ECLI:CZ:US:2006:3.US.607.05
sp. zn. III. ÚS 607/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 9. března 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek A) BENet Praha, s. r. o., se sídlem Praha 2, Vyšehradská 53, a B) Benet Czech, s. r. o., se sídlem Praha 4, Křesomyslova 23, obě zastoupené JUDr. Pavlem Klimešem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 14, Praha 7, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. srpna 2005 sp. zn. 3 To 81/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelky domáhají zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, blíže označeného v záhlaví tohoto usnesení, neboť jím měla být porušena jejich ústavně garantovaná práva zakotvená v čl. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 24. června 2005 sp. zn. 3 VZV 3/2001 nebylo vyhověno žádosti stěžovatelek podané podle §79a odst. 4 tr. ř. o zrušení zajištění peněžních prostředků blíže specifikovaných v tomto usnesení. V odůvodnění usnesení se uvádí, že z dosud provedených důkazů vyplývá podezření, že zajištěné finanční prostředky pocházejí z trestné činnosti obviněného Ing. V. B. a dalších obviněných, kteří jsou stíháni pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák., kterého se měli dopustit tím, že v souvislosti s dovozem feroslitin do České republiky předkládali celním úřadům zfalšované doklady, čímž snižovali celní hodnotu zboží a zkrátili tak clo a daň z přidané hodnoty a způsobili tak škodu ve výši přesahující 201 miliónů Kč. Shora uvedené peněžní prostředky byly zajištěny usnesením policejního orgánu ze dne 25. 4. 2001, ve spojení s usnesením státního zástupce ze dne 28. 11. 2001. Je prokázáno, že k podvodnému jednání používali obvinění kromě společnosti BENet Praha, s. r. o., i další společnosti ovládané obviněným B. mezi nimi i Benet Czech, s. r. o., a že docházelo k převádění prostředků získaných trestnou činností nebo k ní určených přes jejich bankovní účty.
Stěžovatelky napadly citované usnesení státního zástupce stížnostmi, které byly usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. srpna 2005 sp. zn. 3 To 81/2005 podle ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuty jako nedůvodné. V odůvodnění vrchní soud konstatoval, že důvody vymezené v ustanovení §79a odst. 1 tr. ř. nezanikly, ve věci bylo již opakovaně rozhodováno a nedošlo k takovému posunu hodnocení daného stavu, které by mohlo mít za následek jiný názor stížnostního soudu na danou problematiku. Obviněný je stíhán jako uprchlý pro trestnou činnost, jejímž následkem má být mimořádně vysoká škoda. V případě řízení proti uprchlému lze delší dobu řízení očekávat, aniž by to bylo možno klást vždy za vinu orgánům činným v trestním řízení.
V podané ústavní stížnosti stěžovatelky uvádějí, že společnost BENet Praha, s. r. o., v letech 1994 až 1997 dovážela a vyvážela zboží, zejména feroslitiny, společnost Benet Czech, s. r. o., pak žádné dovozy zboží nerealizovala. V dubnu roku 2001 bylo zahájeno trestní stíhání proti osobám, které byly v daném období jejich statutárními orgány, event. vlastníky, pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák. V rámci trestního řízení byly dle §79a tr. ř. zajištěny peněžní prostředky na účtech obou společností. Celní orgány následně šetřily jednotlivé dovozy společnosti BENet Praha, s. r. o., ovšem došlo k zastavení všech řízení s tím, že žádný celní dluh nebyl zjištěn a vyměřen. Závěr, že zajištěné finanční prostředky pocházejí z trestné činnosti, nebyl podle tvrzení stěžovatelek nijak doložen, dovozy přitom byly realizovány v letech 1994 až 1997 a zajištěné finanční prostředky pocházejí z podnikatelské činnosti z let 2000 a 2001. Rovněž v případě společnosti Benet Czech, s. r. o., nebylo nijak doloženo, jakým konkrétním způsobem se měla podílet na činnosti obviněných a čím je založeno podezření, že by zadržené prostředky měly s touto činností souviset. Naopak orgány celní správy se zabývaly otázkou, zda jednání, v jehož rámci byly společností BENet Praha, s. r. o., realizovány předmětné dovozy, nevykazuje znaky trestného činu, neboť pak by nebylo možno použít čl. 221 odst. 3 Celního kodexu Společenství, ovšem došly k negativnímu závěru. Jako reakci na postup celních orgánů obdržela BENet Praha, s. r. o., omluvný dopis náměstkyně ministra financí, který je přílohou ústavní stížnosti.
Stěžovatelky dále namítají, že zajištění finančních prostředků trvá déle než čtyři roky, tedy nepřiměřeně dlouhou dobu a další omezování vlastnických práv je nepřípustné. Stížnostní soud se navíc nevypořádal s jejich námitkami a jeho závěr, že zajištění prostředků trvá, neboť obvinění jsou stíháni jako uprchlí, je nesrozumitelný.
Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, neboť není vrcholem jejich soustavy. Ústavní soud není orgánem činným v trestním řízení a nemůže ani tyto orgány nahrazovat. Pokud tyto orgány postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí obecných soudů by byl dán pouze tehdy, pokud by jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. 3, Praha: C. H. Beck, 1995, str. 257), přičemž tento závěr platí rovněž pro rozhodnutí ostatních orgánů činných v trestním řízení.
Jak Ústavní soud zjistil ze spisů sp. zn. II. ÚS 708/02, sp. zn. I. ÚS 723/02, sp. zn. II. ÚS 150/03, sp. zn. I. ÚS 538/03, sp. zn. IV. ÚS 585/03 a sp. zn. III. ÚS 394/05, společnost BENet Praha, s. r. o., se již v šesti případech obrátila na Ústavní soud s ústavní stížností, v níž brojila proti postupu orgánů činných v trestním řízení, jež nevyhověly její žádosti na zrušení, resp. omezení zajištění předmětných peněžních prostředků na účtu (§79a odst. 3, 4 tr. ř.), ovšem Ústavní soud její návrhy jako zjevně neopodstatněné odmítl. Co se společnosti Benet Czech, s. r. o., týče, Ústavní soud její obdobnou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 23. 2. 2005 sp. zn. II. ÚS 459/03. V odůvodnění příslušných usnesení přitom uvedl, že zajistit peněžní prostředky na účtu u banky umožňuje trestní řád za předpokladu, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že tyto peněžní prostředky jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity nebo jsou výnosem z trestné činnosti (§79a tr. ř.); jedná se o ústavně konformní omezení vlastnického (dispozičního) práva majitele účtu k těmto prostředkům. Orgány činné v trestním řízení svůj závěr o tom, že zajištěné prostředky mohou být výnosem z trestné činnosti, náležitým způsobem odůvodnily. Majitel účtu má právo kdykoli žádat o zrušení nebo omezení zajištění (§79a odst. 4 tr. ř.), je však věcí úvahy státního zástupce a v řízení před soudem předsedy senátu, zda potřeba zajištění peněžních prostředků pro účely trestního řízení trvá i nadále.
V posuzovaném případě jde - jako i v předchozích případech - o to, zda orgány činné v trestním řízení nerozhodly ve věci na základě úvahy, kterou by bylo možno označit za "svévolnou". Již v předchozích případech Ústavní soud konstatoval, že důvodem pro zrušení či omezení zajištění peněžních prostředků by mohl být pouze fakt, že tato potřeba pro účely trestního řízení netrvá. Pokud stěžovatelky namítají, že v řízení prováděném celními orgány nebyl žádný celní dluh zjištěn a vyměřen, ztotožňuje se Ústavní soud se stanoviskem uvedeným v usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 24. června 2005 sp. zn. 3 VZV 3/2001, že prokazování trestného činu zkrácení daně podle §148 tr. ř. není vázáno na výsledky celního řízení.
Ústavní soud rovněž posoudil, zda s ohledem na dobu trvání zajišťovacího opatření, které trvá již déle než čtyři roky, nedošlo k porušení přiměřené rovnováhy mezi požadavkem obecného zájmu společnosti, který je zásahem sledován a požadavkem na ochranu základních práv stěžovatelek. Ústavní soud v tomto ohledu odkazuje na své usnesení ze dne 9. února 2006 sp. zn. III. ÚS 394/05, ve kterém uvedl, že jakkoliv přípravné řízení trvá relativně dlouhou dobu, nelze vzhledem k mimořádnému rozsahu předmětné trestní věci a vzhledem k tomu, že trestní řízení se vede proti osobě uprchlé do ciziny, dospět k závěru, že by se jednalo o nepřiměřeně dlouhou dobu. Za významnou okolnost pokládal Ústavní soud ujištění státního zástupce, že letošního roku má dojít ke skončení přípravného řízení a k podání obžaloby. Od doby vydání konstatovaného usnesení uplynula velmi krátká doba, a proto na tomto závěru nemá Ústavní soud důvod ničeho měnit.
Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. března 2006
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu