ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.141.2017:31
sp. zn. 8 As 141/2017-31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: T. R., proti
žalovanému: předseda Krajského soudu v Praze, se sídlem náměstí Kinských 234/5, Praha 5, o
žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017, čj. 9 A 56/2017-4,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Stěžovatel podal u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu před nezákonným
zásahem žalovaného, který spatřoval ve vydání rozvrhu práce žalovaným na rok 2014. Městský
soud odmítl žalobu v záhlaví označeným usnesením pro opožděnost.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti usnesení městského soudu kasační stížností
a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro
řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud zamítl tyto žádosti usnesením ze dne 12. 7. 2017,
čj. 8 As 141/2017-16, neboť dospěl k závěru, že podaná kasační stížnost je zjevně neúspěšným
návrhem ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s.
[3] V usnesení čj. 8 As 141/2017-16 Nejvyšší správní soud zároveň vyzval stěžovatele
ke splnění poplatkové povinnosti stanovené v §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, a stanovil mu k tomu lhůtu 1 týdne. Současně soud poučil stěžovatele
o následcích nesplnění poplatkové povinnosti. Usnesení čj. 8 As 141/2017-16 bylo stěžovateli
doručeno dne 14. 7. 2017 (doručenka na čl. 19 verte), posledním dnem soudem určené lhůty
pro zaplacení soudního poplatku byl pátek 21. 7. 2017 (§40 odst. 2 s. ř. s.).
[4] Stěžovatel v uvedené lhůtě poplatek nezaplatil a dne 21. 7. 2017 zaslal Nejvyššímu
správnímu soudu podání, ve kterém kromě vulgarit na adresu soudců opakovaně
požádal o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatky s odkazem na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 7. 6. 2017, čj. 2 As 182/2017-28, kterým mu bylo osvobození
od soudních poplatků přiznáno.
[5] Nejvyšší správní soud neshledal důvod o opakované žádosti o osvobození od soudního
poplatku rozhodnout samostatným usnesením. Byť obecně platí, že o žádosti o osvobození
od soudního poplatku musí soud rozhodnout dříve, než pro nezaplacení soudního poplatku
řízení zastaví, toto obecné pravidlo má své výjimky. Mechanické uplatňování tohoto pravidla
by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále
stejných žádostí a rozhodováním o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního
poplatku v rámci jednoho řízení je proto soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost
obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti (viz např. rozsudky ze dne 17. 6. 2008,
čj. 4 Ans 5/2008-65, ze dne 16. 12. 2015, čj. 8 As 145/2015-12, nebo ze dne 12. 10. 2016,
čj. 5 As 120/2016-32, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09,
č. 10/2010 Sb. ÚS, odst. 17).
[6] V podání doručeném Nejvyššímu správnímu soudu 21. 7. 2017 stěžovatel neuvedl žádné
skutečnosti, které by odůvodňovaly nové posouzení. Za takovou skutečnost nelze považovat
odkaz na přiznání osvobození od soudních poplatků v jiném řízení za situace, kdy důvodem
zamítnutí předchozí žádosti stěžovatele byla zjevná bezúspěšnost nyní předložené kasační
stížnosti ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. Posouzení zjevné bezúspěšnosti se vztahuje vždy
ke konkrétnímu návrhu. Přiznání osvobození v jiné věci, kterou soud jako zjevně bezúspěšný
návrh neposoudil, nemůže mít na nyní projednávanou věc žádný vliv.
[7] S ohledem na skutečnost, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek v soudem určené lhůtě,
ani později ke dni rozhodování soudu, ani účinně nepožádal o osvobození od soudního poplatku,
Nejvyšší správní soud zastavil řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení
s §47 písm. c) a §120 s. ř. s. (srov. např. usnesení ze dne 28. 2. 2017, čj. 5 As 17/2017-36, ze dne
8. 6. 2017, čj. 1 As 166/2017-19, nebo ze dne 28. 6. 2017, čj. 1 As 181/2017-72, ve věcech
stěžovatele, nebo usnesení ze dne 22. 3. 2017, čj. 1 As 359/2016-43, či ze dne 16. 5. 2017,
čj. 1 Afs 103/2017-28).
[8] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. července 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu