ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.317.2016:10
sp. zn. 10 As 317/2016 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Krajský soud v Ostravě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava, proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2016, čj. 22 A 128/2016-8, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2016, čj. 22 A 174/2016-7,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se u Krajského soudu v Ostravě domáhal zrušení v záhlaví
specifikovaného usnesení vydaném krajským soudem v rámci soudního řízení správního. Krajský
soud v Ostravě tímto rozhodnutím odmítl žalobu stěžovatele proti usnesení vydanému opět
Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 22 A 128/2016.
[2] Krajský soud podaný návrh podle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) z důvodu nedostatku pravomoci odmítl. Rozhodnutí soudu
při výkonu soudnictví je totiž vyloučeno z přezkumu krajským soudem v rámci správního
soudnictví, neboť se nejedná o výkon veřejné správy dle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[3] Stěžovatel podal proti usnesení krajského soudu čj. 22 A 174/2016-7 kasační stížnost.
[4] Nejvyšší správní soud konstatuje, že nyní projednávaná kasační stížnost je další z řady
věcí, v nichž stěžovatel podává opakované žaloby a další podání, které směřují proti aktům
rozhodovací činnosti soudů. Jak je zdejšímu soudu známo z jeho činnosti,
stěžovatel obdobný postup volil i v mnoha jiných věcech (srov. např. řízení vedená u tohoto
soudu pod sp. zn. 10 As 214/2016, sp. zn. 1 As 61/2016, sp. zn. 1 As 55/2016,
sp. zn. 1 As 5/2015 atd.). Stěžovatel v těchto věcech podává „správní žaloby“ proti rozhodnutím
soudů vydaným ve správním soudnictví. Poté, co krajský soud takové žaloby usnesením odmítne,
stěžovatel tato usnesení buď napadne další žalobou, nebo proti nim podá kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud kasační stížnosti stěžovatele v těchto věcech buď odmítne, anebo řízení
o nich zastaví pro nezaplacení soudního poplatku poté, co žádosti stěžovatele o osvobození
od soudních poplatků zamítne s odůvodněním, že se v daných věcech jedná o „zjevně neúspěšné
návrhy“ ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. Rozhodnutí NSS pak stěžovatel napadá dalšími „správními
žalobami“, čímž v konečném důsledku vytváří jakýsi „bludný kruh“, v němž se již dávno ztratila
podstata věci, ve které se původně soudil.
[5] Jak Nejvyšší správní soud uvedl například v usnesení ze dne 29. 10. 2014,
čj. 2 As 162/2014-42, „z procesního postupu stěžovatele, a to nejen v nyní posuzované věci, je zřejmé,
že mu jde zejména o generování dalších a dalších soudních rozhodnutí, o (…) bezobsažné souzení se pro souzení.“
Příhodně charakterizoval tento stav zdejší soud také v usnesení ze dne 18. 2. 2015,
čj. 1 As 5/2015-36: „z podání stěžovatele nelze dovozovat, že by jeho snahou byla ochrana jeho veřejných
subjektivních práv, ale pouze zpochybňování jednotlivých rozhodnutí soudů v nekonečně se řetězícím procesu,
jevícím znaky obstrukční hry bez smysluplného významu“.
[6] V nyní posuzované věci stěžovatel opět brojí kasační stížností proti usnesení, kterým
krajský soud odmítl jeho „správní žalobu“ podanou proti usnesení téhož krajského soudu.
Jakkoliv je kasační stížnost formálně přípustná, s ohledem na okolnosti, za nichž stěžovatel
uplatňuje svá práva (a to zejména právo na soudní ochranu), nelze považovat podání kasační
stížnosti za výkon subjektivního práva v souladu s právním řádem. Postup stěžovatele naopak
naplňuje znaky zneužití práva, které Nejvyšší správní soud vysvětlil např. v rozsudku ze dne
10. 11. 2005, čj. 1 Afs 107/2004-48. Zneužitím práva se rozumí „situace, kdy někdo vykoná své
subjektivní právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosahuje
výsledku nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené“ (viz též usnesení NSS ze dne 13. 11. 2014,
čj. 10 As 226/2014-16).
[7] Z výše uvedených důvodů soud kasační stížnost jako nepřípustnou odmítl
podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. V souladu se zásadou hospodárnosti
řízení nepřistoupil Nejvyšší správní soud k provedení dalších procesních úkonů, tj. stěžovatele
nevyzýval k zaplacení soudního poplatku, ani k doložení zastoupení advokátem.
[8] S ohledem na nepřípustnost podaného návrhu se Nejvyšší správní soud nezbýval
namítanou podjatosti soudců krajského soudu ani podnětem k zahájení kárného řízení.
[9] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 věty
první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu