ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.287.2015:29
sp. zn. Nao 287/2015 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: A. H.,
proti žalovaným: 1) Krajský soud v Brně, se sídlem Rooseveltova 16, Brno, 2) Okresní soud
ve Vyškově, se sídlem Kašíkova 28, Vyškov, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2015, č. j. 22 A 89/2015 - 21, o námitce podjatosti
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková, JUDr. Karel Šimka
a Mgr. Eva Šonková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 244/2015.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se podanou kasační stížností domáhá zrušení
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2015, č. j. 22 A 89/2015-21, jímž byla
odmítnuta jeho žaloba podaná proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2015,
č. j. 18 Co 37/2015-145 a usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 8. 12. 2014,
č. j. 4 C 162/2014-103.
Nejvyšší správní soud poučil stěžovatele o složení 2. senátu, kterému byla věc podle
rozvrhu práce přidělena. Na toto poučení reagoval stěžovatel podáním, ve kterém vznesl námitku
podjatosti vůči soudcům 2. senátu – JUDr. Miluši Doškové, JUDr. Karlu Šimkovi a Mgr. Evě
Šonkové. Tuto námitku odůvodnil tím, že uvedení soudci mu upřeli „úmyslně či neúmyslně právo
na spravedlivý proces např. v řízení před Nejvyšším správním soudem ve sp. zn. 2 As 87/2014,
2 As 162/2014, 2 As 163/2014 a že se úmyslně neřídí zákony ČR nebo je neznají.“
Soudci JUDr. Miluše Došková, JUDr. Karel Šimka a Mgr. Eva Šonková se vyjádřili
k námitce podjatosti tak, že jim nejsou známi žádné důvody, pro které by bylo možno
pochybovat o jejich podjatosti.
Podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle citovaného ustanovení je důvodem pro vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování věci jednak skutečnost, že se podílel na jejím rozhodování již v předchozím
správním nebo soudním řízení, a jednak takový vnitřní vztah soudce k věci samé, k účastníkům
či k jejich zástupcům, že míra a povaha tohoto vztahu poskytuje důvod k pochybnostem
o jeho nepodjatosti. Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci,
zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky
jiným způsobem než dokazováním v průběhu soudního řízení. Pochybnosti o nepodjatosti
soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům, kromě příbuzenských a obdobných
vztahů, mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům,
přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
V daném případě spatřuje stěžovatel důvod podjatosti soudců výlučně v jejich postupu
a rozhodnutí ve věcech vedených pod sp. zn. 2 As 87/2014, 2 As 162/2014 a 2 As 163/2014.
To však nemůže být důvodem pro vyloučení soudce z projednávané věci stěžovatele.
Ust. §8 odst. 1 s. ř. s. jednoznačně uvádí, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování
v jiných věcech. Skutečnost, že soudce rozhodoval v jiné věci stěžovatele, nemůže být sama
o sobě důvodem jeho podjatosti (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 3. 2008, č. j. 6 Ads 123/2007 – 53).
Vyloučení soudce z důvodů uvedených v ust. §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní
zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu
i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Postup, kdy je věc
odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci, jinému, je nutno chápat
jako postup výjimečný. Soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci
jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které reálně brání, aby rozhodoval v souladu
se zákonem.
Vzhledem tedy k tomu, že uvedené skutečnosti nemohou být, ve smyslu ust. §8
odst. 1 s. ř. s., důvodem pro vyloučení soudců JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Karla Šimky
a Mgr. Evy Šonkové, přičemž jiné relevantní skutečnosti stěžovatel neuvedl, rozhodl Nejvyšší
správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2015
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu