ECLI:CZ:US:2023:4.US.1860.23.1
sp. zn. IV. ÚS 1860/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti X, zastoupené Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2023 sp. zn. 61 To 319/2023 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 2. oddělení, ze dne 25. dubna 2023 č. j. KRPA-65930-182/TČ-2023-000072, za účasti Městského soudu v Praze a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 2. oddělení, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě (dále jen "Protokol").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 2. oddělení (dále jen "policejní orgán") bylo podle §79g odst. 1 trestního řádu ve spojení s §79a odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o zajištění finančních prostředků na bankovním účtu stěžovatelky ve výši 29 500 000 Kč, a to jako náhradní hodnoty, neboť nebylo možno zajistit přímo věc, která byla nástrojem anebo výnosem trestné činnosti. V předmětné trestní věci bylo policejním orgánem zahájeno trestní stíhání usnesením ze dne 26. 5. 2023 pod č. j. KRPA-65930-253/TČ-2023-000072, a to osob: J. N., pro podezření ze spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku částečně ve stadiu dokonaném, částečně ve stadiu pokusu, a J. F., advokáta, pro podezření ze spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. b) a odst. 5 písm. a) trestního zákoníku.
3. Stěžovatelka napadla usnesení policejního orgánu o zajištění náhradní hodnoty stížností, o níž Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením rozhodl tak, že ji jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka uvádí, že dne 26. 5. 2023, tj. osm dní ode dne vynesení napadeného usnesení městského soudu, bylo rozšířeno trestní stíhání obviněných J. N. a J. F. V předmětném usnesení policejního orgánu, kterým bylo trestní stíhání rozšířeno, byl popsán skutek, kterým obvinění způsobili škodu stěžovatelce, a to ve výši 1 500 000 Kč. Na základě těchto skutečností stěžovatelka dovozuje, že napadená rozhodnutí jsou nezákonná a zajištění peněžních prostředků na jejím bankovním účtu bylo protiústavní.
5. Stěžovatelka uvádí, že již pouhým náhledem do vyšetřovacího spisu dne 7. 6. 2023 bylo možno zjistit, že je v dané věci poškozenou, nikoliv snad podezřelou, jak vyplývá z napadených rozhodnutí. V předmětném spise se především nachází dopis obchodní společnosti Reiffeisenbank a. s. s názvem "Odpověď na výzvu k součinnosti osob" ze dne 21. 4. 2023, ve kterém banka označuje účty pana M. B., jednatele stěžovatelky, a samotné stěžovatelky. K tomuto dopisu byl přiložen i mimořádný výpis z jednoho účtu stěžovatelky za období od 1. 1. 2023 do 20. 3. 2023. Z tohoto výpisu pak vyplývá odchozí platba označená jako "záloha na pozemek" ve výši 16 500 000 Kč na účet patřící obviněnému J. F. Následuje příchozí platba ve výši 15 000 000 Kč z účtu J. F. Z uvedeného tedy muselo být policejnímu orgánu jasné, že stěžovatelka je poškozenou v trestním řízení. Policejní orgán zjevně posoudil příchozí platbu z úschovního účtu obviněného advokáta J. F. izolovaně bez toho, aby zjišťoval podrobnosti předmětné platby. Možná provázanost stěžovatelky a obviněných, z níž policejní orgán vycházel, je tak ryze spekulativní. Městskému soudu stěžovatelka vytýká úvahu, v níž vyjádřil myšlenku, že finanční prostředky stěžovatelky by mohly být zabrány a přerozděleny poměrně mezi všechny poškozené. Stěžovatelka tedy dovozuje, že napadená usnesení jsou svévolná, nedostatečně odůvodněná a rovněž nedostála požadavku přiměřenosti zvoleného zajišťovacího prostředku.
6. Závěrem ústavní stížnosti stěžovatelka podotýká, že vzniká škoda jí i dalším osobám. Stěžovatelka nemůže disponovat prostředky na svém účtu, čímž je zásadně omezena její podnikatelská činnost, zejména nemůže dostát svým závazkům.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť využila všech zákonných procesních prostředků k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby je toliko ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud není povolán k přezkumu použití podústavního práva a může tak činit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody stěžovatele.
9. Ústavní soud zastává názor, že dotčený majetek stěžovatelky představuje majetek ve smyslu čl. 1 Protokolu, resp. podle čl. 11 odst. 1 Listiny, a zajištění samotné je opatřením zasahujícím do základního práva na pokojné užívání majetku. Jde však o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nelze tudíž mluvit o "zbavení majetku" ve smyslu druhé věty odst. 1 čl. 1 Protokolu, nýbrž pouze o opatření týkající se "užívání majetku" ve smyslu odst. 2 uvedeného článku (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Handyside proti Spojenému království ze dne 7. 12. 1976, č. 5493/72, Série A č. 24).
10. Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů upravených v §79a a násl. trestního řádu Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření. Zajištění věcí jako náhradní hodnoty je institutem, který napomáhá objasňování a případně reparaci závažné, zejména hospodářské kriminality, jehož podstatou je nikoliv odejmutí těchto majetkových hodnot majiteli, ale omezení dispozičního práva. Cílem sledovaným právní úpravou je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (srov. např. nález ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13, usnesení ze dne 11. 3. 2004 sp. zn. II. ÚS 708/02, ze dne 1. 7. 2004 sp. zn. III. ÚS 125/04 a ze dne 19. 10. 2005 sp. zn. IV. ÚS 385/05).
11. Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi stanovil základní kritéria pro posouzení ústavní konformity zásahu do vlastnických práv jednotlivce použitím dočasných majetkových zajišťovacích institutů: rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny), což znamená, že vyvozené závěry o naplnění podmínek uvedených v příslušných ustanoveních trestního řádu nemohou být ve zcela zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici. Dále je třeba přistoupit k přezkumu proporcionality napadeného zajišťovacího nástroje, tedy zhodnotit zda zásah do vlastnického práva je v dané věci ještě zásahem přiměřeným (srov. nález ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13). Při posuzování přiměřenosti zásahu je nepochybně nutno zkoumat rovněž dobu jeho trvání; zajištění majetku tedy nemůže trvat libovolně dlouho (srov. usnesení ze dne 24. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 723/02).
12. Zajišťovací opatření lze provést, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že předmětný majetek je určen ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byl použit nebo je výnosem z trestné činnosti, přičemž vyšší stupeň pravděpodobnosti, dostatečně odůvodněný konkrétními zjištěnými skutečnostmi, postačí. Oprávněnost úkonů v rámci konkrétního trestního řízení je v prvé řadě posuzována v soustavě orgánů činných v trestním řízení, a to tak, aby v případě pochybení mohly zjednat nápravu již na této úrovni. Tyto orgány musejí při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení posoudit, zda další trvání zajištění je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jinak. Ve smyslu §79a odst. 4 trestního řádu je možné i následně (prakticky kdykoli) žádat o zrušení zajištěného majetku za podmínek podle §79a odst. 3 téhož zákona. Rozhodnutí může učinit orgán činný v trestním řízení i bez podnětu (srov. usnesení ze dne 14. 12. 2004 sp. zn. I. ÚS 331/04 a ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 105/07).
13. Zásah do práva na pokojné užívání majetku může být ospravedlněn, prokáže-li se, že byl proveden ve veřejném zájmu a za podmínek, které stanoví zákon. Existenci veřejného zájmu Ústavní soud shledává v samotném účelu zajišťovacích institutů, kterým je zamezit tomu, aby výkon případného trestu nebo ochranného opatření, jehož uložení lze očekávat, byl zmařen nebo ztížen. Uvedená ustanovení trestního řádu jsou současně i z hlediska ústavního nezbytným zákonným podkladem pro zásah do práva na pokojné užívání majetku.
14. V posuzované věci, kde došlo v průběhu vyšetřování k podrobnějšímu rozkrytí skutkového stavu až po vydání napadených usnesení, Ústavní soud podotýká, že se níže bude zabývat toliko skutečnostmi, které byly známy městskému soudu v době vydání napadeného usnesení, tj. nebude brát v potaz okolnosti, které nastaly až po jeho vydání, neboť tyto skutečnosti nebyly a nemohly být městskému soudu v době vynesení napadeného usnesení, kterým aproboval závěry policejního orgánu o zajištění náhradní hodnoty, známy.
15. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hledisek shora uvedených a dospěl k závěru, že nevykazují žádné zásadní kvalitativní nedostatky, které by odůvodňovaly kasační zásah Ústavního soudu. Rozhodnutí byla vydána orgány k tomu příslušnými, byla vydána na základě zákonných kritérií podle §79a trestního řádu a následujících. Zjištěné okolnosti případu v době, kdy policejní orgán, resp. městský soud rozhodovaly o zajišťovacím opatření, nasvědčovaly tomu, že stěžovatelka skutečně mohla být do trestné činnosti obviněných zapojena, neboť na její účet byla poukázána platba ve výši 15 000 000 Kč z účtu obviněného J. F. Městský soud zároveň zdůraznil, že uvedená varianta možného zapojení stěžovatelky do trestné činnosti obviněných může být samozřejmě v dalším průběhu vyšetřování vyloučena. Zajištění náhradní hodnoty lze v tomto případě i považovat za přiměřené z hlediska výše doposud stanovené škody, neboť poškozená obchodní společnost FIT Family s. r. o. vykázala škodu ve výši zajištěných finančních prostředků. Napadená rozhodnutí tudíž byla řádně odůvodněna z hlediska jejich přezkoumatelnosti a nelze je ani považovat za svévolná, jak namítá stěžovatelka.
16. V této souvislosti Ústavní soud zároveň konstatuje, že stěžovatelka se domáhá toho, aby Ústavní soud sám hodnotil důkazy obsažené ve vyšetřovacím spise policejního orgánu za situace, kdy stále probíhá vyšetřování. Takový požadavek je však mimo pravomoci Ústavního soudu a vymyká se jeho zákonnému a ústavnímu zakotvení. Ústavní soud není povolán jakkoliv hodnotit důkazy v průběhu vyšetřování, resp. činit z nich skutkové závěry.
17. Je-li stěžovatelka toho názoru, že již pominuly důvody pro další trvání zajištění peněžních prostředků na jejím účtu, neboť nastaly nové skutečnosti, a nezrušil-li policejní orgán, resp. státní zástupce, zajištění z vlastní iniciativy, může se domáhat zrušení zajištění podle §79f trestního řádu s odkazem na rozšíření trestního stíhání usnesením policejního orgánu ze dne 26. 5. 2023 č. j. KRPA-65930-253/TČ-2023-000072.
18. Ústavní soud uzavírá, že napadená rozhodnutí jsou řádně odůvodněna a nevykazují znaky svévole. Ústavní soud tudíž na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2023
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu