ECLI:CZ:NSS:2009:NA.52.2009:13
sp. zn. Na 52/2009 - 13
Spis na 52/2009 byl spojen se spisem číslo na 50/2009 a pod touto značkou bylo rozhodnuto takto:
sp. zn. Na 50/2009 – 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci navrhovatele: J. S.,
zastoupeného JUDr. Marií Karasovou, advokátkou se sídlem Úvoz 39, Brno, proti žalovanému:
Finanční ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, ve věci návrhů na obnovu řízení
původně vedených u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 Afs 23/2008 a sp. zn.
8 Afs 124/2005,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Na 50/2009 a sp. zn. Na 52/2009
se s p o j u j í ke společnému projednání a rozhodnutí. Věc bude nadále vedena
pod sp. zn. Na 50/2009.
II. Návrhy se o d m í t a j í .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 14. 3. 2008, čj. 8 Afs 23/2008 - 69, odmítl
pro opožděnost [§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] kasační stížnost navrhovatele proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2007, čj. 30 Ca 144/2006 - 45, jímž krajský soud zamítl
žalobu navrhovatele proti rozhodnutí odpůrce ze dne 10. 1. 2003, čj. FŘ-110/163a/02-0107.
Navrhovatel napadl usnesení Nejvyššího správního soudu ústavní stížností, kterou Ústavní soud
usnesením ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 1240/08, odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. 6. 2006, čj. 8 Afs 124/2005 - 160, zamítl
[§110 odst. 1 s. ř. s.] kasační stížnost navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 6. 6. 2005, čj. 30 Ca 90/2003 - 83, jímž krajský soud zamítl žalobu navrhovatele
proti rozhodnutí odpůrce ze dne 10. 1. 2003, čj. FŘ-110/163c/02-0107. Navrhovatel napadl
rozsudek Nejvyššího správního soudu ústavní stížnosti, o níž Ústavní soud dosud nerozhodl.
Navrhovatel podal u Nejvyššího správního soudu dne 23. 2. 2009 a dne 25. 2. 2009
návrhy na obnovu řízení u Nejvyššího správního soudu, skončených usnesením ze dne
14. 3. 2008, čj. 8 Afs 23/2008 - 69, a rozsudkem ze dne 24. 6. 2006, čj. 8 Afs 124/2005 - 160.
Návrhy odůvodnil tím, že Ústavní soud nálezem ze dne 1. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 705/06,
zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2006, čj. 8 Afs 123/2005 - 160,
rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2005, čj. 30 Ca 89/2003 - 85 a rozhodnutí odpůrce
ze dne 10. 1. 2003, čj. FŘ-110/163b/02-0107. Ústavní soud konstatoval, že těmito rozhodnutími
bylo porušeno základní právo navrhovatele garantované článkem 11 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod, a současně vyslovil, že se daňová kontrola, předcházející vydání napadeného
rozhodnutí odpůrce, uskutečnila v rozporu se zákonem, resp. přinejmenším některé skutečnosti
byly zjištěny v rozporu se zákonem.
Navrhovatel v návrzích na obnovu řízení zdůraznil, že předmětem daňové kontroly,
zmíněné Ústavním soudem, byla zdaňovací období let 1994 až 1997. Jednotlivé platební výměry,
vydané v rámci tohoto daňového řízení, byly vydány na základě stejných indicií a ve svých
závěrech se vzájemně prolínají. Nález Ústavního soudu je podle navrhovatele novým aspektem,
který se vztahuje k celému daňovému řízení, a navrhovatel jej nemohl v řízení před krajským
soudem uplatnit. Potenciál příznivějšího výsledku obnovených řízení navrhovatel dovozoval
ze skutečnosti, že Ústavní soud zaujal stanovisko k nezákonnosti celé daňové kontroly. Z těchto
důvodů se navrhovatel domáhal povolení obnovy řízení a navrhl, aby Nejvyšší správní soud
po jejím povolení zrušil rozsudek krajského soudu ze dne 26. 7. 2007, čj. 30 Ca 144/2006 - 45
a ze dne 6. 6. 2005, čj. 30 Ca 90/2003 83, a rozhodnutí odpůrce ze dne 10. 1. 2003,
čj. FŘ-110/163a/02-0107 a ze dne 10. 1. 2003, čj. FŘ-110/163c/02-0107.
Nejvyšší správní soud, s ohledem na souvislost obou návrhů na obnovu řízení, spojil věci
ke společnému projednání a rozhodnutí (§39 odst. 1 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud se před samotným posouzením návrhů zabýval jejich přípustností.
Návrhy nejsou přípustné.
Institut obnovy řízení je upraven v §111 a násl. s. ř. s. V nyní posuzované věci
je relevantní především §114 s. ř. s., obsahující taxativní výčet věcí, v nichž lze podat návrh
na obnovu řízení. Podle §114 odst. 1 písm. a) a písm. b) s. ř. s. je obnova řízení přípustná
jen proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech
politických stran a politických hnutí. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení není obnova řízení
přípustná proti rozhodnutí o kasační stížnosti. Je tedy zřejmé, že obnova řízení není přípustná
ani v nyní posuzovaných věcech (srov. také usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 7. 2005, čj. Na 50/2005 - 25, č. 1316/2007 Sb. NSS). Pouze na okraj Nejvyšší správní soud
poznamenává, že racionalita této úpravy se opírá o subsidiaritu soudní ochrany. Objeví-li se nové
skutečnosti, odůvodňující obnovu řízení, je na místě využít tohoto institutu především v rámci
správního řízení.
Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů návrhy na obnovu řízení odmítl
[§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.].
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byly-li návrhy odmítnuty.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu