ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.687.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 687/2023-460
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2023 o dovolání obviněného D. J. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 3 To 238/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 105/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. J. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 13 T 105/2021, byl obviněný D. J. (dále též „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen podle §283 odst. 2 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 5 (pět) let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému (a ostatním spoluobviněným) uložena povinnost společně a nerozdílně na náhradě škody zaplatit poškozeným J. K. a J. K., majetkovou škodu. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození J. K. a P. D. odkázáni se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněných J. K. a L. G..
2. Stalo se tak základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
1) obviněný D. J. samostatně
ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 1 T 101/2020 ze dne 8. 9. 2020, který nabyl právní moci dne 30. 9. 2020, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, a věděl, o jakou látku se jedná, a že nakládání s ní je možné pouze na základě zvláštního povolení, jehož držitelem není,
v srpnu 2020 v ulici XY v Jihlavě předal D. D. nejméně ve dvou případech drogu pervitin, vždy v množství jedné čáry, tedy 0,1 gramu, jako odměnu za možnost přespání,
v polovině června 2020 v podniku C. v XY na adrese XY prodal nejméně v jednom případě M. Š. drogu pervitin v množství jedné čáry za částku 200 Kč,
v období od února do března 2020 prodal na různých místech v Jihlavě nejméně v deseti případech P. L., drogu pervitin v plastovém sáčku, vždy v množství 0,2 gramu za částku 400 Kč, a takto mu prodal nejméně 2 gramy pervitinu za částku 8 000 Kč,
v období od července do října 2020 ve svém autě na vlakovém nádraží v Jihlavě prodal M. K. nejméně ve čtyřech případech drogu pervitin v plastové stříkačce, a to vždy v množství 0,5 gramu za částku 1 000 Kč, a takto mu prodal celkem 2 gramy pervitinu za částku 4 000 Kč,
v období od zimy 2019 do konce srpna 2020 na různých místech v XY a v Jihlavě prodal A. P. nejméně v pěti případech drogu pervitin v množství od 0,3 gramu do 1 gramu, a takto mu prodal celkem nejméně 2 gramy pervitinu za částku 4 000 Kč,
v období od srpna do konce září 2020 na různých místech v Jihlavě, v hernách v XY nebo v jejím bydlišti na ulici XY v XY předal L. V. nejméně v patnácti případech drogu pervitin, vždy v množství od jedné do pěti čar, a to jako protihodnotu za různé předměty či poskytnuté protislužby, a celkem jí tak předal asi 5 gramů pervitinu,
v období od června 2020 do 19. 11. 2020 na různých místech v Jihlavě a okolí prodal L. G. nejméně ve dvaceti případech drogu pervitin v plastové stříkačce, a to vždy v množství od 0,5 gramu do 1 gramu za částku 2 000 Kč za gram drogy, a takto mu prodal nejméně 15 gramů pervitinu za částku 30 000 Kč,
2) obvinění D. J., J. K. a L. G.
společným jednáním po předchozí domluvě iniciované D. J. v úmyslu získat majetkový prospěch, dne 13. 11. 2020 v době po 18,00 hod. v katastrálním území obce XY přelezli oplocení zemědělské usedlosti, kde D. J. a J. K. vypáčili s užitím přineseného nářadí dveře přívěsu, zatímco L. G. svítil baterkou a držel přebytečné nářadí, a následně vnikli do přívěsu, odkud odcizili dvě westernová sedla a deku, které z místa odnesli, zatímco L. G. odnesl tašku s nářadím, čímž poškozenému J. K., způsobili škodu na odcizených věcech ve výši 16 500 Kč, a poškozenému J. K., způsobili škodu 900 Kč poškozením dveří přívěsu.
3. Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 3 To 238/2022, o odvolání obviněných D. J. a L. G. tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obou obviněných zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle něj rozhodná skutková zjištění soudů obou stupňů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
5. Dovolatel v podrobnostech namítal, že soudy nižších stupňů nepřisvědčily jeho hlavní námitce, že svědci jsou uživatelé omamných a psychotropních látek, a proto si nebyli schopni vybavit okolnosti, za kterých došlo k předání pervitinu nebo jeho náhražky, zejména přesné časové určení předání. Oba soudy vyhodnotily, že výpověď svědků v tomto směru ovlivněna užíváním omamných a psychotropních látek nebyla, přičemž tento svůj závěr učinily na základě samotné výpovědi svědků. Jiným způsobem nebylo přezkoumáváno a ověřeno, zda užívání omamných a psychotropních látek výbavnost jejich paměti neovlivnilo, a tedy zda nemohlo mít vliv na věrohodnost svědků.
6. Svědek a spoluobviněný G. při své výpovědi u hlavního líčení uvedl, že při výpovědi v přípravném řízení byl pod vlivem drog a před soudem svou výpověď z přípravného řízení změnil. Soudy však z výpovědí tohoto svědka učiněné v přípravném řízení i nadále vycházely, neboť jeho věrohodnost podle názoru soudů zpochybněna nebyla. V době výslechu tohoto svědka však obhájce obviněného J. neměl potřebné informace od klienta, protože výslech obviněného G. v přípravném řízení proběhl bezprostředně poté, co bylo obhájcům předáno usnesení o zahájení trestního stíhání. Dovolatel tak neměl možnost obhájci sdělit před výslechem svědka G. svoje stanovisko, neboť první porada s obviněným proběhla až po výslechu tohoto svědka. Výpověď svědka G. byla provedena pod vlivem omamných a psychotropních látek, neboť orgány činné v trestním řízení před jeho výslechem neověřovaly jeho stav a vycházely z jeho tvrzení, že pod vlivem omamných a psychotropních látek není. Výpověď spoluobviněného a svědka L. G. považuje obviněný za procesně nepoužitelný důkaz, stejně jako výpověď svědků V. a K.
7. Dále se obviněný domnívá, že jeho jednání v době činu, za které byl stíhán v této věci, bylo ovlivněno užíváním pervitinu a jeho ovládací a poznávací schopnosti v době činu měly být posouzeny znaleckým posudkem. Návrhu na zhotovení znaleckého posudku však nebylo v trestním řízení vyhověno. Skutková zjištění soudů obou stupňů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou tak založena na procesně nepoužitelných důkazech a ve vztahu k ní nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy, a to zejména znalecký posudek pro objasnění okolností nezbytných pro závěr o příčetnosti obviněného. Obviněný se k páchání majetkové trestné činnosti doznal, svou vinu při distribuci pervitinu doznal částečně a uvedl, že do konce srpna 2020 pervitin osobám uvedeným v obžalobě distribuoval. Obviněný se cítí vinen ve vztahu ke skutkům, které se staly do srpna 2020 a navrhoval, aby k tomuto jeho doznání bylo přihlédnuto při ukládání výměry trestu.
8. Uložený trest ve výši pěti let považuje za nepřiměřený postih ve smyslu ustanovení §39 odst. 4 tr. zákoníku vzhledem k již uloženému trestu odnětí svobody čtyř let podle rozsudku Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 1 T 101/2020, který dosud nebyl vykonán a navrhuje, aby mu byl uložen trest mírnější ve výměře maximálně tři a půl roku.
9. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2023, č. j. 3 To 238/2022-402, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 24. 8. 2022, č. j. 13 T 105/2021-348, a podle ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř. aby přikázal Okresnímu soudu v Jihlavě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že obviněný svou argumentací zcela míjí hranice uplatněného dovolacího důvodu, neboť své námitky zaměřuje do sféry procesu dokazování, postupu při hodnocení důkazů a tím soudům obou stupňů vytýká nesprávnost skutkových zjištění, na jejichž podkladě rozhodly o jeho vině.
11. Podle státní zástupkyně jednání obviněného bylo prokázáno především výpovědí spoluobviněného L. G. ze dne 1. 12. 2020, která byla učiněna již za přítomnosti obhájců obou obviněných. Tato výpověď byla spontánní, autentická, poměrně podrobná a obviněný v ní jednoznačně uváděl, že drogy od obviněného odebíral i v říjnu a části listopadu 2020, dokonce i v den, kdy se se spoluobviněnými rozhodl realizovat vloupání do přívěsu v obci XY, tedy dne 13. 11. 2020. Ve své výpovědi spoluobviněný L. G. uvedl, že poslední nákup od dovolatele proběhl dne 19. 11. 2020. Především je pak třeba uvést, že výpověď tohoto obviněného nicméně nestojí osamoceně, když i další odběratelé, a to konkrétně svědek K. ve výpovědi, a především shodně také u hlavního líčení potvrdil, že pervitin od obviněného odebíral opakovaně, a to rozhodně i v měsíci říjnu 2020. Dále je jednání obviněného prokázáno i výpovědí svědkyně L. V., která již ve výpovědi v přípravném řízení dne 2. 12. 2020 uvedla, že naposledy odebrala pervitin od dovolatele někdy v polovině října 2020, poté se přestali vídat a společně si také pervitin často aplikovali, pohybovalo se to v množství od dvou čar do půl gramu. Mohlo se jednat asi o pět případů. Stejné skutečnosti tato svědkyně potvrdila i u hlavního líčení dne 24. 8. 2022. Poté potvrdila, že drogy odebírala až do října 2020. V odůvodnění svého rozhodnutí se soud druhého stupně podrobně vypořádal s věrohodností svědků v této trestní věci, kdy uvedl, že původní výpověď spoluobviněného L. G. byla poměrně detailní, autentická, realizovaná bezprostředně po zahájení trestního stíhání, a především byla učiněna za přítomnosti obhájců obviněných, kteří měli možnost zpochybnit věrohodnost jeho tvrzení, nicméně po realizovaném spontánním výslechu nebyli z jejich strany učiněny ani doplňující dotazy. Za této situace správně neměl ani soud druhého stupně důvod věřit tvrzení obhajoby z hlavního líčení, že tehdy se spoluobviněný L. G. nacházel ještě pod vlivem drog a že v podstatě nevěděl co říká.
12. Pokud jde o námitku dovolatele, že nebyl zkoumán jeho duševní stav a příčetnost v době páchání trestné činnosti, je třeba uvést, že tuto námitku obviněný uplatnil až u odvolacího řízení, kdy ve smyslu ustálené judikatury (sp. zn. 8 Tdo 748/2019) pro účely rozhodnutí o uplatněných důkazních návrzích je podstatné sdělení stran v závěru hlavního líčení, či veřejného zasedání. Pokud je při těchto příležitostech stranou uvedeno, že důkazní návrhy nejsou, není chybou, že soud neprovedl důkazní návrhy činěné v jiných stadiích trestního řízení, resp., že o těchto důkazních návrzích explicitně nerozhodl a neodůvodnil jejich neprovedení. Dále je třeba uvést, že o příčetnosti obviněného v rámci trestního řízení nebylo pochyb, neboť z ostatních důkazů nevyplývalo, že by jeho příčetnost v době páchání trestného činu byla nějakým způsobem omezena. Pokud tedy nebyly shledány rozpory v provedených důkazech, jak konstatoval odvolací soud, tedy že soud prvého stupně dospěl ke správným a úplným skutkovým zjištěním na základě všech důkazů provedených u hlavního líčení, přičemž dokazování bylo provedeno v rozsahu stanoveném v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tak aby byl zjištěn skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, nemusí se takový důkaz navrhovaný obviněným provést (sp. zn. 8 Tdo 59/2023).
13. Pokud jde o námitky obviněného stran nepřiměřenosti uloženého trestu, je třeba opět souhlasit s názorem odvolacího soudu, že uložený trest je zcela přiměřený, všem rozhodným hlediskům pro ukládání trestu, neboť jde o pachatele se skutečně zásadními sklony k páchání trestné činnosti, kdy má již třináct záznamů v rejstříku trestů a opakovaně byl postižen i nepodmíněnými tresty odnětí svobody. Trestnou činnost se rozhodl páchat i v době probíhajícího trestního stíhání před Okresním soudem v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 101/2020 a především i poté, co odsuzující rozsudek ze dne 8. 9. 2020 nabyl k datu 30. 9. 2020 právní moci. Tím byl naplněn také důvod kvalifikované skutkové podstaty, kdy obviněný je již ohrožen trestem odnětím svobody od dvou do deseti let. Je evidentní, že možnosti výchovného působení na obviněného byly vyčerpány a obviněný je recidivistou a jeho trestná činnost má co do závažnosti spíše vzestupnou tendenci a pokud při konkurenci více trestných činů ukládal soud prvního stupně obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v trvání pět let, jde o trest v dolní polovině zákonné trestní sazby ustanovení §283 odst. 2 tr. zákoníku a nelze jej považovat za nepřiměřený. Především však dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který však obviněný v daném případě neuplatnil, by byl dán podle ustálené judikatury pouze tehdy, pokud by uložený trest byl extrémně nepřiměřeně přísný.
14. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má tedy státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
17. Obviněný ve svém dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněného lze tak považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
18. Cílem tohoto, nově vymezeného (od 1. 1. 2022), dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. Tento dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
19. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
20. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
21. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel namítal, že svědci (zejména L. V. a M. K.), o jejichž výpovědi soudy opřely závěr o jeho vině, jsou uživatelé omamných a psychotropních látek, a proto soudy neměly přihlédnout k jejich svědectvím ohledně určení doby získání drog od obviněného. Dále poukazuje na to, že spoluobviněný G. u hlavního líčení uvedl, že při výpovědi v přípravném řízení byl pod vlivem drog a před soudem svou výpověď z přípravného řízení změnil.
22. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu a rozhodnutí soudů nižších stupňů shledal, že dovolání obviněného je v této části sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak namítané vady pod uplatněný, ale ani žádný jiný, dovolací důvod nelze podřadit. Obviněný ve skutečnosti námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, zpochybňuje správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
23. Uplatněnými námitkami dovolatele se již zabývaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Námitkou dovolatele, že po právní moci rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ve věci sp. zn. 1 T 101/2020 již nedistribuoval drogy, se soud prvního stupně zabýval v bodě 4. odůvodnění rozsudku a odvolací soud v bodě 11. odůvodnění svého usnesení. Pokud se týká věrohodnosti svědků a ovlivnění jejich výpovědí užívanými drogami, konkrétně i v případě spoluobviněného G., který změnil svou výpověď ve vztahu k okolnostem nákupu pervitinu od dovolatele, s těmito námitkami se soud prvního stupně vypořádal v bodě 5. odůvodnění rozsudku a odvolací soud v bodě 11. odůvodnění svého usnesení.
24. Jak již bylo shora zmíněno, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojený s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Lze dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 125/04, a sp. zn. I. ÚS 55/04, dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
25. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
26. Podle další dovolací námitky obviněného nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy, a to zejména znalecký posudek pro objasnění okolností nezbytných pro závěr o jeho příčetnosti.
27. Z předloženého spisového materiálu se podává, že obviněný návrh na přibrání znalce za účelem zkoumání jeho duševního stavu, a tedy příčetnosti v době páchání trestné činnosti, uplatnil v rámci odvolacího řízení (viz č. l. 394 verte spisu). Odvolacím soudem bylo postupem podle §216 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že ve věci se další důkazy provádět nebudou. Jak vyplynulo z odůvodnění tohoto zamítavého postupu důkazního návrhu (viz zvukový záznam na nosiči CD č. EP 9/2023, založený na č. l. 400 spisu), obviněný je dlouholetým uživatelem drog, současně je třeba brát v úvahu charakter projednávané trestné činnosti, kdy se nejednalo o výrobu drog, ale jejich opakované předávání, což obviněný někdy dělal zadarmo, někdy za směnu různých protislužeb, někdy za úplatu, a proto odvolací soud nevidí důvod zkoumat duševní stav takového pachatele. Odvolací soud neshledal, že by užívání drog obviněným mělo mít vliv na jeho rozpoznávací schopnosti ve vztahu k páchání projednávané trestné činnosti. Tento návrh byl proto jako nedůvodný zamítnut. Za této situace nejde o tzv. opomenuté důkazy, v důsledku čehož, by mohlo dojít k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
28. Kromě toho odvolací soud v bodě 11. odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl, na základě jakých skutečností, neuvěřil tvrzení obhajoby, že obviněný se při svém výslechu nacházel pod vlivem drog a že tedy nevěděl, co uvádí. V souladu se závěry odvolacího soudu Nejvyšší soud uvádí, že o příčetnosti obviněného v rámci trestního řízení nebylo pochyb, když žádný z provedených důkazů nesvědčí o tom, že by byla příčetnost dovolatele v době páchání trestné činnosti nějak dotčena.
29. Je možné uzavřít, že projednávaný případ byl po skutkové stránce správně a v dostatečném rozsahu zjištěn, a po hmotněprávní stránce správně posouzen. Nebylo proto již třeba činit jakékoliv další úkony, např. doplňovat dokazování o další důkazní prostředky navrhované obviněným, tj. vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění příčetnosti obviněného v době páchání trestné činnosti. Tento důkazní návrh nelze označit jinak než jako nadbytečný ke zjištění relevantních skutečností. K tomu je vhodné připomenout, že podle konstantní judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Jak již bylo vysvětleno, třetí z citovaných důvodů pro odmítnutí důkazního návrhu je zcela přiléhavý na požadavek obviněného na provedení shora navrženého znaleckého zkoumání. Navíc je potřeba podotknout, že odvolací soud v průběhu veřejného zasedání rozvedl důvody, pro něž byl návrh obviněného zamítnut. Proto lze vyslovit závěr, že posuzovaná trestní věc nebyla zatížena vadou tzv. opomenutého důkazu.
30. K námitce dovolatele stran nepřiměřenosti uloženého trestu Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu (např. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), podle níž námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem pro trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Nejvyšší soud pouze pro úplnost doplňuje, že s ohledem na to, že obviněnému byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v dolní polovině zákonné trestní sazby (viz zejména bod 13. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 12. odůvodnění usnesení odvolacího soudu), nelze za žádných okolností dospět k dovolatelem tvrzené nepřiměřené přísnosti trestu.
31. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného D. J. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných než zákonných důvodů. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 8. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu