ECLI:CZ:US:2022:3.US.2398.22.1
sp. zn. III. ÚS 2398/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti Nárokuj s. r. o., sídlem Karlova 471, Veselí nad Moravou, zastoupené JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem, sídlem Karlova 252, Veselí nad Moravou, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. června 2022 č. j. 35 C 42/2022-41, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Stěžovatelka (žalobkyně) se v řízení původně domáhala po vedlejší účastnici řízení zaplacení částky ve výši 7 112 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Na stěžovatelku měla být tato pohledávka na zaplacení uvedené částky postoupena postupitelem Jaromírem Frelichem.
3. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") nejprve usnesením ze dne 17. 5. 2022 č. j. 35 C 42/2022-30 řízení z důvodu zpětvzetí žaloby zastavil, když vedlejší účastnice řízení (žalovaná) požadovanou částku uhradila. Zbývajícím nárokem, který byl žalobou uplatňován, se tak stalo příslušenství z žalobou původně uplatňované částky v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 243,46 Kč. Obvodní soud rozsudkem ze dne 21. 6. 2021 č. j. 35 C 42/2022-41 žalobu zamítl (výrok I.) a stěžovatelce nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.). Obvodní soud, aniž by nařizoval jednání [viz §115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")] dospěl k závěru, že stěžovatelka neprokázala postoupení pohledávky, neboť pohledávku řádně neidentifikovala, a proto neměla aktivní legitimaci k vlastnímu podání žaloby a úhradě požadovaného příslušenství. O nákladech řízení rozhodl obvodní soud podle §150 o. s. ř., neboť shledal důvody zvláštního zřetele hodné, pro něž nebylo možno jinak procesně úspěšné stěžovatelce náklady řízení přiznat. Podle obvodního soudu šlo o důvody spočívající v charakteru sporu, kdy v jeho průběhu bylo řízení zastaveno z důvodu poskytnutí plnění ze strany vedlejší účastnice řízení, avšak následně (o žalobě na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení) obvodní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka nebyla k podání žaloby vůbec aktivně legitimována, takže plněním vedlejší účastnice řízení vlastně získala majetkový prospěch ve výši 7 112 Kč bez právního důvodu.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Obvodnímu soudu vytýká, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, čímž porušil stěžovatelčino právo na legitimní očekávání. Předně namítá, že nebyla řádně poučena o právním názoru obvodního soudu ohledně neprokázání postoupení pohledávky, a to v situaci, kdy vedlejší účastnice řízení uhrazením žalované částky v podstatě uznala oprávněnost nároku stěžovatelky. Poukazuje i na jiná řízení v obdobných věcech, ve kterých nebyla shledána neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky. Stěžovatelka nesouhlasí ani s výrokem o náhradě nákladů řízení, přičemž poukazuje na nemožnost aplikace §14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud úvodem připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Z pohledu posouzení námitek stěžovatelky je nutno především uvést, že ústavní stížnost směřuje proti rozsudku, kterým byla zamítnuta její žaloba na zaplacení částky ve výši 243,46 Kč. Jde tedy o částku, kterou lze ve světle judikatury Ústavního soudu označit za bagatelní. Ústavní soud dal opakovaně ve své rozhodovací praxi [např. usnesení ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. III. ÚS 3010/14, ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. III. ÚS 3462/16, ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. I. ÚS 3540/16 a mnoha dalších (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)] najevo, že v takových případech, s výjimkou extrémních rozhodnutí, za něž však napadené rozhodnutí považovat nelze, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.
8. V případě bagatelních věcí je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými, a v nichž hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky. Bagatelní věci totiž nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Výklad přijatý Ústavním soudem nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice (k tomu viz např. usnesení ze dne 28. 1. 2014 sp. zn. II. ÚS 3878/13), kde pojem bagatelní věci je reflexí významu, který takovým sporům v oblasti civilního procesu přikládá zákonodárce. Stěžovatelce se žádné extrémní vybočení či nějakou větší újmu prokázat nepodařilo, když jejím hlavním argumentem je, že v jiných obdobných případech nebyla neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky shledána, takže by obvodní soud měl postupovat i v této věci stejným způsobem. Jakkoliv lze dát stěžovatelce za pravdu v tom, že situace, kdy existují vedle sebe rozdílná rozhodnutí ve skutkově i právně obdobných věcech, není z pohledu právní jistoty účastníka řízení žádoucí, není v kompetenci Ústavního soudu, aby judikaturu obecných soudů sjednocoval.
9. Stěžovatelka dále namítala, že nebyla dostatečně poučena podle §118a o. s. ř. o právním náhledu obvodního soudu. Lze se sice zamýšlet nad vhodností postupu obvodního soudu, který podle §115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání (a nutně tedy bez patřičného poučení účastníků řízení), přičemž své rozhodnutí založil na tom, že stěžovatelka neprokázala postoupení pohledávky, avšak s ohledem na zcela bagatelní charakter sporu, by ani toto eventuální procesní pochybení nepřimělo Ústavní soud ke kasačnímu zásahu.
10. Co se týče náhrady nákladů řízení, je třeba připomenout, že ani tato problematika zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2002 sp. zn. IV. ÚS 303/02 (U 25/27 SbNU 307), usnesení ze dne 4. 2. 2003 sp. zn. I. ÚS 30/02 nebo usnesení ze dne 6. 12. 2006 sp. zn. III. ÚS 255/05]. Výše uvedené úvahy o bagatelnosti platí tedy o to více i pro výrok o náhradě nákladů řízení, která se nachází taktéž v bagatelní výši. Stěžovatel navíc argumentuje pouze nemožností použití §14b advokátního tarifu, avšak přehlíží, že náhrada nákladů mu nebyla snížena podle §14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu (opakovaný návrh na ustáleném vzoru v obdobných věcech), ale nebyla mu vůbec přiznána, a to na základě aplikace §150 o. s. ř. z důvodu zvláštního zřetele hodných.
11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. září 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu