ECLI:CZ:NSS:2010:VOL.25.2010:94
sp. zn. Vol 25/2010 - 94
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Lenky
Matyášové, JUDr. Jana Passera a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatelů 1) P. C., a 2)
Volte Pravý Blok www.cibulka.net, se sídlem Janovského 15, Praha 7-Holešovice, proti
odpůrcům: 1) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 3, Praha 4, 2) kandidáti
zvolení do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve všech volebních
krajích ve volbách konaných ve dnech 28. – 29. května 2010, v řízení o návrhu na neplatnost
voleb do Poslanecké sněmovny České republiky, konaných ve dnech 28. – 29. 5. 2010,
takto:
I. Návrh navrhovatele 1) na ustanovení zástupce pro toto řízení se zamítá .
II. Návrh navrhovatele 2) na ustanovení zástupce pro toto řízení se zamítá .
III. Návrh navrhovatele 1) na vyslovení neplatnosti volby kandidátů do Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky ve volbách konaných ve dnech 28. a 29. 5. 2010, s e
v části týkající se kandidátů zvolených ve volebním kraji Hlavní město Praha zamítá.
IV. Návrh navrhovatele 1) na vyslovení neplatnosti volby kandidátů do Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky ve volbách konaných ve dnech 28. a 29. 5. 2010, s e
v části týkající se kandidátů zvolených v ostatních volebních krajích odmítá .
V. Návrh navrhovatele 2) na vyslovení neplatnosti volby kandidátů do Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky ve volbách konaných ve dnech 28. a 29. 5. 2010, s e
v části týkající se kandidátů zvolených ve všech volebních krajích zamítá .
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Navrhovatelé 1) a 2) (dále jen „navrhovatelé“) podali v zákonné lhůtě stížnost
na neplatnost voleb pro jejich „politicky a masmediálně ostře diskriminační a nerovný charakter,
který z nich dělá dostihy předem určených vítězů a předem určených poražených, pro zcela neprůhledné
a nekontrolovatelné sečítání dílčích a zejména konečných volebních výsledků, pro jejich soudní nebo jinou
nepřezkoumatelnost a tedy pro jejich naprostou protidemokratičnost a protiústavnost.“ Navrhovatelé označili
jako účastníky řízení Státní volební komisi, Český statistický úřad a další účastníky řízení
ponechali na uvážení soudu. Jako vedlejší účastníky označili politické strany, zaregistrované
ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2010, které v důsledku politické,
masmediální a finanční diskriminace v těchto volbách nepřekročily bariéru 1,5 % pro proplacení
získaných hlasů v částce 3 % pro získání každoročního státního příspěvku na jejich provoz
ve výši 6 milionů Kč, anebo 5 % pro vstup do parlamentu.
V odůvodnění svého návrhu, koncentrovaně vyjádřeno, resp. rekapitulováno, uvedli,
že se dovolávají zákazu diskriminace, neboť porušení zákazu politické, masmediální a finanční
diskriminace naprosté většiny kandidujících účastníků voleb a svévolné účelové protiústavní
zvýhodnění několika politických konkurentů činí každé takové volby už předem nelegitimní,
a tedy neplatné. Navrhovatelé namítají protiústavnost těchto i všech předcházejících voleb ,
kterou spatřují v následujících skutečnostech vybraných ze své „politické analýzy“ (pro jejíž úplné
znění navrhovatel odkázal na internetové stránky www.cibulka.net). Svoje jmenovité námitky
navrhovatelé formulovali následovně:
1) Stěžovatelé poukázali na čl. 2 a 6 Ústavy a uvedli, že není dodržován systém vlády většiny,
neboť výrazná menšina reprezentovaná parlamentními stranami rozhoduje o většině občanů ČR.
Přestože parlamentní strany dokázaly v těchto volbách získat výrazně pod 50 % hlasů všech
oprávněných voličů, disponují tak díky svému protiústavnímu a protidemokratickému
a diskriminačnímu volebnímu zákonu v parlamentu 100 % křesel, a proto rozhodují o většině
občanů ČR, kteří je nevolili. Navrhovatel tedy nesouhlasí s tím, že menšina rozhoduje o většině.
2) Navrhovatelé dále poukázali na čl. 22 Listiny, podle něhož zákonná úprava všech
politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou
soutěž politických sil v demokratické společnosti. Navrhovatelé však tvrdí, že toto ústavní
pravidlo není naplňováno, neboť v dnešní politické praxi je pravý opak pravdou.
Proto navrhovatel označil volby za nedemokratické, protiústavní, nelegitimní a neplatné.
3) Dále navrhovatelé namítli, že ve výčtu návrhů na soudní ochranu volebního práva
v zákonné úpravě není vůbec uveden návrh na soudní přezkum správnosti součtu všech
volebních hlasů odevzdaných ve volbách do Parlamentu ČR. Tím se stává výsledek každých
voleb, zpracovaný a vyhlášený Českým statistickým úřadem, ze strany českých občanů (voličů)
zcela nepřezkoumatelný, protidemokratický, nelegitimní a protizákonný. Soudní přezkum
platnosti voleb v jednom anebo v několika volebních okrscích nezaručuje jakoukoliv skutečnou
soudní ochranu k uplatnění volebního práva občanů ve smyslu požadavku čl. 6 Ústavy, aby bylo
zaručeno, že politická rozhodnutí budou vycházet z vůle většiny vyjádřené svobodným
hlasováním. Proto nelze nikdy zjistit, zda politická rozhodnutí budou po volbách vycházet z vůle
většiny vyjádřené svobodným hlasováním a výsledek těchto voleb je zcela nepřezkoumatelný.
4) Další námitku navrhovatelé směřovali proti způsobu sčítání odevzdaných hlasů za užití
počítačové techniky, neboť je zcela nekontrolovatelné a umožňuje neomezené a beztrestné
falšování voleb v jakémkoliv rozsahu. Případné soudní přezkoumání správnosti součtu hlasů
se týká pouze volebního okrsku občana, který to navrhl, avšak počítače přitom používají pouze
volební orgány vyššího stupně, které provádějí a zveřejňují konečné výsledky. Navrhovatel
dále odkázal na stanovisko Ústavního soudu SRN, který uvedl, že počítačové hlasování odporuje
zásadám veřejné volby, protože voliči při něm nemohou odevzdání a řádné započítání hlasů
zkontrolovat, co je protiústavní.
5) Navrhovatelé dále uvedli, že považují za neplatné, nelegitimní a neústavní všechny
předchozí parlamentní volby, a to z důvodu diskriminačního přístupu kandidujících politických
stran do sdělovacích prostředků již od 17. listopadu 1989. Odkázali na internetové stránky
www.cibulka.net, na nichž je umístěn matematický důkaz stoprocentní podvodnosti každých
polistopadových voleb a ryze kriminální nekalé soutěže.
6) Navrhovatelé namítli, že v těchto volbách získala strana Volte Pravý Blok
www.cibulka.net místo oficiálních 24 750 hlasů ve skutečnosti 217 385 hlasů českých občanů,
což činilo místo oficiálních 0,47 % přes 4,15 % ze všech odevzdaných hlasů. To poškodilo
tuto politickou stranu o finanční částku v celkové výši 45 738 500 Kč. Proto navrhovatel žádá
soud o nařízení ručního přepočítání a sečtení všech odevzdaných hlasů ze všech volebních
okrsků a ze všech 81 volebních obvodů, a to zásadně bez použití počítačové techniky.
V této souvislosti navrhovatelé požádali o ruční přepočítání a sečtení všech odevzdaných hlasů
ze všech volebních okrsků.
7) Dále navrhovatelé poukázali na údajně zmanipulované průzkumy veřejného mínění
způsobené činností rusko-českých agentur. Výsledky zákonem neregulovaných průzkumů
používají představitelé Ruské federace jako záminky pro zasahování do zahraničně politické
orientace ČR. Podle navrhovatele neexistují dostatečné záruky proti riziku zneužití skrytého
zmanipulování voleb k nedemokratickému mocenskému převratu v ČR.
Navrhovatelé závěrem požádali o ustanovení zástupce z důvodu své nemajetnosti.
Konečně ve zbytku odkázali na seznam příloh, které jsou po obsahové stránce nedílnou součástí
této stížnosti na neplatnost parlamentních voleb 2010, jakož i na neplatnost všech předchozích
parlamentních voleb.
Ve značně rozsáhlých přílohách svého návrhu navrhovatelé uvedli celou řadu tvrzení
týkajících se fungování volebního systému a demokracie v České republice. Konkrétně příloha A
obsahuje programové prohlášení tzv. prozatímní občanské vlády ČR složené ze zástupců
neparlamentních stran a jejich politické cíle (zejména zamezení manipulace veřejnosti
prostřednictvím masmédií, změna volebního systému, který diskriminuje malé strany atd.).
Příloha B obsahuje tzv. „matematický důkaz stoprocentní podvodnosti každých polistopadových
voleb a ryze kriminální nekalé soutěže, který se vztahuje k výsledkům voleb do Poslanecké
sněmovny Parlamentu ČR v roce 2006 a který spočívá v demonstraci matematické analýzy
funkční závislosti počtu získaných hlasů na sledovanosti České televize. Z této analýzy pramení
kritický postoj navrhovatelů k úloze předvolebních průzkumů prováděných agenturami
pro výzkum veřejného mínění, které byly podle navrhovatelů zmanipulované, což dokazují
na příkladu Strany zelených a jejím výsledku ve volbách v roce 2006. Mediální kampaň vedená
Českou televizí byla tedy nezákonná a měla negativní vliv na výsledky voleb v roce 2006.
Dále navrhovatelé analyzují d´Hondtovu volební formuli. Výsledkem matematické analýzy
navrhovatelů je výpočet výsledku voleb, pokud by nebyly zmanipulovány českými masmédii ve
prospěch parlamentních stran, a tomu odpovídající výpočet finančních částek získaných
jednotlivými politickými stranami. Politické subjekty podle navrhovatelů neměly zajištěno
stejné právo na přístup k prezentaci svých politických názorů, neboť Česká televize zvolila
jako kritérium voličské preference. Konečně příloha C je výzvou k zákazu manipulace českého
veřejného mínění rusko-českými agenturami.
Navrhovatelé doplnili svůj návrh podáním ze dne 11. 6. 2010, v němž v podstatě
zopakovali obsah svého návrhu. Navíc doložili i přílohu E, jejímž obsahem je výtah
z elektronické verze stenozáznamů z jednání 62. schůze Poslanecké sněmovny ze dne 30. 9. 2009,
z něhož citují projev O. L. na téma transparentnosti masmédií a omezení vlivu politiky na veřejná
média.
Navrhovatelé se tak ze shora uvedených důvodů domáhají, aby Nejvyšší správní soud
prohlásil volby do Poslanecké sněmovny České republiky konané ve dnech 28. a 29. 5. 2010
za neplatné.
II.
Státní volební komisi Nejvyšší správní soud zaslal k případnému vyjádření návrh
navrhovatelů.
Státní volební komise ve svém vyjádření k návrhu uvedla:
Státní volební komise ve svém vyjádření k věci vycházela z platné právní úpravy voleb
do Poslanecké sněmovny, provedené zákonem č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o volbách“, či „volební zákon“).
V této souvislosti Státní volební komise upozornila i na nález Ústavního soudu č. 64/2001 Sb.,
který se rovněž zabývá volebním systémem při těchto volbách.
Státní volební komise dále uvedla, že volební kampaň pro volby do Poslanecké sněmovny
upravuje ustanovení §16 volebního zákona. V době začínající 16 dnů a končící 48 hodin
před zahájením voleb mají kandidující politické strany a politická hnutí, jejichž kandidátní listina
byla zaregistrována, vyhrazeno v Českém rozhlase celkem 14 hodin a v České televizi celkem
14 hodin v rámci jejich vysílacích okruhů bezplatně poskytnutého vysílacího času, který se rozdělí
kandidujícím politickým stranám a politickým hnutím rovným dílem; termíny vysílacích časů
se určí losem. Odpovědnost za obsah těchto pořadů mají politické strany a politická hnutí.
V této věci odpůrce upozorňuje na usnesení NSS ze dne 29. 6. 2006, č. j. Vol 15/2006, zabývající
se vyvážeností a rovným přístupem do veřejnoprávních médií. Volby do Poslanecké sněmovny
se konají ve 14 volebních krajích na území České republiky, jimiž jsou vyšší územní samosprávné
celky, vymezené ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních
samosprávných celků a změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České
republiky, ve znění ústavního zákona č. 176/2001 Sb., nikoliv v 81 volebních obvodech, jak uvádí
navrhovatel pan C.
K tvrzení P. C., že v České republice je účast občanské veřejnosti při sčítání hlasů
zákonem přímo zakázána, Státní volební komise namítla, že volební zákon umožňuje,
aby ve volební místnosti, kde okrsková volební komise sčítá hlasy, byly přítomny i další osoby.
Tyto osoby musí požádat Státní volební komisi o vydání povolení k přítomnosti při sčítání hlasů
okrskovou volební komisí (§23). Navíc každá volební strana, politické hnutí a koalice,
jejichž kandidátní listina byla pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrována ve volebním
kraji, jehož součástí je volební okrsek, může delegovat nejpozději 30 dnů přede dnem voleb
1 člena a 1 náhradníka do okrskové volební komise.
Dále Státní volební komise uvedla, že volby do Poslanecké sněmovny se na území České
republiky konají ve 2 dnech, kterými jsou pátek a sobota. Po prvním dnu voleb okrsková volební
komise zapečetí volební schránky, případně přenosné volební schránky tak, aby do nich nebylo
možné vkládat hlasovací lístky ani je vybírat, a zabezpečí i ostatní volební dokumenty.
Před zahájením hlasování druhého dne voleb zkontroluje okrsková volební komise neporušenost
pečetí a sejme je. Mimo to jsou v době konání voleb až do ukončení sčítání hlasů zabezpečeny
hlídkové služby do okolí volebních místností ze strany Policie České republiky, tak i místní
policie.
K tvrzení P. C., že užití počítačů při sčítání odevzdaných hlasů je možné jen ze strany
orgánů vyšších stupňů Státní komise sdělila, že okrskové volební komise mohou využít ke
zhotovení zápisu o průběhu a výsledku hlasování ve volebním okrsku programové vybavení,
dodané Českým statistickým úřadem. Digitalizace údajů o výsledcích hlasování tedy v těchto
případech neprovádí Český statistický úřad na svém pracovišti, ale sama okrsková volební komise
ve volební místnosti podle svých podkladů.
Pro úplnost Státní volební komise dodala, že podle ustanovení §87 zákona o volbách
se lze domáhat neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny jako takových, ale pouze neplatnosti
volby kandidáta, má-li navrhovatel za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem,
který mohl ovlivnit výsledek volby kandidáta. Vzhledem k zákonem stanoveným lhůtám
pro podání tohoto návrhu a rozhodnutí příslušného soudu, bylo stanoveno prováděcí vyhláškou
č. 233/2000 Sb., v platném znění, že hlasovací lístky a použité obálky obecní úřad uschová
po dobu 30 dnů od uveřejnění výsledků voleb Státní volební komisí. Po této lhůtě ponechá
pro archivaci 3 sady nepoužitých hlasovacích lístků pro volby do Poslanecké sněmovny; ostatní
hlasovací lístky zničí.
III.
Navrhovatelé požádali o ustanovení zástupce z důvodu své nemajetnosti.
K tomu soud uvádí, že v soudnictví ve věcech volebních (§§88 – 93 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“) není
předepsáno povinné zastoupení účastníků řízení.
Podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. věta před středníkem, navrhovateli, u něhož jsou
předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že předseda senátu může navrhovateli ustanovit
zástupce při současném splnění dvou podmínek. První z nich je splnění předpokladů
pro osvobození od soudních poplatků, druhou z nich je potřebnost ochrany práv navrhovatele.
Podpůrně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/2003 - 98,
či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 – 64,
oba viz www.nssoud.cz.
Navrhovatelé deklarují splnění první podmínky. K tomu, aby Nejvyšší správní soud
k ustanovení zástupce navrhovatelům přistoupil, by však musel shledat i splnění podmínky druhé,
tedy potřebnost ochrany zájmů navrhovatelů. Splnění této podmínky však Nejvyšší správní soud
neshledal. Z návrhu je zřejmé, čeho se navrhovatelé domáhají, a co uvádějí na podporu svých
tvrzení. Návrh tak, jak byl podán, je srozumitelný a věcně projednatelný.
Za tohoto stavu věci Nejvyšší správní soud nevedl dokazování ohledně tvrzeného splnění
první podmínky (nemajetnost navrhovatelů) a návrh na ustanovení zástupce, jak v případě
navrhovatele č. 1), tak v případě navrhovatele č. 2), pro toto řízení zamítl.
IV.
Navrhovatelé označili jako účastníky řízení Státní volební komisi, Český statistický úřad,
a další účastníky řízení ponechali na uvážení soudu. Jako vedlejší účastníky označili politické
strany, zaregistrované ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2010,
které v důsledku politické, masmediální a finanční diskriminace v těchto volbách nepřekročily
bariéru 1,5 % pro proplacení získaných hlasů v částce 3 % pro získání každoročního státního
příspěvku na jejich provoz ve výši 6 milionů Kč, anebo 5 % pro vstup do parlamentu.
Toto vymezení účastníků neodpovídá definici účastenství obsažené v §90 odst. 2 s. ř. s.,
podle níž jsou účastníky řízení navrhovatel, příslušný volební orgán a ten, jehož volba byla
napadena. Nepřesné vymezení okruhu účastníků navrhovateli v tomto typu řízení však není
na závadu, neboť kdo je odpůrce, určuje zákon, a soud v souladu s ním s takovou osobou
či orgánem jedná, resp. nejedná s tím, kdo účastníkem řízení není, ač jej tak navrhovatel
nesprávně označil; zvláštní usnesení o tom vydávat nemusí (arg. §53 odst. 2 s. ř. s. a contrario).
Vedle navrhovatele jsou účastníky řízení též příslušný volební orgán a ten, jehož volba
byla napadena. Příslušným volebním orgánem je Státní volební komise. Dále je účastníkem
ten, jehož volba byla napadena.
Z definice účastenství podle §90 odst. 2 s. ř. s. vyplývá, že další osoby účastníky řízení
nejsou. Z toho důvodu soud za účastníky nepovažoval navrhovatelem označenou Českou
republiku, Poslaneckou sněmovnu ani Ministerstvo spravedlnosti.
V.
Navrhovatelé se domáhají vyslovení neplatnosti voleb jako celku. Jak již Nejvyšší správní
soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 6. 2006, č. j. Vol 5/2006 - 37, v rámci voleb
do Poslanecké sněmovny se nelze návrhem domáhat vyslovení neplatnosti celých voleb, nýbrž lze
toliko zpochybnit volbu určitého kandidáta.
Podle ustanovení §87 odst. 1 zákona o volbách je možno podat návrh na neplatnost
volby kandidáta, přičemž je zřejmé, že lze napadnout platnost volby jednoho i více kandidátů
(argumentum a minus ad maiori), a to vždy podle povahy konkrétní věci. V praxi tak může být
napadena volba jediného kandidáta např. z důvodu jeho individuálního excesu ve volebním
procesu (např. o sobě uváděl nepravdivé informace) anebo proto, že právě v jeho případě došlo
k pochybením při sčítání a vyhodnocování odevzdaných hlasů (např. nebyly zohledněny
preferenční hlasy, došlo k matematické chybě při sčítání apod.). Lze si nicméně představit
i případy, kdy bude namítáno porušení volebního zákona v takové intenzitě a rozsahu,
že to mohlo ovlivnit volbu vícero (nebo dokonce všech) kandidátů.
Volební zákon nicméně s touto diferenciací důsledně počítá, když v ustanovení §87
odst. 1 přiznává právo aktivní legitimace k podání návrhu na neplatnost volby kandidáta každému
občanovi zapsanému do stálého seznamu „ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen“,
a každé politické straně nebo koalici, jejíž kandidátní listina „ve volebním kraji byla pro volby
do Poslanecké sněmovny zaregistrována“. Této zákonné úpravě je nutno rozumět tak, že zatímco
občan může předmětný návrh podat jen ve vztahu ke kandidátům, zvoleným ve volebním kraji
tam, kde mohl vykonat svoje aktivní volební právo, je politická strana aktivně legitimována
k podání tohoto návrhu vůči všem kandidátům, zvoleným v krajích, kde také kandidovala,
což může v konečném důsledku znamenat zpochybnění i všech zvolených kandidátů v celé
republice. Výklad, podle něhož by kterýkoliv občan byl aktivně legitimován k podání návrhu
na neplatnost volby kandidátů zvolených i v jiných krajích, než ve kterém mohl vykonat svoje
aktivní volební právo, je podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu v přímém rozporu
se zněním citovaného zákonného ustanovení a odporuje rovněž srovnání tohoto řízení
se soudním přezkumem jiných typů voleb (volby do Senátu, volby do krajských a obecních
zastupitelstev).
Ze shora nastíněných úvah pro daný případ především vyplývá, že podaný návrh,
původně z hlediska svého obsahu koncipovaný vůči všem kandidátům, je věcně projednatelný
v případě navrhovatele č. 1) toliko ve vztahu k těm kandidátům, kteří byli zvoleni ve volebním
kraji, kde je stěžovatel zapsán do stálého seznamu, což je v projednávané věci Hlavní město
Praha. Ve zbývající části návrhu navrhovatele č. 1) (tzn. ve vztahu k volbě kandidátů z ostatních
13 volebních krajů) chybí jeho aktivní legitimace, a proto tuto část návrhu musel Nejvyšší správní
soud odmítnout.
V případě navrhovatele č. 2) je návrh věcně projednatelný ve vztahu k těm kandidátům,
kteří byli zvoleni ve volebních krajích, v nichž byla jeho kandidátní listina pro volby
do Poslanecké sněmovny zaregistrována. Tak tomu v případě navrhovatele č. 2 bylo
v předmětných volbách ve všech volebních krajích.
Návrh navrhovatele č. 1) Nejvyšší správní soud tedy vyložil jako návrh, který míří
na neplatnost volby kandidátů zvolených ve volebním kraji Hlavní město Praha. Návrh
navrhovatele č. 2) Nejvyšší správní soud potom vyložil jako návrh, který míří na neplatnost volby
kandidátů zvolených ve všech volebních krajích.
VI.
Návrh není důvodný.
Podle §90 odst. 1 s. ř. s., se může za podmínek stanovených zvláštními zákony občan,
politická strana nebo nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení
politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí
soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta.
Tímto zvláštním zákonem je volební zákon, podle jehož §87 odst. 5 návrh na neplatnost
volby kandidáta může podat navrhovatel, má-li zato, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem,
který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta. Jak Nejvyšší správní soud judikoval již dříve
(viz např. usnesení ze dne 2. 7. 2004, čj. Vol 6/2004 - 12, č. 354/2004 Sb. NSS), v obecné rovině
z citovaného ustanovení vyplývají tři základní předpoklady vyhovění volební stížnosti: (1.)
protizákonnost, tzn. porušení některých ustanovení volebního zákona; (2.) vztah mezi touto
protizákonností a zvolením kandidáta, jehož volba je napadena volební stížností, a (3.) zásadní
intenzita této protizákonnosti, která ve svých důsledcích musí přinejmenším výrazně
zpochybňovat volbu kandidáta. Jinak řečeno, tato intenzita musí v konkrétním případě dosahovat
takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud by k protizákonnému jednání
nedošlo, nebyl by tento kandidát zřejmě vůbec zvolen. Zjednodušeně řečeno: tato intenzita
způsobuje „zatemnění“ volebních výsledků, tzn. jejich zásadní zpochybnění.
Uvedené tři předpoklady musí být naplněny kumulativně. Nebude-li dán
byť i jenom jeden z nich, volební stížnost nemůže být úspěšná.
K prvému kroku volebního algoritmu, jímž je protizákonnost, nutno uvést následující:
Navrhovatelé se dovolávají zákazu diskriminace, s tím, že porušení zákazu politické,
masmediální a finanční diskriminace naprosté většiny kandidujících účastníků voleb a svévolné
účelové protiústavní zvýhodnění několika politických konkurentů činí každé takové volby
už předem nelegitimní, a tedy neplatné. Navrhovatelé namítají protiústavnost těchto i všech
předcházejících voleb, kterou spatřují v dále uváděných jmenovitých skutečnostech vybraných
ze své „politické analýzy“. Svoje tvrzení dokládají obsahem shora rekapitulovaných příloh,
jejichž obsah a závěry se v převážné míře opírají o výsledky voleb do Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky v roce 2006.
Ještě před tím než se Nejvyšší správní soud bude vyjadřovat k jednotlivým námitkám,
považuje za nutné předeslat, že navrhovatelé ve svém návrhu především rozporují volební systém
při volbách do Poslanecké sněmovny a samotný volební zákon, které označují za protiústavní.
Současně se dovolávají protiústavnosti nejen „těchto“, ale i „všech předcházejících voleb“.
Přitom se argumentačně opírají převážně o tvrzení a skutečnosti, spojované s volbami
do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2006, případně s ještě dřívějšími
volbami. Navrhovatelé sami jednotlivé jmenovité námitky ve svém návrhu uvozují tím, že jsou
vyjímány ze „Základní a nejdůležitější politické analýzy….“ , která je k návrhu přiložena a sestává
z přílohy A, datované dnem 10. 3. 2003, dále z nedatované přílohy B, nazvané Výpočet mandátů
za volby 2006, a nakonec z jednostránkové přílohy C, představující článek ze dne 31. 5. 2010
s názvem „Zakažte agenturám plést se do voleb“.
K tomu soud uvádí, že podstatu volební stížnosti, v níž je vyjádřen nesouhlas s platnou
zákonnou úpravou, by bylo možno vyložit i tak, že míří k podnětu, aby Nejvyšší správní soud
přerušil řízení o volební stížnosti a podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky předložil věc
Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení (zřejmě) celého volebního zákona pro jeho rozpor
s ústavním pořádkem. V tomto směru však Nejvyšší správní soud konstatuje, že názor
o protiústavnosti tohoto zákona nesdílí, a to především proto, že i podle konstantní judikatury
Ústavního soudu je daná zákonná úprava považována za ústavní. Tak lze v daných souvislostech
ústavnosti volebního zákona poukázat v prvé řadě na rozhodnutí Ústavního soudu,
v nichž se zabýval nosnými otázkami a principy volebního práva a volebního systému ve volbách
do Poslanecké sněmovny PČR (zejména principy rovnosti volebního práva a přímostí hlasování).
Těmito rozhodnutími jsou např. nálezy ÚS ze dne 2 .4. 1997, sp.zn. Pl.ÚS 25/96, ze dne 24. 1. 2001,
sp.zn. Pl.ÚS 42/2000, či ze dne 14 .5. 2008, sp.zn. II. ÚS 582/06. K otázkám volné soutěže
politických stran bez diskriminace s rovnými podmínkami se potom vyjadřoval Ústavní soud
zejména v nálezu ze dne 27. 1 .2001, sp.zn. Pl.ÚS 53/2000.
Ostatně finálním interpretem Ústavy České republiky a ústavnosti zákonů je Ústavní soud
(čl. 83, čl. 89 odst. 2 Ústavy).
Proto Nejvyšší správní soud postup podle citovaného čl. 95 odst. 2 Ústavy České
republiky nevyužil, a jelikož je toto uvážení pouze v jeho dispozici a stěžovatel v tomto směru
mohl učinit toliko podnět a nikoliv kvalifikovaný návrh, se kterým by se Nejvyšší správní soud
musel procesně a věcně vypořádat, nerozhodl o tomto dovozovaném podnětu ani ve výroku
tohoto usnesení.
Za tohoto stavu věci, kdy Nejvyšší správní soud názor navrhovatelů o protiústavnosti
volebního zákona, a současně i daného volebního systému, nesdílí, tak přichází v úvahu
posuzovat námitky navrhovatele ve vztahu k postupům nastalým ve spojení s volbami
do Poslanecké sněmovny na půdorysu platné zákonné a ústavní úpravy. Nejvyšší správní soud
se přitom může zabývat jen volbami do Poslanecké sněmovny konanými ve dnech 28.
a 29. 5. 2010, a nyní již nemůže přezkoumávat zákonnost, či ústavnost „všech předcházejících
voleb“, byť se toho navrhovatelé, ve spojení se současnými volbami dožadují.
Toto obecnější uvození platí pro naprostou většinu dále posuzovaných jmenovitých
námitek navrhovatelů.
Současně soud poznamenává, že většina námitek je formulována značně obecně,
a proto také i dále formulované jmenovité reakce soudu na tyto námitky nesou rysy určité míry
obecnosti.
Ad 1) Navrhovatelé nejprve poukázali na čl. 2 a 6 Ústavy a uvedli, že není dodržován systém
vlády většiny, neboť výrazná menšina reprezentovaná parlamentními stranami rozhoduje
o většině občanů ČR. Přestože parlamentní strany dokázaly v těchto volbách získat výrazně
pod 50 % hlasů všech oprávněných voličů, disponují tak díky svému protiústavnímu
a protidemokratickému a diskriminačnímu volebnímu zákonu v parlamentu 100 % křesel,
a proto rozhodují o většině občanů ČR, kteří je nevolili. Navrhovatel tedy nesouhlasí
s tím, že menšina rozhoduje o většině.
Tato zcela obecná námitka míří na tvrzenou protiústavnost volebního systému,
resp. volebního zákona, a vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud obecně tento názor
navrhovatelů nesdílí (viz výše), toliko stručně na tomto místě konstatuje, že danou námitku,
bez uvedení vazby na možné dopady na volbu jmenovitého či jmenovitých kandidátů (§87
odst. 5 volebního zákona), s odkazem na shora uvedenou judikaturu Ústavního soudu (zejména
Nález ÚS ze dne 2 .4. 1997, sp.zn. Pl.ÚS 25/96, či Nález ÚS ze dne 24. 1. 2001, sp.zn. Pl. ÚS
42/2000), vyhodnotil jako nedůvodnou.
Ad 2) Navrhovatelé dále poukázali na čl. 22 Listiny, podle něhož zákonná úprava všech
politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou
soutěž politických sil v demokratické společnosti. Navrhovatelé však tvrdí, že toto ústavní
pravidlo není naplňováno, neboť v dnešní politické praxi je pravý opak pravdou.
Proto navrhovatelé označil volby za nedemokratické, protiústavní, nelegitimní a neplatné.
V případě této námitky jde taktéž o značně obecné konstatování či tvrzení navrhovatelů,
že v dnešní politické praxi není respektováno citované pravidlo ústavního pořádku. Za situace,
kdy tato námitka není konkretizována, také není spojena se jmenovitými úkony, způsobilými mít
příp. dopad na volbu jednotlivých kandidátů (tj. námitka nemá konkrétní věcný obsah), není
pro soudní přezkoumání dostatečně uchopitelná, a proto se jí Nejvyšší správní soud nemohl
meritorně zabývat. Ze své povahy se totiž nejedná o námitkové tvrzení, případně podložené
i konkrétními skutečnostmi (resp. důkazy), nýbrž toliko o vyslovený názor.
Ad 3) Dále navrhovatelé namítli, že ve výčtu návrhů na soudní ochranu volebního práva
v zákonné úpravě není vůbec uveden návrh na soudní přezkum správnosti součtu všech
volebních hlasů odevzdaných ve volbách do Parlamentu ČR (viz výše).
Tato námitka opět míří na tvrzenou protiústavnost volebního zákona a vzhledem k tomu,
že Nejvyšší správní soud obecně tento názor navrhovatelů nesdílí (viz výše), i v tomto případě
toliko stručně konstatuje, že ji vyhodnotil jako nedůvodnou. Na podporu tohoto svého závěru
Nejvyšší správní soud odkazuje opět na judikaturu Ústavního soudu, viz např. nález II. ÚS
582/06, ze dne 14.5.2008, v němž se Ústavní soud zabýval možným předmětem návrhu na soudní
přezkoumání, a rozsahem soudní přezkoumatelnosti, výsledků voleb do Poslanecké sněmovny
PČR.
Ad 4) Další námitku navrhovatelé směřovali proti způsobu sčítání odevzdaných hlasů za užití
počítačové techniky, neboť je zcela nekontrolovatelné a umožňuje neomezené a beztrestné
falšování voleb v jakémkoliv rozsahu (viz výše).
Sčítání hlasů, resp. zpracování výsledků voleb za užití výpočetní techniky je zákonem
o volbách výslovně předpokládáno ve spojení s ustanovením §11 odst. 2 písm. g),
kde se výslovně uvádí, že Český statistický úřad, v souvislosti se svými dalšími souvisejícími úkoly
při zpracování výsledků voleb, m.j. vydává okrskovým volebním komisím nebo Ministerstvu zahraničních
věcí písemný doklad ve formě počítačové sestavy osvědčující, že výsledky z volebního okrsku nebo zvláštního
volebního okrsku byly do dalšího zpracování převzaty bezchybně. Namítají-li navrhovatelé, že sčítání
odevzdaných hlasů za užití počítačové techniky je zcela nekontrolovatelné, nelze s nimi
zcela souhlasit, neboť podle ustanovení §8 odst. 2 zákona o volbách přísluší na toto sčítání
dohlížet Státní volební komisi. Ta podle citovaného ustanovení, taktéž v souvislosti se svými
dalšími souvisejícími úkoly při zpracování výsledků voleb, m.j. vykonává dohled nad zabezpečením
úkonů nezbytných pro organizačně technické provádění voleb do Parlamentu České republiky, a taktéž vyhotovuje
zápis o výsledku voleb do Poslanecké sněmovny.
Pokud navrhovatelé argumentují jimi reprodukovaným stanoviskem německého
Spolkového ústavního soudu, k tomu Nejvyšší správní soud poznamenává, že se zřejmě jednalo
o nález ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. 2 BvC 3/07, 2 BvC 4/07, v němž však šlo o poněkud jinou
situaci. Nejednalo se o „prosté“ sčítání hlasů za použití výpočetní techniky, nýbrž o elektronický
způsob hlasování (jednalo se o volby do Spolkového sněmu v r. 2005), který se zatím v žádných
volbách konaných na území České republiky nepoužívá.. Současně je třeba dodat, že použití
předmětných počítačů při hlasování v předmětných volbách Spolkový ústavní soud sice označil
za protiústavní, nicméně z této skutečnosti nedovodil též neplatnost samotných voleb, která byla
namítána.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud nepovažuje ani tuto námitku
navrhovatelů za důvodnou.
Ad 5) Navrhovatelé dále uvedli, že považují za neplatné, nelegitimní a neústavní všechny
předchozí parlamentní volby, a to z důvodu diskriminačního přístupu kandidujících politických
stran do sdělovacích prostředků již od 17. listopadu 1989. Odkázali na internetové stránky
www.cibulka.net, na nichž je umístěn matematický důkaz stoprocentní podvodnosti každých
polistopadových voleb a ryze kriminální nekalé soutěže.
Tato námitka navrhovatelů zcela zjevně míří mimo rámec nynějšího řízení, vztahujícího
se k výsledkům voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, konaných ve dnech
28. a 29. 5. 2010, a k návrhům na neplatnost kandidátů v nich zvolených, a proto se jí nemohl
Nejvyšší správní soud jakkoliv zabývat.
Ad 6) Navrhovatelé namítli, že se z věrohodných zdrojů dozvěděli, že v těchto volbách získala
strana Volte Pravý Blok www.cibulka.net místo oficiálních 24 750 hlasů ve skutečnosti 217 385
hlasů českých občanů, což činilo místo oficiálních 0,47% přes 4,15 % ze všech odevzdaných
hlasů. To poškodilo tuto politickou stranu o finanční částku v celkové výši 45 738 500 Kč.
Proto navrhovatel žádá soud o nařízení ručního přepočítání a sečtení všech odevzdaných hlasů
ze všech volebních okrsků a ze všech 81 volebních obvodů , a to zásadně bez použití počítačové
techniky. V této souvislosti navrhovatelé požádali o ruční přepočítání a sečtení všech
odevzdaných hlasů ze všech volebních okrsků.
Pokud jde o tuto námitku navrhovatelů, jedná se o značně obecné konstatování či tvrzení,
aniž by bylo náležitě argumentačně, resp. důkazně doloženo. Ostatně sama formulace,
že se navrhovatelé uváděné údaje o volebních výsledcích navrhovatele č. 2), které se značně
rozcházejí s oficiálními údaji a to v jeho neprospěch, dozvěděli z věrohodných zdrojů,
je nepřesvědčivá a nevyvolává u Nejvyššího správního soudu důvodné pochybnosti o oficiálních
výsledcích voleb. Navíc formulace, že přepočteny mají být hlasy ze všech 81 volebních obvodů,
signalizuje, že jde zřejmě o požadavek shora připomínané „Základní a nejdůležitější politické
analýzy….“ , datované dnem 10. 3. 2003, z níž navrhovatelé při formulaci svých námitek, jak sami
uvádějí, ve své volební stížnosti vychází, přičemž tento požadavek evidentně souvisí s některými
dřívějšími volbami do Senátu (81 volebních obvodů se vytváří právě pro volby do Senátu –
srov. §59 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb.). Je potom otázkou, zda skutečně touto námitkou
(při užité formulaci) navrhovatelé vůbec míří na přepočítání a sečtení volebních hlasů ve volbách
do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, konaných ve dnech 28. a 29. 5. 2006.
Za tohoto stavu věci, kdy je tato námitka nejasná, a ve vztahu výsledkům nynějších voleb
není nijak argumentačně a tím méně důkazně podepřena, Nejvyšší správní soud nejen neshledal
tuto námitku důvodnou, ale stejně tak neshledal ani důvod vyhovět návrhu navrhovatelů na ruční
přepočítání a sečtení všech odevzdaných hlasů v celé České republice.
Ad 7) Dále navrhovatelé poukázali na údajně zmanipulované průzkumy veřejného mínění
způsobené činností rusko-českých agentur. Výsledky zákonem neregulovaných průzkumů
používají představitelé Ruské federace jako záminky pro zasahování do zahraničně politické
orientace ČR. Podle navrhovatele neexistují dostatečné záruky proti riziku zneužití skrytého
zmanipulování voleb k nedemokratickému mocenskému převratu v ČR.
K tomu soud podotýká, že mu pochopitelně nepřísluší hodnotit relevanci předvolebních
výzkumů obecně. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že soudu nejsou známy žádné rusko -
české agentury, které měly podle navrhovatelů předkládat zmanipulované průzkumy veřejného
mínění. Ostatně ani navrhovatelé je nijak blíže nekonkretizovali. Obecně přitom z českého
právního řádu vyplývá, že na masmédia skutečně do určité míry dopadá v době voleb požadavek
legislativně specifikované nestrannosti. Pro média veřejnoprávní i soukromoprávní je společný
obecný požadavek vyváženosti, který stíhá všechny provozovatele rozhlasového a televizního
vysílání podle §31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního
vysílání, podle nějž „provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné
vytváření názorů. Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru.“
Ve vztahu k České televizi, coby veřejnoprávnímu médiu, tedy veřejnoprávní korporaci zřízené
zákonem za účelem poskytování služby veřejnosti tvorbou a šířením programů, resp. za účelem
poskytování objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů, je pak tuto zásadu
vyjádřenou v ustanovení §2 odst. 2 písm. a) zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi,
podle nějž je jednou z povinností veřejné služby v oblasti televizního vysílání také „poskytování
objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“
nezbytné aplikovat přísněji než je tomu v případě soukromých médií (viz nález ÚS ze dne
26. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/2004).
Prezentovány by tak měly být takové průzkumy veřejného mínění, které by objektivně
měly za cíl reprezentativně odrážet skutečnou relevanci kandidujících subjektů. Přitom je vhodné,
aby za účelem co největší objektivity byly prezentovány nejen výzkumy jedné agentury
a aby toto kritérium nebylo jediné pro další přístup politických subjektů do veřejnoprávních médií
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. července 2006, č. j. Vol 66/2006 - 105).
Navrhovatelé však nijak blíže nepopsali, které předvolební průzkumy veřejného mínění byly
údajně zmanipulovány, kterými agenturami a kdy byly zveřejněny.
Nejvyšší správní soud připomíná, že podle §16 odst. 2 a 3 volebního zákona volební
kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích,
na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje. V době počínající třetím dnem
přede dnem voleb do Parlamentu České republiky a končící ukončením hlasování nesmějí být žádným způsobem
zveřejňovány výsledky předvolebních a volebních průzkumů. Podle odst. 5 citovaného ustanovení
se přestupku dopustí fyzická osoba, která v době počínající třetím dnem přede dnem voleb do Parlamentu České
republiky a končící ukončením hlasování zveřejní předvolební a volební průzkumy. K projednání přestupku
je příslušný krajský úřad podle místa bydliště fyzické osoby, která předvolební a volební průzkumy zveřejňovala.
Za tento přestupek lze uložit pokutu až do výše 30 000 Kč. Odstavec 7 pak uvádí, že jiného správního
deliktu se dopustí právnická osoba, která při provozování rozhlasového nebo televizního vysílání nebo při vydávání
tisku v době počínající třetím dnem přede dnem voleb do Parlamentu České republiky a končící ukončením
hlasování zveřejní předvolební a volební průzkumy. Za tento správní delikt lze uložit pokutu až do výše
500 000 Kč.
Nejvyšší správní soud neshledal, že by navrhovatelé byli ve volební kampani poškozeni
zveřejněním průzkumem volebního mínění v době stanovené v §16 volebního zákona
ani že by byly zveřejněny jakékoli zmanipulované průzkumy veřejného mínění vypracované
na zakázku rusko - českých agentur.
Současně přitom Nejvyšší správní soud připomíná, že roli médií nelze přeceňovat.
Bylo by totiž hrubým podceněním rozumové a mravní úrovně voličů, pokud by rozhodování
o uplatnění a obsahu jednoho ze základních politických práv (zde aktivního volebního práva)
bylo převážně či dokonce výlučně ovlivněno zveřejněním obsahu zmanipulovaného
předvolebního průzkumu veřejného mínění, resp. pokud by volební výsledek jakéhokoliv
kandidáta byl zpochybňován právě poukazem na (nekorektní) působení médií.
Mimo dosud rekapitulované námitky je třeba ještě připomenout, že navrhovatelé celý svůj
návrh uvodili konstatováním, že se dovolávají zákazu diskriminace, neboť porušení zákazu politické,
masmediální a finanční diskriminace naprosté většiny kandidujících účastníků voleb a svévolné účelové protiústavní
zvýhodnění několika politických konkurentů činí každé takové volby už předem nelegitimní, a tedy neplatné.
I ve vztahu k této obecně formulované výhradě navrhovatelů potom zřejmě míří shora
zmiňované přílohy k návrhu, které se z rozhodující míry váží k volbám v roce 2006, popř. k ještě
dřívějším volbám.
Navrhovatelé přitom odkaz na tyto přílohy uvádí jako argumentaci pro rozporování
a zpochybnění výsledků nynějších voleb do Poslanecké sněmovny PČR, a to ve spojení
se z návrhu docvoditelným přesvědčením, že stávající volby byly stiženy stejnými nedostatky,
jako všechny volby předchozí.
K této značně obecně pojaté výhradě navrhovatelů soud poznamenává, že do značné
míry obdobné výhrady vznesli navrhovatelé také, resp. již, ve své volební stížnosti ve vztahu
k výsledkům voleb do Poslanecké sněmovny PČR, konaných v roce 2006. Rozdílem
tehdy formulovaných výhrad navrhovatelů oproti těmto nynějším výhradám bylo,
že je navrhovatelé pojali konkrétněji a věcněji.
Za tohoto stavu věci soud nad rámec potřebného odůvodnění (neboť tyto nyní zcela
obecně uvedené výhrady, navíc s argumentací na základě poznatků z voleb 2006, nejsou samy
o sobě věcně projednatelné) pro ilustraci navrhovatele odkazuje m.j. na odůvodnění svého
rozhodnutí právě ve věci jejich připomenuté volební stížnosti ve vztahu k výsledkům voleb
do Poslanecké sněmovny PČR, konaných v roce 2006 (kdy, což je třeba znovu podtrhnout, byly
výhrady navrhovatelů konkrétnější), a to jmenovitě usnesení ze dne 4. 7. 2006, sp.zn. Vol 53/2006,
v jehož odůvodnění se soud podrobně argumentačně s výhradami navrhovatelů stran politické,
masmediální a finanční diskriminace naprosté většiny kandidujících účastníků voleb a svévolné účelové protiústavní
zvýhodnění několika politických konkurentů vypořádal. Zobecňující potenciál tohoto odůvodnění
(nejvýrazněji stran tvrzené masmediální a dále ekonomické, resp. finanční diskriminace),
stejně jako odůvodnění několika dalších obdobnými otázkami se zabývajících rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu (stran postavení a poslání masmédií dále zejména taktéž usnesení
Nejvyššího správního soudu sp.zn. Vol 65/2006, ze dne 4.7.2006) má přitom podle názoru soudu
svůj význam i v současnosti.
Vzhledem k tomu, že obsah tohoto rozhodnutí soudu je účastníkům řízení znám, a nyní
na něj soud odkazuje toliko nad rámec potřebného odůvodnění, nepovažuje za nutné jeho obsah
ani stručně rekapitulovat a setrvává toliko u tohoto rámcového odkazu na něj.
Výslovně rekapitulačně soud připomíná toliko reflexi výhrady navrhovatelů, vznesené
již v roce 2006 k D´Hondtově formuli, neb tuto výhradu navrhovatelé jako výslovnou vznesli,
ve spojení s přílohami k návrhu, i nyní.
Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 4. 7. 2006, sp. zn. Vol 53/2006, k D´Hondtově
formuli uvedl, že k této otázce se yjádřil již v usnesení ze dne 29. 6. 2006, č. j. Vol 50/2006 - 41.
Dospěl v něm k závěru, že „se nemůže ztotožnit ani s tvrzením, zpochybňujícím ústavnost použití
tzv. D´Hondtovy volební formule (§50 zákona č. 247/1995 Sb.). Tato volební formule je totiž zcela běžná
v systému poměrného zastoupení a podle názorů předních politologů je v zásadě neutrální, resp. pomáhá velkým
stranám jen mírně a k jejich výraznějšímu zvýhodnění dochází pouze u malých obvodů kolem pěti mandátů
(viz např. T. Lebeda, Přiblížení vybraných aspektů reformy volebního systému, in: Politologický časopis
č. 3/2000, str. 245; anebo v našich podmínkách zcela pionýrská práce stejného autora Vládní stabilita v České
republice a volební systém poměrného zastoupení, tamtéž, č. 2/98, str. 115 a násl.). Návrh na zrušení ustanovení
§50 zákona č. 247/1995 Sb. proto soud nepovažuje za důvodný, jelikož D´Hondtova volební formule
představuje zcela běžný způsob přepočtu hlasů na mandáty a nelze ji proto považovat – obecně vzato - za jakkoliv
porušující princip rovnosti volebního práva či dokonce popírající podstatu zásad poměrného volebního systému.“
Od těchto závěrů se Nejvyšší správní soud nemínil v souzené věci odchylovat, a námitku
zpochybňující D´Hondtovu volební formuli proto neshledal důvodnou. Tento názor Nejvyššího
správního soudu platí i v současné době.
Pro úplnost je třeba ještě uvést, že navrhovatelé doplnili svůj návrh podáním ze dne
11. 6. 2010, v němž v podstatě zopakovali obsah svého návrhu. Navíc doložili ještě přílohu E,
jejímž obsahem je výtah z elektronické verze stenozáznamů z jednání 62. schůze Poslanecké
sněmovny ze dne 30. 9. 2009, z něhož citují projev O. L. na téma transparentnosti masmédií a
omezení vlivu politiky na veřejná média.
K tomu soud jen stručně poznamenává, že z tohoto doplnění návrhu nevysledoval nic
natolik konkrétního, co by mělo změnit jeho úhel pohledu na shora uváděné námitky
navrhovatelů a stejně tak ani jejich posouzení soudem.
VII.
Nejvyšší správní soud tedy neshledal, že by některá z tvrzení navrhovatelů naplnila první
předpoklad volebního algoritmu, tj. protizákonnost spočívající v porušení ustanovení volebního
zákona. Z tohoto důvodu se již nezabýval kroky uvedenými po body 2. a 3.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl v případě navrhovatele
1) k závěru, že ve vztahu ke kandidátům zvoleným ve volebním kraji Hlavní město Praha byl
navrhovatel k podání návrhu aktivně legitimován, nicméně nebyla zjištěna protizákonnost jejich
volby, a proto byl v této části návrh podle ustanovení §90 s. ř. s. zamítnut.
Ve vztahu ke kandidátům zvoleným ve zbývajících 13 volebních krajích se v případě
navrhovatele 1) jedná o návrh podaný osobou zjevně k tomu neoprávněnou. Proto byl návrh
v této části podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítnut.
V případě navrhovatele 2), Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že navrhovatel byl
k podání návrhu aktivně legitimován ve vztahu ke kandidátům zvoleným ve všech volebních
krajích, nicméně nebyla zjištěna protizákonnost jejich volby, a proto byl v této části návrh
podle ustanovení §90 s. ř. s. zamítnut.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §93 odst. 4 s. ř. s., podle něhož ve věcech
volebních žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. červma 2010
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu