravděpodobnosti či důvodný předpoklad pro očekávání, že změna rozhodnutí je možná. Toto zkoumání spočívá v porovnání důkazů dosud provedených a dosavadních skutkových zjištění s důkazním významem nových skutečností, resp. nových důkazů. Pokud by bylo možno dospět k vysokému stupni pravděpodobnosti, resp. plně odůvodněnému předpokladu (není tedy nutná absolutní jistota v tomto směru) o tom, že by na základě nových skutečností a důkazů mohlo dojít ke změně původního rozhodnutí, je na místě rozhodnout o povolení obnovy (již cit. nálezy sp. zn. I. ÚS 2517/08 a sp. zn II. ÚS 2445/08).
9. Novotou ve smyslu §278 trestního řádu přitom mohou být i změněné skutečnosti, které sice byly v původním řízení dokazovány, ale se zcela jiným výsledkem (srov. rozsudek NS sp. zn. 5 Tz 100/2007 ze dne 27. 3. 2008 a usnesení č. j. 8 Tz 33/2013-26 ze dne 21. 8. 2013). Novým důkazem je tedy v tomto smyslu v zásadě i výpověď podstatně změněná oproti výpovědi z původního řízení (srov. rozsudek NS ČSR sp. zn. 7 Tz 1/80 z 25. 1. 1980). Trestní řád ostatně jednoznačně vyžaduje, aby skutečnosti či důkazy nebyly známy soudu, ne tak ostatním procesním subjektům.
10. V nynější věci stěžovatel svou snahu o obnovu řízení opřel o požadavek opakované výpovědi poškozené, která by mohla sdělit nové skutečnosti soudu doposud neznámé (zřejmě měla potvrdit skutečnosti, jež stěžovatel tvrdil již v původním řízení). Obecné soudy se však dostatečně vypořádaly s důvodem, proč opakovaný výslech neprovedou - hrozila by újma poškozené, která je věku blízkého věku mladistvých. Nadto je zřejmé, že stěžovatel nepřeložil jasný důvod, pro který by bylo možné očekávat změnu její výpovědi. Přiléhavý je též závěr obecných soudů, že v původním řízení byl stěžovatel odsouzen nejen na základě této výpovědi, ale i na základě dalších důkazů (ke shodnému závěru dospěl i Ústavní soud v odst. 7 usnesení sp. zn. III. ÚS 3365/14). Ústavní soud tak přezkoumal napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že se obecné soudy návrhem stěžovatele procesně řádně, logicky a věcně přiléhavě zabývaly.
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu