ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.1022.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 1022/2022-4995
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2023 o dovoláních obviněných 1. J. V. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, a 2. D. K. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2021, č. j. 1 To 16/2021-4630, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 1/2018, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. V. odmítá.
II. Z podnětu dovolání obviněného D. K. se podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2021, č. j. 1 To 16/2021-4630, v bodu IV., jímž bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto odvolání obviněného D. K.
III. Současně podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
IV. Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V. Podle §265l odst. 4 tr. řádu se obviněný D. K. bere z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. řádu do vazby .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 9. 2020, č. j. 37 T 1/2018-4466, pod body 1) a 2) uznal obviněného J. V. [pod bodem 2) společně s obviněnými K. G. a M. B.] vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem 6) uznal obviněného D. K. vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se přitom obvinění podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili tím, že:
1) obviněný J. V.
v přesně nezjištěné době, nejméně však od počátku měsíce října 2013 do 1. 4. 2015 v Moravskoslezském kraji, konkrétně ve XY, v XY, XY, XY a na dalších místech bez patřičného povolení si z dosud nezjištěných zdrojů opatřoval, v místě svého bydliště či v pronajatých garážích skladoval a následně prodával velká množství marihuany, dále přechovával a distribuoval tablety obsahující PMMA a rovněž pervitin tak, že
- v přesně nezjištěné době od počátku měsíce října 2013 do měsíce února 2014 v XY po dohodě s A. P. a dle předchozích objednávek M. W., z dosud nezjištěného zdroje opatřil a A. P. postupně opakovaně prodal nezjištěné množství marihuany, s vědomím, že tuto marihuanu A. P. prodá M. W., který ji převeze do Polské republiky a prodá dalším osobám, přičemž sám byl prodeji marihuany A. P. M. W. přítomen,
- v přesně nezjištěné době od měsíce února 2014 do 23. 6. 2014 v XY poblíž obchodního domu SCONTO a v obci XY, okres XY, postupně prodal M. W., nejméně v 5 případech nejméně 18 547 g marihuany, marihuanu si předem opatřil z dosud nezjištěného zdroje a pro účely dalšího prodeje ji přechovával v garáži nacházející se na parcele číslo XY v obci XY, část XY, bezprostředně před předáním ji vyzvedl, přičemž to vše činil s vědomím, že tuto omamnou látku M. W. převáží do Polské republiky a prodává dalším osobám, kdy dne 23. 6. 2014 v 19.50 hodin byl M. W. po překročení hranice do Polské republiky zadržen na železničním nádraží v Cieszynie polskou policií a při následné prohlídce bylo u něj zajištěno 4,547 kg sušiny konopí obsahující 5, 8 % účinné látky delta-9-THC, tedy 263,726 gramů THC,
- nejméně ve dnech 16. 1. 2015 a 23. 1. 2015 v XY, XY a na dalších místech okresu Opava prostřednictvím D. K. prodal nejméně ve 2 případech marihuanu J. K. celkem nejméně 2 180,29 gramů marihuany tak, že J. K. telefonicky objednal u D. K. množství a kvalitu marihuany, kterou hodlal zakoupit, D. K. toto množství a kvalitu objednal u J. V., který objednané množství marihuany přivezl do XY, předal je D. K., který je prodal J. K. za finanční částku 18 - 20 złotých za 1 gram, přes hraniční přechod marihuanu převezl na území Polské republiky K. L., kde ji předal J. K., přičemž dne 23. 1. 2015 byl K. L. bezprostředně po překročení hranice do Polské republiky zadržen policií a při následné prohlídce u něj bylo nalezeno 680,29 gramů sušiny konopí obsahující 17 % účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, tedy 115,6493 gramů THC,
- dne 23. 1. 2015 na parkovišti penzionu S. v XY, okres XY, prodal za částku 3 700 EUR P. K. 1 030 gramů marihuany obsahující 15,4 % účinné látky THC, tedy 158,62 gramů THC, kterou si předem opatřil z dosud nezjištěného zdroje, se kterou byl téhož dne ve 13.20 hodin P. K. poblíž obce XY ve Slovenské republice zadržen policií a při následné prohlídce u něho bylo toto množství marihuany nalezeno,
- v přesně nezjištěné době, nejméně od začátku roku 2014 do 27. 3. 2015 ve XY v okolí garáží na ulici XY, na ulici XY a ve XY u hokejové haly opakovaně prodal nejméně v 9 případech vždy 100 gramů marihuany za cenu 100 Kč za 1 gram a v jednom případě 150 gramů marihuany za stejnou cenu, P. B., celkem nejméně 1 050 gramů marihuany za cenu 105 000 Kč a přesně nezjištěného dne v lednu 2015 ve XY poblíž garáží na ulici XY mu prodal 500 tablet extáze ve tvaru trojúhelníku růžové barvy s vyraženým logem Superman za cenu 60 Kč za jednu tabletu, tedy celkem za 30 000 Kč, o nichž tvrdil, že každá tableta obsahuje 200 mg účinné látky MDMA, které však obsahovaly účinnou látku PMMA, která byla prokázána v těle jedné z konečných uživatelek,
- nejméně od srpna 2014 do přesně nezjištěného dne v polovině měsíce března 2015 poskytl za účelem užití a další distribuce M. B. nejméně 60,76 gramů sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii, která obsahuje 14,3 % delta-9-tetrahydrocannabinolu (THC), což představuje 8,69 gramů THC, která byla zjištěna při domovní prohlídce u M. B. v XY,
- od přesně nezjištěné doby do dne 1. 4. 2015 ve XY v rodinném domě na ulici XY, v garáži ve XY na stavební parcele č. XY a v garáži bez čísla popisného na stavební parcele číslo XY v obci XY, část XY, přechovával za účelem dalšího prodeje celkem 7 209,8 gramů sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii (marihuany) o obsahu 1 001,39 gramů účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinol,
- nejméně v době od 20. 1. 2014 do 1. 4. 2015 ve XY v rodinném domě na ulici XY, a to v trezoru umístěném v přízemí domu v šatně a v krabičce od krému položené na šatní skříni v hale v přízemí domu přechovával pervitin, který jednak poskytoval k další distribuci H. M., jednak dle pokynů H. M. osobně doručoval odběratelům pervitinu, a to nejméně dne 13. 3. 2015 P. K. a dne 4. 1. 2015 L. P., přičemž ke dni 1. 4. 2015 takto na těchto místech přechovával nejméně 2,76 gramů pervitinu,
přičemž konopí a pryskyřice z konopí jsou uvedeny v Příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená v seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách a delta-9-tetrahydrocannabinol (THC) je uveden v Příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
pervitin-metamfetamin je uveden v Příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
a PMMA-methoxymetamfetamin je uveden v Příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách,
2) obvinění J. V., K. G. a M. B.
v přesně nezjištěné době, nejméně však od konce měsíce ledna 2015 do 1. 4. 2015 v Moravskoslezském kraji, v obci XY na ulici XY v rodinném domě číslo XY po předchozí vzájemné dohodě, bez příslušného oprávnění, na základě pokynů J. V. společně vybudovali zařízení na pěstování rostlin konopí in door způsobem, a to za účelem a s úmyslem získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol, k čemuž bylo využito moderní technologie, záležející v použití botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek a ventilačního potrubí vzduchotechniky, kdy taková technologie je určena ke zmiňovanému maximálnímu zisku kanabinoidních látek, přičemž agrotechnické podmínky a lhůty byly nastaveny tak, aby jednoznačně vedly k tomuto vytýčenému cíli, přičemž J. V. financoval a opatřil technologické vybavení, které společně s M. B. dovezli do místa bydliště K. G., kde technologické zařízení všichni společně instalovali, J. V. také opatřil 70 sazenic rostliny konopí, odrůdy The Ultimate, které společně zasadili, a K. G. společně s M. B. se starali o provoz tohoto zařízení a o péči o rostliny pod dohledem J. V., který je instruoval, jak rostliny zalévat a hnojit, k samotné sklizni a sušení rostlin však nedošlo, neboť dne 1. 4. 2015 byla provedena domovní prohlídka, při které bylo technologické zařízení a 70 rostlin vzrůstu 75 - 80 cm zajištěno, přičemž znaleckým zkoumáním bylo prokázáno, že tyto rostliny obsahují 828,1 gramů rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii s obsahem 12,4 gramů THC, přičemž dle informací zveřejněných na internetu výrobcem této odrůdy, firmou DUTCH PASSION, je při optimálních podmínkách výnosnost z jedné rostliny této odrůdy až 323 gramů sušiny konopí s obsahem 15 – 18 % účinné látky THC,
přičemž konopí a pryskyřice z konopí jsou uvedeny v Příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená v seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách a delta-9-tetrahydrocannabinol (THC) je uveden v Příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
6) obviněný D. K.
v přesně nezjištěné době, nejméně však od měsíce února 2014 do února 2015 v Moravskoslezském kraji, konkrétně v XY a na dalších místech po předchozí vzájemné domluvě s dalšími osobami, žijícími v Polské republice, prodával za účelem její distribuce na území Polské republiky velké množství marihuany tak, že J. K. a dalšímu neustanovenému muži polské národnosti postupně prodal nejméně 10 930,29 gramů marihuany za cenu od 30 do 110 Kč za jeden gram, marihuanu si za tímto účelem obstarával částečně od J. V., který byl nejméně v jednom případě přítomen i samotnému prodeji marihuany, marihuanu převážel pro J. K. na území Polské republiky najatý kurýr K. L., který byl dne 23. 1. 2015 bezprostředně po překročení hranice do Polské republiky zadržen policií a při následné prohlídce u něj bylo nalezeno 680,29 gramů sušiny konopí obsahující 17 % účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, tedy 115,6493 gramů THC,
přičemž konopí a pryskyřice z konopí jsou uvedeny v Příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená v seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách a delta-9-tetrahydrocannabinol (THC) je uveden v Příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách.
2. Soud prvního stupně obviněnému J. V. za shora uvedený zvlášť závažný zločin uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu podle §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil trest propadnutí části majetku, a to finanční hotovosti ve výši 28 800 Kč, a podle §70 odst. 2 písm. a) r. zákoníku též trest propadnutí věci, a to ohledně věcí konkretizovaných ve výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně týkajícím se tohoto obviněného. Soud prvního stupně současně podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložil, že se obviněnému zabírají věci specifikované tamtéž. Obviněnému D. K. za shora uvedený zvlášť závažný zločin pak soud prvního stupně uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále tomuto obviněnému uložil podle §70 odst. 2 písm. a) r. zákoníku trest propadnutí věci vztahující se na věci konkretizované ve výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně týkajícím se tohoto obviněného.
3. Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně byli uznáni vinnými také obvinění H. M., rozená P. (dále jen „H. M.“), A. P., M. B. a K. G. a byly jim uloženy tresty, jak je v tomto rozsudku blíže specifikováno.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění J. V., D. K. a H. M. a rovněž státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě odvolání, o nichž Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozhodl rozsudkem ze dne 23. 8. 2021, č. j. 1 To 16/2021-4630, tak, že
I. podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. řádu se napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce a obviněných J . V. a H. M. částečně zrušuje ve vztahu k obviněným J . V. a H. M. ve výrocích o vině a trestu v celém rozsahu, a ve vztahu k obviněnému K . G. ve výroku o trestu propadnutí věci,
II. za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu se nově rozhoduje tak, že obviněný J . V. je vinen, že
1.
v přesně nezjištěné době, nejméně však od počátku měsíce října 2013 do 1. 4. 2015 v Moravskoslezském kraji, konkrétně ve XY, v XY, XY, XY a na dalších místech bez patřičného povolení si z dosud nezjištěných zdrojů opatřoval, v místě svého bydliště či v pronajatých garážích skladoval a následně prodával velká množství marihuany, dále přechovával a distribuoval tablety obsahující PMMA a rovněž pervitin tak, že
a) v přesně nezjištěné době od počátku měsíce října 2013 do měsíce února 2014 v XY po dohodě s A. P. a dle předchozích objednávek M. W., z dosud nezjištěného zdroje opatřil a A. P. postupně opakovaně prodal nezjištěné množství marihuany, s vědomím, že tuto marihuanu A. P. prodá M. W., který ji převeze do Polské republiky a prodá dalším osobám, přičemž sám byl prodeji marihuany A. P. M. W. přítomen,
b) v přesně nezjištěné době od měsíce února 2014 do 23. 6. 2014 v XY poblíž obchodního domu SCONTO a v obci XY, okres XY, postupně prodal M. W. nejméně v 5 případech nejméně 18 547 g marihuany, marihuanu si předem opatřil z dosud nezjištěného zdroje a pro účely dalšího prodeje ji přechovával v garáži nacházející se na parcele číslo XY v obci XY, část XY, bezprostředně před předáním ji vyzvedl, přičemž to vše činil s vědomím, že tuto omamnou látku M. W. převáží do Polské republiky a prodává dalším osobám, kdy dne 23. 6. 2014 v 19.50 hodin byl M. W. po překročení hranice do Polské republiky zadržen na železničním nádraží v Cieszynie polskou policií a při následné prohlídce bylo u něj zajištěno 4,547 kg sušiny konopí obsahující 5,8 % účinné látky delta-9-THC, tedy 263,726 gramů THC,
c) dne 23. 1. 2015 v XY prostřednictvím D. K. prodal marihuanu J. K. celkem 680,29 gramů marihuany tak, že J. K. telefonicky objednal u D. K. množství a kvalitu marihuany, kterou hodlal zakoupit, D. K. toto množství a kvalitu objednal u J. V., který objednané množství marihuany předal D. K., který je prodal J. K. za finanční částku 18-20 złotých za 1 gram, přes hraniční přechod marihuanu převezl na území Polské republiky K. L., kde ji předal J. K., přičemž dne 23. 1. 2015 byl K. L. bezprostředně po překročení hranice do Polské republiky zadržen policií a při následné prohlídce u něj bylo nalezeno 680,29 gramů sušiny konopí obsahující 17 % účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, tedy 115,6493 gramů THC,
d) dne 23. 1. 2015 na parkovišti penzionu S. v XY, okres XY, prodal za částku 3 700 EUR P. K. 1 030 gramů marihuany obsahující 15, 4 % účinné látky THC, tedy 158,62 gramů THC, kterou si předem opatřil z dosud nezjištěného zdroje, se kterou byl téhož dne ve 13.20 hodin P. K. poblíž obce XY ve Slovenské republice zadržen policií a při následné prohlídce u něho bylo toto množství marihuany nalezeno,
e) v přesně nezjištěné době, nejméně od začátku roku 2014 do 27. 3. 2015 ve XY v okolí garáží na ulici XY, na ulici XY a ve XY u hokejové haly opakovaně prodal nejméně v 9 případech vždy 100 gramů marihuany za cenu 100 Kč za 1 gram a v jednom případě 150 gramů marihuany za stejnou cenu, P. B., celkem nejméně 1 050 gramů marihuany za cenu 105 000 Kč a přesně nezjištěného dne v lednu 2015 ve XY poblíž garáží na ulici XY mu prodal 500 tablet extáze ve tvaru trojúhelníku růžové barvy s vyraženým logem Superman za cenu 60 Kč za jednu tabletu, tedy celkem za 30 000 Kč, o nichž tvrdil, že každá tableta obsahuje 200 mg účinné látky MDMA, které však obsahovaly účinnou látku PMMA, která byla prokázána v těle jedné z konečných uživatelek,
f) nejméně od srpna 2014 do přesně nezjištěného dne v polovině měsíce března 2015 poskytl za účelem užití a další distribuce M. B. nejméně 60,76 gramů sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii, která obsahuje 14,3 % delta-9-tetrahydrocannabinolu (THC), což představuje 8,69 gramů THC, která byla zjištěna při domovní prohlídce u M. B. v XY,
g) od přesně nezjištěné doby do dne 1. 4. 2015 ve XY v rodinném domě na ulici XY, v garáži ve XY na stavební parcele č. XY a v garáži bez čísla popisného na stavební parcele číslo XY v obci XY, část XY, přechovával za účelem dalšího prodeje celkem 7 209,8 gramů sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii (marihuany) o obsahu 1 001,39 gramů účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinol,
h) nejméně v době od 20. 1. 2014 do 1. 4. 2015 ve XY v rodinném domě na ulici XY a to v trezoru umístěném v přízemí domu v šatně a v krabičce od krému položené na šatní skříni v hale v přízemí domu přechovával pervitin, který jednak poskytoval k další distribuci H. M., jednak dle pokynů H. M. osobně doručoval odběratelům pervitinu, a to nejméně dne 13. 3. 2015 P. K. a dne 4. 1. 2015 L. P., přičemž ke dni 1. 4. 2015 takto na těchto místech přechovával nejméně 2,76 gramů pervitinu,
přičemž konopí a pryskyřice z konopí jsou uvedeny v Příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená v seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách a delta-9-tetrahydrocannabinol (THC) je uveden v Příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
pervitin-metamfetamin je uveden v Příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy
o psychotropních látkách,
a PMMA-methoxymetamfetamin je uveden v Příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách,
2. spolu s obviněnými K. G. a M. B., ohledně nichž bylo již pravomocně o vině rozhodnuto ,
v přesně nezjištěné době, nejméně však od konce měsíce ledna 2015 do 1. 4. 2015 v Moravskoslezském kraji, v obci XY na ulici XY v rodinném domě číslo XY po předchozí vzájemné dohodě, bez příslušného oprávnění, na základě pokynů J. V. společně vybudovali zařízení na pěstování rostlin konopí in door způsobem, a to za účelem a s úmyslem získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol, k čemuž bylo využito moderní technologie, záležející v použití botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek a ventilačního potrubí vzduchotechniky, kdy taková technologie je určena ke zmiňovanému maximálnímu zisku kanabinoidních látek, přičemž agrotechnické podmínky a lhůty byly nastaveny tak, aby jednoznačně vedly k tomuto vytýčenému cíli, přičemž J. V. financoval a opatřil technologické vybavení, které společně s M. B. dovezli do místa bydliště K. G., kde technologické zařízení všichni společně instalovali, J. V. také opatřil 70 sazenic rostliny konopí, odrůdy The Ultimate, které společně zasadili, a K. G. společně s M. B. se starali o provoz tohoto zařízení a o péči o rostliny pod dohledem J. V., který je instruoval, jak rostliny zalévat a hnojit, k samotné sklizni a sušení rostlin však nedošlo, neboť dne 1. 4. 2015 byla provedena domovní prohlídka, při které bylo zajištěno technologické zařízení a 70 rostlin vzrůstu 75-80 cm obsahujících 828,1 gramů rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii s obsahem 12,4 gramů THC, přičemž v případě úspěšného ukončení růstu všech 70 kusů rostlin, jejich sklizení, usušení a neoprávněného zpracování do stavu způsobilého ke spotřebě mohlo být získáno množství přesahující 1 000 gramů rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii tzv. sušiny s vysokým obsahem THC, k čemuž přes snahu obviněných, s ohledem na zákrok Policie České republiky dne 1. 4. 2015, nedošlo,
přičemž konopí a pryskyřice z konopí jsou uvedeny v Příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená v seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách a delta-9-tetrahydrocannabinol (THC) je uveden v Příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
čímž spáchal zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku,
a za to se mu ukládá podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, přičemž podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se obviněný pro účely výkonu tohoto trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou,
podle §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku se obviněnému dále ukládá trest propadnutí části majetku, a to finanční hotovosti ve výši 28 800 Kč, notebooku MAC Book Air Apple, výrobní číslo XY, včetně zdroje, mobilního telefonu iPhone6, výrobní číslo IMEI XY, včetně zdroje,
podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se obviněnému dále ukládá trest propadnutí věci (a to věcí specifikovaných ve výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu týkajícím se tohoto obviněného) ,
obviněnému K. G. se při nezměněném výroku o vině pokusem zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku a nezměněném výroku o uloženém trestu odnětí svobody, ukládá podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci (a to věcí specifikovaných ve výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu týkajícím se tohoto obviněného) ,
III. podle §259 odst. 1 tr. řádu se věc obviněné H. M. vrací soudu prvního stupně,
IV. podle §256 tr. řádu se odvolání obviněného D. K. zamítá,
V. v ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají nyní obvinění J. V. a D. K. prostřednictvím svých obhájců dovolání, přičemž obviněný J. V. tak činí prostřednictvím obhájce Mgr. Tadeáše Holuba, advokáta, z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu a obviněný D. K. prostřednictvím obhájkyně Mgr. Karin Poncza Hadwigerové, advokátky, z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu (pozn. posledně citovaný dovolací důvod uvádí přitom ve znění účinném do 31. 12. 2021).
6. Obviněný J. V. (dále také jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) úvodem dovolání namítá, že oba soudy nižších instancí nectily zásadu in dubio pro reo , v důsledku čehož učinily nesprávná skutková zjištění o rozsahu jeho trestné činnosti, když konstatovaly, že nakládal s daleko větším rozsahem drog, než tomu bylo ve skutečnosti. V rámci tvrzeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (jehož zákonné znění v plném rozsahu cituje) uplatňuje námitky ke skutku uvedenému pod bodem 1. b) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, s tím, že vytýká soudům obou stupňů, že nekriticky vycházely z toho, co svědek M. W. uvedl ve svém výslechu dne 14. 10. 2015, a naprosto ignorovaly důkazy o tom, že jmenovaný svědek ve své výpovědi záměrně přeháněl, a dále, že vůbec nepřipustily pochybnost, že výslechy svědků mohly být manipulovány polskou policií, když o tomto svědčí dvě reálné indicie. První z nich je výpověď svědka K. L. učiněná v hlavním líčení konaném dne 8. 4. 2019, v níž se tento svědek vyjádřil k tomu, jakým způsobem probíhal jeho výslech v Polsku, a druhou takovou indicií je pak výpověď svědka A. E. učiněná v hlavním líčení konaném dne 18. 10. 2019. Obviněný nesouhlasí s tím, jakým způsobem se odvolací soud vypořádal s jeho námitkou stran tlaku vyšetřovatelů na svědky K. L. a J. K., a považuje představu tohoto soudu, že pokud je výslechu svědka přítomen obhájce, je takový výslech automaticky zákonný, za naprosto absurdní; má za to, že jakési dohody mezi polskou policií a svědky musely být logicky uzavřeny již před konáním „českých“ výslechů a přítomní obhájci o tomto nemohli nic tušit a logicky ani nic proti průběhu úkonu namítat. Dále poukazuje na to, že odvolací soud automaticky dovozuje, že to, co bylo objednáno, bylo také vždy dodáno, přičemž však zcela pomíjí skutečnost, že svědek M. W. mohl například objednat určité množství marihuany, například 4 kg či více, ale až u předávky samotné mu on mohl sdělit, že se mu nepodařilo získat více než například 2 kg; z uvedeného dovozuje, že ICQ korespondence ještě není důkazem toho, že předem domluvená schůzka se nakonec uskutečnila, a pokud se již uskutečnila, že nebylo dodáno méně než původně dohodnuté množství, jak je v obchodních vztazích také běžné. Shrnuje proto, že množství marihuany, které prodal svědku M. W., je podstatně menší než to, které je uvedeno ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu.
7. Z hlediska druhého z uplatněných dovolacích důvodů, tj. důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (když i v případě tohoto dovolacího důvodu uvádí jeho úplné zákonné znění) dovolatel vytýká soudům obou stupňů, že zvolily nesprávnou právní kvalifikaci, a vyjadřuje přesvědčení, že nakládal nejvýše se značným rozsahem drog ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. V této souvislosti poukazuje předně na to, že soudy zvolená právní kvalifikace vychází z metodiky Nejvyššího soudu (konkrétně stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., dále jen „Rt 15/2014“), která ohledně marihuany – ve srovnání s jinými drogami, jako je například kokain či heroin – stanovuje velmi přísné hranice toho, co je množství menší než malé (pozn. zřejmě měl obviněný na mysli množství větší než malé). Má za to, že v případě marihuany, která se více méně stává společensky akceptovanou drogou, je množství velkého rozsahu stanoveno velmi přísně a neadekvátně ve vztahu k praktickému životu české společnosti, která podle jeho názoru je, na rozdíl od mínění odvolacího soudu, k této droze a jejím uživatelům benevolentní. V tomto směru poukazuje i na skutečnost, že komise pro omamné látky úřadu OSN pro drogy a kriminalitu schválila vyřazení marihuany ze seznamu nejtěžších drog, přičemž tak učinila na návrh Světové zdravotnické organizace WHO, z čehož má podle jeho názoru vyplývat, že většinový pohled společnosti na marihuanu je opačný, než jaký dovozuje odvolací soud. Dále považuje za evidentní, že společenská škodlivost jeho jednání, i kdyby bylo prokázáno vše, co tvrdí obžaloba, není tak závažná, aby se ocitl v trestní sazbě osm až dvanáct let. Namítá rovněž to, že soudy tím, že použily přísnější metodiku Nejvyššího soudu namísto příznivější přílohy č. 2 Ústavním soudem zrušeného nařízení vlády č. 467/2009 Sb., postupovaly retroaktivně, neboť v době, kdy počal trestnou činnost páchat (a tato byla posouzena jako trestná činnost kontinuální – pokračující trestný čin), ještě metodický pokyn Nejvyššího soudu nebyl vydán a platila zmíněná příloha nařízení vlády. V dalším textu pak porovnává marihuanu s jinými (tzv. tvrdými) drogami (heroinem, pervitinem a kokainem) z hlediska množství velkého rozsahu, uvádí počet dávek všech těchto drog odpovídající množství velkého rozsahu a na základě toho pak dovozuje, že metodika Nejvyššího soudu fakticky považuje „měkkou“ marihuanu za škodlivější drogu, než jsou tzv. tvrdé drogy, ač by tomu mělo být přesně naopak. Srovnává rovněž trestní sazbu daného trestného činu s trestními sazbami jiných trestných činů, označuje za absurdní, že se ocitl v trestní sazbě osm až dvanáct let, která je přísnější než například u organizované loupeže, krádeže se způsobenou škodou vyšší než 5 000 000 Kč nebo znásilnění dítěte mladšího patnácti let se způsobením těžké újmy na zdraví. Trestní sazbu uvedenou v §283 odst. 3 tr. zákoníku považuje dokonce za protiústavní, neboť neumožňuje soudům ukládat spravedlivé a proporcionální tresty, a to jednak pro její velice nízké rozpětí (pouhé čtyři roky) a jednak pro neadekvátní výši její dolní hranice; upozorňuje rovněž na skokový růst trestní sazby mezi druhým a třetím odstavcem §283 tr. zákoníku, což podle jeho názoru odporuje zásadám spravedlivého trestání a celkové koncepci trestního zákoníku, když skutkové podstaty jiných trestných činů takové skokové nárůsty trestních sazeb neznají a platí, že čím více skutků, tím nižší trest za jednotlivý skutek, tedy se uplatňuje tzv. degresivní trestní postih (což demonstruje na příkladu trestného činu krádeže). V návaznosti na výše rozvedenou argumentaci žádá Nejvyšší soud, aby předal Ústavnímu soudu k posouzení, zda ustanovení §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je souladné s ústavním pořádkem, když se domnívá, že tomu tak není.
8. V závěru dovolání obviněný vyslovuje názor, že metodika Nejvyššího soudu je s ohledem na stanovisko OSN a WHO v otázce marihuany již zastaralá a protiústavně supluje trestní zákoník, přičemž Nejvyšší soud se jejím vydáním protiústavně pasoval do role Parlamentu ČR. Má za to, že soudy tedy touto metodikou nejsou nikterak vázány a mohou samy konstatovat, co považují za množství velkého rozsahu.
9. Z výše uvedených důvodů tento dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2021, č. j. 1 To 16/2021-4630, a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
10. Obviněný D. K. (dále také jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) v dovolání uplatňuje předně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu (přičemž cituje jeho úplné zákonné znění). V jeho rámci uvádí, že byl řádně a včas vyrozuměn o konání veřejného zasedání o jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jehož se hodlal účastnit, když na tom sám trval. Ráno v den konání veřejného zasedání, tj. 23. 8. 2021, však pocítil příznaky Covid-19, kontaktoval proto urychleně telefonicky svého obhájce a rovněž odvolací soud s tím, že žádal, aby veřejné zasedání neproběhlo bez jeho přítomnosti, neboť se jej chtěl účastnit a též se hodlal ve věci vyjádřit, což následně stvrdil i e-mailovou zprávou zaslanou odvolacímu soudu z adresy XY@seznam.cz, což je e-mailová adresa jeho synovce. Označuje za nezákonný postup, jestliže předseda senátu odvolacího soudu vyhodnotil jeho žádost za nedostatečnou, objektivně nedoloženou, přičemž zdůrazňuje, že posléze tentýž den navštívil svého lékaře (příslušná lékařská zpráva je datovaná týmž dnem a časem 11:16 hod.), který jej vyšetřil a konstatoval, že při nezlepšení stavu do dvou dnů má podstoupit PCR test. Poukazuje na to, že je ústavně zaručeným právem obviněného vyplývajícím z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) umožnit mu účast u veřejného zasedání v případě, kdy na tom trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a svou neúčast u nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které mu objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání. Namítá, že za situace, kdy dojde k výraznému zhoršení zdravotního stavu v průběhu noci přede dnem konání veřejného zasedání, není v silách nikoho doručit soudu potvrzení lékaře o zdravotním stavu dotčené osoby, když navíc veřejné zasedání je nařízeno již na 8,00 nebo 8,30 hodin ráno, a dále, že v jeho trestní věci šlo o trestní sazbu osm až dvanáct let odnětí svobody nepodmíněně, takže by mělo být zajištěno jeho právo na obhajobu a právo účastnit se veřejného zasedání, když nadto se nejednalo o bezdůvodné maření práce soudu z jeho strany, nýbrž o závažný zdravotní důvod. V dané souvislosti specifikuje, že u veřejného zasedání se hodlal vyjádřit ke skutečnostem, jež jsou uvedeny na stranách 42 a 43 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, když s těmito zásadně nesouhlasí, má je za smyšlené, nemající reálný podklad, a rozsudek soudu prvního stupně je tak postaven na pochybnostech a nikoli reálně zjištěných skutečnostech.
11. Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (který cituje ve znění účinném do 31. 12. 2021) dovolatel vytýká, že právní kvalifikace daného skutku podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku není zákonná, přičemž zejména nesouhlasí s tím, že by se předmětného jednání dopustil „ve velkém rozsahu“. Uvádí přitom následující argumentaci. Poukazuje na to, že jeho trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne 31. 3. 2015 a dne 1. 4. 2015 byla na základě příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2015 provedena domovní prohlídka na adrese jeho trvalého pobytu (v XY, v rodinném domě jeho rodičů), ovšem příkaz k domovní prohlídce nevyhovuje zákonným požadavkům na jeho odůvodnění, když je v něm uveden toliko popis jeho domnělého protiprávního jednání, odkaz na podnět Policie ČR a návrh státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě na vydání daného příkazu. Dále vytýká, že ačkoli podle soudu prvního stupně byla domovní prohlídka považována za neodkladný úkon, v citovaném příkazu zcela absentuje odůvodnění naléhavosti provedení tohoto úkonu jako neodkladného. Konečně namítá, že příkaz k domovní prohlídce byl doručen k jeho rukám a dále k rukám jeho matky (jakožto vlastníka nemovitosti), ale nebyl doručen k rukám jeho otce jako dalšího vlastníka nemovitosti. Následující námitky obviněného se pak týkají odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Má za to, že soudy obou stupňů se v otázce jeho viny přiklonily k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu provedeným i před 23. 12. 2014, což je nezákonné vzhledem k tomu, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jeho mobilního telefonu byl vydán na dobu od 23. 12. 2014 do 22. 4. 2015 a další příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dalších 4 neustanovených osob (hovořících polským jazykem a vystupujících pod přezdívkou J.) byl vydán na dobu od 19. 1. 2015 do 18. 5. 2015. Zmiňuje též, že svědci O. K., V. M., M. T. a A. W., kteří se vyjadřovali k jeho osobě a k předestřeným telefonním odposlechům, nepotvrdili jeho protiprávní jednání. Dále vyslovuje názor, že oba soudy dospěly na základě hodnocení důkazů k nesprávným závěrům ohledně jím prodaného množství marihuany, a tudíž naplnění znaku „velkého rozsahu“, přičemž nesprávně vycházely z celkového množství sušiny a nikoli z množství účinné látky, což odporuje dosavadní judikatuře i stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu Rt 15/2014, a usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněnému pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr. (dále jen „Rt 44/2013“). V této souvislosti poukazuje na to, že v místě jeho bydliště zajištěné množství marihuany nedosahovalo ani průměrného obsahu THC ve výši 10 %. Vytýká soudům i to, že nezohlednily skutečnost, že od doby vydání výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu došlo k posunu ve vnímání marihuany jako drogy, jež získala oficiální statut drogy použitelné pro léčebné využití, s čímž nebylo v době rozhodování Nejvyššího soudu v roce 2013 počítáno, což má zásadní vliv na právní hodnocení skutku. Má za to, že soudy byly povinny hodnotit množství zjištěné drogy z hlediska určení malého množství jako sedminásobku průměrné denní dávky. V rámci argumentace ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) poukazuje též na výpovědi svědka J. K. učiněné v přípravném řízení a pak v hlavním líčení, u něhož tento výslovně uvedl, že v přípravném řízení lhal a některé skutečnosti si vymyslel. Konečně pak vytýká, že při stanovení jím prodaného množství marihuany soudy postupovaly zmatečně a s cílem ho poškodit a vycházely zejména z telefonních odposlechů a domnělého přepočtu 1 min = 50 g, aniž bylo prokázáno, že na základě těchto telefonátů došlo ke skutečnému předání soudy stanoveného množství a zda takovým množstvím vůbec mohl disponovat. Tvrdí, že tak není postaveno zcela najisto, jaké množství marihuany jím mělo být či mohlo být „zobchodováno“, a to včetně množství 2,5 kg, které měl v květnu a červnu roku 2014 předat dalšímu neztotožněnému muži, a je zde tedy extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, učiněnými skutkovými závěry a právním posouzením skutku, a soudy proto měly postupovat podle zásady in dubio pro reo .
12. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tento obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2021, č. j. 1 To 16/2021-4630, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2020, č. j. 37 T 1/2018-4466, a to za účelem nového projednání a rozhodnutí jeho trestní věci.
13. K dovoláním obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Michal Basík (dále jen „státní zástupce“).
14. Pokud jde o dovolání obviněného J. V., státní zástupce konstatuje, že tento částí svých námitek brojí proti rozhodným skutkovým zjištěním učiněným soudy obou stupňů, jakož i provedeným důkazům a jejich hodnocení, přičemž výhrady soustřeďuje zejména proti nesprávně zjištěnému skutkovému stavu týkajícímu se prodeje marihuany svědku M. W. V této souvislosti státní zástupce vyslovuje názor, že zakotvením dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové, když smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Má za to, že takovou vadou rozhodnutí soudů v dané věci zatížena nejsou a k žádnému, natožpak extrémnímu rozporu v řízení nedošlo. K tomu uvádí, že obviněný byl ze spáchání předmětné trestné činnosti usvědčen na podkladě důkazů, které ve svém kontextu tvoří ucelený řetězec prokazující jeho vinu; jedná se především o výpověď svědka M. W. ve spojení zejména s protokolem o ohledání a přečtení dat z mobilního telefonu, přičemž v tomto mobilním telefonu byla zajištěna rovněž komunikace prostřednictvím ICQ mezi obviněným a tímto svědkem, z níž mimo jiné vyplývá, že dne 9. 5. 2014 prodal obviněný svědkovi 4 kg marihuany označované jako euforie a ve dnech 19. 5. a 25. 5. 2014 pak po 5 kg marihuany označované jako euforie, přičemž skutečnost, že 4 euforie, resp. 5 euforií znamená, že se jedná o 4 kg, resp. 5 kg odrůdy marihuany potvrdil přímo jmenovaný svědek v rámci svého výslechu v přípravném řízení. Soudy rovněž dospěly k závěru, že domluvené množství drogy bylo vždy předáno, neboť si s ohledem na dlouhodobou spolupráci jmenovaných lze jen stěží představit, že by se svědek neohradil proti dodání menšího než domluveného množství. Z provedeného dokazování (protokolu o zadržení, protokolu o prohlídce osoby, oblečení a příručních věcí, protokolu o ohledání věci) taktéž vyplynulo, že tento svědek svou trestnou činnost bagatelizoval a mezi ním a obviněným docházelo k předání většího než svědkem uvedeného množství marihuany (vždy 2 až 3 kg asi v deseti případech) – dne 23. 6. 2014 u něj byla bezprostředně po schůzce s obviněným nalezena marihuana o hmotnosti 4 865 g, přičemž hmotnost netto této sušiny činila 4 547 g s obsahem 5,8 % THC. Státní zástupce tudíž shrnuje, že soud prvního stupně si provedením relevantních důkazů vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí, patřičnou pozornost věnoval i hodnocení důkazů a řádně odůvodnil, na jakých důkazech své rozhodnutí založil (viz body 31., 54., 75., 81., 87., 98., 103. – 106. jeho rozsudku); k námitce obviněného, že daný svědek lhal a záměrně přeháněl, připomíná, že věrohodnost tohoto svědka byla podrobena kritickému zkoumání a soud prvního stupně jí věnoval náležitou pozornost (viz body 75. a 81. jeho rozsudku). Dodává, že soud prvního stupně při vědomí zásady in dubio pro reo pak vycházel z minimálního množství drogy, které tento svědek ve své výpovědi uváděl. Neztotožňuje se ani s námitkou obviněného týkající se možné manipulace výslechů svědků L. a E. ze strany polské policie s tím, že výslechu prvně jmenovaného v přípravném řízení byl přítomen obhájce obviněného a z jeho strany nebyly vzneseny jakékoli námitky k průběhu provádění úkonu.
15. Brojí-li obviněný proti tomu, že soudy obou stupňů v jeho případě postupovaly retroaktivně, neboť aplikovaly stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu Rt 15/2014, a to namísto příznivější přílohy č. 2 zrušeného nařízení vlády č. 467/2009 Sb., neboť v době, kdy trestnou činnost počal páchat, ještě předmětné stanovisko Nejvyššího soudu nebylo vydáno, uvádí státní zástupce, že danou námitku lze formálně podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění zákona č. 220/2021 Sb., avšak není opodstatněná. Připomíná, že citované stanovisko bylo přijato s ohledem na to, že Ústavní soud svým nálezem ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, zrušil §289 odst. 2 tr. zákoníku (tj. zmocňující zákonné ustanovení k vydání nařízení vlády k vymezení množství většího než malého u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů), jakož i §2 a přílohu č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., z čehož Nejvyšší soud dovodil potřebu sjednotit rozhodovací činnost soudů – judikaturu v otázce výkladu pojmu „množství větší než malé“ u omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících, jelikož v důsledku uvedeného rozhodnutí totiž takříkajíc obživly i judikáty vydané před vydáním citovaného nařízení, které však mohou být rozporné s pozdější judikaturou, která již vycházela z tohoto nařízení vlády (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1011/2015). Státní zástupce zdůrazňuje, že v důsledku uvedené sjednocující povahy daného stanoviska však nelze mluvit o jeho retroaktivní povaze, neboť jde o otázku respektování judikatury; zásada zákazu retroaktivity trestních zákonů, resp. principy jejich časové působnosti (§1 až §3 tr. zákoníku) se vztahují k používání trestněprávních norem, a nikoliv k soudní judikatuře. Je totiž obecně známé, že judikatura se vyvíjí a v případě nutnosti některé nejasné otázky a rozhodování v aplikační praxi soudů sjednotit a jednoznačně vysvětlit, Nejvyšší soud takovéto případy řeší např. vydáním výkladového rozhodnutí velkého senátu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 7 Tdo 373/2014). Poukazuje na to, že stanoviskem je zpravidla řešena nejednotnost v aplikační praxi, pokud jednotlivá rozhodnutí soudů posuzují stejnou otázku rozdílně, případně určitá otázka vzbuzuje při rozhodování soudů aplikační potíže. Právě stanoviskem je mimo jiné též obnovena právní jistota, neboť se poskytuje návod k jednotnému posuzování problematiky, při jejímž řešení se soudy rozcházely. Uzavírá, že v posuzovaném případě pak bylo soudy obou stupňů aplikováno stanovisko, kterým došlo „pouze“ k ujednocení předtím rozdílného rozhodování soudů, a nikoliv k tomu, že by byl přijat naprosto opačný či překvapivý právní názor, který by soudy předtím nikdy nezastávaly; takto formulovanou námitkou se přitom ve skutkově obdobném případě již dříve zabýval i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1112/2015, na jehož závěry lze i v nyní předkládané věci zcela odkázat. Státní zástupce nadto podotýká, že v případě obviněného šlo o pokračující trestný čin, jehož poslední dílčí útok byl dokončen dne 1. 4. 2015, přičemž výše zmíněné stanovisko trestního kolegia bylo přijato již dne 13. 3. 2014, takže jeho námitka ani v tomto směru nemůže obstát.
16. Pokud pak jde o námitku obviněného vyjadřující nesouhlas s tím, že množství velkého rozsahu je ve stanovisku Nejvyššího soudu v případě marihuany stanoveno velmi přísně a neadekvátně ve vztahu k praktickému životu české společnosti a tomu, že se marihuana stává společensky akceptovanou drogou, konstatuje státní zástupce, že se jedná pouze o subjektivní názor obviněného, který je však z hlediska právního posouzení jeho jednání zcela irelevantní. K tomu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 11 Tdo 89/2020, a navíc zdůrazňuje, že již samo nastavení judikaturní hranice množství většího než malého v případě konopných drog reflektuje do určité míry nižší nebezpečnost tohoto typu tzv. lehké drogy, jak ostatně Nejvyšší soud výslovně vyjádřil ve svém rozhodnutí ze dne 28. 1. 2021, sp. zn 11 Tdo 701/2020 (srov. odstavec 66. tohoto rozhodnutí). Uvádí, že podstatné v dané věci je, že jednání obviněného bylo právně kvalifikováno zcela v souladu s platným právem a soudy správně podpůrně vycházely ze stanoviska Nejvyššího soudu pod sp. zn. Tpjn 301/2013, přičemž postup soudů podle tohoto stanoviska je přijímán taktéž konstantní judikaturou Ústavního soudu. Poznamenává dále, že v poměrně nedávné době došlo k přezkumu právní úpravy §284 odst. 1 tr. zákoníku ve slovech „větším než malém“ a §285 odst. 1 a 3 tr. zákoníku ve slovech „větším než malém“ a „ve větším rozsahu“ ze strany Ústavního soudu a s ní souvisejícího postupu podle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, přičemž Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavně konformní (k tomu srov. zejména odstavce 39. – 46. nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 98/20).
17. Na základě výše rozvedených skutečností má tedy státní zástupce za to, že není pochyb o tom, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
18. Co se týče dovolacích námitek obviněného D. K., státní zástupce se zaměřuje nejprve na tu, jež se opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. K ní předně připomíná, že v řízení o odvolání se obviněný k veřejnému zasedání předvolává tehdy, jestliže je jeho osobní účast při tomto veřejném zasedání nutná; jedná se zejména o případy, pokud odvolací soud považuje za nezbytné jej vyslechnout, vyzvat k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání či jej požádat o bližší vysvětlení jeho odvolání, resp. o vyjádření k odvolání jiné procesní strany, jestliže se k veřejnému zasedání nedostaví. V ostatních případech, není-li osobní účast obviněného při veřejném zasedání odvolacího soudu nutná, se obviněný o tomto veřejném zasedání pouze vyrozumí, a to jako osoba, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, resp. jako osoba, která může být rozhodnutím učiněným v tomto veřejném zasedání přímo dotčena. Státní zástupce dále zdůrazňuje, že pokud byl obviněný podle §233 odst. 1 tr. řádu pouze vyrozuměn o veřejném zasedání, je třeba mu i přesto umožnit účast na veřejném zasedání, jestliže svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání, a zároveň požádá o odročení veřejného zasedání se sdělením, že trvá na své účasti u něj a nesouhlasí s jednáním v jeho nepřítomnosti (k tomu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, a dále nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2152/08). Shrnuje, že z výše uvedeného tedy plyne, že nepřítomnost obviněného u jednání před soudem může být omluvena pouze konkrétním a objektivním a skutečně vážným důvodem, který mu v účasti u veřejného zasedání bránil. V posuzovaném případě byl obviněný o konání veřejného zasedání k projednání odvolání pouze vyrozuměn, čímž dal odvolací soud najevo, že jeho přítomnost na tomto zasedání není nutná a lze rozhodnout a jednat i v jeho nepřítomnosti. Veřejné zasedání bylo nařízeno na den 23. 8. 2021, přičemž z úředního záznamu vyplynulo, že tentýž den soud telefonicky kontaktovala osoba, která se představila jako D. K., s tím, že má vysoké teploty, špatně se jí dýchá, má příznaky viru a žádá, aby jednání nebylo konáno v její nepřítomnosti. Následně byl odvolacímu soudu v 8:31 hodin doručen e-mail z e-mailové adresy XY@seznam.cz podepsaný obviněným K., ve kterém žádá, aby dnešní jednání nebylo konáno v jeho nepřítomnosti, neboť chce vypovídat a uvést skutečnosti jasně svědčící v jeho prospěch, přičemž jeho aktuální zdravotní stav vykazuje příznaky onemocnění COVID 19. Odvolací soud však takto podanou omluvu nepovažoval za řádnou, neboť tvrzená neschopnost účasti obviněného K. u veřejného zasedání nebyla nijak objektivně podložena (např. lékařskou zprávou či jiným objektivním podkladem). Rovněž nebylo možno ověřit totožnost osoby, jež se představila jako D. K., a doručený e-mail byl zaslán z e-mailové schránky XY@seznam.cz, která obviněnému patrně nenáležela. Státní zástupce vyslovuje názor, že obviněný tedy svou žádost nedoložil žádným dokladem potvrzujícím jeho neschopnost zajistit si osobní účast, a proto nelze uzavřít, že by obviněnému v účasti u veřejného zasedání bránil konkrétní a objektivní důvod, a tedy, že není schopen se v daném čase veřejného zasedání pro objektivní překážky zúčastnit. Má za to, že odvolací soud tak nepochybil, pokud rozhodl, že veřejné zasedání bude podle §264 odst. 3 tr. řádu konáno v nepřítomnosti obviněného, přičemž v odůvodnění svého rozsudku náležitě vyložil důvody, které jej k takovému rozhodnutí vedly (jeho žádost považoval za objektivně nepodloženou – viz bod 31. jeho rozsudku a protokol o veřejném zasedání ze dne 23. 8. 2021). Státní zástupce zdůrazňuje, že z práva na účast při soudním jednání nevyplývá současně povinnost soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům účastníků řízení, a dále podotýká, že práva na obhajobu obviněného byla v daném řízení plně zachována, neboť veřejnému zasedání byl přítomen jeho obhájce. Shrnuje, že obviněný svůj požadavek na nekonání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti nepodložil žádným relevantním důvodem svědčícím o jeho nezpůsobilosti zúčastnit se nařízeného soudního jednání, když současně ani nijak blíže nekonkretizoval skutečnosti, které by z obsahu jeho případné výpovědi měly být zajištěny. Je tedy toho názoru, že jestliže se obviněný k veřejnému zasedání nedostavil, přičemž byl upozorněn na nedůvodnost omluvy a možnost konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, odvolací soud nepochybil, pokud veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti konal.
19. Ve vztahu k námitkám obviněného stran procesních pochybení státní zástupce konstatuje, že v dané věci nelze shledat žádné procesně nepoužitelné důkazy. Pokud jde o příkaz k domovní prohlídce, po připomenutí jeho zákonných obsahových náležitostí uvádí, že v dané věci byl státní zástupkyní dne 25. 3. 2015 podán řádně věcně i formálně odůvodněný návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce, přičemž v něm byly následně rozvedeny i skutečnosti rozhodné pro provedení domovní prohlídky. Na základě uvedeného návrhu byl dne 26. 3. 2015 Okresním soudem v Ostravě vydán příkaz k domovní prohlídce č. j. 0 Nt 15031/2015-2, ve kterém soud po stručném shrnutí obsahu návrhu státní zástupkyně, shledal splněnými zákonné podmínky pro její nařízení, přičemž uvedl na základě jakých skutečností k vydání příkazu k domovní prohlídce přikročil, a rovněž specifikoval, kde má být provedena a kdo ji má provést. Státní zástupce je přesvědčen, že uvedený příkaz tedy splňoval všechny náležitosti požadované trestním řádem. Co se pak týče obviněným namítané neodkladnosti takového úkonu, zdůrazňuje, že jak v návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce, tak v příkazu samotném je uvedeno, že předmětná prohlídka bude realizována až po zahájení trestního stíhání obviněného doručením usnesení o zahájení trestního stíhání, poté, co bude mít obviněný obhájce. Uvádí, že vzhledem k tomu, že předmětná domovní prohlídka měla být realizována až po zahájení trestního stíhání obviněného, nejednalo se o úkon neodkladný ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu, a za této situace bylo tedy konstatování okresního soudu o tom, že je navrhovaný úkon považován za neodkladný ve smyslu ustanovení §160 odst. 4 věta první tr. řádu, zjevně pouze písařskou vadou a je věcně nadbytečné a právně irelevantní. Jestliže obviněný dále namítá, že předmětný příkaz k domovní prohlídce byl doručen pouze k jeho rukám a k rukám jeho matky E. K. jako tehdejší majitelky nemovitých věcí, ve kterých se měla domovní prohlídka provádět, avšak nebyl doručen k rukám J. K. jakožto dalšího majitele předmětných nemovitých věcí, připomíná státní zástupce, že osobou, u níž se prohlídka koná, je osoba, která prohlížené obydlí skutečně užívá – může jí být vlastník bytu nebo domu, nájemník, podnájemník, popř. osoby jim blízké;je-li takových osob více, postačí doručit opis příkazu kterékoli z nich. Této osobě musí být zásadně příkaz v opise doručen při prohlídce; není-li to možné, nejpozději do 24 hodin po odpadnutí překážky bránící doručení. Státní zástupce uvádí, že tak nebylo povinností orgánů činných v trestním řízení doručit předmětný příkaz k domovní prohlídce taktéž J. K., pokud byl doručen E. K. Konečně k námitce údajného použití odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu mobilního telefonu obviněného provedených před datem 23. 12. 2014, tedy před datem, které je uvedeno v příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaném Okresním soudem v Ostravě dne 23. 12. 2014, č. j. 0 Nt 18168/2014/V, konstatuje, že se k ní nelze podrobněji vyjádřit, když obviněný tuto podrobněji nerozvádí; současně uvádí, že z dostupného spisového materiálu ani z podrobného odůvodnění rozhodnutí soudů však obviněným tvrzené skutečnosti nevyplývají.
20. Jestliže obviněný dále namítá, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť nebylo prokázáno, jaké množství marihuany jím mělo či mohlo být bez jakýchkoli pochybností zobchodováno, a tedy zda se jednání, které mu je kladeno za vinu, dopustil ve velkém rozsahu, přičemž soudy nesprávně vycházely z celkového množství sušiny, avšak nikoli z množství účinné látky, což zcela odporuje dosavadní judikatuře i stanovisku trestního kolegia, uvádí státní zástupce, že takto uplatněné námitky obviněného lze považovat za obsahově v zásadě odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu ve znění zákona č. 220/2021 Sb. S poukazem na zákonnou úpravu a stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu Rt 15/2014 konstatuje, že při stanovení „velkého rozsahu“ musí jít o více než 10 000 gramů sušiny s obsahem nejméně 1 000 gramů účinné látky THC; jen v případě, pokud nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě. Upozorňuje, že na naplnění určitého rozsahu trestného činu (většího, značného, velkého) je však možné usuzovat nejen z konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky (resp. přípravku je obsahujícího nebo prekursoru), ale i z dalších okolností, například z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou nebo distribuovanou látku pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl či mohl, z délky doby, po niž pachatel neoprávněně nakládal s uvedenými látkami, případně z okruhu osob, pro které byly tyto látky určeny. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel nakládal s uvedenými látkami, intenzitu újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů vyrobených či distribuovaných drog, případně též jiné skutečnosti (k tomu odkazuje na usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu Rt 44/2013). Státní zástupce má za to, že výše uvedená judikaturní východiska soud prvního stupně beze zbytku respektoval, přičemž dospěl k závěru, že obviněný svým jednáním naplnil znak velkého rozsahu ve smyslu §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. V návaznosti na shora uvedené podotýká, že obviněný byl ze spáchání předmětné trestné činnosti usvědčen na podkladě důkazů, které ve svém kontextu tvoří ucelený řetězec prokazující jeho vinu – jednalo se především o výpovědi svědků J. K., K. L., jakož i výpověď obviněného J. V., a dále odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika, znalecký posudek z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, specializace technické a programátorské vybavení, ochrana a přenos dat, protokol o vyhodnocení SMS zpráv mobilních telefonů a sim karet obviněného, znalecký posudek Wojevodského ředitelství policie v Katovicích, kriminalistické laboratoře, z oboru chemie, jenž byl v tomto trestním řízení proveden jako listinný důkaz, dále záznamy o sledování osob a věcí a záznamy telekomunikačního provozu. Státní zástupce uvádí, že z provedeného dokazování tak jednoznačně vyplynulo, že obviněný prodával marihuanu svědku K., pro kterého marihuanu převážel přes hranice do Polska svědek L., přičemž množství prodané marihuany pak dokládá komunikace prostřednictvím mobilních telefonů mezi obviněným a svědkem K. ve spojení s výpovědí tohoto svědka učiněnou v přípravném řízení, v níž osvětlil, že počtem minut konspirativně označovali množství poptávané marihuany, přičemž 1 minuta znamenala 50 g marihuany. Uvedenou skutečnost pak potvrzuje hmotnost marihuany zajištěné u svědka L. při jeho zadržení bezprostředně po prodeji marihuany obviněným svědku K., která činila 680,29 g marihuany, přičemž ze záznamu telekomunikačního provozu bylo zjištěno, že se spolu domluvili na „14 minut“ (14 x 50 = 700). Ze znaleckého posudku z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, specializace technické a programátorské vybavení ochrana a přenos dat ve spojení s protokolem o vyhodnocení SMS zpráv mobilních telefonů a sim karet obviněného K. a záznamy telekomunikačního provozu pak vyplynulo, že obviněný v období minimálně od 10. 6. 2014 do 23. 2. 2015 prodal svědku K. a blíže neustanovené osobě polské národnosti minimálně 11 080,29 g marihuany. V této souvislosti státní zástupce poznamenává, že soud prvního stupně nesprávně dospěl k závěru, že obviněný prodal minimálně 10 930,29 g marihuany; tato skutečnost však neměla na stanovení právní kvalifikace žádný vliv, a odvolací soud ji proto i s ohledem na zásadu zákazu reformationis in peius pouze konstatoval. Konečně pokud obviněný poukazuje na to, že došlo k významnému posunu ve vnímání marihuany jako drogy a byl jí přiznán statut drogy pro léčebné využití, státní zástupce v podstatné části odkazuje na své vyjádření k obdobně zaměřené námitce obviněného V. Doplňuje, že ani současná vyvíjející se oblast lékařského využití konopí se jednání obviněného nedotýká, neboť o takový typ přísně regulovaného lékařsky využitelného konopí se v předkládané věci vůbec nejednalo. Předmětný argument pak postrádá jakoukoli relevanci i na pozadí skutečnosti, že i jiné typy drog mají za určitých okolností lékařské využití (typicky opioidy, diazepiny apod.), což však nemá žádný vliv na právní posouzení nedovoleného nakládání s takovými látkami.
21. Ze všech shora uvedených důvodů státní zástupce dospívá k závěru, že dovolání obviněných jsou jako celek zjevně neopodstatněná, a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně souhlasí, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
22. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájcům obviněných k jejich případným replikám, od žádného z nich ale repliku do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
23. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných J. V. a D. K. přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují i obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněných splňují shora uvedené zákonné náležitosti.
24. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnými uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
25. Jak již bylo uvedeno, obviněný J. V. dovolání výslovně opírá o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Obviněný D. K. v dovolání uplatňuje dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu, přičemž druhý z předmětných dovolacích důvodů cituje ve znění účinném do 31. 12. 2021. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že od 1. 1. 2022 je účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (v nezměněné dikci) vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. V dovolání obviněného D. K. lze nadto vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), resp. na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022). Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí tento obviněný vztahuje jednak k rozsudku odvolacího soudu, a dále i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu [do 31. 12. 2021 skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu].
26. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval – ve vztahu k dovolání obviněného D. K. – dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu , který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa) .
27. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněného D. K. podle §256 tr. řádu zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že v jeho případě dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.
28. Těmito dovolacími důvody jsou pak jmenovaným obviněným uplatněné důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu a podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), resp. podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022).
29. Obviněným J. V. uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů ( první varianta ) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech ( druhá varianta ) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ( třetí varianta ).
30. Smyslem tohoto nového dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém , tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
31. Dalším dovolacím důvodem, jenž přitom deklarují oba obvinění, je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu , který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
32. Konečně obviněný D. K. opírá dovolání též o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu , jenž je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
33. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
34. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že byť ty dovolací námitky obviněného J. V., jejichž prostřednictvím jednak brojí proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudy a namítá nesprávnost jimi učiněných rozhodných skutkových zjištění o rozsahu jeho trestné činnosti popsané pod bodem 1. b) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, tj. stran množství marihuany prodané svědku M. W., a dále vytýká užití chybné právní kvalifikace vzhledem k tomu, že soudy postupovaly retroaktivně, když aplikovaly stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu Rt 15/2014, odpovídají v zásadě jednak jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to v jeho první variantě (pokud jde o první část námitek) , a dále jím deklarovanému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (co se týče části námitek k právnímu posouzení skutku), jsou zjevně neopodstatněné. Pokud jde o dovolání obviněného D. K., Nejvyšší soud shledal, že jeho dovolací argumentace uplatněná s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu v jeho druhé alternativě , jejímž prostřednictvím namítá, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, nejenže odpovídá uvedenému dovolacímu důvodu, ale je i důvodná. Nejvyšší soud dále uvádí, že vzhledem k takovému závěru, v jehož důsledku pak částečně zrušil rozsudek odvolacího soudu, a to v jeho bodu IV., jímž bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto odvolání obviněného D. K., a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, se v tomto usnesení nezabývá dalšími dovolacími námitkami jmenovaného obviněného uplatněnými s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a vztahujícími se k právní kvalifikaci jím spáchaného skutku.
35. K dovoláním obviněných považuje Nejvyšší soud za potřebné – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – zmínit následující.
IV. A
K dovolání obviněného J. V.
36. Obviněný J. V. v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě předně rozporuje soudy učiněná skutková zjištění o rozsahu své trestné činnosti popsané pod bodem 1. b) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, přičemž konkrétně zpochybňuje množství marihuany, které prodal svědku M. W. s tím, že toto bylo podstatně menší než to, které je uvedeno ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu. Vytýká soudům, že nekriticky vycházely z výpovědi jmenovaného svědka z přípravného řízení a naprosto ignorovaly důkazy o tom, že tento svědek záměrně přeháněl, jimiž mají být výpovědi svědků A. E. a K. L. v hlavním líčení, jež současně svědčí o tom, že odlišné výpovědi těchto svědků z přípravného řízení mohly být zmanipulovány polskou policií. Množství marihuany, které měl prodat svědku M. W., dále zpochybňuje i z toho hlediska, že odvolací soud toto automaticky dovozuje na podkladě ICQ komunikace mezi W. a jím s tím, že to, co bylo objednáno, bylo také vždy dodáno. Domnívá se současně, že soudy obou stupňů nectily zásadu in dubio pro reo .
37. K takovým námitkám obviněného Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci neshledává žádné vady, jež by založily existenci nesouladu, natož pak zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozsudku věnoval náležitou pozornost hodnocení provedených důkazů a řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil. Obviněný je ze spáchání dané trestné činnosti, tj. z prodeje nejméně v pěti případech nejméně 18 547 g marihuany svědku M. W. usvědčován jednak výpovědí tohoto svědka z přípravného řízení (viz body 31., 75. a 81. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) ve spojení s dalšími ve věci provedenými důkazy, zejména protokolem o ohledání věcí, které byly zajištěny v průběhu prohlídky M. W. dne 23. 6. 2014, kdy u tohoto bylo zajištěno netto 4 547 g sušiny konopí s obsahem 5,8 % THC, dále znaleckými posudky Wojewodského ředitelství policie v Katovicích, kriminalistické laboratoře, protokolem o ohledání a přečtení dat z mobilního telefonu (při ohledání mobilních telefonů, které svědek M. W. dobrovolně po svém zadržení vydal, byla v jednom z nich zajištěna rovněž ICQ komunikace mezi tímto svědkem a obviněným, z níž vyplývá, že obviněný danému svědkovi prodal v jednom případě 4 kg marihuany a ve dvou případech po 5 kg marihuany – viz bod 54. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), výpovědí svědka K. L. (viz body 33., 34. a 82. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a výpovědí svědka A. E. (viz body 28., 29., 30. a 80. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Soud prvního stupně se neopomenul vypořádat ani s námitkou obviněného o možné manipulaci výslechů svědků K. L. a A. E. polskou policií, přičemž tak učinil podrobně a přesvědčivě v bodu 82. odůvodnění svého rozsudku. S hodnotícími úvahami a skutkovými závěry soudu prvního stupně v tomto směru se ztotožnil i soud odvolací, jenž se v odůvodnění svého rozhodnutí opětovně řádně zabýval obhajobou obviněného a jeho setrvalými námitkami (mimo jiné) k předmětnému skutku a dostatečně rozvedl, proč těmto nepřisvědčil (srov. zejména body 35. a 45. odůvodnění jeho rozsudku). Nejvyšší soud tak nemá, co by v tomto ohledu mohl soudům obou stupňů vytknout.
38. Nezbývá proto než uzavřít, že (v rozporu s odlišným náhledem obviněného) podle Nejvyššího soudu soudy obou stupňů zjistily skutkový stav věci zcela v souladu s pravidly upravujícími dokazování v trestním řízení (zejména §2 odst. 5, 6 tr. řádu a §89 tr. řádu) a své hodnotící úvahy a závěry naprosto logicky a přesvědčivě odůvodnily v souladu s požadavky plynoucími z §125 odst. 1 tr. řádu.
39. K otázce zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu ) při realizaci důkazního procesu lze s poukazem na judikaturu Ústavního soudu dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, přičemž extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ zjevného rozporu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. řádu ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu v dané trestní věci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
40. Jestliže obviněný v daných souvislostech tvrdí, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo , Nejvyšší soud považuje za vhodné v této souvislosti připomenout, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v článku 40 odst. 2 Listiny a §2 odst. 2 tr. řádu a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. řádu), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se otázek skutkových. Z tohoto pravidla se podává, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení tedy vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05).
41. Obviněný však přehlíží, že jím tvrzené pochybnosti, spočívající ve skutečnosti v prosazování vlastní verze skutkového stavu věci odlišné od toho, jak byl na základě provedených důkazů skutkový stav zjištěn soudy nižších stupňů, u těchto ve vztahu k otázce jeho viny nepanovaly. Jestliže totiž soud prvního stupně i soud odvolací nabyly na základě provedeného dokazování vnitřního přesvědčení, majícího kvalitu praktické jistoty, o tom, že obviněný se předmětného protiprávního jednání dopustil (přičemž dostatečně a přesvědčivě vyložily, z jakých důvodů k takovému jednoznačnému závěru dospěly), pro uplatnění uvedeného pravidla nebyl v této trestní věci dán žádný důvod.
42. Za důvodnou nelze považovat ani argumentaci tohoto dovolatele, jejímž prostřednictvím namítá užití nesprávné právní kvalifikace skutku soudy obou stupňů s tím, že těmto vytýká, že postupovaly retroaktivně, když aplikovaly stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu Rt 15/2014, a to namísto příznivější přílohy č. 2 zrušeného nařízení vlády č. 467/2009 Sb., neboť v době, kdy trestnou činnost počal páchat, ještě předmětné stanovisko Nejvyššího soudu nebylo vydáno. Nejvyšší soud k daným námitkám (ve shodě s výstižným vyjádřením státního zástupce) považuje za potřebné připomenout následující skutečnosti. Retroaktivitou se rozumí zpětná působnost zákona nebo jiného právního předpisu, tedy jinými slovy je retroaktivitou zpětná časová působnost právní normy. Tím je dána bezprostřední souvislost zásady zákazu retroaktivity a časové působnosti, která je vymezena v §2 a 3 tr. zákoníku. Zákonem se rozumí především trestní zákony, což je nejen vlastní trestní zákoník, a podle povahy věci i zákon o soudnictví ve věcech mládeže a zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (§110 tr. zákoníku), ale i další zákony, na které trestní zákoník odkazuje ve svých odkazovacích nebo blanketových (blanketních) skutkových podstatách. Úprava časové působnosti trestních zákonů vychází ze zákazu retroaktivity trestních zákonů k tíži pachatele, přičemž je zde vyjádřena zásada, že zákony nepůsobí nazpět , a proto se zásadně použije toho zákona, který byl účinný v době spáchání trestného činu . Podle pozdějšího zákona se trestnost činu posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 43, 45 a 47). Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího Rt 15/2014, bylo přijato s ohledem na to, že Ústavní soud svým nálezem ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, zrušil §289 odst. 2 tr. zákoníku (tj. zmocňující zákonné ustanovení k vydání nařízení vlády k vymezení množství většího než malého u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů), jakož i §2 a přílohu č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., z čehož dovodil potřebu sjednotit rozhodovací činnost soudů – judikaturu v otázce výkladu pojmu „množství větší než malé“ u omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících, jelikož v důsledku uvedeného rozhodnutí totiž takříkajíc obživly i judikáty vydané před vydáním citovaného nařízení, které však mohou být rozporné s pozdější judikaturou, která již vycházela z tohoto nařízení vlády (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1011/2015). Nejvyšší soud uvádí, že v důsledku uvedené sjednocující povahy daného stanoviska nelze mluvit o jeho retroaktivní povaze. Jak již bylo zmíněno výše, zásada zákazu retroaktivity trestních zákonů, resp. principy jejich časové působnosti se vztahují k trestněprávním normám, nikoli k soudní judikatuře. Nejvyšší soud navíc považuje za vhodné pro úplnost připomenout, že obviněný se daného protiprávního jednání dopustil nejméně od října roku 2013 do 1. 4. 2015, přičemž již jeho část [popsaná pod bodem 1. b) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, o níž bylo pojednáno shora] spočívající v prodeji marihuany ve dnech 9. 5., 19. 5., 25. 5. a 23. 6. 2014, tj. v době po přijetí tohoto stanoviska, v množství celkem 18 547 g naplňovala znak velkého rozsahu, za který je třeba považovat prodej nejméně 10 000 g sušiny této drogy (tento by ovšem naplňovala i do přijetí předmětného stanoviska, kdy se jednalo o nejméně 15 000 g dané drogy).
43. Co se týče zbývajících námitek obviněného, jimiž též brojí proti právní kvalifikaci svého protiprávního jednání a jejichž prostřednictvím vytýká přísnost výše uvedeného stanoviska, pokud jde o stanovení hranice množství velkého rozsahu, a tvrdí, že toto je i neadekvátní ve vztahu k praktickému životu české společnosti a skutečnosti, že marihuana se více méně stává společensky akceptovanou drogou, a dále nesouhlasí s výší trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené trestním zákoníkem na daný trestný čin, a to pro její úzké rozpětí, neadekvátní výši její dolní hranice a vzhledem k trestním sazbám trestu odnětí svobody u jiných (podle jeho názoru závažnějších) trestných činů, přičemž je přesvědčen, že společenská škodlivost jeho jednání není tak závažná, je třeba konstatovat, že z hlediska právního posouzení jednání obviněného jde o argumentaci irelevantní. Výše rozvedené námitky dovolatele totiž představují toliko jeho subjektivní názory a přesvědčení o tom, jak by mělo být právně posuzováno neoprávněné nakládání s marihuanou, a jsou rovněž projevem bagatelizace závažnosti jeho trestné činnosti, přičemž obviněný v rámci této argumentace vychází ze svého názoru, že marihuana je „jen“ tzv. měkkou drogou, společensky akceptovanou, a tedy protiprávní nakládání s ní není natolik závažné jako v případě jiných drog či jiné trestné činnosti. Je třeba zdůraznit, že obviněný (bez jakýchkoli pochybností) zjištěným protiprávním jednáním jednoznačně naplnil všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že množství marihuany, s níž neoprávněně nakládal, překračuje hranici velkého rozsahu téměř trojnásobně; nadto se trestné činnosti dopouštěl po delší dobu a neoprávněně nakládal i s pervitinem a tabletami s obsahem účinné látky PMMA (jak na to správně poukázal i odvolací soud v bodu 58. odůvodnění svého rozsudku).
44. K argumentaci obviněného ohledně společenské akceptace předmětné tzv. měkké drogy, benevolentního přístupu českých občanů k ní a jejímu vyřazení ze seznamu nejtěžších drog mezinárodními organizacemi a též údajného nesouladu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, resp. dolní hranice příslušné trestní sazby s ústavním pořádkem považuje Nejvyšší soud za potřebné jednak zdůraznit, že pokud jde o druh drogy, s níž obviněný neoprávněně nakládal, tato skutečnost je již zohledněna při stanovení množství, jež představuje velký rozsah, kdy v případě konopí tento činí 10 000 g sušiny, na rozdíl od tzv. tvrdých drog, kde pro naplnění tohoto znaku je stanoveno podstatně menší množství (například v případě pervitinu a heroinu jde o 1 500 g, v případě kokainu se jedná o 1 000 g) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 11 Tdo 701/2020). Dále je možné poukázat na závěr Ústavního soudu, který v souvislosti s marihuanou připomenul, že její „kriminalizace a trestní represe je v současné době ožehavým veřejným tématem. Ústavní soud však musí, jak již vysvětlil ve svém usnesení ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 2719/15, respektovat dělbu mocí a roli soudů v právním státě. Rozhodnutí zákonodárce určitý druh jednání kvalifikovat co do formální podoby jako trestný čin a stanovit šíři hranic trestněprávní kriminalizace určitých typů jednání je především projevem trestněprávní politiky státu, která náleží do pravomoci jiných státních orgánů, než je Ústavní soud (usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 4/03 a nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 5/2000). Proto určení, které drogy jsou považovány za nelegální a zda při posuzování trestnosti obchodování s nimi bude činěn rozdíl mezi tzv. lehkými a tvrdými drogami, nenáleží ani obecným soudům, ani soudu ústavnímu. Je to také zákonodárce, kdo na základě politické vůle stanoví sazby trestů pro jednotlivé skutkové podstaty. Obecné soudy pak nemohou své vlastní hodnocení závažnosti či společenské nebezpečnosti promítat nad rámec svých zákonem stanovených oprávnění do určení trestu mimo zákonný rámec.“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 1655/15, viz také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 193/2019). Lze jen dodat, že k námitkám obviněného stran nižší škodlivosti jeho jednání z důvodu, že obchodoval „jen“ s marihuanou, a k jeho požadavku odlišit předmětnou drogu od tzv. tvrdých drog se neopomenul přiléhavě vyjádřit i odvolací soud (v již shora zmíněném) bodu 58. odůvodnění svého rozsudku.
IV. B
K dovolání obviněného D. K.
45. Pokud jde o dovolací argumentaci obviněného D. K., Nejvyšší soud (jak již bylo výše uvedeno) shledal, že tato je v části, v níž se opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu v jeho druhé alternativě a v jejímž rámci obviněný tvrdí, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, nejen relevantně uplatněná, ale i důvodná. Obviněný přitom konkrétně namítá, že ačkoli žádal, aby veřejné zasedání o jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně neproběhlo v jeho nepřítomnosti, když toto sdělil odvolacímu soudu jak telefonicky, tak e-mailovou zprávou a rovněž prostřednictvím svého obhájce, přičemž též konkretizoval, že se jej nemůže zúčastnit z toho důvodu, že ráno v den jeho konání pocítil příznaky onemocnění Covid-19, stejně jako uvedl, že u veřejného zasedání se hodlá vyjádřit ke skutečnostem, jež jsou uvedeny na stranách 42 a 43 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, když s těmito zásadně nesouhlasí, předseda senátu odvolacího soudu vyhodnotil jeho žádost za nedostatečnou, objektivně nedoloženou a předmětné veřejné zasedání bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Zdůrazňuje současně, že za situace, kdy dojde k výraznému zhoršení zdravotního stavu v průběhu noci přede dnem konání veřejného zasedání, není v silách nikoho doručit soudu potvrzení lékaře o zdravotním stavu dotčené osoby, když navíc veřejné zasedání je nařízeno již na 8,00 nebo 8,30 hodin ráno, a dále, že v jeho trestní věci šlo o trestní sazbu osm až dvanáct let odnětí svobody nepodmíněně. Má za to, že ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny v případě, kdy na tom obviněný trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a svou neúčast u nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které mu objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání, jak tomu bylo v jeho případě, má být obviněnému účast u veřejného zasedání umožněna.
46. Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu v jeho druhé alternativě lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
47. Provedení hlavního líčení nebo veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného v obecné rovině brání rovněž zásada vyjádřená v čl. 38 odst. 2 Listiny, podle něhož (mimo jiné) každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům . Tuto dikci nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, má mít v rámci práva na soudní a jinou ochranu možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Musí mu být reálně umožněno, aby se jednání mohl účastnit, vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 238/2000, ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 200/96, aj.).
48. Podle §233 odst. 1 tr. řádu předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce nebo opatrovníka těchto osob. K předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět.
49. Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení §263 tr. řádu. Podle §263 odst. 4 tr. řádu lze v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Nejvyšší soud poznamenává, že o takovou situaci v posuzovaném případě nešlo, a proto bylo možné konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného.
50. Právem obviněného, které je garantováno v čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy, je, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům, které se ho týkají. Podle ustálené judikatury platí, že byť právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem a právo být slyšen (přičemž slyšením nelze rozumět toliko výslech obviněného provedený k důkazu, ale musí mu být dána příležitost jednak účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu o otázkách viny i trestu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat, jednak se vyjadřovat a vyvracet návrhy a důkazy přednesené státním zástupcem) je základním prvkem práva na spravedlivý proces, nelze jej k účasti na jednání soudu a uplatňování jeho procesních práv nutit, ovšem soudy mají povinnost vytvořit k tomu obviněnému prostor, a to zejména za situace, kdy on sám na účasti u veřejného zasedání trvá, nebo za situace, kdy řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu, např. tím, že sám či prostřednictvím svého právního zástupce, resp. obhájce požádá o jeho odložení, event. odročení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 7 Tdo 527/2016). Tyto institucionální záruky spravedlivého procesu je podle ustálené judikatury Ústavního soudu nutné vztáhnout na řízení před všemi instancemi, tj. nejen pro hlavní líčení, ale též pro řízení o řádných i mimořádných opravných prostředcích, v nichž je otázka viny i trestu obviněného opětovně přezkoumávána (srov. dále též nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. II ÚS 648/05, a ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2152/08). Jen takto provedené řízení lze mít za souladné s nároky vyplývajícími ze samotné podstaty fair procesu, jehož imanentní, ba přímo přirozenoprávní podstatou je slyšení obou stran (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 2971/09, shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002). Přestože účast obviněného ve veřejném zasedání konaném o odvolání nemá tak striktní pravidla jako účast u hlavního líčení (srov. §234 a §202 tr. řádu), je při hodnocení zachování spravedlivého procesu nutné vždy zkoumat, zda již při nařízení veřejného zasedání dal soud druhého stupně najevo, že považuje přítomnost obviněného za nezbytnou. V takových případech soud obviněného předvolá k veřejnému zasedání, jinak postačí jej pouze vyrozumět, čímž soud ponechává na vůli obviněného, zda se veřejného zasedání zúčastní, nebo svého práva nevyužije. Podle platné judikatury však zásadně platí, že pokud byl obviněný podle §233 odst. 1 tr. řádu pouze vyrozuměn o veřejném zasedání, avšak zaslal soudu řádnou omluvu s žádostí o odročení (resp. odložení) veřejného zasedání, sdělil, že na své účasti trvá a nesouhlasí s jednáním v jeho nepřítomnosti, je třeba obviněnému účast na veřejném zasedání umožnit. Postupem soudu nerespektujícím tento princip je porušeno právo zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2152/08, dále rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003). Uvedená zásada však neplatí bezpodmínečně, a to zejména v případech tzv. obstrukčního jednání ze strany obviněného, které směřuje k opakovanému zmaření projednání řádného opravného prostředku a neopírá se o skutečně závažné důvody, pro něž by se obviněný nemohl veřejného zasedání zúčastnit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 83/96 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1454/2011, uveřejněné pod č. 6/2013 Sb. rozh. tr.; dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1104/2020).
51. Z obsahu spisového materiálu v dané věci je zřejmé, že obviněný nebyl k veřejnému zasedání nařízenému na den 23. 8. 2021 v 9:00 hodin předvolán, nýbrž byl o jeho konání řádně a včas vyrozuměn (příslušná doručenka je založena na č. l. 4595 spisu a vyplývá z ní, že vyrozumění mu bylo doručeno v obálce typu I. desátého dne od uložení zásilky, tj. 2. 8. 2021 fikcí ve smyslu §64 odst. 2 a 4 tr. řádu, neboť obviněný si tuto zásilku doručovanou na jím uvedenou adresu poté, co nebyl zastižen, nevyzvedl v úložní době a tato byla po marném uplynutí desetidenní lhůty vhozena do schránky). Na č. l. 4618 spisu je pak založen úřední záznam o tom, že v den konání veřejného zasedání, tj. dne 23. 8. 2021, v 8:05 hodin telefonoval muž, který se představil jménem D. K., a sdělil, že má vysoké teploty a špatně se mu dýchá, má příznaky virů, které se teď dějí, jednání se neúčastní a žádá, aby jednání nebylo konáno v jeho nepřítomnosti; současně je v tomto záznamu uvedeno, že pracovnice odvolacího soudu po konzultaci s předsedou senátu volajícímu odpověděla, že jeho účast u veřejného zasedání není nutná, jeho omluva není řádná, když nemá žádné objektivní důvody, a že jednání bude konáno v jeho nepřítomnosti. Na č. l. 4619 spisu je založena e-mailová zpráva obviněného, doručená odvolacímu soudu v 8:31:36 hodin, v níž tento žádá, aby jednání nebylo vedeno v jeho nepřítomnosti vzhledem k jeho aktuálnímu zdravotnímu stavu vykazujícímu příznaky onemocnění Covid-19, a to proto, že k dané věci chce osobně vypovídat a uvést skutečnosti jasně svědčící ve svůj prospěch. V rámci konaného veřejného zasedání (protokol o něm je založen na č. l. 4621 až 4627 spisu) po konstatování doručení vyrozumění o veřejném zasedání obviněnému (jakož i zachování pětidenní lhůty k přípravě k veřejnému zasedání u obviněného) a přečtení výše uvedeného úředního záznamu uvedl tehdejší obhájce obviněného Mgr. Dan Pospíšil, že obviněný jej telefonicky kontaktoval s tím, že nežádá, aby veřejné zasedání bylo konáno v jeho nepřítomnosti, chce být osobně u tohoto účasten a chce dokonce ve věci vypovídat, přičemž si nepřeje, aby daného dne bylo jednání konáno, neboť se ho nemůže zúčastnit s ohledem na zdravotní komplikace. Následně po tiché poradě senátu, bez přerušení jednání, bylo rozhodnuto o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti (mimo jiné) obviněného. Poté bylo projednáno (mimo jiné) odvolání obviněného, a to bez doplnění dokazování ve vztahu k obviněnému (dokazování bylo doplněno stran dvou skutků ve vztahu k obviněnému J. V.), přičemž odvolací soud neshledal v důkazním řízení provedeném před soudem prvního stupně formálních ani faktických nesprávností a dospěl bez jakýchkoli pochybností k závěru o vině obviněného skutkem uvedeným pod bodem 6) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Posléze byl předsedou senátu vyhlášen rozsudek, jímž, co se týče obviněného, bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto jeho odvolání.
52. Odvolací soud v bodu 31. odůvodnění svého rozsudku podrobně vyložil důvody, které jej vedly ke konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. Přestože lze odvolacímu soudu přisvědčit v tom, že v případě telefonátu obviněného s pracovnicí odvolacího soudu nebylo možné ověřit jeho totožnost a obviněným zaslaná e-mailová zpráva byla odeslána z e-mailové schránky, jež mu patrně nenáleží, a rovněž i v tom, že jím prezentovaný záměr ve věci vypovídat a uvést skutečnosti ve svůj prospěch neměl charakter konkrétního odůvodněného návrhu na doplnění dokazování, když obviněný měl navíc možnost v průběhu celého trestního stíhání reagovat na obsah důkazního řízení a kdykoliv se k věci vyjádřit a také vypovídat (přičemž ani v podaném odvolání nenavrhl jakékoliv doplnění dokazování před odvolacím soudem, a to ani svým výslechem), Nejvyšší soud se nemohl s jeho rozhodnutím o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného bezezbytku ztotožnit. V daném případě je totiž zapotřebí zdůraznit, že ačkoli se obviněný k veřejnému zasedání osobně nedostavil, svoji účast předem opakovaně, resp. několika způsoby omlouval a žádal o nekonání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti s tím, že chce ve věci vypovídat a uvést skutečnosti jasně svědčící v jeho prospěch, čímž dal najevo svou vůli zúčastnit se veřejného zasedání. Současně svou žádost odůvodnil objektivními – zdravotními – důvody; byť k žádosti nedoložil lékařskou zprávu, nelze zcela přisvědčit odvolacímu soudu, že svoji neúčast řádně neomluvil, když nedoložil objektivní důvody, neboť pocítil-li projevy onemocnění ráno v den konání veřejného zasedání, nebylo objektivně možné vzhledem k době konání veřejného zasedání navštívit lékaře a nadto i doručit zprávu o vyšetření a jeho výsledku odvolacímu soudu, když v této souvislosti lze poukázat na nezanedbatelnou (stokilometrovou) vzdálenost mezi místem bydliště obviněného a sídlem jeho lékaře (XY) a sídlem odvolacího soudu (Olomouc). Žádost obviněného navíc zopakoval ještě před zahájením veřejného zasedání i jeho obhájce. Nejvyšší soud tak shledal, že daným procesním postupem odvolacího soudu bylo porušeno právo osobní účasti obviněného u soudního jednání, které patří mezi ústavně zaručená práva, a to takovou měrou, že bylo třeba zrušit pravomocné rozhodnutí vydané tímto soudem v řízení zatíženém uvedenou vadou. Podle názoru Nejvyššího soudu bylo možné vytýkanému pochybení předejít, pokud by bylo veřejné zasedání na základě žádosti obviněného odročeno, a obviněnému by byla poskytnuta možnost, aby se v dalším termínu již mohl k soudu osobně dostavit. Pro úplnost je vhodné doplnit, že obviněný v den konání veřejného zasedání, poté, co kontaktoval odvolací soud a obhájce, navštívil svého lékaře (příslušná lékařská zpráva – nález je datovaná týmž dnem a časem 11:16 hod.), který jej vyšetřil a konstatoval, že při nezlepšení stavu do dvou dnů má podstoupit PCR test. Z předmětné lékařské zprávy MUDr. Ericha Pudicha, která je přílohou dovolání obviněného, se přitom (mimo jiné) podává, že obviněný má druhý den teplotu 38, kašel, rýmu, slabost, zhoršení čichu, hrdlo zarudlé, je mu doporučen klidový režim, antipyretika a při nezlepšení stavu do 2 až 3 dnů PCR test. Není tak možné jednoznačně hodnotit požadavek obviněného jako obstrukční chování s cílem oddálit konání odvolacího řízení. Nejvyšší soud dále považuje za vhodné poukázat na skutečnost, že obviněný v řízení před soudem až dosud nevyužil svého práva k věci vypovídat, přičemž vyjádřil-li nyní svůj zájem tak učinit, měl odvolací soud i toto vzít v potaz při posuzování předmětné žádosti obviněného. Konečně v dané věci není bez významu ani ta skutečnost, že předmětem projednání v řízení před odvolacím soudem bylo odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným trestným činem, na který se vztahuje citelná trestní sazba trestu odnětí svobody osm až dvanáct let.
53. Z výše rozvedených důvodů Nejvyšší soud shledal důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu v jeho druhé alternativě za naplněný, neboť v řízení u odvolacího soudu bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného při veřejném zasedání, vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny, čímž bylo dotčeno též právo obviněného na spravedlivý proces ve stadiu odvolacího řízení podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Napadený rozsudek odvolacího soudu proto nemohl ve vztahu k tomuto obviněnému obstát, a Nejvyšší soud tedy rozhodl o jeho zrušení a vrácení věci tomuto soudu ke konání nového odvolacího řízení. Závěrem Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že bude záležet na dalším přístupu obviněného k využití jeho zákonných práv v trestním řízení včetně osobní účasti na soudním jednání.
54. Vzhledem ke kasačnímu výroku tohoto usnesení bude ve věci konáno nové veřejné zasedání, ve kterém bude odvolací soud znovu posuzovat obviněným podané odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný tak bude moci přednést či doplnit své námitky proti rozsudku soudu prvního stupně, zejména se vyjádřit ke skutečnostem, jež jsou uvedeny na jeho stranách 42 a 43 a s nimiž zásadně nesouhlasí s tím, že jsou smyšlené, jak uvádí ve svém dovolání, případně učinit návrhy na doplnění dokazování. S ohledem na vzniklou procesní situaci považuje Nejvyšší soud za předčasné zabývat se dalšími dovolacími námitkami obviněného, jejichž prostřednictvím vytýká nesprávnou, resp. nezákonnou právní kvalifikaci skutku, jímž byl uznán vinným soudem prvního stupně, podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
55. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného J. V. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
56. Dále Nejvyšší soud shrnuje, že z podnětu dovolání obviněného D. K. na základě shora uvedených skutečností shledal, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2021, č. j. 1 To 16/2021-4630, v části uvedené ve výroku tohoto usnesení nemůže obstát, a proto v této části citovaný rozsudek odvolacího soudu podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil. Podle §265k odst. 2 tr. řádu současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku odvolacího soudu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž v souladu s §265s odst. 1 tr. řádu je odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu. O zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí Nejvyšší soud rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání.
VI.
Rozhodnutí o vazbě obviněného D. K.
57. Vzhledem k tomu, že obviněný D. K. vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody, který mu byl uložen shora označeným rozsudkem soudu prvního stupně ve spojení s nyní zrušeným rozsudkem odvolacího soudu, bylo nutné, aby Nejvyšší soud rozhodl o vazbě obviněného, když pro další výkon trestu odnětí svobody chybí zákonný podklad v podobě pravomocného rozsudku, jímž mu byl daný trest uložen. Nejvyšší soud proto pro potřeby rozhodnutí o jeho případném vzetí do vazby podle §265l odst. 4 tr. řádu obviněného vyslechl. S ohledem na to, že v jeho případě zjistil existenci vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. řádu, rozhodl o jeho vzetí do vazby.
58. Přípisem ze dne 29. 6. 2023 Nejvyšší soud vyzval obviněného, aby sdělil, zda požaduje být slyšen za účelem případného rozhodování o vazbě, a to i pokud jde o případnou videokonferenci. Tento přípis byl obviněnému doručen (prostřednictvím věznice, v níž vykonával uložený trest odnětí svobody) dne 29. 6. 2023. Dne 4. 7. 2023 obdržel Nejvyšší soud vyjádření obviněného, který uvedl, že si přeje být slyšen k rozhodování o vazbě. Dne 12. 7. 2023 bylo obhájkyni obviněného doručeno vyrozumění o stanovení termínu výslechu obviněného k případnému rozhodování o vazbě, který proběhne prostřednictvím videokonference dne 9. 8. 2023; obviněnému bylo totéž vyrozumění doručeno dne 17. 7. 2023. Dne 18. 7. 2023 obdržel Nejvyšší soud přípis obhájkyně obviněného s omluvou neúčasti u výslechu obviněného s tím, že tento s její neúčastí souhlasí, k němuž v příloze připojila listiny – výpis z listu vlastnictví týkající se nemovitostí v XY a příslib zaměstnání pro obviněného vyhotovený firmou Elektro Jonáš Selzer.
59. Dne 9. 8. 2023 proběhl výslech obviněného pro účely případného rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby (§265l odst. 4 tr. řádu), a to prostřednictvím videokonferenčního zařízení. V rámci osobního slyšení obviněný uvedl, že v současné době vykonává trest odnětí svobody ve věznici se zvýšenou ostrahou. K dotazu předsedy senátu ohledně rodinných a pracovních poměrů, mimo výkon trestu odnětí svobody, zdůraznil, že po dobu šesti let trvání trestního řízení byl rok na svobodě, celou dobu spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, následně nastoupil do výkonu trestu řádně a včas, přičemž neprodleně po nástupu do věznice zažádal o pracovní zařazení, což se hned naplnilo, a od té doby nepřetržitě pracuje. K původně položenému dotazu následně upřesnil, že je polovičním vlastníkem nemovitosti v XY, má přítelkyni, má rodinu, mají dobré vztahy, jsou v neustálém kontaktu. K dalšímu dotazu předsedy senátu, kde by se v případě svého propuštění na svobodu zdržoval, uvedl, že v okolí svého bydliště, kde má i přislíbeno zaměstnání; následně konkretizoval, že „okolím svého bydliště“ jsou myšleny konkrétně XY v okresu XY, XY, tj. jedná se o adresu, na níž má uveden trvalý pobyt a též možnost reálného bydlení. K přislíbenému zaměstnání u firmy Elektro Selzer se vyjádřil tak, že jde o manuální práci, pozici montér elektrických rozvodů a provádění hromosvodů, přičemž je pro něj důležité udržet si status vydělávat a platit své závazky. Dále uvedl, že proti němu není vedeno žádné jiné trestní stíhání, ať již v České republice nebo v zahraničí, a k dotazu člena senátu následně i to, že vyjma trestu, který aktuálně vykonává, neví o tom, že by měl nařízen ještě nějaký jiný výkon trestu odnětí svobody. K jeho dalšímu dotazu sdělil, že na adrese jeho trvalého bydliště, kde uvedl, že má možnost aktuálního bydlení v případě propuštění na svobodu, bydlí jeho matka, která vychovává jeho synovce, kterého také celý život vychovával, a tato je obeznámena s tím, že by se tam v případě propuštění na svobodu zdržoval. K následnému dotazu tohoto člena senátu ohledně kázeňských trestů či odměn uvedl, že byl třikrát odměněn, kázeňský přestupek nemá žádný. K dotazu státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, zda má nějakou vyživovací povinnost, obviněný sdělil, že nemá žádnou vyživovací povinnost, a ohledně případných exekucí nebo závazků po splatnosti vypověděl, že „něco tam je“, přičemž z platu mu odcházely srážky ze mzdy, situaci aktivně řeší a staví se ke všemu čelem. Doplnil, že v podstatě hlavní věc, kterou řeší, je závazek na dané nemovitosti, kde je polovičním vlastníkem; v době po nástupu do výkonu trestu totiž nebyl schopen splácet stavební spoření, což se samozřejmě bance nelíbilo, teď ale aktuálně situaci s bankou řeší, komunikují a on se snaží dát všechno do pořádku. K dalšímu dotazu státního zástupce ohledně případného zatížení nemovitosti zástavním právem uvedl, že aktuálně se banka ozvala, s obhájkyní podali odpor, neboť (podle jejich názoru) si banka k dluhu navýšila nepřiměřenou částku jenom za právníka ve výši 80 000 Kč, a rovněž specifikoval, že dluh je nyní ve výši kolem 20 000 Kč, což mu však bylo sraženo ze mzdy. Zdůraznil, že by rád vyřešil svou situaci a o nemovitost nepřišel. K dotazu předsedy senátu, že z listiny, kterou zaslala obhájkyně – jedná se o „Nahlížení do katastru nemovitostí“ v rámci veřejné počítačové sítě internet, vyplývá, že je tam v jiných záznamech uvedeno „Dražební vyhláška“, „Exekuční příkaz k prodeji nemovitosti“, a tedy, zda toto odpovídá či nikoliv, obviněný uvedl, že dané majetkové poměry byly trochu složitější, jeho matka má čtvrtinový podíl, otec také čtvrtinový podíl a on podíl poloviční, přičemž otec v podstatě doplácí svou insolvenci; nicméně on už má skoro splaceno a dělá vše pro to, aby se situace vyřešila.
60. Podle §67 písm. a) tr. řádu platí, že obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření..
61. Obviněný byl – v důsledku nynějšího kasačního zásahu Nejvyššího soudu nepravomocně – odsouzen k výraznému nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva se ve vztahu k takovým situacím podává, že „(…) zbavení osobní svobody po prvoinstančním, byť nepravomocném, odsuzujícím rozsudku není již považováno za vazbu, na kterou by měl být aplikován článek 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy (‚zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu nebo jsou-li oprávněné důvody k domněnce, že je nutné zabránit jí ve spáchání trestného činu nebo v útěku po jeho spáchání‘), ale jde o zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem podle článku 5 odst. 1 písm. a) Úmluvy.“ (srov. rozsudek ESLP ve věci Wemhoff proti Německu č. 2122/64 ze dne 27. 6. 1968, §9). Z toho vyplývá, že Úmluva považuje zbavení svobody po prvoinstančním odsuzujícím rozsudku za zásadně odlišné od vazby před nepravomocným odsouzením (viz též nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14, anebo ze dne 4. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 3491/18, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 2998/17, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tvo 18/2015, dále ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 11 Tdo 239/2017, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 11 Tdo 1252/2018).
62. Existence nepravomocného odsouzení shora označeným rozsudkem soudu prvního stupně k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 8 (osmi) let a 6 (šesti) měsíců představuje při plném respektování principu presumpce neviny velmi výraznou změnu situace ve vztahu k odůvodnění útěkové vazby. V takovém případě je riziko útěku či skrývání se značně zvýšeno a z toho důvodu se výrazně oslabuje potřeba dalších dodatečných důvodů potřebných pro odůvodnění ponechání obviněného ve vazbě, oproti situaci, kdy k odsouzení obviněného ještě nedošlo (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14).
63. Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba tuto skutečnost vzít v úvahu o to více, pokud se jedná o nepravomocné odsouzení k výraznému trestu odnětí svobody, jenž je pro obviněného velmi citelný. Riziko vyhýbání se trestu obviněným je objektivně o to vyšší, k čím vyššímu trestu byl obviněný, byť nepravomocně, odsouzen. Oproti pouze hrozícímu trestu, u nepravomocného odsouzení nastupuje takové riziko v mnohem reálnější a hmatatelnější podobě. V tomto smyslu v řadě svých usnesení Ústavní soud vyslovil názor, že i nepravomocně uložený nepodmíněný trest, z vnitřní logiky věci v určité výměře, může znamenat konkrétní skutečnost odůvodňující obavu z útěku právě před takovýmto trestem; v každém případě je hrozba útěku nebo skrývání se značně zesílena (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. II. ÚS 88/01, dále ze dne 11. 3. 2003 sp. zn. II. ÚS 775/02, ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 3/03, ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1577/08, a ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 1217/16). Za výši nepravomocně uloženého trestu odůvodňující či značně zesilující obavu z útěku přitom Ústavní soud považoval i dobu šesti (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. III. ÚS 2511/10), či sedmi let (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 3/03).
64. Shora uvedené obecné principy dopadají podle mínění Nejvyššího soudu i na nyní projednávanou trestní věc obviněného.
65. S ohledem na obsah napadených rozhodnutí, jakož i obsah spisu, je zřejmé, že ve věci je dáno důvodné podezření, že se obviněný dopustil trestné činnosti, která je mu kladena za vinu. Důvodnost obavy, že uprchne nebo se bude skrývat, je dána nepravomocným odsouzením pro zvlášť závažný zločin, za nějž lze podle §283 odst. 3 tr. zákoníku uložit trest odnětí svobody ve výměře osmi až dvanácti let.
66. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že ze shora uvedených zjištění vyplývá důvodná obava, že v případě propuštění obviněného v současném stadiu trestního řízení z výkonu trestu odnětí svobody na svobodu bude tento mařit trestní řízení tím, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul. V takovém případě by se obviněný stal pro orgány činné v trestním řízení nedosažitelným, v důsledku čehož by byl účel celého trestního stíhání zmařen, nebo podstatně ztížen. S ohledem i na povahu a závažnost trestného činu, pro který je nadále stíhán, má zároveň Nejvyšší soud za to, že v úvahu nepřichází ani žádné z opatření nahrazujících vazbu ve smyslu §73 a §73a tr. řádu, případně též uložení některého z předběžných opatření podle §88c tr. řádu.
67. Z těchto důvodů proto Nejvyšší soud po zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu podle §265l odst. 4 tr. řádu rozhodl, že obviněný se bere do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu