ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.197.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 197/2016-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 3. 2016 o dovolání obviněného M. K. (roz. K.) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 5 To 284/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 53/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 3 T 53/2015, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal tím, že
dne 24. 10. 2014 v 11:55 hodin řídil v B. po vozovce křižovatky ulic N. S., P., R. t. osobní motorové vozidlo Škoda Superb, s přívěsným vozíkem Vezeko R1X1X,. a při odbočování z ulice N. S. na ulici P. ve směru k ulici H., pravým jízdním pruhem, při křížení s přechodem pro chodce na ulici P. porušil §4 písm. a) a §5 odst. 2 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, neboť při odbočování vlevo do ulice P. zachytil na vyznačeném přechodu pro chodce přední částí vozidla chodkyni R. N., která přecházela vozovku ulice P. na zelený signál světelného signalizačního zařízení, přičemž při tomto střetu a následném pádu na vozovku utrpěla lehké zranění spočívající ve zhmoždění levého lokte a předloktí a zlomenině 5. záprstní kosti vlevo, pro které byla citelně omezena v obvyklém způsobu života minimálně po dobu 1 měsíce, neboť po tuto dobu měla ruku v sádrové dlaze, což ji omezovalo minimálně při hygieně.
Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §73 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků. Rozhodnuto bylo také o náhradě škody.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 5 To 284/2015, rozhodl o odvolání obviněného a odvolání státního zástupce podaném v neprospěch obviněného proti výroku o trestu tak, že jednak z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. při nezměněném výroku o vině obviněného odsoudil podle §148 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků, a jednak odvolání obviněného jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, jež zaměřil výlučně proti výroku o trestu odnětí svobody uloženého mu Krajským soudem v Brně, neboť jeho nepodmíněnost považoval za důsledek nesprávného hmotněprávního posouzení. Za správný naproti tomu pokládal trest uložený rozsudkem soudu prvního stupně, jenž mu vyměřil jako samostatný pouze trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Obviněný se ztotožnil s argumentací, již soud prvního stupně k tomuto svému rozhodnutí v odůvodnění rozsudku rozvedl, se zdůrazněním toho, že to byl on, kdo přivolal poškozené lékařskou pomoc, navštívil ji v nemocnici, dohodl se s ní na odškodnění, a to i přesto, že taktéž po poškozené by bylo možné žádat vyšší obezřetnost a soustředění se na dopravní provoz. Trestná činnost, jíž se dopustil v minulosti, se týkala podvodných jednání, zatímco tento trestný čin je pouze nedbalostním deliktem, a proto uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody se jeví jako nepřiměřeně přísné, když by podle jeho názoru postačilo na něj působit toliko trestem zákazu činnosti. Poukázal také na dlouhý časový úsek, jenž uplynul od předchozích postihů na úseku dopravy (dílem i díky tomu, že od roku 2007 do roku 2013 byl ve výkonu trestu odnětí svobody, a žádných přestupků se tudíž nemohl dopustit).
V návaznosti na správnost úvah i závěrů soudu prvního stupně obviněný konstatoval nepřiměřenou přísnost rozsudku odvolacího soudu, kterou shledával především v uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, a zdůraznil, že i přes množství trestných činů spáchaných v minulosti šlo u předmětné dopravní nehody o nedbalostní jednání, jehož následky se snažil všemožně podle svých možností a schopností odstranit. Poukázal i na upřímnou lítost, již vůči poškozené projevoval tím, že ihned po nehodě se „zachoval možná poprvé v životě správně a učinil maximum k tomu, aby svoje jednání vůči poškozené napravil a odčinil“. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody byl proto podle něj v rozporu s účelem trestu, neboť jde o trest, který ho opět může vyřadit na okraj společnosti, z něhož se snažil vedením řádného života dostat.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 5 To 284/2015, a dále aby postupoval podle §265 l nebo §265m tr. ř. Dodatečně samostatným podáním připojil rovněž žádost o odklad výkonu rozhodnutí, kterou odůvodnil svojí snahou o udržení si současného zaměstnání a podporou partnerky, která se nachází „v psychicky nedobrém stavu“ a je těhotná.
Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného dne 10. 12. 2015 doručen, Nejvyššímu soudu sdělilo, že písemné vyjádření podávat k meritu dovolání nebude.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného, které podle jeho obsahu směřuje pouze proti výroku o trestu, je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a proto posuzoval, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený, neboť jedině na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř. lze napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobit věcnému přezkoumání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z takto stanovených mezí plyne, že dovoláním je možné vytýkat výlučně vady právní, a to ve vztahu ke zjištěnému skutku. Z těchto zásad proto plyne, že uvedený dovolací důvod dopadá na případy týkající se výroku o vině, kdy skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 (uveřejněné pod č. 36/2004/18 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze s odkazem na uvedený dovolací důvod vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002 (uveřejněné pod č. 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Z obsahu podaného dovolání, jímž obviněný výslovně brojil proti výroku o trestu, který mu byl uložen rozsudkem odvolacího soudu, je zřejmé, že se domáhal zmírnění uloženého trestu s tím, aby mu nebyl ukládán trest spojený s odnětím svobody, protože považoval za dostačující uložení pouze trestu zákazu činnosti, jenž mu byl jako samostatný vyměřen rozsudkem soudu prvního stupně, kdežto trest odnětí svobody, navíc nepodmíněný, považoval za nepřiměřeně tvrdý.
Takto uplatněné námitky jsou však v rozporu s obviněným označeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný jimi nevytýkal žádné nedostatky, jež by bylo možné podřadit pod „jiné hmotněprávní posouzení“, protože nenamítal vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, ale brojil výhradně proti druhu a výměře trestu. Obviněný tak sice formálně označil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak námitkami, že mu neměl být ukládán trest přímo spojený s odnětím svobody, ale trest mírnější, který by nebyl pro jeho další život tak tvrdým trestem, tento ani jiný dovolací důvod nenaplnil, protože brojil proti tomu, že soudy se dostatečně nevypořádaly se všemi okolnostmi, které podle něj měly být posouzeny jako polehčující ve smyslu §41 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud k těmto námitkám nad rámec obviněným označeného dovolacího důvodu připomíná, že nevyhovují podmínkám, za nichž lze, i podle jiného důvodu, výrok o trestu dovoláním napadat, protože námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí je možné v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., což však lze jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznám vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002 (uveřejněné pod č. 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Obviněný uvedené dovolací důvody obsahově relevantními výhradami nenaplnil, protože nevyhověl zásadám pro uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když brojil výhradně proti zhodnocení a posouzení skutečností rozhodných z hlediska obecných zásad určujících druh trestu (srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 3 Tdo 257/2013, ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1580/2010, či ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1267/2013).
Pouze pro úplnost lze poznamenat, že Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal žádný exces při ukládání trestu, neboť především odvolací soud zkoumal podmínky rozhodné pro jeho ukládání, když podrobně uvedl veškeré okolnosti, které posuzoval. Vysvětlil i úvahy, jimiž se při svém rozhodování řídil a na jejichž základě dospěl k závěru o nutnosti uložení nejen trestu zákazu činnosti, ale i nepodmíněného trestu odnětí svobody (viz strany 4 až 6 napadeného rozsudku odvolacího soudu).
Tento způsob posouzení všech skutečností podstatných pro uložení trestu odnětí svobody co do jeho výše i nepodmíněnosti lze považovat za dostatečné zhodnocení všech potřebných hledisek [srov. přiměřeně nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 747/06 (N 62/45 SbNU 53)], ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12 (N 119/73 SbNU 827), a další, dostupné v databázi NALUS na http://nalus.usoud.cz ].
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného než zákonem vymezeného důvodu odmítl. S ohledem na tento způsob rozhodnutí nepřichází do úvahy dovolatelem požadovaný postup podle §265 o odst. 1 tr. ř. a odložení či přerušení výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu dovoláním napadeným rozhodnutím.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 3. 2016
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu