ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.650.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 650/2017-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2017 o dovolání obviněných V. L. K. a L. T. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 12 To 49/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 49/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných V. L. K. a L. T. P. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 5 T 49/2014, byli obvinění uznáni vinnými přípravou podle §20 odst. 1 tr. zákoníku zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to jim byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody, a to obviněnému V. L. K. v trvání 3 let a obviněnému L. T. P. v trvání 4 let, pro jehož výkon byli podle §56 odst. 3 tr. zákoníku oba zařazeni do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému V. L. K. uložen také trest propadnutí věci. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání věcí. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu 4 spoluobviněných.
2. Stalo se tak na podkladě skutkového zjištění, že v přesně nezjištěné době nejméně od 7. 4. 2014 do zásahu policie dne 19. 4. 2014 kolem 22.00 hodin v Č., T. ulici, v pronajatých prostorách nemovitosti připravovali podmínky pro neoprávněné pěstování konopí setého za účelem následného zpracování na marihuanu a získání psychotropní látky THC a následné distribuce tak, že se přesně nezjištěným způsobem obv. V. L. K., P. H. N., K. N. T. a L. T. P. podíleli na budování pěstírny pro nedovolené pěstování marihuany tvz. indoor způsobem, kdy byl proveden neoprávněný zásah do elektroinstalační soustavy tak, aby mohl být prováděn neoprávněný odběr elektřiny, pomocí sádrokartonových desek byla zazděna část oken, částečně nainstalována elektroinstalace a vzduchotechnika pro cirkulaci vzduchu a odvětrání pachů typických pro pěstování marihuany, připraveny zdroje tepla a světla, květináče, vhodný substrát, hnojiva, folie, sádrokarton k zatemnění oken, dále se podíleli na přípravě a shromáždění dalších věcí a zařízení sloužících k nedovolenému pěstování marihuany indoor způsobem, a to 175 ks předřadníků, 200 ks objímek s plechem, 175 žárovek 600 W, 950 ks plastových květináčů o rozměrech 25x25x26 cm, 14 filtrů, 5 ventilačních hadic, 209 plných igelitových pytlů o objemu 50 l se substrátem, 11 kabelů různých délek, 8 vícenásobných plastových koncovek, 13 prodlužovacích kabelů, páskových kleští, AKU vrtačku, 6 kulatých plastových nádob o průměru 73 cm, výšky 74 cm, 14 krabic se vzduchotechnikou, 3 elektrické jističe, 4 plastové kbelíky, 2 plastové kanystry, 4 plastové láhve vše s hnojivy, 22 ventilátorů 220V, 920 plastových květináčů o průměru 17 cm, 20 ventilačních hadic o délce 10 m různých průměrů, 9 krabic z dřevotřísky s elektrickými ventilátory, 6 kontrolních termostatů, 2 role černé folie, 6 zahradních tyčí na zavlažování, a dne 9. 4. 2014, kdy obv. K. N. T. a L. T. P. přivezli věci určené k budování pěstírny, byli za účelem budování pěstírny na místě též obv. V. H. H. a P. V. C., obvinění započali s vykládáním věcí z motorového vozidla Ford Transit, v němž byly po zásahu policie a zadržení obviněných zajištěny další předměty určené k nedovolenému pěstování marihuany indoor způsobem, a to 700 ks plastových květináčů o rozměrech 25x25x26 cm, 16 ks plastových kanystrů o objemu 5 l s tekutým hnojivem, 19 krabic s předřadníky, 24 lamp 600 W, 6 krabic s hnojivem, 1 krabici s obsahem 4x4 l hnojiva, 1 vzduchový filtr, 25 kanystrů o objemu 10 l s tekutým hnojivem, 20 sádrokartonových desek o rozměrech 125x200x1 cm, 8 50 l pytlů zahradního substrátu, přičemž obvinění tak vytvářeli podmínky pro pěstování konopí setého tzv. indoor způsobem kdy by z jednoho pěstebního cyklu bylo získáno nejméně 103.040 g drtě marihuany s minimálním obsahem 8.243 g účinné látky delta-9-THC, přičemž marihuana označena mezinárodním názvem konopí je omamnou látkou zařazenou do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 3 nařízení vlády č. 463/2003 Sb., o seznamech návykových látek, vydaném na základě zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a obsahuje účinnou psychotropní látku delta-9-THC zařazenou do seznamu II. podle úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaném na základě zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
Proti tomuto rozsudku podali všichni obvinění a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 12 To 49/2015, k odvolání státní zástupkyně zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek jen ohledně obviněného K. N. T. ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o podmíněném odkladu výkonu trestu odnětí svobody a o stanovení délky zkušební doby. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody u něj podmíněně odložil na zkušební dobu v délce 5 let. Odvolání všech obviněných jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 12 To 49/2015, podali obvinění V. L. K. a L. T. P. prostřednictvím svých obhájců dovolání, která shodně opřeli o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž obviněný V. L. K. uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
4. Obviněný V. L. K. zejména namítal nesprávnou právní kvalifikaci činu, když z popisu skutku nevyplývá záměr vypěstované konopí dále zpracovávat na marihuanu a tuto distribuovat, a poukazoval na to, že samotné pěstování konopí nelze ztotožňovat s pojmem výroba omamné nebo psychotropní látky podle §283 tr. zákoníku. V této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 7 Tdo 768/2013. Obviněný se domnívá, že kdyby jeho jednání bylo prokázáno, mohlo by směřovat toliko k trestnému činu nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku, avšak příprava tohoto trestného činu není trestná. V následující části dovolání obviněný namítal, že existuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy, jelikož odborné vyjádření o možné „výtěžnosti objektu“ vychází pouze ze statistických údajů a nemá podklad v tomto konkrétním případě. Podle názoru dovolatele nelze posuzovat naplnění kvalifikačního znaku podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterým je výroba drogy ve velkém rozsahu, pouze na základě statistických údajů. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a sám rozhodl o jeho zproštění obžaloby.
5. Obviněný L. T. P. v dovolání namítá, že nebyl proveden žádný přímý důkaz, který by prokazoval jeho vinu, přičemž nebylo ani prokázáno, že by v předmětné nemovitosti byla budována pěstírna konopí, neboť důkaz odborným vyjádřením policie nepovažuje za dostatečný, a má za to, že měl být vypracován znalecký posudek. K tomu dodal, že jak z odborného vyjádření policie, tak z výpovědi soudního znalce vyplývá, že nelze vyloučit, že pěstírna byla určena k pěstování jiné plodiny než konopí. Dále dovolatel zdůraznil, že provedené nepřímé důkazy netvoří natolik ucelený řetěz, který by vylučoval jakoukoli pochybnost o jeho vině. Orgány činné v trestním řízení dle názoru dovolatele neunesly důkazní břemeno, mělo by tedy být uplatněno pravidlo in dubio pro reo. S odkazem na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, dle kterého „samotné neoprávněné pěstování rostliny konopí nelze ztotožňovat s pojmem výroba omamné a psychotropní látky ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku“ namítal nesprávné právní posouzení skutku. Podle názoru dovolatele totiž nelze dovozovat, v jakém množství a za jakým účelem obvinění údajně chtěli konopí pěstovat, a tedy nelze učinit právní závěr, že došlo k naplnění skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu přípravy. Jednání obviněných, pokud by bylo prokázáno, by mohlo naplňovat pouze skutkovou podstatu trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku, jehož příprava není trestná. Výhrady dovolatel uplatňuje také vůči výroku o trestu, kdy má za to, že se soud neřídil zásadami pro ukládání trestu a nedostatečně se vypořádal se všemi okolnostmi daného případu, přičemž nezohlednil ani skutečnost, že se jednalo o přípravu trestného činu a nikoliv dokonaný trestný čin. Obviněný se domnívá, že s ohledem na okolnosti daného případu byl soud povinen přezkoumat možnost aplikace mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 5 tr. zákoníku. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
6. K dovoláním se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství a konstatoval, že námitky obviněných jsou částečně mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu, jelikož jsou založeny pouze na polemice se skutkovými zjištěními soudu a na odlišném hodnocení provedených důkazů. Do této kategorie řadí státní zástupce námitky obviněných proti závěrům soudů o povaze pěstírny, proti závěrům odborného vyjádření, nebo stran nutnosti přibrání znalce, a v podstatě i námitky týkající se naplnění kvalifikovaného znaku „velkého rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Dle názoru státního zástupce soudy obou stupňů řádně zjistily skutkový stav v projednávané věci, a to bez důvodných pochybností. K námitce obviněného L. T. P. ve vztahu k výroku o trestu poznamenal státní zástupce, že tato nespadá pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za hmotněprávně relevantní označil státní zástupce námitku obviněných, že jejich jednání nesměřovalo ke spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, nýbrž k trestnému činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku. Státní zástupce v souvislosti s touto námitkou poznamenal, že i když došlo ze strany soudů k nepřesné právní kvalifikaci jednání jako přípravy ve formě vytváření podmínek k výrobě (místo vytváření podmínek k opatření nebo přechovávání pro jiného omamné a psychotropní látky), ačkoli toto ze skutkové věty nevyplývá, nemá tato nepřesnost žádný vliv na postavení obviněných, jelikož jsou jednotlivé varianty spáchání tohoto trestného činu srovnatelné. Státní zástupce se neztotožnil s námitkou dovolatelů ohledně právní kvalifikace jejich jednání podle §285 tr. zákoníku s odkazem na výše citované stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu, jelikož s ohledem na rozsah pěstírny a okolnosti případu lze vyvodit, že pěstírna neměla obviněným sloužit k pěstování konopí pro vlastní potřebu. V návaznosti na výše uvedené státní zástupce dospěl k závěru, že i přes určité nepřesnosti rozhodnutí soudu I. stupně je zcela zřejmé, že projednání dovolání obou obviněných by v podstatě nijak nemohlo ovlivnit jejich právní postavení. Státní zástupce tedy navrhl Nejvyššímu soudu, aby dovolání obviněných v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněných jsou přípustná, byla podána včas, oprávněnými osobami a vykazují zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti.
IV.
Důvodnost dovolání
8. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
9. Oba obvinění v dovolání uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. Na úvod Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
11. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže proto přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku. Např. v usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, se „...Ústavní soud ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“
12. Nejvyšší soud je dle ustálené judikatury Ústavního soudu oprávněn a zároveň povinen přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska skutkových námitek pouze v takovém případě, kdy v rozhodování soudů předchozích stupňů byla učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy a kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
13. S ohledem na výše uvedené je nutno za irelevantní považovat námitky obviněných, kterými brojí proti hodnocení důkazů a postupu soudu prvního stupně při provádění důkazů. Obvinění nabízí vlastní hodnocení provedených důkazů (konkrétně tvrzením, že závěry soudů se opírají toliko o nepřímé důkazy, nesouhlasem se závěry odborného vyjádření), vytýkají nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (s tím, že nebyla prokázána povaha pěstírny, že absentuje znalecký posudek apod.), čímž se však primárně domáhají změny skutkových zjištění nalézacího soudu, a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usilují o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustili. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
14. Oba dovolatelé dále namítali neprokázání rozsahu trestné činnosti a vadné hodnocení důkazů soudy k této otázce. Předmětnou námitkou však rovněž vybočili z mezí požadavku na hmotněpravní argumentaci pod uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož tímto nenamítají nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, nýbrž výhradně brojí vůči procesu dokazování.
15. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení obviněného L. T. P., že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
16. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu však nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu.
17. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatelé tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvedou, v čem konkrétně tento nesoulad spatřují. Takovýto závažný rozpor je dán, pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obvinění nejsou spokojeni s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost.
18. Při respektování výše uvedených obecných předpokladů je pak s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že v posuzované věci se o tzv. opomenuté důkazy ani o žádný jiný z případů extrémního nesouladu nejedná.
19. Nejvyšší soud tak pouze obiter dictum konstatuje, že se nemůže ztotožnit s námitkami obviněného L. T. P., ve kterých poukazuje na skutečnost, že nepřímými důkazy provedenými před soudem prvního stupně nebylo prokázáno, že by se úmyslným jednáním podílel na budování pěstírny. Z příkazů ke sdělení údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu bylo zjištěno, že se obviněný v předmětné nemovitosti nacházel nejméně třikrát předtím, než byl na místě zadržen policií, což vyvrací jeho tvrzení, že se tam nacházel jednorázově za účelem složení věcí, o jejichž povaze neměl tušení. K tomu, že obviněný věděl o nelegální povaze pěstírny, svědčí i fakt, že se po příjezdu zasahujících policistů pokusil o útěk. Co se týče námitky dovolatele, že soud prvního stupně připustil, že se před svým zadržením dne 19. 4. 2014 v nemovitosti nenacházel, ta vychází ze zjevné nesprávnosti uvedené na str. 17 předmětného rozsudku, kde správně měl být uveden obviněný P. V. C. K námitce obviněného L. T. P., která mířila proti nedostatečnému zjištění účelu předmětné nemovitosti, ve které se měla nacházet pěstírna konopí, Nejvyšší soud konstatuje, že neshledal pochybení v postupu soudu prvního stupně (se kterým se ztotožnil i soud odvolací), kdy tento z odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha (a jeho dodatku) ve spojení s výslechem soudního znalce RNDr. Michaeala Romana, CSc., vzal za prokázané, že prostory měly být využívány jako pěstírna pro indoor pěstování konopí, když se ostatní možnosti využití jevily jako krajně nepravděpodobné.
20. Nelze přisvědčit ani námitce obviněného L. T. P., že zpracování odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, a provedení výslechu soudního znalce RNDr. Michaela Romana, CSc. bylo v předmětné věci nedostatečné a měl být vypracován znalecký posudek. Na soudu prvního stupně neležela zákonná povinnost provést důkaz znaleckým posudkem, a je zjevné, že předmětné odborné vyjádření a jeho dodatek spolu s výslechem zpracovatele dodatku v postavení soudního znalce, bylo dostatečné k zodpovězení odborných otázek ohledně účelu předmětné pěstírny a její teoretické a pravděpodobné vytěžitelnosti. Nelze tedy dovodit, že by soud prvního stupně pochybil, když nenařídil vypracování znaleckého posudku.
21. Nejvyšší soud se pak nemohl ztotožnit ani s námitkami obviněných stran nenaplnění kvalifikačního znaku skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy jeho spáchání ve velkém rozsahu ve stadiu přípravy, kdy oba dovolatelé namítali, že použití statistických a pravděpodobnostních dat, které nevychází z projednávaného případu, nemůže být podkladem k subsumpci jejich činu pod uvedený kvalifikační znak. K tomuto Nejvyšší soud poznamenává, že souzené jednání bylo ve stadiu přípravy předmětného zločinu, kdy docházelo ze strany obviněných k objektivnímu vytváření podmínek k jeho spáchání. Právě z těchto objektivních podmínek pak vycházeli zpracovatelé odborného posudku při stanovení minimální výtěžnosti pěstírny za stavu, v jakém se nacházela při prohlídce ze strany orgánů činných v trestním řízení. Co se týče metodického postupu ke stanovení této minimální výtěžnosti, tou se podrobně zabýval soud prvního stupně (s jehož závěry se ztotožnil i odvolací soud), kdy může na tyto závěry Nejvyšší soud jen odkázat a konstatovat, že s ohledem na vývojové stadium předmětné trestné činnosti byl tento postup za použití statistických a pravděpodobnostních metod jediným možným, a v této situaci logickým postupem.
22. Lze tedy uzavřít, že soudy obou stupňů se ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Jimi učiněná skutková zjištění pak plně korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. V návaznosti na to dospěl Nejvyšší soud k závěru, že mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy není žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní.
23. Za relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat tvrzení obviněných vztahující se k tomu, že jejich jednání nesměřovalo ke spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ale ke spáchání trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou a psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku. Nejvyšší soud shledal tuto námitku obviněných zjevně neopodstatněnou.
24. Skutková podstata trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1 tr. zákoníku je naplněna neoprávněným pěstováním rostliny konopí pro vlastní potřebu v množství větším než malém. Z provedeného dokazování však vyplývá, že se obvinění podíleli na budování vysokokapacitní pěstírny, jejíž výtěžnost v jednom cyklu měla dle odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha mnohonásobně převyšovat hranici velkého rozsahu ve smyslu stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012. Je tedy zjevné, že pěstování konopí v tomto rozsahu nemohlo být určeno k vlastní potřebě obviněných, nýbrž k dalšímu zpracování a distribuci mezi neurčitý počet osob. Obvinění tedy nemohli naplnit skutkovou podstatu trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou a psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu neobstojí ani tvrzení obviněných, že ze skutkových zjištění nevyplývá jejich záměr vypěstované konopí následně zpracovávat, nýbrž jen pěstovat. Nejvyšší soud zde odkazuje na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, ve kterém konstatoval, že „ s ohledem na množství vypěstovaných rostlin (např. jde-li o jejich větší množství zjevně přesahující možnou osobní potřebu pachatele), způsob jejich pěstování (např. jde-li o tzv. velkopěstírnu, která umožňuje vypěstovat v určitém období velké množství rostlin a která předpokládá jejich další rychlé zpracování a distribuci jiným osobám) a další okolnosti… “ může pachatel naplnit zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku. Je nutné poznamenat, že se jednání obviněných nacházelo ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, tedy nemuselo ještě dosahovat intenzity jednání bezprostředně směřujícího k dokonání trestného činu, představovalo pouze vzdálenější úmyslné vytváření podmínek směřujících k tomuto, tedy k výrobě ve smyslu §283 tr. zákoníku, které výše uvedené stanovisko Nejvyššího soudu specifikuje, jako „ pořizování vybavení tzv. pěstírny konopí (opatření zejména technických prostředků k osvětlení, vytápění, zavlažování a větrání, opatření zeminy k zasazení rostlin konopí) apod. “.
25. V návaznosti na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána ve skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Praze (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení, zejména zjištění, že „...připravovali podmínky pro neoprávněné pěstování konopí setého za účelem následného zpracování na marihuanu a získání psychotropní látky THC...“) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá, že obvinění svým jednáním naplnili všechny zákonné znaky přípravy zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1, §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
26. Pokud jde o námitku obviněného L. T. P. směřující do výroku o trestu, tato neodpovídá obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že k nápravě vad výroku o trestu je určen primárně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je však dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
27. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „ připomíná, že s … poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu,…“.
28. Nejvyšší soud neshledal sebemenšího důvodu k tomu, aby se odchýlil od ustálené judikatury, podle níž pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřazovat námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit podle §58 odst. 1 tr. zákoníku uložený trest pod spodní hranici zákonné trestní sazby. To vyplývá již ze skutečnosti, že takový postup je ponechán na úvaze soudu, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené ustanovením §58 odst. 1 tr. zákoníku splňuje (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012).
29. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze výtku obviněného L. T. P. směřující proti uloženému trestu odnětí svobody pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. podřadit, neboť o žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
30. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný V. L. K. uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [podle obviněného byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Lze tak konstatovat, že vzhledem k tomu, že obviněný svými výhradami nenaplnil uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohl být dán ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jím užité druhé alternativě.
V.
Závěrečné shrnutí
31. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů nedošlo. Dovolání obviněných V. L. K. a L. T. P. proto pro zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 7. 2017
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu