ECLI:CZ:US:2022:4.US.2087.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2087/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Kardy, zastoupeného advokátkou Mgr. Markétou Esslerovou, sídlem Malé náměstí 73, Benešov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2022 č. j. KSPH 66 INS 7191/2014, 4 VSPH 783/2022-B-199 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. května 2022 č. j. KSPH 66 INS 7191/2014-B-187, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí se podává, že proti stěžovateli je na základě věřitelského návrhu vedeno u Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") insolvenční řízení, přičemž usnesením ze dne 29. 5. 2014 č. j. KSPH 66 INS 7191/2014-A-14 bylo rozhodnuto o úpadku stěžovatele a bylo schváleno jeho oddlužení. Usnesením ze dne 4. 4. 2016 č. j. KSPH 66 INS 7191/2014-B-26 bylo oddlužení stěžovatele zrušeno a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. Usnesením ze dne 22. 12. 2021 č. j. 66 INS 7191/2014-B-170 vyslovil krajský soud souhlas s prodejem nemovitostí stěžovatele, neboť "předcházející zpeněžení nemovitostí, které již bylo realizováno, neumožnilo uspokojení přihlášených věřitelů a v majetkové podstatě již zbývají, jako majetek, jehož prostřednictvím lze uspokojit přihlášené věřitele, pouze předmětné nemovitosti". Dne 5. 1. 2022 stěžovatel podal u krajského soudu žalobu pro zmatečnost proti shora uvedenému rozhodnutí, návrh na vydání předběžného opatření, aby byla insolvenční správkyni uložena povinnost zdržet se jakýchkoliv právních úkonů v insolvenčním řízení, a požádal, aby mu v řízení o žalobě i v celém insolvenčním řízení byl ustanoven právní zástupce z řad advokátů. Svůj návrh stěžovatel odůvodnil tím, že není dále schopen svá práva v této věci hájit a vystupovat před soudem, neboť nemá přístup k internetu.
3. Ústavní stížností napadeným usnesením krajský soud rozhodl, že stěžovateli se právní zástupce z řad advokátů neustanovuje. Krajský soud uvedl, že podle §7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §30 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), lze ustanovit účastníkovi insolvenčního řízení právního zástupce, jde-li o účastníka, u něhož jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a současně jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Podle §138 odst. 1 o. s. ř. přitom platí, že od soudních poplatků nelze osvobodit účastníka, jde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Zatímco majetkové poměry vyplývající z potvrzení předloženého stěžovatelem by osvobození od soudních poplatků, resp. ustanovení právního zástupce, odůvodňovaly, úkony stěžovatele podle krajského soudu představují zjevně bezúspěšné bránění práva. Krajský soud uvedl, že "v souvislosti s předchozím průběhem řízení, se zprávami insolvenčního správce (poslední ze dne 10. 4. 2022) i s obsahem všech podání dlužníka a dospěl k závěru, že ve snaze o ustanovení zástupce pro insolvenční řízení k podání předběžných opatření zamezujících insolvenční správkyni v činnosti, lze spatřovat zjevně svévolné bránění práva na rychlé, hospodárné a co možná nejvyšší uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení, čímž zároveň dochází k vyloučení možnosti přiznání osvobození od soudních poplatků". Dosavadní podání stěžovatele nadto nijak nedokládají, že by nebyl schopen se vyjadřovat ke skutečnostem v insolvenčním řízení, podávat procesní návrhy nebo dokonce porozumět obsahu rozhodnutí.
4. Proti výše uvedenému rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel odvolání, na jehož základě Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením usnesení krajského soudu potvrdil jako věcně správné. Zdůraznil, že "aniž by bylo třeba provádět jakékoliv důkazy k věcným tvrzením dlužníka, již ze samotných údajů dlužníka, z toho, co je soudu známo z obsahu insolvenčního spisu, z incidenčních sporů... a z jeho úřední činnosti, je bez dalšího nepochybné, že požadavku dlužníka nemůže být vyhověno. Je evidentní, že dlužník nemůže být se svými návrhy na nezpeněžování zbývající majetkové podstaty úspěšný, jedná se o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva". Nadto zdůraznil, že insolvenční řízení trvá již přes 8 let, majetková podstata byla již z velké části zpeněžena, a ustanovení zástupce stěžovateli není nezbytně třeba.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel uvádí, že nevlastní počítač a veškerá svá podání píše ručně, případě na psacím stroji. Jelikož má ztížený přístup k insolvenčnímu rejstříku, požádal o ustanovení právního zástupce z řad advokátů. S obsahem napadených usnesení nesouhlasí. Uvádí, že "není sám schopen odpovídajícím způsobem svá práva náležitě chránit, nikdy v minulosti se svým podáním neuspěl, nikdy mu nebylo vyhověno, nyní oba soudy stěžovateli dali jasně najevo, že se snaží zbytečně, že žádnou ochranu jeho zájmů celá věc nevyžaduje a pokud se brání, jedná se z jeho strany o marné pokusy. Stěžovatel je tak přesvědčen, že u něj došlo výše uvedenými rozhodnutími k porušení jeho práva na soudní ochranu a na právní pomoc, tedy mu tak bylo odňato právo na spravedlivý proces ..., a že jeho stížnost bude úspěšná a zrušením výše uvedených rozhodnutí účastníků dojde k nápravě a možnosti stěžovatele hájit náležitě svá práva a také svůj majetek."
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen podle §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), když vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), ale soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Do rozhodovací činnosti soudů je v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocnými rozhodnutími porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Jiné vady se nacházejí mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu. Nutno tudíž vycházet mimo jiné z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů a jejich použití na jednotlivý případ jsou v zásadě věcí obecných soudů.
8. Úsporná ústavní stížnost čítající necelé dvě strany vlastního textu neobsahuje žádnou ústavněprávní argumentaci, za tu nelze považovat pouhé odkazy na příslušná ustanovení Listiny a vyjádření nesouhlasu s napadenými rozhodnutími. Obsahem práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny není záruka úspěchu v řízení.
9. Při přezkumu rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků, resp. při přezkumu žádosti o ustanovení právního zástupce z řad advokátů, dal Ústavní soud ve své rozhodovací praxi mnohokrát najevo, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání takového rozhodnutí, spadá výlučně do rozhodovací sféry soudů (srov. usnesení ze dne 30. 4. 2009 sp. zn. III. ÚS 788/09, ze dne 31. 10. 2013 sp. zn. I. ÚS 4096/12, nebo ze dne 24. 8. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2203/21; všechna rozhodnutí jsou veřejně dostupná na https://nalus.usoud.cz). Právo na ustanovení právního zástupce není Listinou bez dalšího zaručeno, ostatně obecně zaručeno není ani na zákonné úrovni bez splnění dalších podmínek, a rozhodnutí o něm zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o splnění podmínek pro ustanovení právního zástupce, i když se jeho výsledek může dotknout některého z účastníků řízení, většinou nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Případy, kdy Ústavní soud otevírá ústavní stížnost věcnému posouzení, jsou výjimečné. K přezkumu napadených rozhodnutí přistupuje Ústavní soud pouze při extrémním vykročení z pravidel pro ustanovení právního zástupce, například při zjištění svévole, při absenci jakéhokoliv odůvodnění nebo pro odůvodnění vybočujícího v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti [srov. např. nálezy ze dne 3. 9. 1998 sp. zn. IV. ÚS 13/98 (N 98/12 SbNU 45), ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. IV. ÚS 289/03 (N 125/34 SbNU 281) nebo ze dne 17. 5. 2011 sp. zn. IV. ÚS 121/11 (N 96/61 SbNU 489)]. K podobnému pochybení však v posuzované věci nedošlo.
10. Soudy se posouzením, zda stěžovatel splňuje podmínky pro ustanovení právního zástupce z řad advokátů, řádně zabývaly, použily relevantní zákonná ustanovení, uvedly důvody, z nichž při svém rozhodnutí vycházely a odpovídajícím způsobem vysvětlily, jakými úvahami se řídily, přičemž tak učinily způsobem, který z ústavněprávních mezí nevybočuje. Ani skutečnost, že stěžovatel nedisponuje vlastním počítačem s přístupem na internet, není sama o sobě důvodem pro přiznání právního zastoupení z řad advokátů. Jak ostatně vyplývá i z ústavní stížnosti, stěžovatel je i přesto v insolvenčním řízení "aktivní" a podává insolvenčnímu soudu velké množství návrhů. Jak však sám přiznává, ani jeden z nich neshledaly soudy důvodným. Nadto ani v ústavní stížnosti stěžovatel nevyvrací závěr, že jeho podání ze dne 5. 1. 2022 (k jejich obsahu viz výše bod 2 in fine) představují zjevně bezúspěšné uplatnění nebo bránění práva.
11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. září 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu