ECLI:CZ:US:2023:3.US.1986.23.1
sp. zn. III. ÚS 1986/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Jiřiny B. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Václavem Cidlinou, advokátem se sídlem Masarykova 998/31, Ústí nad Labem, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze č. j. 1 VZN 1614/2023-15 ze dne 6. června 2023 a vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, ze dne 5. května 2023 č. j. 2 KZN 28/2022-69 a 2 KZN 447/2022-38 ze dne 20. dubna 2023, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, a Jana S. (jedná se o pseudonym), jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále práva nezletilé první vedlejší účastnice zaručená čl. 3 odst. 1 a čl. 6 odst. 2 a čl. 19 odst. 1 a čl. 34 Úmluvy o právech dítěte.
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, orgány činné v trestním řízení opakovaně nevyhověly žádosti stěžovatelky o nahlížení do spisů policejního orgánu vedených pod sp. zn. KRPL-75524/TČ-2022-180070 a sp. zn. KRPL-9103/TČ-2022-180070.
3. Stěžovatelka se s podnětem obrátila na Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajské státní zastupitelství"). Státní zástupkyně krajského státního zastupitelství ve vyrozumění ze dne 20. 4. 2023 stěžovatelce sdělila, že její nezletilé dceři náleží ve smyslu §43 tr. řádu práva poškozeného, avšak, že s ohledem na svůj věk nezletilá nemůže vykonávat v řízení svá zákonná práva. Státní zástupkyně dále uvedla, že v případě, že se jedná o řízení, ve kterém je podezření, že jeden z rodičů spáchal trestný čin ke škodě vlastního nezletilého dítěte, nemůže práva poškozeného vykonávat druhý z rodičů vzhledem k možnému střetu zájmů mezi rodiči a dítětem. Dodala, že nezletilé byl s ohledem na možný střet zájmů usnesením státní zástupkyně krajského státního zastupitelství ze dne 3. 8. 2022 č. j. 2 KZN 447/2022-3 podle §45 odst. 2 tr. řádu pro potřeby trestního řízení ustanoven opatrovník. Závěrem konstatovala, že v optice výše uvedeného náleželo právo nahlížet do trestního spisu (§65 tr. řádu) nikoli zákonným zástupcům nezletilé, ale opatrovníkovi ustanovenému nezletilé pro potřeby trestního řízení.
4. Z vyjádření krajského státního zastupitelství ze dne 20. 4. 2023 a 5. 5. 2023 plyne, že státní zástupkyně opětovné žádosti stěžovatelky o nahlížení do spisu nevyhověla a předložila vyjádření stěžovatelky se žádostí o nahlížení do spisu Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství").
5. Státní zástupkyně vrchního státního zastupitelství v napadeném vyjádření právnímu zástupci stěžovatelky sdělila, že její podání bylo posouzeno jako podnět k výkonu dohledu nad činností nižšího státního zastupitelství podle §12d odst. 1, 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Uvedla, že poškozená nezletilá musela být v řízení vzhledem ke svému věku zastoupena. Dle platné zákonné úpravy jsou zákonnými zástupci její rodiče, avšak v této projednávané věci toto nebylo možné s ohledem na skutečnost, že matka nezletilé má v daném trestní řízení postavení oznamovatele, a otec je osobou podezřelou. Z tohoto dle vrchního státního zastupitelství jednoznačně vyplývalo, že rodiče poškozené nezletilé jsou v kolizi, a to jednak s ohledem, na jejich postavení v tomto trestní řízení, jednak s ohledem na jejich dlouhodobě konfliktní a vyhrocený vztah. Za této situace bylo tedy na místě nezletilé ustanovit opatrovníka z řad advokátů v souladu s ustanoveními §45 odst. 2 a 1 tr. řádu. Státní zástupkyně vrchního státního zastupitelství konstatovala, že ve vyrozumění krajského státního zastupitelství bylo stěžovatelce jednoznačně a srozumitelně sděleno, z jakých důvodů není možno, aby stěžovatelka (jako podatelka ve věci pod č. j. KRPL-75524/TČ-2022-180070) nahlížela do spisu ve smyslu ustanovení §65 odst. 1 tr. řádu. Za zcela správný pak státní zástupkyně vrchního státního zastupitelství označila i závěr státní zástupkyně krajského státního zastupitelství, která objasnila pozici podatelky ve věci vedené u policejního orgánu pod č. j. KRPL-9103/ TČ-2022-180070, přičemž upozornila, že trestní řízení v této věci nebylo zahájeno dle ustanovení §158 odst. 3 tr. řádu, a tedy není možno činit v této věci úkony dle trestního řádu, ani není možno nahlížet do spisového materiálu ve smyslu ustanovení §65 odst. 1 tr. řádu. Ke stěžovatelčině argumentaci, že má právo na nahlížení do spisu i z toho důvodu, že by jí případně zjištěné skutečnosti ohledně závadového jednání mohly vést k vyloučení otce nezletilé z péče o nezletilou, státní zástupkyně konstatovala, že uváděné okolnosti spíše svědčí o motivaci získat informace z trestního řízení pro další občanskoprávní spor a nikoli o tom, že je vedena rodičovskou zodpovědností.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka namítá, že druhý vedlejší účastník (otec) má na nezletilou stále přímý rodičovský vliv, když mezi rodiči probíhá střídavá péče. Nezletilá je ve věku, kdy by se otci v případě uvedených jednání nemohla nijak bránit, je rovněž dokonce ještě ve věku, kdy by toto nikomu ani neřekla (ostatně u obětí obdobných trestných činů je notorietou, že tyto zneužívání nenahlásí dokonce ani v dospělosti). Dle stěžovatelky je zcela samozřejmé, že pokud by bylo v trestním řízení zjištěno, že k určitým závadovým jednáním ze strany otce došlo (a nemuselo by se dokonce jednat ani o trestněprávní jednání), mohlo by to být důvodem pro změnu střídavé péče jakožto závažná změna poměrů. Pokud stěžovatelka jako matka potřebuje znát pravdu, a to zejména kvůli péči o nezletilé, tak je to dle jejího názoru zcela zásadní důvod pro nahlédnutí do spisu. Stěžovatelka uvádí, že nerozumí závěrům vrchního státního zastupitelství. Státní zastupitelství dle jejího názoru otáčí v neprospěch stěžovatelky zcela legitimní zájem na péči o nezletilou a činí ze stěžovatelky nemorální osobu, resp. osobu, která sleduje nemorální cíle, pokud by hodlala usilovat o svěření nezletilé do své výlučné péče v případě zjištění o škodlivé péči ze strany otce. Stěžovatelka má za to, že na její případ zcela dopadá nález IV. US 3526/16 ze dne 21. 3. 2017, jehož závěry cituje.
III.
Předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud se v minulosti opakovaně věnoval problematice procesního zastoupení nezletilých stěžovatelů jejich rodiči, resp. zákonnými zástupci v řízení o ústavní stížnosti. Jak vyplývá z jeho rozhodovací praxe, rodič je oprávněn jednat za nezletilé dítě v řízení před Ústavním soudem, a tedy i podat za něj ústavní stížnost, pouze v situaci, kdy mezi nimi nehrozí střet zájmů (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 485/10 ze dne 13. 4. 2010, bod 11). Naopak v případě možné kolize mezi zájmy rodiče a nezletilého dítěte není tento rodič oprávněn jednat za své dítě před Ústavním soudem (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2900/16 ze dne 5. 10. 2016 či sp. zn. II. ÚS 455/19 ze dne 13. 9. 2019). V projednávané věci byl nezletilé ustanoven opatrovník, právě z důvodu kolize mezi jejími zájmy a zájmy jejích rodičů. Opatrovník se stal právním zástupcem nezletilé, která sama v řízení pro nedostatek procesní způsobilosti jednat nemohla. V takových případech Ústavní soud nahlíží na část ústavní stížnosti nezletilých (zastoupených rodičem) jako na návrh podaný někým zjevně neoprávněným (shodně srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 2224/14 ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 492/15 ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 1522/15 ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 1950/15 ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. III. ÚS 307/21 ze dne 3. 2. 2021; veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz). Obdobně postupoval Ústavní soud i v nyní posuzované věci a část ústavní stížnosti, v níž je namítáno porušení práv nezletilé, odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 45/94 ze dne 25. 1. 1995 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí nebo vyrozumění, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
9. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy dopad některého ústavně zaručeného základního práva či svobody na posuzovanou věc nebo se dopustí neakceptovatelné libovůle či svévole, spočívající v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi uznáván, resp., který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů, nebo v rozhodování bez bližších kritérií či alespoň zásad odvozených z právní normy [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471) a nález sp. zn. III. ÚS 351/04 ze dne 24. 11. 2004 (N 178/35 SbNU 375)]. Takovou kvalifikovanou vadu Ústavní soud v napadených vyrozuměních neshledal.
10. Právo tzv. jiné osoby dle §65 odst. 1 tr. řádu na nahlížení do spisu je podmíněno souhlasem orgánu činného v trestním řízení a omezeno na takový rozsah spisového materiálu, který je nutný k uplatnění práva této osoby (srov. ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš. §65 [Právo nahlížet do spisů]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 706.). Jak Ústavní soud uvedl např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 1956/13 ze dne 6. 3. 2014, osoby, žádající o nahlížení do spisu v postavení "jiných osob" ve smyslu §65 odst. 1 tr. řádu, musí prokázat oprávněný zájem na nahlédnutí, tedy jsou povinny vymezit konkrétní přezkoumatelný a oprávněný cíl, který nahlédnutím sledují. Pro to, aby mohly do spisu nahlížet, musí tyto osoby vymezit, jaké své konkrétní právo hodlají uplatnit, a proč je pro uplatnění tohoto práva pro ně nahlédnout do spisu potřebné. Je-li "jinou osobou" ve smyslu §65 odst. 1 tr. řádu podána řádně odůvodněná žádost o nahlédnutí do spisu, je příslušný orgán činný v trestním řízení povinen ji přezkoumat a v případě, že má za to, že nad právem takové osoby do spisu nahlédnout převažuje právo jiné osoby či veřejný zájem, je povinen odepření nahlédnutí do spisu přezkoumatelným způsobem odůvodnit, případně může odůvodnit i přístup do spisu pouze v určité jeho části (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 614/18 ze dne 11. 12. 2018).
11. Z ústavní stížnosti a přiložených listin plyne, že se stěžovatelka domáhala přístupu do spisu ve dvou věcech, ve kterých vystupovala jako oznamovatelka a matka nezletilé, kterou označovala za poškozenou. V řízení, vedeném u policejního orgánu pod č. j. KRPL-9103/ TČ-2022-180070 k zahájení úkonů trestního řízení dle ustanovení §158 odst. 3 tr. řádu nedošlo, stěžovatelka tak nemohla využít oprávnění plynoucí z trestního řádu, tedy ani úspěšně žádat o nahlížení do spisu dle §65 tr. řádu. Ve věci, vedené policejním orgánem pod č. j. KRPL-75524/TČ-2022-180070 (ve které bylo trestní řízení zahájeno, ale věc byla odložena dle §159a odst. 1 tr. řádu), bylo stěžovatelce ze strany státních zastupitelství objasněno, že z důvodu možného střetu zájmů mezi nezletilou a jejími zákonnými zástupci, byl nezletilé ustanoven v řízení opatrovník, a stěžovatelka tak nemohla (jako zákonná zástupkyně nezletilé) do spisu nahlížet, neboť opatrovník nezletilé za nezletilou vykonával její práva. K žádosti stěžovatelky na nahlížení do spisu státní zástupkyně krajského státního zastupitelství dále uvedla, že tvrzení o právním zájmu stěžovatelky na nahlédnutí do spisu (ve smyslu §65 odst. 1, věty třetí in fine) je toliko obecné, když z něj není patrné, co je jeho obsahem či podstatou. Tomuto závěru Ústavní soud přisvědčil, neboť v projednávané věci z argumentace stěžovatelky neplyne konkrétní legitimní zájem na uplatnění jejích práv, pokud směšuje svá práva s právy nezletilé. Z ústavní stížnosti a přiložených listin dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelka neuvedla takové hájitelné tvrzení o tom, že by měla legitimní zájem do předmětného spisu nahlížet, z čehož plyne, že ani policie, ani státní zastupitelství, nezkrátily stěžovatelku v jejích právech a neupřely jí možnost nahlédnout do spisu bez zákonného důvodu.
12. Odepření nahlédnutí ve smyslu §65 odst. 1 tr. řádu stěžovatelce nebrání, aby si podala žádost o nahlížení opakovaně. Pokud stěžovatelka kvalifikovaným způsobem vymezí, v čem spočívá její potřeba nahlédnutí do spisu k uplatnění jejích práv (srov. §65 odst. 1 větu třetí tr. řádu in fine), bude úkolem orgánu činného v trestním řízení posoudit podmínky zpřístupnění jinak neveřejného trestního spisu a v případě existence legitimního zájmu stěžovatelky zvážit, které zájmy (práva stěžovatelky, podezřelého, nezletilé) ve věci převažují, a zde existují jiné legitimní důvody pro odepření přístupu do spisu, např. zvýšená pravděpodobnost znovuotevření trestního řízení.
13. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl z části podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako podanou někým zjevně neoprávněným a z části podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu