ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.401.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 401/2023-1939
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2023 o dovoláních, která podali obviněný Ing. Martin Starnovský , nar. 16. 5. 1963 v Přerově, trvale bytem Palisova 1296/1, Opava – Kylešovice, a obviněná právnická osoba Sven Car, s. r. o. , IČO: 25388169, sídlem U Fortny 50/1, Opava, Město, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2022, č. j. 4 To 21/2022-1888, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 5 T 44/2019, takto:
Podle §265i odst.1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. Martina Starnovského a Sven Car, s.r.o., odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 11. 2021, č. j. 5 T 44/2019-1273 , byli uznáni vinnými obviněný Ing. Martin Starnovský zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku [ad I. 1 a – h), 2 a – ee)] a obviněná právnická osoba Sven Car, s. r. o. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku [ad II. 1 a – d), 2 a – o)], jichž se podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustili tím, že (zjednodušeně vyjádřeno)
I. obžalovaný Ing. Martin Starnovský
jako jednatel společnosti Sven Car, s. r. o., IČO: 25388169, se sídlem U Fortny č. 50/1, 746 01 OPAVA, Město (do 3. 6. 2014 U Fortny 1, 746 01 Opava; dále jen Sven Car, s.r.o. nebo společnost), registrované od 20. 1. 1998 u Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územního pracoviště v Opavě (dále jen „FÚ pro MsK ÚP v Opavě“ nebo „správce daně“) k dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) a subjektu daně z příjmů právnických osob (dále jen „DPPO“) s úmyslem zkrátit povinnosti společnosti na obou těchto daních v bodech ad. I. 1 a – h), 2 a – ee)
v přiznáních k těmto daním za uvedená zdaňovací období podaná u FÚ zahrnul do výdajů společnosti i specifikované faktury vystavené společnostmi za odměnu podle Smlouvy o zajištění reklamních služeb, ačkoliv věděl, že služby byly vždy provedeny ve výši odpovídající 20 % fakturované částky základu daně, neboť zbývající část 80 % fakturované částky ze základu daně, mu byla poté, co společnost Sven Car, s.r.o. převedla finanční prostředky společnosti specifikované ve výroku rozsudku (PROPAG-STORM a. s. a následně Competitive Edge Advisors s.r.o. [dále „CEA“], dosud nezjištěným způsobem vrácena v hotovosti, čímž snížil základ pro výpočet této daně za uvedené zdaňovací období ze zmíněných faktur o částku v celkové výši uvedené ve výroku rozsudku a celkem tedy zapříčinil ke škodě České republiky, zastoupené FÚ pro MsK ÚP v Opavě na dani z příjmů právnických osob a dani z přidané hodnoty za výše specifikovaná zdaňovací období únik v úhrnné výši 2.528.000 Kč,
II. obžalovaná společnost Sven Car, s. r. o., IČO: 25388169,
registrovaná od 20. 1. 2018 u FÚ pro MsK ÚP v Opavě k dani z přidané hodnoty a zároveň jako subjekt daně z příjmů právnických osob prostřednictvím svého jednatele obžalovaného Ing. Martina Starnovského vedena záměrem zkrátit tak své povinnosti na obou těchto daních v bodech ad II. 1 a – d), 2 a – o)
v přiznáních k těmto daním za uvedená zdaňovací období podaná u FÚ pro MsK ÚP v Opavě zahrnula do svých výdajů i specifikované faktury, vystavené společnostmi jmenovanými ve výroku rozsudku za odměnu dle Smlouvy o zajištění reklamních služeb, ačkoliv věděla, že služby byly vždy provedeny ve výši odpovídající 20 % fakturované částky základu daně, neboť zbývající část 80 % fakturované částky ze základu daně, byla poté, co převedla finanční prostředky společnosti specifikované ve výroku rozsudku, dosud nezjištěným způsobem vrácena v hotovosti jejímu jednateli Ing. Martinu Starnovskému, čímž snížila základ pro výpočet této daně za zmíněné zdaňovací období z uvedených faktur o částku v celkové výši uvedené ve výroku rozsudku, celkem tedy zapříčinila ke škodě České republiky, zastoupené FÚ pro MsK ÚP v Opavě a ve svůj prospěch na dani z příjmů právnických osob a dani z přidané hodnoty za výše specifikovaná zdaňovací období únik v úhrnné výši 1.272.000 Kč.
2. Za uvedené jednání byl obviněný Ing. Martin Starnovský podle §240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Obviněná právnická osoba Sven Car, s. r. o. byla odsouzena podle §240 odst. 2 tr. zákoníku, §18 odst. 1, 2 t. o. p. o. k peněžitému trestu, jehož výměra činila 200 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1.000 Kč, tedy v celkové výši 200.000 Kč.
3. O odvoláních státního zástupce a obou obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 6. 2022, č. j. 4 To 21/2022-1888. Podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu ve vztahu k obviněné právnické osobě Sven Car, s. r. o. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou právnickou osobu Sven Car, s. r. o. odsoudil podle §240 odst. 2 tr. zákoníku, §68 odst. 1 tr. zákoníku, §18 odst. 1, 2 t. o. p. o. k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1.000 Kč, tedy v celkové výši 200.000 Kč. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněných a státního zástupce ve vztahu k obviněnému Ing. Martinu Starnovskému zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podali obvinění prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Skřipského, Ph.D. společné dovolání, jež opřeli o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění napadeného rozsudku, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jsou založena na některých procesně nepoužitelných důkazech a ve vztahu k nim také nebyly nedůvodně provedeny obviněnými navrhované podstatné důkazy, a napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. Obvinění namítli, že napadený rozsudek je projevem porušení jejich práva na spravedlivý proces a zásady in dubio pro reo , jež je součástí širšího principu presumpce neviny. Napadený rozsudek je podle jejich mínění založen na domněnkách svědkyň Hany Kačenové a Lenky Oborné, přičemž se jedná o svědectví z doslechu. Pomíjí přitom veškeré rozpory v jejich svědectvích (rozepsané v bodech 5. a 10. dovolání) a dopouští se deformace důkazů. Zásadní rozpor shledávají mezi závěrem soudů a obsahem výpovědí jmenovaných svědkyň a svědka B. M. Odvolací soud však důkazy hodnotil zásadně v jejich neprospěch. V rozporu se zásadou in dubio pro reo ignoroval také zprošťující rozsudky v souvisejících věcech.
6. Znalecký posudek znaleckého ústavu A-Consult plus, spol. s r. o. se nijak nevyjadřuje ani k jednomu z dovolatelů a nelze z jeho závěrů dovodit žádná zjištění pro smlouvy mezi zainteresovanými společnostmi a obviněnou Sven Car, s. r. o. Odvolací soud zcela účelově uzavřel, že obvyklou cenu reklamního plnění nelze zjistit a pro posouzení věci to není důležité. Ze stejného důvodu se jedná o deformaci důkazu, pokud mají rámcové smlouvy prokazovat, že cena byla předražená. Navrhované důkazy stran zjištění ceny reklamních služeb znaleckým posudkem byly pominuty, to současně za situace, kdy pro vrácení 80 % neexistuje žádný relevantní důkaz. Pokud jde o dokumentaci schůzky ze dne 12. 8. 2015, nebyl zajištěn žádný důkaz prokazující předání vratky. Odvolací soud nereagoval, resp. nesprávně reagoval, na námitku, že prostřednictvím vratek by Ing. Martin Starnovský získal méně, než pokud by postupoval legální cestou výplaty existujícího nerozděleného zisku po zdanění ve společnosti Sven car, s. r. o.
7. Obvinění dále poukázali na znalecký posudek znaleckého ústavu Ostravská znalecká a. s., podle něhož by byl svědkyněmi předkládaný model ekonomicky neudržitelný. Jeho závěry však nezapadají do důkazů odvolacího soudu, který ho proto odmítl s odkazem na formální vady, ačkoliv zde objektivně nejsou. Nejsou žádné důkazy o tom, že by cena reklamního plnění PROPAG-STORM a. s./CEA poskytovaného Sven Car, s. r. o. byla vyšší než cena obvyklá. Stejně tak hrazení reklamních služeb na delší období za shodnou cenu po každý rok nebylo pro společnost Sven Car, s. r. o. nic neobvyklého. Odkázali např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 109/2021-67, ze dne 28. 1. 2021, kdy soud uzavřel, že obvyklost ceny komplexních reklamních služeb není možno porovnávat s pouhým součtem jednotlivých dílčích činností. Současně soud považoval tento způsob poskytování reklamních služeb za naprosto běžný s tím, že ceny zprostředkovatele (poskytovatele komplexních reklamních služeb) se budou od cen přímého dodavatele lišit (budou vyšší) a není povinností daňového subjektu vyhledat cenově nejvýhodnější nabídku. Rozsudek je podle nich založen na principu kolektivní viny, kdy soud staví modus operandi na základě skutkového stavu zjištěného v jiných trestních věcech nad obsah konkrétních důkazů provedených v této věci. Následně jej používá tak, aby případné zprošťující rozsudky nemohly ohrozit zájmy obžaloby vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 7/2017, kde jmenované svědkyně vystupují v postavení spolupracujících obviněných.
8. Obvinění dále namítli, že ve věci byly opomenuty podstatné důkazy navržené obhajobou. K řádnému vyhodnocení znaleckého posudku znaleckého ústavu Ostravské znalecké a. s. měl přispět výslech zpracovatelek posudku, Ing. Renaty Hotóvé a Ing. Martiny Zublové, k vyvíjející se reklamní strategii společnosti Sven Car, s. r. o. výslech její zaměstnankyně M. Odvolací soud odmítl rovněž dotaz na Město XY ohledně cen reklamy na basketbalových extraligových zápasech. Mezi opomenuté podstatné důkazy řadí také odposlechy telefonických hovorů a prostorové odposlechy svědčící ve prospěch obhajoby, dále dokumenty o spolupráci mezi Sven Car, s. r. o. a MACH – NARWALL s. r. o. Odvolací soud dále zcela opomenul hodnotit důkaz dokumentací reklamy a předávacími protokoly k reklamě, kde jsou prokázány nejméně 3 podoby loga Sven Car, s. r. o. v rozporu s tvrzením obou svědkyň. Obhajoba navrhovala, aby byly svědkyně Hana Kačenová a Lenka Oborná vyslechnuty osobně u hlavního líčení u soudu prvního stupně. Soud je však vyslechl prostřednictvím videokonferencí. Svědkyně se neúčastnily osobně hlavního líčení, což je v rozporu se zásadou ústnosti a bezprostřednosti. Výpovědi proto nebyly procesně provedeny, a je naplněn dovolací důvod v tom smyslu, že rozhodnutí soudu je založeno na procesně nepoužitelných důkazech.
9. Závěrem proto obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2022, č. j. 4 To 21/2022-1888, a podle §265l, odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněných vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předeslal, že podstatnou část obsahu dovolání tvořily námitky k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soubor námitek obviněných, soustředěných kolem kritiky výpovědí svědkyň Lenky Oborné a Hany Kačenové a znaleckého posudku ve prospěch obžaloby A-Consult plus spol. s r. o. (jako listinného důkazu, pocházel-li z jiné trestní věci), resp. upřednostňování znaleckého posudku obhajoby zpracovaného Ostravskou znaleckou a. s., směřoval proti hodnocení dokazování provedeného soudy nižších stupňů a jeho rozsahu.
11. Státní zástupce připomněl, že těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě usměrnit jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Nejvyšší soud proto nevystupuje v postavení obecné třetí instance zaměřené na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat již z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Ani nově zakotvený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. totiž nesměřuje k umožnění polemiky procesních stran s konkrétními provedenými důkazy a jejich hodnocením soudy, nýbrž cílí na nápravu jen nejtěžších procesních vad při zjišťování skutkového stavu, popřípadě zcela zjevných logických deficitů při hodnocení provedených důkazů, které nejsou v posuzované věci shledávány. Podstatné je, že ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. ř. soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněných, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu do stabilizovaného skutkového stavu neopodstatňuje.
12. Soudy nezaložily svoje závěry pouze na výpovědi spolupracujících obviněných z řízení kmenově vedeného před Krajským soudem v Ostravě. Ze spisového materiálu vyplynulo, že soudy k jejich výpovědím přistupovaly kriticky a konfrontovaly je s dalšími důkazy opatřenými ve věci. V nastíněném směru lze upozornit zejména na 20. bod odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Opavě. Výpovědi svědkyň Lenky Oborné a Hany Kačenové lze pokládat za věrohodné, když ve všech trestních řízeních vypovídaly shodně a případné disproporce v jejich výpovědích lze přičíst množství případů, ve kterých vypovídali, a odstupu času. Procesně použitelný byl také znalecký posudek A-Consult plus spol. s r. o., zpracovaný v hlavní trestní věci, zde však prováděný jako listinný důkaz. Naopak znalecký posudek zpracovaný Ostravskou znaleckou a. s. obviněné nevyviňoval s ohledem na zadání znaleckého úkolu, obsahovou limitaci podkladových materiálů, zakomponování právních komentářů do něj apod., jak vyplývá z jeho zhodnocení prvostupňovým soudem v 21. bodu odůvodnění rozsudku. Soud nemusí za všech okolností vyslechnout každého zpracovatele, který ve věci podal znalecký posudek, a není povinen vyhovět zcela všem návrhům obhajoby na dokazování, musí však vždy vyložit, proč tak neučinil.
13. Dovolací argumentace obviněných představuje opakování jejich obhajoby známé z předcházejících fází řízení. Stěžejní okruhy se staly předmětem přezkumné činnosti krajského soudu, jestliže tvořily obsah odvolání obviněných, s nímž se tento soud vypořádal přesvědčivě. V podrobnostech státní zástupce odkázal především na body 11 až 13 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně, jde-li o výpovědi Oborné a Kačenové, a na bod 14, jde-li o znalecký posudek obhajoby zpracovaný Ostravskou znaleckou a.s. Skutková zjištění soudů nevykazují žádný, natož extrémní rozpor s důkazy, mají v provedených důkazech potřebnou míru opory. Dílčí pochybení, které vedlo ke zrušení rozsudku Okresního soudu v Opavě a vydání nového rozhodnutí krajským soudem, se netýkalo stabilizovaných skutkových závěrů relevantních pro vyslovení viny.
14. K rozporování výslechu Lenky Oborné a Hany Kačenové prostřednictvím videokonferenčního zařízení státní zástupce uvedl, že jeho provedení nesvědčí o porušení práva na spravedlivý proces. Taková možnost provést výslech jmenovaných osob odrážela jejich postavení v přiznané ochraně podle zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Procesní podmínky realizace výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení dostály požadavkům předvídaným v §52a ve spojení s §111a tr. ř. Obviněným byla dána možnost účasti na těchto výsleších a klást otázky, nesouhlas obviněných s tímto výslechem tudíž nemůže založit jejich nezákonnost. Státní zástupce odkázal v té souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 37/2020 Sb. rozh. tr.
15. Krajský soud v Ostravě poukázal rovněž na schůzku obviněného Ing. Martina Starnovského a svědka B. M. ze dne 12. 8. 2015, která byla monitorována policií. Jmenovaný svědek byl krajským soudem předvolán k veřejnému zasedání, neboť jedině v tomto momentu nebylo možné akceptovat postup soudu prvního stupně, který se spokojil s jeho písemným vyjádřením o využití práva nevypovídat s ohledem na jeho trestní řízení, kde vystupuje v postavení obviněného. Tento svědek v řízení před krajským soudem využil svého práva a k věci odmítl vypovídat a sám pouze uvedl, že žádné vratky nebyly.
16. K pravidlu in dubio pro reo státní zástupce poznamenal, že má procesní charakter a týká se otázek výhradně skutkových. K jeho porušení by mohlo dojít pouze tehdy, pokud by důkazní situace skutečně vyzněla tak, že by nebylo možno se důvodně přiklonit ani k jedné z více v úvahu připadajících skutkových variant a soudy by zvolily variantu pro obviněného méně příznivou.
17. Ani naznačení existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve vztahu k neakceptování navrhovaných důkazů nemůže podle státního zástupce obstát, jelikož i podle judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu procesní strany. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za potřebné k uplatnění obhajoby, odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout, a pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Z dostupného spisového materiálu nevyplývá, že by se mělo jednat o tzv. opomenuté důkazy v předvídaném významu.
18. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., k němuž měly být vztahovány další námitky obviněných, tyto nebyly primárně adresovány proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině. Obvinění takto zpochybňovali skutkové závěry vyjádřené v rozhodnutí soudů nižších stupňů a teprve alternativním náhledem na ně hodlali následně dovozovat nesprávnost právního posouzení skutku jako daňového deliktu.
19. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a, h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
21. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy . O zjevný rozpor se přitom jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy nebo skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo dokonce skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Současně je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). K tomu je dále ještě vhodné uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Nadto je nutno také poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
22. Podle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř . lze dovolání podat tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud zde tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
IV.
Důvodnost dovolání
23. Předně lze ve shodě se státním zástupcem odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v podstatě své námitky, které uplatnil před nalézacím soudem i v rámci svého odvolání, a s nimiž se soudy obou stupňů, jak vyplývá z jejich rozhodnutí, dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst.1 písm. e) tr. ř. Nelze přehlédnout a z obsahu dovolání je patrno, že obvinění svou dovolací argumentaci založili v podstatě na opakování své obhajoby z původního řízení včetně řádného opravného prostředku.
24. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Je však povinen přezkoumat, zda napadené rozhodnutí není zatíženo vadou v podobě zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními určujících pro naplnění znaků přisouzeného trestného činu, s obsahem provedených důkazů nebo v podobě užití důkazů procesně nepoužitelných či opomenutých.
25. Právě v návaznosti na výše uvedené zákonné vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba konstatovat, že v projednávané věci Nejvyšší soud neshledal zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Lze konstatovat, že na základě dokazování realizovaného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Ačkoli obvinění stíhané jednání popírali, zjištění soudů stran výroku o vině se opírají o provedené usvědčující důkazy, které se vzájemně doplňují, na sebe navazují a tvoří tak logickou soustavu, ucelený a vnitřně konzistentní celek, v němž žádné rozpory shledat nelze, jelikož s dostatečnou mírou jistoty a spolehlivosti shora popsané skutky prokazují. Učiněná skutková zjištění mají odpovídající obsahový podklad zejména ve výpovědích svědkyň Hany Kačenové a Lenky Oborné v kontextu s listinnými důkazy.
26. Obě svědkyně potvrdily, že hlavním účelem celého systému i vzniku společnosti PROPAG-STORM a. s., jakož i její nástupnické společnosti CEA, která byla s původní společností personálně propojena, byla právě realizace vratek a tím daňového zvýhodnění klientů, a reklamní plnění, které fakticky proběhlo, mělo pouze systém vratek zastírat. Každá (!) společnost, která uzavřela smlouvu se společností PROPAG-STORM, a. s., byla do systému vratek ve výši cca 80 % za reklamní plnění zapojena. Obě svědkyně velmi podrobně popsaly fungování systému i činnosti v něm zainteresovaných osob. Svědkyně Hana Kačenová vyloučila, že by se jednalo o její domněnky, na pozici manažerky pracovala dlouhodobě (10 let), vratky počítala a připravovala, zprostředkovatelům je distribuoval V. P., u toho byla přítomna. Zprostředkovatel realizoval faktické předávání klientům, v případě společnosti Sven Car, s.r.o. to byl pan B. M., jenž zajišťoval s touto společností veškerou komunikaci. U předávání vratek nebyl nikdo jiný než on a klient. Popsaný systém zcela potvrdila i svědkyně Lenka Oborná, která ve společnosti PROPAG-STORM a.s. zastávala funkci předsedkyně představenstva, později statutárního zástupce a připravovala fakturace, podklady pro daňová přiznání, kontrolovala přijaté peníze a platby. Soud prvního stupně (bod 20. odůvodnění rozsudku) i odvolací soud (bod 12.-13. odůvodnění jeho rozhodnutí) se velmi podrobně zabýval věrohodností obou svědkyň, kterou pečlivě hodnotil a neshledal důvod k jejich diskvalifikaci s tím, že jejich výpovědi žádné pochybnosti nevzbuzují, s čímž lze souhlasit. Rozpory, které dovolatelé uvedli v bodu 5. a 10. dovolání, je nutné hodnotit pouze jako nepřesnosti marginálního charakteru vzhledem k uplynulému časovému odstupu od skutku, jejich interpretace je navíc značně zkreslená. Skutečnost, že svědkyně jsou v původním trestním řízení v pozici spolupracujících obviněných jejich věrohodnost rozhodně nesnižuje, jelikož jejich výpovědi jsou konzistentní, ale zejména v souladu s dalšími provedenými důkazy, jak bude uvedeno níže. Je pravdou, že svědek B. M., vyslechnutý v rámci odvolacího řízení, sice nepotvrdil předávání vratek obviněným a následně využil oprávnění nevypovídat, ovšem nelze přehlédnout zřetelnou existenci důvodu, pro který se rozhodl výše uvedené skutečnosti popřít. Je zjevné, že z páchané trestné činnosti měl mít prospěch a sám byl za popsanou činnost v postavení obviněného.
27. Výpovědi svědkyň jsou podporovány co do principu páchané trestné činnosti i listinnými důkazy. Zmínit je třeba znalecký posudek znaleckého ústavu A-Consult Plus, s. r. o., vypracovaný ve věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 35 T 7/2017, a v posuzované věci řádným způsobem provedený jako listinný důkaz. Ten popsal systém poskytování vratek jako způsob předpokladu kumulace velkého objemu finančních prostředků odčerpávaných v převážné míře hotovostními výběry, kdy docházelo k přeprodávání na účelové středové společnosti a mnohonásobnému navyšování ceny. Výtky obviněných stran tohoto důkazu je třeba odmítnout. Otázka zjištění obvyklé ceny reklamy je totiž bezpředmětná, pokud docházelo k přeprodávání reklamních produktů na další a další společnosti (což postrádalo ekonomický přínos nebo smysl) a cena dohodnutá mezi obviněnými a společností PROPAG-STORM a.s., popř. CEA nebyla konečná. Navíc podstatné je, že obviněným je kladeno za vinu, že zaplatili na DPH a DPPO v předmětném období méně (20 %), než zaplatit měli, čehož dosáhli tím, že do vyúčtování daně zahrnuli vzhledem k vratkám nezaplacenou cenu za reklamní služby, která byla odečtena od základu daně, čímž neoprávněně snížili daňovou povinnost. Lze uvést, že obvinění uplatnili odpočet daně na vstupu ve větším rozsahu, než skutečně zaplatili na výstupu při rozdílu 80 %. Obvinění nebyli oprávněni při podání daňového přiznání uplatnit nárok na odpočet DPH v deklarované výši, ale pouze do výše 20 % z částek proklamovaných jako zaplacená daň na vstupu, stejně tak i v případě DPPO nebyli oprávněni uplatnit v plném rozsahu platby uhrazené na základě těchto faktur (bez DPH) jako výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, ale pouze 20 % těchto plateb. Pro rozsah daňové povinnosti je rozhodující faktické uskutečnění zdanitelného plnění, nikoli jeho rozsah formálně deklarovaný v daňovém dokladu, jelikož ten existenci zdanitelného plnění žádným způsobem ani nevymezuje ani nepodmiňuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího správní soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 9 Afs 93/2007, ze dne 27. 9. 2017 sp.zn. 1Afs 102/2016).
28. Znalecký posudek obviněných podaný Ostravskou znaleckou a.s. provedené důkazy nezpochybňuje. Nelze přehlédnout, že jeho zpracovatelky měly k dispozici pouze zúžené spektrum podkladů, což nepochybně jejich závěry limitovalo, jak samy připustily. Soudy pak srozumitelně vysvětlily, proč se k závěrům tohoto posudku nepřiklonily a z tohoto důvodu i nevyslechly jeho zpracovatelky pro zřejmou nadbytečnost. Výpovědi svědkyň Lenky Oborné a Hany Kačenové dále korespondují s výpisy z bankovních účtů středových společností, jednotlivými uzavřenými smlouvami a vystavenými fakturami, což dokumentuje vytvořený řetězec obchodních společností přeprodávajících si reklamní plnění, v jehož rámci došlo k mnohonásobnému simulovanému navýšení ceny těchto plnění oproti ceně, za kterou je realizoval původní vlastník reklamních práv. Zásadní z výpovědí obou svědkyň je vyjádření, že v systému neexistoval klient, kterému by vratky nebyly vypláceny, neboť právě to bylo podstatou činnosti společnosti PROPAG-STORM a.s. i nástupnické společnosti CEA. Svědkyně Oborná nadto potvrdila, že u předávání vratek některým klientům byla i osobně přítomna. Byť ze schůzky obviněného Ing. Starnovského a svědka B. M. dne 12. 8. 2015 dokumentované prostřednictvím odposlechu nebylo přímo prokázáno předání vratky, nelze přehlédnout její zjevně podezřelý průběh. Svědkyně Oborná navíc potvrdila, že jí svědek přímo sdělil, že za obviněným jede, přičemž právě on byl osobou, která vratky předávala klientovi. Pokud jde o námitku obviněných, že prostřednictvím vratek by obviněný získal méně, než pokud by postupoval legální cestou výplaty existujícího nerozděleného zisku po zdanění ve společnosti Sven Car, s. r. o., je třeba poukázat na nepochybný rozdíl mezi daňovým důsledkem výplaty nerozděleného zisku a získání vratky, která se v účetnictví společnosti nepromítne žádným způsobem a v konečném dopadu je tedy evidentně výhodnější.
29. Soudy provedené důkazní prostředky zákonným způsobem provedly, hodnotily je v souladu se zásadami vymezenými v §2 odst. 6 tr. ř. a své závěry řádně odůvodnily. Pokud na jejich základě soudy dovodily, že se obvinění dopustili posuzovaného jednání, je třeba konstatovat, že takový závěr na důkazy logicky navazuje, resp. má v nich obsahový podklad. Skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině, tedy nepředstavují porušení ústavně zaručeného základního práva obviněných na spravedlivé řízení a fakt, že s těmito zjištěními, stejně jako se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, obvinění vyjadřují nesouhlas, není dovolacím důvodem.
30. Pouze nad rámec uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že námitky obviněných, že při výroku o vině by museli být všichni klienti společnosti PROPAG-STORM a. s. a CEA trestně stíháni nelze akceptovat. Soud je totiž podle §2 odst. 8 tr. ř. vázán zásadou obžalovací, podle níž je trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby (návrhu na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o prohlášení viny a přijetí trestu), které podává státní zástupce a není oprávněn projednávat jiný skutek než popsaný v obžalobě, ani uplatňovat trestní odpovědnost proti jiným osobám než v obžalobě uvedeným (§177 tr. ř.). Ostatně fakt, že obviněný není jediným trestně stíhaným klientem ve spojitosti s výše udanými společnostmi dokládá řada trestních rozhodnutí založených ve spisovém materiálu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2021 sp. zn. 7 Tdo 137/2021, ze dne 15. 3. 2023 sp.zn. 8 Tdo 189/2023, ze dne 26. 7. 2023 sp. zn. 5 Tdo 1122/2022. Lze uzavřít, že modus operandi na základě skutkového stavu zjištěného v jiných trestních věcech koresponduje i s konkrétními důkazy provedenými i v posuzované věci.
31. V řízení nebyly ani použity procesně nepoužitelné důkazy ve smyslu druhé alternativy obviněnými zmíněného dovolacího důvodu, jelikož výslech svědkyň Hany Kačenové a Lenky Oborné formou videokonference splňoval kritéria důkazu opatřeného v souladu s procesními předpisy. V trestním řádu je videokonferenční zařízení jako jeden ze způsobů provádění úkonů trestního řízení upraveno v §52a tr. ř. a je definováno jako technické zařízení pro přenos obrazu a zvuku, umožňuje-li to povaha těchto úkonů a je-li to technicky možné. V ýslech prostřednictvím videokonference upravuje §111a) tr. ř.
32. Jedná se o moderní trend v komunikaci na libovolnou vzdálenost probíhající v reálném čase, urychlující a usnadňující soudní řízení a současně snižující náklady na jeho vedení. Je podporován právními instrumenty Evropské unie a respektován, jak zdůraznil i státní zástupce, i Evropským soudem pro lidská práva (srov. rozhodnutí ve věci Štulíř proti České republice ze dne 12. 1. 2017, stížnost č. 36705/2012, nebo Adamov proti Švýcarsku ze dne 21. 6. 2011, stížnost č. 3052/06). U svědkyň bylo navíc užití tohoto způsobu provedení výslechu odůvodněno jejich postavením odrážejícím ochranu podle zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Současně nelze přehlédnout, že výslechy byly realizovány v období (9. 9. 2021 a 5. 10. 2021), kdy na území ČR v souvislosti s pandemií Covid-19 byla přijímána v průběhu roku 2020 a 2021 řada opatření a tento způsob komunikace byl z důvodu ochrany práv osob, zejména zdravotního stavu, jednoznačně preferován. Využitím videokonferenčního zařízení v souladu se zákonnými podmínkami je realizována mimo jiné i zásada ústnosti ve smyslu §2 odst. 11 tr. ř., protože v rámci videokonference je zaručen ústní projev jak osoby vyslýchané, tak i možnost obviněného její slovní projev osobně vnímat, tak i na něj osobně reagovat, např. jí klást otázky. Tímto postupem je realizována i zásada bezprostřednosti (§2 odst. 12 tr. ř.), protože výslech prostřednictvím videokonference probíhá v rámci současného přenosu zvuku i obrazu, a je tedy umožněno, aby osoby tomuto úkonu podrobené na sebe navzájem bezprostředně reagovaly. Je třeba zdůraznit, že využití videokonferenčního zařízení přichází do úvahy v případech, v nichž dochází k realizaci práva na spravedlivý proces, protože slouží k tomu, aby byla práva obviněného zajištěna a dodržována, zejména v případech, kdy by pro nemožnost účasti jiné osoby na soudním řízení mohla být porušena. Lze ji použít pro provedení úkonů v trestním řízení za účelem ochrany práv osob, jakož i tehdy, když zdravotní stav vyslýchané osoby neumožňuje či značně limituje možnost přítomnosti osoby při úkonu v trestním řízení. Dále je tomu z bezpečnostních důvodů, k nimž patří obava o bezpečnost obviněného, svědků, znalců či dalších osob a jejich život či zdraví či např. existence rizika násilného osvobození obviněného, nebo z jiných závažných důvodů. Pro úplnost je vhodné dodat, že k takovým skutečnostem patří i to, je-li osoba ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě a bylo by nutné ji podrobit eskortě. Mezi další podmínky se řadí i urychlení trestního řízení, jeho hospodárnost či výslech prostřednictvím videokonferenčního zařízení v rámci právního styku s cizinou na žádost České republiky [srov. §57 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, v platném znění (dále „z. m. j. s.“)]. Rozhodné je, že tento institut lze využít za podmínky, že to umožňuje povaha úkonů trestního řízení a také technická proveditelnost (srov. usnesení nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 8 Tdo 38/2020).
33. Opodstatněná není ani námitka dovolatelů o nedůvodném odkládání výslechu svědkyň, neboť ze spisového materiálu je zřejmé, že bylo zapříčiněno nemožností zajištění videokonferenčního zařízení, v jednom případě bylo vyhověno žádosti obhájce. Obvinění měli možnost se výslechů účastnit, mohli tedy svědkyním klást dotazy a tohoto práva využili. Nesouhlas obviněných s tímto způsobem provedení výslechu neznamená nezákonnost a procesní nepoužitelnost tohoto důkazu.
34. Současně nebyla shledána vada ani tzv. opomenutého důkazu, jelikož odvolací soud zcela oprávněně s ohledem na výše uvedené odmítl důkazní návrhy na zjišťování ceny obvyklé reklamních služeb, jakož i výslech zpracovatelek znaleckého posudku obviněných z důvodu nadbytečnosti. Shodný závěr učinil i stran výslechu svědkyně M., dotazu k ceně reklamy na basketbalové zápasy, odposlechů telefonických hovorů opatřených v jiné trestní věci a dokumentaci reklam. Odvolací soud k důkazním návrhům, které obviněný vznesl, vysvětlil, proč je neprovedl a považoval je za nadbytečné (viz bod 21. a 26. odůvodnění jeho rozhodnutí), s tímto závěrem se ztotožňuje i soud dovolací. V obecné rovině lze připomenout, že v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede, přičemž současně posuzuje důvodnost případných návrhů na doplnění dokazování. Ani podle judikatury Ústavního soudu nejsou soudy povinny vyhovět všem důkazním návrhům (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96), ale jsou povinny provést důkazy, které objasní skutkový stav bez důvodných pochybností, a o neprovedených důkazech rozhodnout a vyložit, z jakých důvodů jim nebylo vyhověno, což soud učinil.
35. Ačkoli obvinění zdůrazňovali založení výroku o vině na rozporných důkazech porušujících jejich právo na spravedlivý proces a akcentovali zásadu in dubio pro reo , o naznačenou situaci se nejedná. Pokud jde o již zmíněné uplatnění zásady in dubio pro reo , pak je nutno uvést, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupiny důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). Navíc je vhodné v souvislosti s tvrzením o porušení citované zásady uvést, že Listina ani Úmluva neupravují úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení obviněného z trestného činu. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je zásadně věcí obecných soudů.
36. V návaznosti na shora uvedené a tvrzení obviněných o porušení jeho práva na spravedlivý proces, což spojuje s nerespektováním zásady in dubio pro reo , je třeba upozornit mj. na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož „právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Porušení práva na spravedlivý proces a í zásady in dubio pro reo , kterými podle dovolatele zmíněná rozhodnutí trpí, tudíž Nejvyšší soud neshledal.
37. Stran dovolacího důvodu podle §265 odst.1 písm. h) tr. ř. obvinění primárně zpochybňovali skutkový základ výroku o vině a z toho vyvozovali zpochybnění právního posouzení věci, kdy se dožadovali přehodnocení zjištění o ceně reklamního plnění jim poskytovaného v porovnání s cenou obvyklou.
38. K otázce obvyklé ceny reklamy musí Nejvyšší soud odkázat na bod 27. tohoto rozhodnutí a zopakovat, že tato nehrála při výpočtu výše zkrácené daně žádnou roli, jelikož soudy správně vyšly z výše daně, kterou obvinění přiznali a zaplatili, a od této odečetli to, co jim bylo vráceno ve vratkách (ve výši 80 %). Předmětný řetězec obchodních společností přeprodávajících si reklamní plnění, v jehož rámci došlo k mnohonásobnému simulovanému navýšení ceny nevznikl přirozeným vývojem na trhu, kde by nabídce jedné společnosti odpovídala poptávka společnosti jiné, čemuž by odpovídala i reálná cena mezi nimi, ale jako umělá konstrukce, jejímž cílem nebylo poskytnout reklamu za reálnou cenu. Nalézací soud tedy správně vyhodnotil, že není nutné, aby obvyklou cenu reklamy stanovil znalecký posudek, jak obvinění navrhovali.
39. Nad rámec výše uvedeného neuplatnili obvinění žádné argumenty zpochybňující správnost právního posouzení skutku, zejména pak v této souvislosti nijak nekonkretizovali, jaká skutková zjištění uvedená v popisu výroku o vině neodpovídají znakům zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku tr. zákoníku, jehož spácháním byli uznáni vinnými, ačkoli formulovat dovolací námitky leží primárně na nich.
V.
Způsob rozhodnutí
40. Jak již řečeno, uplatněné námitky dovolatelů nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud proto dovolání obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 8. 2023
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Zpracovala:
Mgr. Zuzana Ursová