ECLI:CZ:US:2018:1.US.4149.17.1
sp. zn. I. ÚS 4149/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce Vladimíra Sládečka a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Sluneční terasy s r. o., se sídlem Staré Město, Hradišťská 1955, zastoupené Mgr. Ing. Petrou Bělicovou, advokátkou se sídlem Buzulucká 678/6, Praha 6, proti usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 31. října 2017, č. j. 0 Nt 8093/2017-8, za účasti Okresního soudu v Uherském Hradišti, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že usnesením ze dne 24. 10. 2017, č. j. KRPZ-116507-75/TČ-2016-151181-LUZ, Police ČR, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, Územní odbor Uherské Hradiště, oddělení hospodářské kriminality, zahájila trestní stíhání stěžovatelky spolu s jejím jednatelem RNDr. Petrem Kvapilem pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Před doručením usnesení o zahájení trestního stíhání bylo stěžovatelce doručeno usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 31. 10. 2017, č. j. 0 Nt 8093/2017-8, na základě kterého byl stěžovatelce soudem ustanoven opatrovník podle §34 odst. 5 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dál jen "ZTOPO") - advokátka Mgr. Pavla Rojarová. Důvodem pro jeho vydání bylo konstatování soudu, že stěžovatelka nemůže jednat prostřednictvím jediného jednatele společnosti RNDr. Petra Kvapila, neboť ten je v téže trestní věci stíhán pro totožnou trestnou činnost spolu s ní a je tudíž v kolidujícím postavení. To jej podle §34 odst. 4 ZTOPO vylučuje z možnosti za ni dále činit úkony.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že v důsledku postupu Okresního soudu v Uherském Hradišti bylo popřeno její právo na obhajobu a spravedlivý proces, když si nemohla prostřednictvím svého statutárního orgánu sama zvolit obhájce. Aniž by byla vyzvána, aby ve lhůtě soudu sdělila osobu, která za ni bude činit veškeré úkony v rámci trestního řízení, soud jí již dne 31. 10. 2017 ustanovil opatrovníka. Stěžovatelka tedy neměla žádnou možnost, jak ve věci reagovat a soudu tyto údaje sdělit.
4. Ustanovení opatrovníka, který k věci nemá žádný vztah, stěžovatelka považuje za ryze účelový krok, který je veden snahou jí znemožnit účinnou obhajobu v daňově i účetně poměrně složité věci. Ve věci probíhá řízení před orgány finanční správy a správních soudů, v němž je stěžovatelka zastoupena osobami, které by byly pro výkon činnosti opatrovníka mnohem lépe s věcí obeznámeny než opatrovník ustanovený soudem. Soudem ustanovený opatrovník dosud ve vztahu k tomuto trestním řízení neučinil žádný úkon.
5. Stěžovatelka připomíná, že ústavní stížnost podává prostřednictvím advokáta, kterého si zvolila pro zastupování před Ústavním soudem. Vzhledem k tomu, že směřuje proti ustanovení opatrovníkem, nemohl ji pro střet zájmů podat tento opatrovník. Z tohoto důvodu se domnívá, že je osobou oprávněnou ústavní stížnost podat, protože v opačném případě by neměla žádnou možnost obrany proti napadenému usnesení.
6. Ústavní soud se nejprve zabýval formálními náležitostmi ústavní stížnosti a zejména tím, zda ji podala osoba oprávněná. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost směřuje proti usnesení vydanému v rámci trestního řízení, ve kterém okresní soud stěžovatelce ustanovil opatrovníka, který je v rámci tohoto trestního řízení jedinou osobou oprávněnou za ni jednat, jevilo by se jako logické, aby i zmocnění k zastupování pro řízení o ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení mohl učinit pouze tento opatrovník. Ústavní soud nicméně neposoudil ústavní stížnost podanou právním zástupcem zmocněným statutárním orgánem stěžovatelky jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou [srov. §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); viz také usnesení sp. zn. II. ÚS 2520/16 ze dne 21. 2. 2017, bod 4; či usnesení sp. zn. II. ÚS 2329/16 ze dne 4. 10. 2016]. Právo na obhajobu představuje jedno ze zásadních ústavně zaručených práv (čl. 40 odst. 3 Listiny) a není možné v dané situaci stěžovatelce odepřít posouzení věci z formálních důvodů, pokud opatrovník ustanovený soudem zůstává (vcelku logicky) nečinný. Po posouzení věci však Ústavní soud dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
8. V prvé řadě musí Ústavní soud z hlediska ústavněprávního přezkumu ústavní stížností napadeného usnesení konstatovat, že ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve fázi přípravného řízení považuje, s výjimkou situací zcela mimořádných (např. pokud je současně dotčena osobní svoboda jednotlivce), za nepřípustné, případně nežádoucí (srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95, usnesení sp. zn. IV. ÚS 316/99, I. ÚS 486/01, IV. ÚS 213/03, IV. ÚS 262/03 a další). Kasační intervence tak má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení tzv. podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci, a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 674/05). Jinak řečeno, svůj zásah shledává Ústavní soud důvodným toliko v situaci materiálního (obsahového), a na první pohled zřejmého, odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae) nalézajícího výrazu v prima facie nedostatečném odůvodnění rozhodnutí (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 554/03, U 4/32 SbNU 467).
9. Stěžejní námitka stěžovatelky směřuje proti tomu, že okresní soud vyhověl návrhu policie a bez výzvy jí ustanovil opatrovníka.
10. Okresní soud v napadeném usnesení vycházel z právního názoru založeného na tom, že v situaci, kdy je jedním usnesením zahájeno trestní stíhání jak proti právnické osobě, tak proti fyzické osobě, která je v postavení jejího statutárního orgánu, nastává střet zájmů a na něj navazující nemožnost dané fyzické osoby činit za právnickou osobu úkony (srov. §34 odst. 4 ZTOPO) okamžitě, i když této fyzické osobě ještě nebylo usnesení o zahájení jejího trestního stíhání doručeno, takže doposud vůči ní nenastoupily účinky tohoto usnesení. Z tohoto důvodu by byly neakceptovatelné všechny úkony jednatele stěžovatelky jakožto jejího statutárního orgánu včetně udělení plné moci k zastupování v trestní věci stěžovatelky.
11. Ústavní soud porušení ústavních práv a svobod stěžovatelky neshledal. Okresní soud opřel své rozhodnutí o výklad §34 odst. 5 ZTOPO, kterému nelze z pozice ústavního práva nic vytknout. Podle Ústavního soudu se v této věci nedá hovořit o svévoli okresního soudu či zjevném porušení kogentních ustanovení podústavního práva, který by se zcela vymykal příslušnému procesněprávnímu rámci, jak namítá stěžovatelka. Okresní soud smysl a účel aplikovaného ustanovení plně respektoval. Právní úprava vylučující možnost vzniku konfliktu mezi zájmy obviněné právnické osoby a fyzické osoby, která za ni činí úkony, pokud se nachází v pozici obviněného, má bezpochyby svoje opodstatnění (srov. výše citovaná usnesení sp. zn. II. ÚS 2520/16 a II. ÚS 2329/16).
12. Stěžovatelčinu právu na obhajobu je poskytnuta dostatečná ochrana, neboť opatrovník právnické osoby je povinen jednat v jejím nejlepším zájmu. Pro práva a povinnosti opatrovníka právnické osoby platí obdobně ustanovení o právech a povinnostech člena statutárního orgánu. Působnost opatrovníka se přiměřeně řídí ustanoveními o působnosti statutárního orgánu [§487 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OZ")]. Práva a povinnosti mezi obchodní korporací a členem jejího orgánu se řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu [§59 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů]. Příkazník plní příkaz poctivě a pečlivě podle svých schopností; použije přitom každého prostředku, kterého vyžaduje povaha obstarávané záležitosti, jakož i takového, který se shoduje s vůlí příkazce (§2432 odst. 1 OZ). Pokud tedy existují opodstatněné důvody pro to, aby obhajobu v trestním řízení proti stěžovatelce vykonával konkrétní advokát, nic stěžovatelce nebrání, aby se na ustanoveného opatrovníka s tímto odůvodněným požadavkem obrátila. Opatrovník by pak měl okolnosti ve světle svých povinností zvážit a případně učinit kroky pro zastoupení stěžovatelky na základě plné moci. Jak uvádí ustanovení 35 odst. 1 ZTOPO ustanovení §34 téhož zákona nemá vliv na právo obviněné právnické osoby na obhajobu.
13. S ohledem na shora vyřčené Ústavní soud dospěl k závěru, že postup okresního soudu nesvědčí o libovůli či o zřejmém odepření spravedlnosti, které by byly důvodem ke zcela výjimečnému zásahu Ústavního soudu do přípravné fáze trestního procesu. Právo stěžovatelky na její obhajobu bylo plně zachováno.
14. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu