ECLI:CZ:US:2004:3.US.582.04
sp. zn. III. ÚS 582/04
Usnesení
III. ÚS 582/04
Ústavní soud rozhodl dne 14. října 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele B. P. zastoupeného Mgr. J. K. advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci ze dne 16. srpna 2004 č. j. Zt 42/2004-61, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označené rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci, kterým byla (mimo jiné) zamítnuta jím podaná stížnost směřující do usnesení Policie ČR, Okresního ředitelství, Služby kriminální policie a vyšetřování, Jindřichův Hradec, ze dne 4. srpna 2004 ČTS: ORJH 377/TČ-HK-03, o zahájení trestního stíhání, jímž byl stěžovatel pro blíže popsaný skutek spolu s V. L. obviněn ze spáchání trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu dle §126 odst. 2 tr. zák., a to ve spolupachatelství ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák.
Stěžovatel s poukazem na blíže rozvedená tvrzení konstatoval, že předmětné usnesení státního zástupce není řádně odůvodněno, neboť nereaguje výslovně na všechny jeho stížnostní námitky. Jelikož považuje naříkané rozhodnutí za stojící v rozporu s kautelami plynoucími z čl. 2 Listiny základních práv a svobod, domáhal se v petitu návrhu, aby jej Ústavní soud nálezem zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z dnes již ustálené judikatury se podává, že ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, tj. zejména v kontextu se současným zásahem do osobní svobody jednotlivce (srov. nález ve věci sp. zn. I. ÚS 46/96, uveřejněný pod č. 43 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5, str. 363 a násl.; nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 582/99, uveřejněný pod č. 30 tamtéž - svazek 17, str. 221 a násl.), za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí [srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 62/95 (uveřejněný pod č. 78 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4, str. 243 a násl.), obdobně např. nepublikovaná usnesení ve věcech sp. zn. IV. ÚS 316/99, I. ÚS 486/01, IV. ÚS 213/03, IV. ÚS 262/03 a další]. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Tato kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu a zákonnému procesněprávnímu rámci a tyto vady nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit.
Z tohoto pohledu nelze, při jeho současném posouzení ve spojení s citovaným rozhodnutím policejního orgánu, ústavní stížností napadené usnesení Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci, byť není co do obsahu odůvodnění zcela pregnantní (§134 odst. 2 tr. řádu), podřadit pod kategorii rozhodnutí, vzhledem k jejichž obsahu Ústavní soud shledává důvod pro svou naprosto výjimečnou ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve stadiu přípravného řízení.
Vycházeje z uvedeného, dospěl Ústavní soud k závěru, jenž našel výrazu ve výroku tohoto usnesení [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 2004