ECLI:CZ:US:2020:1.US.4140.19.1
sp. zn. I. ÚS 4140/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Ch. H., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. září 2019, sp. zn. 1 Nt 2022/2019, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2019, sp. zn. 8 To 431/2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Předchozí průběh řízení a argumentace stěžovatele
1. Stěžovatel napadl ústavní stížností v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí a navrhl jejich zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces dle čl. 8, čl. 38 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 2 a čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Napadeným usnesením obvodního soudu byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b) a c) tr. řádu. Stížnost stěžovatele městský soud zamítl jako nedůvodnou.
3. Stěžovatel namítá, že nejsou splněny zákonné podmínky vazby, neboť Obvodní soud pro Prahu 10 nebyl k jeho vzetí do vazby místně příslušný. Podle §26 odst. 2 tr. řádu je k úkonům přípravného řízení příslušný soud, u kterého státní zástupce podal ve věci první návrh. V průběhu přípravného řízení došlo ke spojení několika trestních řízení do společného řízení, které nyní vede Policie ČR, Národní centrála proti organizovanému zločinu. V těchto řízeních před spojením věci byly zřejmě státními zástupci podávány návrhy i u jiných okresních soudů, ale obhájci se nepodařilo v trestním spise dohledat doklady o postoupení věci podle §26 odst. 2 tr. řádu. Upozorňuje na to, že spis, který mu byl předložen k nahlédnutí, je nepřehledný, protože není opatřen soupisem vložených dokumentů. Stěžovatel se domnívá, že soud, který učinil první úkon ve věci, může být i jiný soud než Obvodní soud pro Prahu 10, např. i Okresní soud v Jihlavě. Z usnesení o vzetí do vazby není možné zjistit, který návrh u něj podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze jako první a zda se přitom řídil kritérii uvedenými v §18 tr. řádu. K tomu stěžovatel dodává, že se místní příslušnost při podání prvního návrhu státního zástupce k soudu řídí zjištěními, která učiní orgány činné v tomto řízení v době podání tohoto návrhu. Pozdější učiněná zjištění nejsou relevantní.
4. Stěžovatel dále rozvádí svou námitku, že spis, který mu byl předložen k nahlédnutí, nebyl opatřen soupisem vložených dokumentů, tak jak by měl být podle §12 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 259/2012 Sb. Tato skutečnost je důležitá rovněž z hlediska Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2012/13/EU ze dne 22. 5. 2012, o právu na informace v trestním řízení.
5. Dále stěžovatel namítá, že nebyl řádně seznámen s obsahem usnesení o zahájení trestního stíhání. Trestní stíhání tak nebylo řádně zahájeno a není splněna podmínka pro vzetí do vazby. Usnesení o zahájení trestního stíhání mu bylo doručeno v českém jazyce ve formě několika desítek samostatných nijak nespojených listů. Samostatné nespojené listy nejsou podle názoru stěžovatele opisem ve smyslu §160 odst. 2 tr. řádu a s jejich doručením nejsou spojeny právní následky zahájení trestního stíhání. Z čísel označujících stránky navíc údajně vyplývá, že usnesení o zahájení trestního stíhání netvoří kompletní text. Stěžovateli bylo údajně sděleno, že mu usnesení bude doručeno rovněž vyhotovené v jazyce vietnamském, což se však do jeho vzetí do vazby nestalo.
6. Stěžovatel dále uvádí, že v den následujícím po jeho zadržení, jemu a několika dalším obviněným vietnamského původu tlumočnice do jazyka vietnamského ústně sdělila ve vietnamštině, co má být údajnou podstatou jejich obvinění. Stěžovatel však nemohl posoudit, do jaké míry toto shrnutí obvinění odpovídá podstatě obsahu usnesení o zahájení trestního stíhání vyhotoveného v češtině. Stěžovatel navíc nemohl být přítomen výkladu tlumočnice o obsahu usnesení až do konce, protože byl policistou předčasně odveden do jiné místnosti k výslechu. Pro úplnost uvádí, že při jeho prvním výslechu vyslýchající policista zahrnul do protokolu o výslechu prohlášení stěžovatele, že mu byl text obvinění tlumočnicí přetlumočen a že mu porozuměl. Stěžovatel poté protokol podepsal. Obsah tohoto prohlášení však neodpovídá skutečnosti, což je zjevné i z toho, že textu usnesení je natolik obsáhlý, že v čase, kdy měl být údajně tlumočen, nikdo není schopen text přečíst v českém jazyce, natož jej přetlumočit do vietnamštiny.
II. Hodnocení Ústavního soudu
7. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, přezkoumává je pouze z hlediska dodržení ústavněprávních principů. Ve vazebním řízení jsou to především obecné soudy, jež jsou povolány posoudit, zda existují nebo trvají vazební důvody [srov. kupř. nález sp. zn. III. ÚS 18/96 ze dne 26. 9. 1996 (N 88/6 SbNU 145), nález sp. zn. IV. ÚS 137/2000 ze dne 20. 11. 2000 (N 174/20 SbNU 235), nález sp. zn. III. ÚS 121/02 ze dne 6. 6. 2002 (N 68/26 SbNU 203), nález sp. zn. I. ÚS 585/02 ze dne 7. 4. 2005 (N 77/37 SbNU 83), nález sp. zn. III. ÚS 1926/10 ze dne 24. 8. 2010 (N 169/58 SbNU 469)].
8. Ústavní soud se opakovaně vyjadřoval k účelu vazebního zasedání, jehož smyslem není provádění dokazování v rozsahu, v jakém je prováděno v hlavním líčení. Obecné soudy zkoumají "pouze" existenci tzv. důvodného podezření jako jednu z podmínek vzetí obviněného do vazby nebo jeho ponechání ve vazbě. Účelem vazebního zasedání s účastí obviněného je umožnit mu, aby se vyjádřil k okolnostem podstatným pro rozhodnutí o vazbě, nikoliv zajištění jeho účasti při "provádění důkazů" [např. nález sp. zn. I. ÚS 2208/13 ze dne 11. 12. 2013 (N 215/71 SbNU 517)]. Podmínkou sine qua non při posuzování zákonnosti vzetí do vazby je z povahy věci samozřejmě důvodné podezření, že zadržená osoba spáchala trestný čin, což je vyjádřeno v dovětku ustanovení §67 tr. řádu. Musí tedy jít o konkrétní skutečnosti, které musí být dostatečným a rozumným podkladem pro odůvodněné podezření, že skutek, který naplňuje znaky trestného činu, byl spáchán, a že ho spáchal právě obviněný, tedy skutečnosti odůvodňující trestní stíhání. Zásadně je třeba hodnotit všechny zjištěné skutečnosti, které mohou mít význam pro rozhodnutí o vzetí do vazby nebo o jejím prodloužení. Uvedené však neznamená, že již při přezkumu ústavnosti vazby má Ústavní soud přezkoumávat zákonnost prováděných důkazů. To by vedlo k přílišnému zásahu do jurisdikce obecných soudů, přezkum by se měl týkat pouze námitek dotýkajících se vazebního rozhodnutí (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1190/15 ze dne 5. 6. 2015).
9. Při omezování osobní svobody jednotlivce, tedy i při vazebním zasedání je nutné dodržet princip kontradiktornosti řízení, který poskytuje záruky rovnosti zbraní, možnost vznést argumenty proti ponechání ve vazbě a možnost nahlédnout do spisu natolik, aby mohl vyvracet důvody pro trvání vazby [viz např. nález sp. zn. II. ÚS 1681/08 ze dne 24. 11. 2009 (N 240/55 SbNU 325)]. Obvodní soud pro Prahu 10 konal o návrhu na vzetí stěžovatele do vazby dne 26. 9. 2019 vazební zasedání, kterého se účastnil stěžovatel, jeho obhájce a tlumočnice z vietnamského jazyka. Stěžovatel uvedl, že mu den předtím tlumočník tlumočil usnesení o zahájení trestního stíhání, rozuměl, o co se jedná (č. l. 18 spisu). Poté mu bylo policií přislíbeno vyhotovení písemného překladu usnesení. Blíže se k podstatě trestního stíhání chce vyjádřit až po obdržení překladu. Následně stěžovatel vypovídal ke své osobě a důvodům vazby.
10. Městský soud se náležitě a přesvědčivě vypořádal s tvrzeními stěžovatele, že princip kontradiktornosti byl porušen. Stěžovatel si osobně převzal usnesení o zahájení trestního stíhání dne 24. 9. 2019, tedy téhož dne, kdy byl zadržen (vazební zasedání se konalo 26. 9. 2019). Strany měly možnost nahlédnout do spisu, stěžovatel byl slyšen za přítomnosti obhájce a byla mu poskytnuta možnost se vyjádřit k důvodům vazby. Vzhledem k tomu, že stěžovatel opis usnesení řádně osobně převzal a žádné výhrady k němu neuplatnil, jedná se o osobu obviněnou, o jejíž vazbě mohlo být rozhodováno.
11. Přesto, že stěžovatel, podle slov jeho obhájce při vazebním zasedání, žije v ČR přes třicet let, v předmětné věci přicházela v úvahu aplikace ustanovení §28 tr. řádu, podle kterého je obviněnému, který využije právo uvedené v §2 odst. 14 tr. řádu, tj. prohlásí-li, že "neovládá český jazyk", nutno přeložit mimo jiné usnesení o zahájení trestního stíhání a usnesení o vazbě a je třeba přibrat ve věci tlumočníka. Uvedené ustanovení podle Ústavního soudu ovšem nelze interpretovat tak, že pokud usnesení o zahájení trestního stíhání není přeloženo obviněnému do jeho mateřského jazyka nebo do jazyka, o kterém prohlásí, že ho ovládá, nedošlo k zahájení trestního stíhání a nelze proti obviněnému použít všech zákonných procesních prostředků, včetně možnosti jeho vzetí do vazby. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že podle §2 odst. 14 tr. řádu orgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují svá rozhodnutí v českém jazyce.
12. Zásady obsažené v §2 odst. 14 tr. řádu je nutno vykládat tak, že právní důsledky spojené s provedením určitého úkonu orgánem činným v trestním řízení nastávají vyhotovením určitého rozhodnutí v úředním jazyce, to je v češtině. Věta druhá ustanovení §2 odst. 14 tr. řádu pak představuje provedení čl. 37 odst. 4 Listiny, kdy cílem tohoto ustanovení je, aby někdo, tedy nejen obviněný či obžalovaný, nýbrž každá osoba zúčastněná v trestním řízení, nebyl postižen na svých právech tím, že neovládá jednací jazyk orgánů činných v trestním řízení (Pl. ÚS-st. 20/05). Článek 37 odst. 4 Listiny se tedy realizuje tím, že osoba, která prohlásí, že neovládá český jazyk, může požádat, aby před orgány činnými v trestním řízení mohla používat svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá. V případě obviněného a obžalovaného je tato zásada ještě rozšířena v tom, že je stanoven okruh rozhodnutí, které je nutno obviněnému nebo obžalovanému, který neovládá jednací jazyk, přeložit, pokud výslovně neuvede, že překlad nepožaduje. Uvedené ustanovení, jak již bylo naznačeno, není však možno vykládat tak, že pokud je vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání a toto není přeloženo do jazyka, o kterém obžalovaný prohlásí, že je jeho mateřským jazykem nebo do jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá, k zahájení trestního stíhání nedojde.
13. Zásada obsažená v §2 odst. 14 tr. řádu a v souvislosti s tím i v ustanovení §28 odst. 2, 3 tr. řádu má za následek, že usnesení o zahájení trestního stíhání nemůže nabýt právní moci, pokud není obviněnému doručen písemný překlad tohoto rozhodnutí. Ve svých důsledcích to tedy znamená, že neznalost jednacího jazyka obviněným nemůže mít za následek, že by nedošlo k zahájení trestního stíhání, ale pouze to, že usnesení o zahájení trestního stíhání nenabude právní moci a teprve doručením písemného překladu předmětného usnesení započne běh lhůty k podání opravného prostředku. Vzhledem k tomu, že stěžovatel ústavní stížností nenapadl usnesení o zahájení trestního stíhání, není toto rozhodnutí předmětem přezkumu řízení před Ústavním soudem.
14. Pokud se týká námitky stěžovatele ohledně zkrácení obviněného na jeho právech na obhajobu, je třeba zdůraznit, že ani v případech, kdy není pořizován překlad usnesení o zahájení trestního stíhání, možnost provádění úkonů orgány činnými v trestním řízení po zahájení trestního stíhání není vázána na právní moc usnesení o zahájení trestního stíhání. Postačí, pokud je v souladu se zákonem vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, kdy orgány činné v trestním řízení od tohoto okamžiku mohou provádět takové úkony trestního řízení, které jsou vázány na zahájení trestního stíhání (např. vzetí do vazby, výslech obviněného apod.), aniž by se muselo vyčkávat právní moci usnesení o zahájení trestního stíhání. Tím je zachována procesní rovnost osob, které neovládají český jazyk, s ostatními obviněnými.
15. Za excesivní nepokládá Ústavní soud ani úvahy městského soudu k určení místní příslušnosti.
16. Podle §26 odst. 1 tr. řádu je k provádění úkonů v přípravném řízení příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. V daném případě tedy šlo o soudy, které se nacházejí v obvodu Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství"). Na základě nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 4/14 (N 68/81 SbNU 181; 201/2016 Sb.) je třeba §26 tr. řádu vykládat v návaznosti na §18 odst. 1 tr. řádu. Z usnesení o zahájení trestního stíhání stížnostní soud dovodil, že k trestné činnosti mělo docházet na celém území ČR a na území několika obvodů Prahy. Vzhledem k tomu, že návrhy na předchozí úkony dozorujícího městského státního zastupitelství byly podány u Obvodního soudu pro Prahu 10, stal se tento místně příslušným ve smyslu §26 odst. 2 tr. řádu.
17. Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. března 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu