ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.760.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 760/2023-704
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 9. 2023 o dovolání obviněného Ing. Jiřího Holcnera , nar. 9. 8. 1953 v Praze, trvale bytem Havlíčkův Brod, Žižkov II 1300, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 14 To 394/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 16 T 2/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. Jiřího Holcnera odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 16 T 2/2020, ve znění rozsudku téhož soudu ze dne 1. 12. 2022, sp. zn. 16 T 2/2020 (jímž byl doplněn výrok podle §229 odst. 1 tr. ř.), byl obviněný Ing. Jiří Holcner uznán vinným pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (ad 1) a přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (ad 2). Za tyto trestné činy byl podle §209 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti ARMEX Oil, s. r. o., částku 2 994 709,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 259 425,20 Kč ode dne 1. 7. 2016 do zaplacení, 257 901,00 Kč ode dne 27. 7. 2016 do zaplacení, 36 662,70 Kč ode dne 5. 8. 2016 do zaplacení, 490 298,30 Kč ode dne 20. 8. 2016 do zaplacení, 302 405,90 Kč ode dne 21. 9. 2016 do zaplacení, 276 253,60 Kč ode dne 7. 10. 2016 do zaplacení, 208 207,00 Kč ode dne 19. 10. 2016 do zaplacení, 371 887,00 Kč ode dne 25. 10. 2016 do zaplacení, 295 789,50 Kč ode dne 5. 11. 2016 do zaplacení a 155 879,30 Kč ode dne 23. 11. 2016 do zaplacení. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti Rozvodí, s. r. o., částku 539 660 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost SILMET Příbram, a. s., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný označené trestné činnosti dopustil tím, že:
1) jako jednatel společnosti MARIN OIL, s. r. o., IČ: 26917866, se sídlem Pávovská 3136/73, 586 01 Jihlava, opakovaně, při jednáních s dodavateli pohonných hmot, která vedl nejčastěji pomocí elektronické pošty ze své kanceláře v XY, těmto zamlčoval, že jím řízená společnost MARIN OIL, s. r. o., je předlužená, nedisponuje dostupnými peněžními prostředky, které by mohla použít na úhradu sjednávaných závazků, a s ohledem na dlouhodobě se zhoršující hospodářské výsledky ani nemohla z nových obchodů takové prostředky získat, navíc v situaci, kdy Jiří Holcner jako živnostník a osoba ovládající další obchodní společnosti, neměl reálnou možnost získat peněžní prostředky k uhrazení vznikajících závazků společnosti MARIN OIL, s. r. o., z dalších podnikatelských aktivit, přestože nejpozději od počátku měsíce června 2016, kdy mu kvůli prohlubujícím se problémům s dostupností finančních prostředků muselo být zřejmé, že společnosti MARIN OIL, s. r. o., hrozí úpadek a obchodním partnerům může z obchodní spolupráce se společností MARIN OIL, s. r .o., vzniknout škoda, dojednal jménem společnosti MARIN OIL, s. r. o., následující obchody, při kterých společnost MARIN OIL, s. r. o., odebrala (stručně vyjádřeno):
od společnosti SILMET Příbram, a. s., IČ: 26210428, se sídlem Na Flusárně 168, 261 01 Příbram III,
- dne 22. 8. 2016 motorovou naftu v množství 19 925 litrů, což jí bylo vyúčtováno fakturou č. VF16404870 na částku 515 938 Kč, splatnou dne 31. 8. 2016,
- dne 31. 10. 2016 motorovou naftu v množství 10 033 litrů, což jí bylo vyúčtováno fakturou č. VF16406624 na částku 267 321 Kč, splatnou dne 9. 11. 2016,
za což uhradila pouze dne 18. 10. 2016 částku 25 423 Kč, dne 31. 10. 2016 částku 270 000 Kč a dne 23. 11. 2016 částku 6 353 Kč (vše na vrub faktury č. VF16404870), takže dodnes zůstaly neuhrazeny odebrané pohonné hmoty v hodnotě 481 483 Kč,
od společnosti ARMEX Oil, s. r. o., IČ: 25403460, se sídlem Mánesova 2022/13, 405 02 Děčín VI - Letná, dojednal následující obchody, při kterých společnost MARIN OIL, s. r. o., odebrala
- dne 16. 6. 2016 motorovou naftu v množství 9 949 litrů, což jí bylo vyúčtováno fakturou č. 200609044 na částku 259 425,20 Kč, splatnou dne 30. 6. 2016,
- dne 12. 7. 2016 motorovou naftu v množství 4 980 litrů a benzín N95 v množství 4 946 litrů, což jí bylo vyúčtováno fakturou č. 200610630 na částku 257 901 Kč, splatnou dne 26. 7. 2016,
- dne 21. 7. 2016 motorovou naftu v množství 15 002 litrů, což jí bylo vyúčtováno fakturou č. 200611282 na částku 376 662,70 Kč, splatnou dne 4. 8. 2016,
- dne 5. 8. 2016 motorovou naftu v množství 14 956 litrů a benzín N95 v množství 4 976 litrů, což jí bylo vyúčtováno fakturou č. 200612139 na částku 490 298,30 Kč, splatnou dne 19. 8. 2016,
- dne 6. 9. 2016 motorovou naftu v množství 11 958 litrů, což jí bylo vyúčtováno fakturou č. 200614259 na částku 302 405,90 Kč, splatnou dne 20. 9. 2016,
- dne 22. 9. 2016 motorovou naftu v množství 14 956 litrů a benzín N95 v množství 3 982 litrů, což jí bylo vyúčtováno fakturou č. 200615352 na částku 486 253,60 Kč, splatnou dne 6. 10. 2016,
- dne 4. 10. 2016 motorovou naftu v množství 8 022 litrů, což jí bylo vyúčtováno fakturou č. 200616512 na částku 208 207,00 Kč, splatnou dne 18. 10. 2016,
- dne 10. 10. 2016 motorovou naftu v množství 14 034 litrů, což jí bylo vyúčtováno fakturou č. 200616580 na částku 371.887 Kč, splatnou dne 24. 10. 2016,
- dne 21. 10. 2016 motorovou naftu v množství 9.037 litrů a benzín N95 v množství 2 004 litrů, což jí bylo vyúčtováno fakturou č. 200617463 na částku 295 789,50 Kč, splatnou dne 4. 11. 2016 a
- dne 8. 11. 2016 motorovou naftu v množství 6 034 litrů, což jí bylo vyúčtováno fakturou č. 200618706 na částku 155 879,30 Kč, splatnou dne 22. 11. 2016,
za což uhradila pouze dne 4. 10. 2016 částku 210 000 Kč (na vrub faktury č. 200615352), takže dodnes zůstaly neuhrazeny odebrané pohonné hmoty v hodnotě 2 994 709,50 Kč,
čímž celkem oběma shora uvedeným dodavatelům způsobil škodu v souhrnné výši 3 476 192,50 Kč,
2) jako jednatel společnosti MARIN OIL, s. r. o., IČ: 26917866, se sídlem Pávovská 3136/73, 586 01 Jihlava, v přesně nezjištěné době, v polovině měsíce říjen 2016, v průběhu telefonického hovoru s Vladislavem Markem, narozen 25. 5. 1960, který jednal jménem společnosti Rozvodí, spol. s r. o., IČ: 49050672, se sídlem Černov 42, 393 01 Černov, při jednání o uzavření smlouvy o dodávce motorové nafty, kterou měla společnost MARIN OIL, s. r. o., dodat společnosti Rozvodí, spol. s r. o., přestože kvůli své znalosti špatné finanční situace společnosti MARIN OIL, s. r. o., musel být přinejmenším srozuměn s tím, že společnost MARIN OIL, s. r. o., se může kdykoliv dostat do situace, že nebude schopna dostát svým závazkům, zamlčel, že se společnost MARIN OIL, s. r. o., nachází ve špatné finanční situaci, kdy její závazky přesahují hodnotu aktiv a současně veškeré peněžní prostředky došlé na účet společnosti jsou okamžitě automaticky použity na úhradu čerpaného kontokorentního úvěru, takže při absenci jiných zdrojů oběžných aktiv může dojít k situaci, že společnost MARIN OIL, s. r. o., nebude schopna objednanou naftu nakoupit a dodat, protože naftu zatím nedržela a k jejímu nákupu plánovala použít peníze získané teprve po zálohovém uhrazení celé kupní ceny kupujícím, přesto dodání nafty v množství 20 000 litrů přislíbil a společnosti Rozvodí, spol. s r. o., vystavil dne 18. 10. 2016 zálohovou fakturu č. ZLV-23/2016 na částku 539 660 Kč s tím, že naftu dodá až po uhrazení kupní ceny, a protože po uhrazení kupní ceny ve výši 539 660 Kč, kterou společnost Rozvodí, spol. s r. o., uhradila dne 19. 10. 2016 na bankovní účet společnosti MARIN OIL, s. r. o., č. XY, byla celá částka automaticky použita jako splátka kontokorentního úvěru, a protože současně se společnost MARIN OIL, s. r. o., v popisovaném období pohybovala při využívání kontokorentního úvěru na jeho horní hranici, kdy kdykoliv mohlo dojít k situaci, že kvůli překročení úvěrového rámce nebudou bankou peněžní prostředky k realizaci plateb uvolněny a navíc ke dni 16. 11. 2016 banka, kvůli nesplnění jedné z podmínek čerpání kontokorentního úvěru (splatit celý kontokorentní úvěr nejpozději do 180. dne od jeho prvního čerpání a nejméně 1 následující pracovní den jej nečerpat), zastavila čerpání úvěru a prohlásila jej za splatný ke dni 30. 11. 2016,
takže společnost MARIN OIL, s. r. o., zcela ztratila schopnost financovat svou obchodní činnost, k dodání zaplacené motorové nafty společnosti Rozvodí, spol. s r. o., nikdy nedošlo,
čímž společnosti Rozvodí, spol. s r. o., způsobil škodu ve výši 539 660 Kč.
3. Proti označenému rozsudku podali obviněný, jeho družka M. M. a poškozená společnost SILMET Příbram, a. s., odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 14 To 394/2022, byly napadený rozsudek a jeho doplněk z podnětu odvolání poškozené SILMET Příbram, a. s., podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušeny ve výroku o náhradě škody týkajícím se této poškozené a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené SILMET Příbram, a. s., částku 481 483 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 515 938 Kč od 1. 9. 2016 do 18. 10. 2016, 490 515 Kč od 19. 10. 2016 do 31. 10. 2016, 220 515 Kč od 1. 11. 2016 do 23. 11. 2016, 214 162 Kč od 24. 11. 2016 do zaplacení, 267 321 Kč od 10. 11. 2016 do zaplacení. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněného a jeho družky M. M. byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 14 To 394/2022, podal obviněný Ing. Jiří Holcner prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
5. Nerozporoval, že z jeho strany došlo k nezaplacení specifikovaných pohledávek, že vznikl dluh v souvislosti s odběrem pohonných hmot a v souvislosti s nedodáním pohonných hmot, nicméně z jeho strany se nejednalo o podvodné jednání. Sám nebyl přesně informován o tom, jaká hospodářská situace ve společnosti panuje. Podle znaleckého posudku společnost nebyla v úpadku a částky, které jsou mu kladeny za vinu, tvořily necelé 1 % z obratu společnosti. Dovolatel zdůraznil, že od společností SILMET Příbram, a. s., a ARMEX Oil, s. r. o., odebíral motorovou naftu přesto, že předchozí dodávky nebyly uvedeným společnostem zcela uhrazeny. Je tedy evidentní, že tyto společnosti s obviněným obchodovaly navzdory tomu, že věděly, že jim nebyly všechny dodávky uhrazeny.
6. Pokud jde o skutek pod bodem 2), dovolatel upozornil že ještě v září 2016 proběhla řádně obchodní činnost mezi MARIN OIL, s. r. o., a Rozvodí, spol. s r. o. Až ke dni 16. 11. 2016 banka společnosti MARIN OIL, s. r. o., zastavila čerpání úvěru a prohlásila jej za splatný ke dni 30. 11. 2016. Teprve k tomuto datu ztratila MARIN OIL, s. r. o., schopnost financovat svou obchodní činnost a na základě toho nedošlo k dodání zaplacené motorové nafty. V polovině měsíce října 2016 nebyl obviněný informován, že by o měsíc později mohlo dojít k zastavení čerpání kontokorentního úvěru. Mohl tak spoléhat na to, že peníze z úvěru bude moct použít na nákup nafty, kterou pak poškozené společnosti dodá.
7. Z provedeného dokazování tedy nevyplynulo, že by chtěl společnosti, s nimiž obchodoval, poškodit. Naopak se z něj podává, že mohl spoléhat na to, že případy, kdy nedošlo k úhradám nafty a k dodání nafty, budou vyřešeny tak, jako v předchozí době.
8. Dovolatel nebyl tím, kdo chtěl převést společnost na tzv. bílého koně – na D. Č. Jmenovaného ani neznal. Usiloval o to, aby společnost nadále fungovala, převod společnosti tudíž zajišťoval výhradně svědek J. M., který posléze jednal s poškozenými společnostmi ve věci úhrady dlužných faktur prostřednictvím splátkového kalendáře, k čemuž ovšem nedošlo v důsledku vyměření nedoplatku (na DPH) více než 11 milionů korun za společnosti Z. M. Obviněný rekapituloval okolnosti přepisu jeho společnosti na D. Č. a průběh jeho výpovědi u hlavního líčení. Svědek potvrdil, že společnost MARIN OIL, s. r. o., převzal na základě jednání se svědkem J. M., přičemž dál nevypovídal. Podle mínění obviněného tedy nalézací soud za stejné důkazní situace uzavřel, že to nebyl obviněný, kdo chtěl společnost převést na D. Č. Dovolatel proto v rámci odvolacího řízení navrhoval provedení doplňujícího výslechu svědka J. M.
9. Závěrem odmítl argumentaci odvolacího soudu, podle níž k naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu postačuje, je-li pachatel toliko seznámen se svou špatnou finanční situací a je srozuměn s tím, že může dojít k tomu, že svým závazkům nedostojí a že poškozeným již nebude možné vrátit jejich plnění, přičemž tuto okolnost jim nesdělí. Dovolatel konstatoval, že z hlediska subjektivní stránky je nezbytné, aby již v době uzavírání jednotlivých obchodních případů jednal v úmyslu za odebrané zboží nezaplatit a tím uvést věřitele v omyl tak, aby se ke škodě jeho majetku obohatil. Z provedeného dokazování ovšem nic takového nevyplývá. Jeho případné zavinění by mohlo být posuzováno toliko v rovině nedbalostní, která je u trestného činu podvodu vyloučena.
10. Dovolatel z výše uvedených důvodů navrhl, „aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 14 To 394/2022, zrušil“.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání předeslal, že návrh obviněného na rozhodnutí dovolacího soudu není úplný z důvodu absence konkrétního postupu soudu podle §265 l –265m tr. ř. po zrušení napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že nejde o úplnou absenci některé z náležitostí obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), a vzhledem k tomu,
že návrh dovolatele nemá žádný dopad na rozsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu, nejde podle názoru státního zástupce o vadu, která by opravňovala k odmítnutí dovolání pro nesplňování náležitostí obsahu dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
12. Státní zástupce dále upozornil, že ani podle současného vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vznášet jakékoli skutkové námitky a domáhat se skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolacím řízení. Vytýkat lze pouze takové vady, které odpovídají některé z tří kategorií vad důkazního řízení v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně uvedených. V posuzované věci přitom dovolatel na žádnou z těchto vad neodkazuje, a to ani formálně. Provádí pouze vlastní hodnocení některých důkazů a zejména předkládá vlastní skutková tvrzení o důvodech, které vedly k tomu, že on, resp. s ním spojená obchodní korporace, nesplnila svoje závazky z uzavřených smluv. Přitom nenamítá, že by skutková zjištění učiněná soudy byla v logickém rozporu s provedenými důkazy, ale postupuje tak, že „nehodící se“ skutková zjištění v podstatě ignoruje. Část skutkových námitek týkajících se převodu společnosti MARIN OIL, s. r. o., na D. Č. je navíc bezpředmětná již z toho důvodu, že okolnosti uvedeného převodu nejsou významné z hlediska naplnění některého ze znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu (i zde ovšem dovolatel pomíjí některé skutečnosti uvedené zejména v bodě 16. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nasvědčující tomu, že D. Č. tzv. bílým koněm skutečně byl). Skutkové námitky v podobě, jakou zvolil dovolatel, tedy formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají.
13. Podle názoru státního zástupce lze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit se značnou dávkou tolerance námitky týkající se absence subjektivní stránky trestného činu podvodu, přestože obviněný tyto námitky opírá především o tvrzení, že skutečnosti zakládající subjektivní stránku trestného činu podvodu nebyly prokázány. Státní zástupce přisvědčil dovolateli, že trestný čin podvodu je trestným činem úmyslným, přičemž v případě, kdy ke spáchání tohoto trestného činu dojde v rámci smluvního vztahu, musí být podvodný úmysl na straně pachatele dán již v době sjednávání příslušné smlouvy. Postačuje ovšem úmysl nepřímý [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku], kdy pachatel ví, že svým jednáním může sebe nebo jiného obohatit ke škodě cizího majetku, a pro případ, že se tak stane, je s tím srozuměn. V případě trestného činu podvodu spáchaného v rámci obchodněprávního vztahu je subjektivní stránka trestného činu ve formě nepřímého úmyslu naplněna, jestliže pachatel zná svou špatnou finanční situaci, je srozuměn s tím, že může nastat situace, kdy svým závazkům nebude schopen dostát, a současně nebude schopen vrátit plnění druhému účastníku smlouvy, který již smluvní povinnost splnil. Právě takovéto okolnosti přitom vyplývají ze zjištění uvedených v tzv. skutkových větách. O nepřímý úmysl se jedná i v případě, kdy pachatel spoléhá na budoucí nejistou událost, která by měla vzniku škodlivého následku zabránit. Právě takto spoléhal dovolatel, že i přes ve výroku o vině popsanou situaci při čerpání kontokorentního úvěru bude peněžní ústav postupovat vstřícně a on bude moci závazky vzniklé z problémových podnikatelských aktivit řešit čerpáním kontokorentního úvěru. Státní zástupce doplnil, že jestliže se pachateli trestného činu podvodu podaří sdělováním nepravdivých informací nebo zamlčením podstatných skutečností přesvědčit poškozeného, že dostojí svým závazkům, pak skutečnost, že poškozený znal špatnou finanční situaci pachatele, resp. s ním spojené právnické osoby, nebrání závěru o spáchání trestného činu podvodu. Taktéž nedostatek obezřetnosti na straně poškozeného sám o sobě nevylučuje spáchání trestného činu podvodu. Za bezpředmětné z hlediska naplnění znaků trestného činu podvodu proto považoval státní zástupce námitky obviněného, že společnosti poškozené trestným činem pod bodem 1) výroku o vině s ním obchodovaly i poté, kdy předcházející dodávky již zůstaly zcela nebo zčásti nezaplaceny.
14. Státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [pozn.: patrně myšleno písm. h) tr. ř.], pokud je vůbec lze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod, jsou zjevně nedůvodné. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného Ing. Jiřího Holcnera je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
16. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
17. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
IV. Důvodnost dovolání
19. V projednávaném případě dovolací soud výše uvedená pochybení nezaznamenal. Výtkám obviněného obsaženým v podaném mimořádném opravném prostředku nelze přisvědčit a dovolání obviněného opřené o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. nutno označit za zjevně neopodstatněné.
20. Co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a případných opomenutých důkazů, j e vhodné uvést, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Výtku obviněného směřující proti úplnosti provedeného dokazování (opakovaným výslechem svědka J. M.) neshledal dovolací soud důvodnou. Posuzovaná trestní věc není stižena vadou opomenutých důkazů, když odvolací soud o vzneseném návrhu na doplnění dokazování jednak formálně rozhodl u veřejného zasedání konaného dne 22. 3. 2023, jednak ve svém rozhodnutí vysvětlil, proč návrhu nevyhověl. Konstatoval, že uvedené nepovažoval za nutné, neboť svědek byl k otázce převodu společnosti na D. Č. vyslýchán již v přípravném řízení a poté u hlavního líčení (srov. bod 16. rozsudku odvolacího soudu). Dovolací soud názor soudu odvolacího sdílí a má za to, že doplnění dokazování o opětovný výslech jmenovaného svědka by nepřineslo žádné nové poznatky ve věci, nemělo by vliv na již učiněná skutková zjištění soudů a bylo by zcela nadbytečné. Lze plně souhlasit se státním zástupcem, že okolnosti (následného) převodu společnosti obviněného nejsou z hlediska naplnění některého ze znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu významné, byť, jak bude níže zmíněno, ani tato zjištění nejsou zcela bez relevance v návaznosti na posouzení subjektivní stránky obviněného.
21. Dovolací soud ve věci nezjistil ani zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (bod 14. rozsudku nalézacího soudu, body 13. až 23. rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, obecně není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. Nadto je třeba souhlasit se stanoviskem státního zástupce, že námitky obviněného ani nekonkretizují zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými závěry soudů vyjádřenými ve výroku rozsudku soudu prvního stupně o vině obviněného. Ten pouze zpochybnil naplnění zákonných znaků trestného činu, konkrétně zavinění v potřebné úmyslné formě, které podle jeho názoru z provedených důkazů nelze dovodit. Skutkové námitky tak sice byly formálně s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vzneseny, avšak nijak z hlediska uvedeného rozporu neargumentovány, tudíž tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají.
22. Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je významná otázka, zda obviněný svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (ad 1) a přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (ad 2) po stránce subjektivní. V obecné rovině je nejprve vhodné připomenout, že přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Způsobí-li takovým činem větší škodu [jíž se podle §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku pro účely tohoto zákona rozumí škoda dosahující částky nejméně 100 000 Kč], spáchá přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Způsobí-li takovým činem značnou škodu [jíž se podle §138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku pro účely tohoto zákona rozumí škoda dosahující částky nejméně 1 000 000 Kč], spáchá zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu obviněný pod bodem 1) sebe nebo jiného obohatil tím, že zamlčel podstatné skutečnosti, a způsobil takovým činem značnou škodu, a pod bodem 2) sebe nebo jiného obohatil tím, že zamlčel podstatné skutečnosti, a způsobil takovým činem větší škodu.
23. Dovolatelem zpochybňované zavinění je psychický vztah pachatele k určitým skutečnostem, jež zakládají trestný čin, a spočívá na složce vědění a složce vůle. Tento vnitřní vztah, odehrávající se v psychice pachatele, je navenek seznatelný pouze tím, že buď slovní informaci o něm poskytne sám pachatel, nejčastěji ve své výpovědi, nebo tím, že se projeví v chování pachatele. V odborné trestněprávní literatuře a v judikaturní praxi byl opakovaně vysloven názor, že úmysl nelze v žádném případě jen předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat. Závěr o úmyslu, jestliže o této otázce chybí doznání pachatele, lze učinit i z objektivních skutečností, např. z povahy činu, způsobu jeho provedení nebo z jiných okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1076/08). Úsudek o zavinění lze vyvodit i ze zjištěných okolností subjektivní povahy, např. z pohnutky činu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR uveřejněné pod č. 41/1967 Sb. rozh. tr.).
24. Skutková podstata trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje zavinění úmyslné (§13 odst. 2, §15 tr. zákoníku), které musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky trestného činu, tj. jednání, následek i příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Podle §15 odst. 1 tr. zákoníku trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (úmysl přímý), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý, eventuální). Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (§15 odst. 2 tr. zákoníku). Ve vztahu ke způsobené větší škodě §209 odst. 3 tr. zákoníku a značné škodě podle §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku je postačující, zavinil-li ji pachatel jen z nedbalosti [§16, §17 písm. a) tr. zákoníku].
25. Námitky zpochybňující subjektivní stránku trestných činů podvodu nejsou v projednávané věci případné. Soudy nižších stupňů neměly o naplnění subjektivní stránky těchto trestných činů pochybnosti, zjistily-li, že obviněný v době, kdy se jeho společnost nenacházela v dobré finanční situaci, což mu bylo známo, uskutečnil obchodní transakce a závazky, které mu v souvislosti s tímto vznikly, nezaplatil či je nezaplatil v plné výši. Obviněný poškozeným společnostem, s nimiž obchodoval, nesdělil, jaká je finanční situace jeho společnosti, naopak tvrdil, že pohledávky uhradí, přičemž svou společnost bezúplatně převedl na tzv. bílého koně, aby se zbavil odpovědnosti za dluhy. Obviněný poškozené společnosti podvedl, když jim zamlčel podstatné skutečnosti, které se týkaly platebních možností jeho společnosti. Pokud by poškozeným sdělil, v jaké kondici se jeho společnost nachází, tak by s ním neobchodovaly. Soudy nižších stupňů již v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně (a věcně správně) vypořádaly obsahově zcela shodné námitky stran absence potřebné formy zavinění obviněného (viz bod 14. rozsudku okresního soudu a body 13. až 22. rozsudku krajského soudu). Na takový případ, kdy obviněný v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky s námitkami, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, dopadá rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“
26. Nejvyšší soud považuje úvahu odvolacího soudu týkající se zavinění, podle níž k naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu postačuje, je-li pachatel toliko seznámen se svojí špatnou finanční situací a je srozuměn s tím, že může nastat situace, kdy svým závazkům nedostojí a nebude již možné vrátit poškozeným jejich plnění, a tuto okolnost poškozeným nesdělí (zamlčí), za správnou. Ze zjištění soudů nižších stupňů vyplynulo, že obviněný zcela vědomě nesdělil zástupcům poškozených společností informace o finanční kondici své společnosti – že je předlužená, nedisponuje finančními prostředky, které by mohla použít na úhradu sjednávaných závazků, že její závazky přesahují hodnotu aktiv a že veškeré peněžní prostředky došlé na účet společnosti jsou okamžitě automaticky použity na úhradu čerpaného kontokorentního úvěru. Nesdělil jim to přesto, že mu s ohledem na prohlubující se problémy s dostupností finančních prostředků muselo být zřejmé, že jeho společnosti hrozí úpadek a obchodním partnerům může z obchodní spolupráce s touto společností vzniknout škoda. Odvolací soud relevantně připomněl, že zástupci poškozených o hospodářské kondici společnosti MARIN OIL, s. r. o., nic nevěděli a obviněný vystupoval tak, že je vše v pořádku. Byli přesvědčeni, že obviněný dostojí svým závazkům vyplývajícím z uskutečněných obchodů, a pokud by znali skutečnou finanční situaci společnosti MARIN OIL, s. r. o., tak by s ní, resp. s obviněným neobchodovali. Obviněný využil důvěry poškozených založené na dřívější obchodní spolupráci a dohodl se s nimi na odběru/dodání pohonných hmot, ačkoliv byl srozuměn s tím, že v důsledku špatné finanční situace jeho společnosti nebude moci svým závazkům dostát.
27. Soudy obou stupňů věnovaly dostatečnou pozornost zjišťování ekonomické situace obchodní společnosti obviněného (ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, vyplynulo, že hospodaření společnosti bylo s výjimkou roku 2014 ztrátové a společnost negenerovala finanční prostředky k úhradě jejích provozních nákladů, přičemž dlouhodobé provozování činnosti společnosti umožnila pouze skutečnost, že prodávala pohonné hmoty na základě přijatých zálohových plateb a tyto nakupovala s určitou dobou splatnosti a kupní cenu hradila právě z poskytnutých záloh) a na základě důkladného hodnocení důkazů dospěly ke správnému závěru, že tato již v dané době neumožňovala řádné plnění jejích závazků. Na takovém závěru ničeho nemůže změnit ani poukaz obviněného na nečekané vyměření nedoplatku DPH finančním úřadem v březnu 2017 a zesplatnění kontokorentního úvěru bankou ke dni 16. 11. 2016, neboť jde o události teprve následující po spáchání činu již za situace nesolventnosti, které však nemají vliv na vyhodnocení vědomého sjednání závazků s reálnou možností, že nebudou obviněným, resp. jeho společností, uhrazeny, popř. nebude dodáno již uhrazené zboží. Dovolateli byly dané okolnosti pochopitelně dobře známy, poněvadž byl osobou s dlouholetou praxí v oblasti obchodu s pohonnými hmotami a dlouholetým podnikatelem, který jako jediný jednatel přímo řídil podnikatelské aktivity MARIN OIL, s. r. o., a proto se mohl u hlavního líčení podrobně vyjadřovat k obchodním kontaktům a hospodaření ve společnosti, včetně jejího majetku. Byl to rovněž obviněný, kdo ovládal bankovní účty společnosti, přičemž výpisy z účtů chodily k jeho rukám. Nadto podepsal účetní závěrku, která byla nejpozději k 30. 6. 2016 doručena rejstříkovému soudu a ze které vyplývá, že jeho společnost byla ztrátová a měla záporný vlastní kapitál. Protože se aktivně podílel na podnikatelské činnosti MARIN OIL, s. r. o. (pohonné hmoty objednával, přebíral faktury a faktury také vystavoval), byl si vědom i dalších faktur než těch, které byly vystaveny poškozenými společnostmi a které byly po lhůtě splatnosti. Těžko tedy akceptovat dovolací námitku, že nebyl přesně informován, jaká hospodářská situace ve firmě v rozhodném období panuje. Obviněný tedy při vědomí nepříznivé ekonomické situace své společnosti uzavřel obchody, jejichž realizace byla velmi pochybná, spíše byla předem vyloučena, tudíž je evidentní, že byl srozuměn s tím, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákoníkem na ochraně oprávněných majetkových zájmů poškozených. Eventuální naplnění svých závazků učinil obviněný odvislým od nejisté události v budoucnu, kterou nebyl schopen ovlivnit a která logicky nenastala, neboť vědomě spoléhal na řešení, pro které za očekávatelného chodu událostí neexistovaly elementární podmínky (tedy zejména, že bude schopen ufinancovat obchody z kontokorentního úvěrového rámce, který však využíval na maximum a po nikoli překvapivém nedodržení podmínek banky byl úvěr v důsledku chybného hospodaření obviněného zesplatněn a obviněnému tak odňata možnost takového financování obchodní činnosti).
28. Závěr soudů o naplnění subjektivní stránky trestných činů podvodu ve formě úmyslu nepřímého podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je tudíž zcela odpovídající. Koresponduje též např. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 4 Tdo 209/2017, podle něhož úmyslné zavinění pachatele trestného činu podvodu lze dovodit ze skutečnosti, že jako jednatel obchodní společnosti činil objednávky, ačkoli tato obchodní společnost neměla dostatek finančních prostředků na jejich uhrazení; přijetím těchto závazků předstíral, že obchodní společnost, za kterou jednal, je schopna těmto závazkům dostát, ačkoli to bylo v příkrém rozporu se skutečným stavem (hospodářskou situací), v němž se tato společnost nacházela. Závěrem je vhodné ve shodě se státním zástupcem upozornit, že námitka vůči subjektivní stránce trestných činů podvodu svědčí o tom, že dovolatel měl subjektivní stránku za naplněnou pouze ve formě úmyslu přímého. Tak tomu ovšem, jak výše uvedeno, samozřejmě není, přičemž v projednávané věci byl prokázán úmysl nepřímý, který je z hlediska aplikované právní kvalifikace dostačující.
29. Pakliže se dovolatel ohrazoval též vůči závěru, že zcela účelově a ve snaze zbavit se zadlužené společnosti tuto „přepsal“, tedy obchodní podíl převedl na svědka D. Č. jako „bílého koně“, ani proti takovému závěru soudů nižších stupňů nelze ničeho vytknout. Nejedná se o nijak výjimečné řešení obdobné situace mnoha různých jiných společníků, nadto v dané věci byla mnoha okolnostmi prokázána vůle obviněného, nikoli osob jiných, se společnosti MARIN OIL, s. r. o., zbavit. V prvé řadě nebylo logického důvodu, věřil-li obviněný v ekonomickou perspektivu společnosti, aby se vzdal obchodního podílu, a to dokonce bezúplatně. Svědek D. Č., osoba bez vzdělání, s nulovou podnikatelskou zkušeností, natož v oboru obchodování s pohonnými hmotami, popsal podrobně (nikoli ojedinělou) zprostředkovatelskou roli J. M., jakož i to, že byl utvrzen (obdobně jako svědci zastupující poškozené) o finančním zdraví společnosti a absenci dluhů a závazků, proto se celkově sám cítil podveden. O záměru pachatele ohrozit nebo porušit majetkové zájmy jiných osob může svědčit i takové jeho chování, které spočívá v převedení obchodního podílu v obchodní korporaci v době jejího nepříznivého hospodářského stavu. Uvedený závěr nemusí být zpochybněn dokonce ani skutečností, že pachatel vykonává i po zmíněném převodu funkci statutárního orgánu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1609/2015).
30. Ani o nedostatečné obezřetnosti poškozených, na kterou obviněný poukazoval (tím, že dodávali zboží, aniž bylo obviněným průběžně hrazeno), nelze v žádném případě hovořit. Právě s ohledem na mnohaletou spolupráci s obviněným byly poškozené přesvědčeny o kredibilitě obviněného a spoléhaly na to, že svým závazkům dostojí. Byl to obviněný, kdo zneužil důvěry, kterou poškozené v jeho společnost, resp. v něj, vložily, a zamlčel jim informace, které pro ně byly z hlediska úvah o obchodní transakci naprosto klíčové. V tomto ohledu lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1137/2015, a ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003, podle kterých se o podvodné jednání jedná také tehdy, pokud je poškozený schopen zjistit nebo ověřit skutečný stav rozhodných okolností, avšak je ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací, takže si je v důsledku pachatelova jednání neověří buď vůbec, nebo tak neučiní včas. Jestliže totiž informace, na jejichž základě byl poškozený uveden v omyl, pocházely přímo od pachatele a poškozený neměl objektivní možnost si jejich pravdivost ověřit, nelze mu přičítat nedostatek obezřetnosti v soukromoprávních vztazích (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 630/2018). O trestný čin podvodu podle §209 tr. zákoníku se za splnění všech zákonných podmínek jedná i v případě, že pachatel dokonce seznámil poškozeného se svou finanční situací, avšak utvrzoval ho v tom, že splní budoucí závazek (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 3 Tdo 558/2016). O trestný čin podvodu podle §209 tr. zákoníku se může jednat i v případě, že poškozený se mohl omylu vyvarovat (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1046/2017). S ohledem na výše uvedené a na okolnosti případu tedy ani role poškozených nemůže přivodit závěr o nevině dovolatele.
V. Způsob rozhodnutí
31. Námitkám obviněného Ing. Jiřího Holcnera obsaženým v jeho mimořádném opravném prostředku dovolací soud nepřisvědčil, neboť uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) jimi naplněn nebyl. Dovolání obviněného jako celek proto Nejvyšší soud pro zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. 9. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu