ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.5139.2017.1
sp. zn. 28 Cdo 5139/2017-709
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce B. K. , L., zastoupeného Mgr. Janem Zrnovským, advokátem se sídlem v Liberci, Moskevská 637/6, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO: 01312774, o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků , vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 23 C 177/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. května 2017, č.j. 29 Co 332/2016-657, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Dovolání, jímž žalobce napadl v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 26. března 2015, č. j. 23 C 177/2009-579, ve znění označeného opravného usnesení a doplňujícího rozsudku, Nejvyšší soud odmítl [dle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 – dále jen „o. s. ř.“; viz bod 2. článku II. přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb.], neboť dovolání – v rozporu s ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. – neobsahuje uvedení toho, v čem dovolatel spatřuje přípustnost dovolání, a kdy absence těchto obligatorních náležitostí dovolání (o něž lze dovolání doplnit jen v průběhu trvání lhůty k podání k dovolání; srov. §241b odst. 3 věty první o. s. ř.) představuje vadu dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (viz §241a odst. 2 o. s. ř.). K vymezení přípustnosti dovolání srovnej především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je – stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), dále pak např. již usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (v R 4/2014 citované), usnesení ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. 29 NSČR 36/2014, usnesení ze dne 25. 8. 2014, sen. zn. 29 NSČR 88/2014, usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, usnesení ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5248/2015, nebo usnesení ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3562/2015; z rozhodovací praxe Ústavního soudu (k otázce obsahových náležitostí dovolání a procesních důsledků vadného dovolání) pak srovnej např. i usnesení ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), usnesení ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, usnesení ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, usnesení ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, usnesení ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, usnesení ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14, nebo usnesení ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 200/16 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
Příslušná pasáž dovolání (článek II, odstavec 3 dovolání, v němž dovolatel k problematice přípustnosti dovolání toliko odkázal na „ust. §241a odst. 2 a 3 občanského soudního řádu“) – ve světle výše uvedeného – zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.
Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál ani v jiných částech dovolání (posuzovaném potud z obsahového hlediska).
Za řádné vymezení přípustnosti dovolání (poměřováno zákonem uvedenými hledisky dle §237 o. s. ř.), jakož i důvodu dovolání nelze v daném případě (bez dalšího) považovat toliko argumentaci dovolatele v ústavněprávní rovině (tedy založenou toliko na tvrzeném porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, doprovázenou odkazy na /nikoliv zcela relevantní/ judikaturu Ústavního soudu), platí-li, že i „poskytování ochrany základním právům a svobodám však může a musí probíhat podle pravidel stanovených zákonem (čl. 36 odst. 4 Listiny), která je součástí právního řádu; neznamená to tedy, že by dovolání bylo projednatelné, aniž by obsahovalo náležitosti stanovené mj. v §241a o. s. ř., anebo nesplňovalo předpoklady jeho přípustnosti podle §237 o. s. ř.“ (srov. takto citovaný nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, bod 22. odůvodnění).
Nadto sluší se dodat, že s právními závěry vyslovenými Ústavním soudem v dovolatelem odkazovaných nálezech „ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. 1888/13“ (patrně myšlen nález ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1088/12) či „ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 4139/16“ (nález ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. II. ÚS 4139/16), dovoláním napadené rozhodnutí v kolizi tak či tak není, je-li založeno na hodnocení Ústavním soudem předpokládaného skutkového stavu, jenž se oproti skutkovým zjištěním v nyní posuzované věci liší, jestliže v této věci (dle skutkových závěrům soudů nižších stupňů) byly pozemky, které nebylo možno vydat oprávněné osobě a pro které je žádáno vydání pozemků náhradních, prokazatelně pozemky zemědělskými, nikoliv určenými k zastavění.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2017
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu