ECLI:CZ:US:2018:2.US.3597.17.1
sp. zn. II. ÚS 3597/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele D. Š., zastoupeného JUDr. Richardem Novákem, advokátem, sídlem Dvořákova 588/13, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. září 2017 č. j. 9 To 377/2017-55 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. srpna 2017 č. j. 70 Nt 3576/2017-39, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina), ve spojení s čl. 96 odst. 1 Ústavy.
2. Stěžovatel je na základě usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie v Brně, 2. oddělení obecné kriminality, ze dne 30. 8. 2017 č. j. KRPB-272907-39/TČ-2016-060272, trestně stíhán pro přečin krádeže podle §205 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), jehož se měl dopustit tím, že společně s Ladislavem Ivančukem po předchozí vzájemné domluvě v noci z 28. 8. 2017 na 29. 8. 2017 v Rakouské republice ve Vídni na parkovišti na ulici XY odcizili zde zaparkovaný motocykl zn. KTM DUKE poškozeného Alfreda Erbera, čímž mu měli způsobit škodu ve výši asi 111 800 Kč, přičemž stěžovatel byl za takový čin v posledních třech letech opakovaně potrestán.
3. Napadeným usnesením Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") byl stěžovatel podle §68 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. c) tr. řádu. Stejným usnesením bylo rozhodnuto i o vazbě spoluobviněného Ladislava Ivančuka.
4. Stížnost stěžovatele (i stížnost spoluobviněného) Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") dalším napadeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl. Dospěl ke stejnému závěru jako městský soud, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že ho spáchali obvinění. Poukázal zejména na to, že stěžovatel má sklony k páchání majetkové trestné činnosti a nebyly u něho zjištěny legální trvalé zdroje příjmů, takže je odůvodněna obava, že by při ponechání na svobodě trestnou činnost opakoval.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel namítá, že při rozhodování o vzetí do vazby nebyl řádně podle zákona poučen o svých právech. I přes tuto skutečnost byl vzat do vazby, přičemž krajský soud tuto jeho námitku vůbec neřešil. Domnívá se proto, že v důsledku tohoto zásadního pochybení je nutné ho neprodleně propustit na svobodu.
III.
Vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka
6. Městský soud uvedl, že stěžovatel byl u vazebního zasedání dne 31. 8. 2017 před započetím výslechu poučen zcela v intencích trestního řádu, stejně jako spoluobviněný Ladislav Ivančuk. Při podpisu protokolu nevznesl žádné námitky, pouze přeškrtl pasáž, týkající se porozumění poučení a vyjádření, že "vypovídat budu". Pak však souvisle odpovídal na všechny položené otázky.
7. Krajský soud poukázal na to, že stěžovatel ve stížnosti proti napadenému usnesení městského soudu tvrdil, že dosavadní výsledky trestního řízení nejsou dostatečné k tomu, aby byl vzat do vazby. Uvedl, že je pravidlem, že obvinění jsou před výslechem poučováni podle §33 odst. 1 a §95 odst. 2 tr. řádu. Stěžovatel je osobou v minulosti vícekrát soudně trestanou, takže je mu takové poučení známé a svá práva jistě zná. Nadto není jeho argument, že nebyl řádně poučen, konkrétní. Podle obsahu protokolu o konání vazebního zasedání, na jehož jednotlivé části krajský soud odkázal, se však nelze domnívat, že by byla porušena jakákoliv práva stěžovatele. Jeho obhájce byl o konání vazebního zasedání vyrozuměn, nebyl však přítomen, je tedy otázkou, zda byl svým klientem informován podle jeho skutečného průběhu. Byl však přítomen státní zástupce. Škrtl-li stěžovatel větu "Poučení jsem rozuměl, vypovídat budu", k čemuž je dopsáno rukou "nesouhlasím", nevylučuje to, že nebyl řádně poučen. Z protokolu je nadto patrno, že vypovídal, že dělal úpravy v textu, protokol pak podepsal s uvedením, že nesouhlasí. Krajský soud na závěr konstatoval, že přestože se v napadeném usnesení nevyjádřil k předmětné námitce obhájce, který vycházel ze sdělení obviněného, nemá to vliv na závěr, že postupem městského soudu nedošlo k takovým pochybením, pro něž by bylo třeba jeho rozhodnutí zrušit a stěžovatele z vazby propustit.
8. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, který byl osobně přítomen rozhodování o vazbě, uvedl, že si útržkovitě vybavuje, že stěžovatel o svých právech musel být poučen, neboť nejprve vypovídat nechtěl, ale pak z ničeho nic vypovídat začal, a poté zas vypovídat přestal. Závěrem poukázal na to, že stěžovatel ve vazbě, u které namítá, že nebyl řádně poučen, již není, neboť z ní byl dne 27. 11. 2017 propuštěn. Nyní se nachází v předávací vazbě do Rakouska.
9. Na podaná vyjádření, která mu Ústavní soud poslal na vědomí, však již stěžovatel nijak nereagoval.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení pouze podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].
12. Ústavní soud zdůrazňuje, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o ní nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoliv jistoty) o důsledcích, které mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Vazbu je však nutno náležitě odůvodnit konkrétními skutečnostmi, jež naplňují její zákonné důvody (§68 odst. 1 tr. řádu). Trestní řád to vyjadřuje slovy, že musí být naplněna důvodná obava, že nastanou okolnosti, pro něž lze vazbu uvalit (§67 tr. řádu), resp. že rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno skutkovými okolnostmi (§68 odst. 1 věta druhá tr. řádu).
13. Je především věcí soudů, aby posoudily, zda je vazba v konkrétní věci nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Do příslušných úvah a rozhodnutí jimi podložených je Ústavní soud oprávněn zasáhnout v zásadě jen tehdy, není-li rozhodnutí soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (srov. čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou ve zjevném rozporu s ústavními zásadami; zároveň Ústavní soud dbá, aby o vzetí a setrvání obviněného ve vazbě bylo rozhodováno ve spravedlivém procesu, v němž jsou zajištěna všechna práva obviněného.
14. Vzhledem ke stěžovatelově námitce se Ústavní soud zabýval procesní "čistotou" dotčeného rozhodování o vzetí stěžovatele do vazby, konkrétně tím, zda městský soud stěžovatele řádně poučil o jeho právech. K tomu si také vyžádal příslušný soudní spis a vyjádření soudů a státního zástupce, který se vazebního zasedání osobně zúčastnil. Městský soud i státní zástupce ve svých vyjádřeních popřeli, že by byl stěžovatel na svých právech jakkoliv zkrácen, a k závěru, který činí stěžovatel, nedospěl po důkladném rozboru obsahu příslušného protokolu o vazebním zasedání ani krajský soud.
15. Rovněž Ústavní soud neshledal tvrzení stěžovatele, že nebyl při rozhodování o vzetí do vazby poučen o svých právech, opodstatněným. Z protokolu o vazebním zasedání, které se konalo před městským soudem dne 31. 8. 2017, se naopak podává, že mu po přednesu státního zástupce byla dána možnost se k návrhu na vzetí do vazby vyjádřit, přičemž před tím, než soud přikročil k jeho výslechu, jej patřičně poučil podle §33 odst. 1, §93 odst. 1 a §95 odst. 2 tr. řádu. Stěžovatel poté omluvil neúčast svého obhájce a vypovídal nejen ke svým poměrům, ale i k věci, a reagoval i na dotazy soudce i státního zástupce, přičemž využil i možnosti na závěr promluvit. Z protokolu dále vyplývá, že po vyhlášení usnesení o vzetí do vazby mu byly sděleny podstatné důvody rozhodnutí a byl poučen o možnosti podat stížnost i o jejích podmínkách (stěžovatel k tomu uvedl, že si stížnost podává, ale nechá to na obhájci), další poučení se mu dostalo podle §71a tr. řádu a dále podle §33 odst. 1, §36 odst. 1 písm. a), §38 odst. 1 a §70 tr. řádu. K dotazu soudce pak vyslovil přání vyrozumět o vazbě svého bratra Zdeňka Šaraye. Poté mu byl protokol předložen k přečtení. Sama skutečnost, že při seznámení s obsahem protokolu v něm stěžovatel škrtal a rukou připsal, že "nesouhlasí", neznamená, že o svých právech nebyl řádně poučen. Nadto v ústavní stížnosti ani nijak nekonkretizuje, jaké poučení a v jakém rozsahu vlastně postrádal.
16. Stěžovateli lze přisvědčit pouze v tom, že se krajský soud s obecně pojatou námitkou o absenci zákonného poučení, která byla vznesena až dodatečně v doplňku stížnosti (viz č. l. 52 soudního spisu), v napadeném usnesení nevypořádal. Zabýval se pouze jeho klíčovým tvrzením, že dosavadní výsledky trestního řízení nejsou pro vzetí do vazby dostatečné. Ne každý procesní nedostatek však musí nutně vést ke kasaci napadeného rozhodnutí, neboť z ústavněprávního hlediska je rozhodující, zda soudní řízení bylo spravedlivé jako celek (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2000 sp. zn. IV. ÚS 583/99, ze dne 15. 9. 2001 sp. zn. III. ÚS 2239/11, dostupná na http://nalus.usoud.cz). V posuzované věci z obsahu protokolu o vazebním zasedání vyplývá, že stěžovatel o svých právech řádně poučen byl, nechybí v něm ani uvedení příslušných ustanovení tr. řádu, podle kterých se tak stalo. Přestože se tedy krajský soud ve svém usnesení k této námitce nijak nevyjádřil (patřičně tak učinil až ve vyjádření k ústavní stížnosti), nelze dospět k závěru, který činí stěžovatel, že rozhodováním o vzetí do vazby byla porušena jeho práva zaručená v čl. 8 odst. 5 a v hlavě páté Listiny.
17. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2018
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu