ECLI:CZ:US:2024:3.US.2560.23.1
sp. zn. III. ÚS 2560/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Alfréda Šrámka, advokáta, se sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, zastoupeného Mgr. Jiřím Zítkem, advokátem, se sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. června 2023, č. j. 5 To 176/2023-240, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") s tím, že jím došlo k porušení jeho ústavního práva na oprávněné očekávání spravedlivé odměny za vykonanou práci.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 15. 5. 2023, č. j. 5 T 155/2022-225, přiznal stěžovateli, jakožto ustanovenému obhájci, odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 4 356 Kč (výrok I) a nepřiznal mu částku 2 178 Kč (výrok II). Zamítavý výrok soud odůvodnil tím, že nahlížení do spisu není samostatným úkonem. Advokátní tarif přiznává samostatné ohodnocení pouze prostudování spisu při skončení vyšetřování. Stěžovatel však do spisu nahlížel až ve fázi řízení před soudem. Přiznat odměnu nebylo možné ani na základě analogické aplikace jiného ustanovení advokátního tarifu. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4012/18 mají soudy při stanovování odměny vycházet z účelnosti konkrétního nahlížení do spisu. V dané věci však bylo možné nahlížení do spisu považovat za součást převzetí a přípravy obhajoby, k němuž došlo několik dní před nahlížením do spisu.
3. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou krajský soud napadeným usnesením zamítl. Okresní soud stěžovatelův nárok posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí. Odehrálo-li se nahlížení do spisu v blízké časové souvislosti s převzetím obhajoby, jako tomu bylo v dané věci, je podle ustálené judikatury Ústavního soudu možné jej nepovažovat za samostatný úkon. V dané věci zároveň nebyly shledány důvody, pro něž by předmětné nahlížení do spisu mělo být považováno za natolik účelné, aby za něj stěžovateli náležela odměna nad rámec ustanovení advokátního tarifu.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že soudy chybně interpretovaly ustanovení advokátního tarifu a tím zasáhly do jeho práva na spravedlivou odměnu. Stěžovatel byl jako obhájce ustanoven až ve fázi řízení před soudem. Až v tomto okamžiku se tak mohl s celou věcí seznámit. V takové situaci je seznámení se se spisem analogickým úkonem k prostudování spisu po skončení vyšetřování. Závěry soudů považuje stěžovatel za formalistické. Podle stěžovatele není důvodu slučovat studium spisu s převzetím věci. Jinak by se možnost účtování studia spisu stala nadbytečnou. Časová blízkost převzetí věci je v tomto směru nerozhodná a vyplývala z procesního postupu soudu. Stěžovatel dále upozorňuje na nerovnost mezi odměnou obhájce ustanoveného v přípravném řízení a obhájce ustanoveném v řízení před soudem. Takové odlišení není podle něj účelem úpravy advokátního tarifu. To je podle stěžovatele zřejmé i z judikatury Ústavního soudu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Předně je třeba uvést, že nezbytným předpokladem věcného přezkumu ústavní stížnosti je vyloučení tzv. bagatelnosti. Ta je však v dané věci dána, neboť mezi účastníky je spornou částka 2 178 Kč. S ohledem na výši této částky a okolnosti případu je zřejmé, že se jedná o věc bagatelní, která zpravidla pro nikoliv zcela zásadní faktické (kvantitativní) dopady na osobu stěžovatele, resp. na jeho majetkové poměry, ústavněprávní roviny nedosahuje (usnesení ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 1367/13; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz/). Ústavní soud při rozhodování o ústavních stížnostech opakovaně judikuje, že spor o bagatelní částku zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou "bagatelnost" vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. III. ÚS 1161/14).
8. Takové skutečnosti stěžovatel podle Ústavního soudu neuvádí, neboť se dovolává pouze obecných závěrů judikatury Ústavního soudu, přičemž soudy logicky a srozumitelně odůvodnily, proč je v dané věci nelze aplikovat (viz bod 13 usnesení krajského soudu a bod 5 usnesení okresního soudu). Ratio decidendi výše uvedených nálezů, na něž stěžovatel odkazuje, spočívá v povinnosti obecných soudů zkoumat účelnost konkrétního nahlížení do spisu ve vazbě na průběh a okolnosti každého řízení (dále také např. usnesení ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1351/22, ze dne 5. 10. 2022 sp. zn. IV. ÚS 663/22, ze dne 15. 11. 2022 sp. zn. II. ÚS 2415/22 nebo ze dne 21. 3. 2023 sp. zn. IV. ÚS 3520/22). Jinak řečeno, z uvedených nálezů, týkajících se specifických okolností posuzovaných řízení, nevyplývá, že by nahlížení do spisu mělo být bez dalšího posuzováno jako samostatný úkon právní služby, za který obhájci náleží odměna podle advokátního tarifu. Ústavní soud shledává závěry soudů, podle nichž není nahlížení do spisu po převzetí věci samostatným úkonem, souladné jak s účelem advokátního tarifu, tak judikaturou Ústavního soudu.
9. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu