ECLI:CZ:NSS:2018:VOL.59.2018:73
sp. zn. Vol 59/2018 - 73
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského
referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Tomáše
Langáška, soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaj), Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka,
Miloslava Výborného a soudkyně Daniely Zemanové v právní věci navrhovatelů: a) M. K., b) J.
K., oba zastoupeni Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem Jungmannova 31, Praha 1,
proti odpůrcům: 1) Ing. Miloš Zeman, bytem Pražský hrad, Praha 1, 2) Ivana Zemanová,
bytem Pražský hrad, Praha 1, oba zastoupeni JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem
Vyšehradská 21, Praha 2, a 3) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4,
týkající se návrhu na vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky,
takto:
I. Návrh se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Volební stížnost
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 6. února 2018 návrh navrhovatelů (dále též „volební
stížnost“), v němž požadují, aby soud rozhodl o neplatnosti volby prezidenta republiky konané
ve dnech 12. a 13. ledna 2018 (I. kolo) a ve dnech 26. a 27. ledna 2018 (II. kolo) a určil,
od kterého úkonu se bude volba opakovat. Navrhovatelé poukazují na usnesení ze dne
18. února 2013, č. j. Vol 42/2013-85, v němž Nejvyšší správní soud neshledal důvody,
aby návrhu na vyslovení neplatnosti volby prezidenta, který byl učiněn v souvislosti s kampaní
vedenou proti Karlu Schwarzenbergovi, vyhověl. Jsou však přesvědčeni, že projednávaná situace
je odlišná od té, která byla posuzována v roce 2013. Navrhovatelé se domnívají, že byla naplněna
skutková podstata nečestné a nepoctivé volební kampaně podle §35 odst. 4 zákona
č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě
prezidenta republiky).
[2] Primární závadou volebního procesu je nepravdivé nařčení prof. Jiřího Drahoše
z podpory ilegální imigrace. Toto nařčení mělo formu přímých tvrzení ze strany Ing. Miloše
Zemana. Klíčovým momentem je jeho vystoupení v televizní debatě na TV Prima dne
23. ledna 2018, ve které mj. uvedl: „Jsem rád, že dnes, až na jednu výjimku, která se jmenuje Jiří Drahoš,
všichni čeští politici souhlasí s tím, že bychom na naše území neměli přijímat nelegální migranty.“.
[3] Dále se podle navrhovatelů jednalo o tvrzení jeho podporovatelů, s nimiž se Ing. Miloš
Zeman ztotožnil – konkrétně masivní billboardová kampaň realizovanou spolkem Přátelé Miloše
Zemana s nápisem „Stop imigrantům a Drahošovi. Tato země je naše! Volte Zemana!“. Ing. Miloš Zeman
tuto inzerci sám nezadal, nicméně tato situace je odlišná od roku 2013, neboť Ing. Miloš Zeman
tuto akci podpořil svým explicitním vyjádřením na TV Barrandov: „Protože migrace je citlivé téma,
spojení pana Drahoše s migrací je logické a oprávněné.“
[4] Informace o tom, že prof. Jiří Drahoš podporuje nelegální migraci, byla dále přiživována
třetími subjekty. Navrhovatelé si jsou vědomi, že nelze veškerý přísun takových informací přičítat
k tíži kandidáta, v jehož prospěch zazněly. Lze však mezi nimi diferencovat. Škála vede
od diskusních příspěvků občanů v internetových diskuzích, přes řetězové e-maily, informace
obskurních informačních serverů, které se často ani nesnaží tvářit jako média vyhovující tiskovým
předpisům, až po média a zpravodajské servery, které naopak zdání serióznosti vyvolávají.
Na tomto konci škály podle navrhovatelů vyčnívá server Parlamentní listy, který dbá na to,
aby měl pověst seriózního média, navíc maximálně svobodného a nezávislého. Ve skutečnosti
však bývají Parlamentní listy pro svůj obsah často zařazovány mezi tzv. dezinformační weby.
Ing. Miloš Zeman Parlamentním listům dlouhodobě věnuje svou přízeň (např. jsou zatím
jediným médiem, jemuž poskytl dne 31. ledna 2018 rozhovor po letošních prezidentských
volbách) a stvrzuje tak jejich legitimitu. Ačkoli navrhovatelé nezískali v krátké lhůtě pro podání
návrhu důkaz, že by se Ing. Miloš Zeman explicitně přihlásil k některé z dezinformací
uveřejněných v Parlamentních listech, nikdy se od nich nedistancoval. Odkazy na tento server
se objevovaly ve tweetech tiskového mluvčího prezidenta republiky Jiřího Ovčáčka.
Jeho twitterový účet je sice formálně účtem soukromým, funguje ale jako kanál pro faktické šíření
hradních postojů a jeho autor se netají tím, že prezident o jeho tweetech ví. Dezinformace šířené
Parlamentními listy proto jsou přičitatelné kandidátu Ing. Miloši Zemanovi.
[5] Podle navrhovatelů první zásadní rozdíl oproti roku 2013 spočívá v závažnosti tématu.
V případě domnělého spojenectví Karla Schwanzerberga se Sudetskými Němci se naprosté
minimum občanů skutečně obávalo, že by uspokojení (navíc takřka neexistujících) nároků
Sudetských Němců bylo reálné, hrozba (navíc jen majetkového charakteru) byla vnímaná jako
okrajová, téma jako vyčpělé. Vyvolávalo emoce a pohoršení, nikoli však strach jako v případě
imigrační krize a islamizace Evropy. Dnes se společnost obává o samotné fungování naší
civilizace. Je-li prof. Jiří Drahoš označen za jediného, kdo souhlasí s přijímáním nelegálních
imigrantů, dostává automaticky nálepku toho, komu nezáleží nejen na našem národě, ani na naší
civilizaci, neboť k jejímu zániku hodlá aktivně přispět. Dopad takové informace na popularitu
a šance na úspěch ve volbách jsou podle navrhovatelů devastující. V tomto světle pak ztrácí
na síle argument, že prof. Jiří Drahoš mohl na dezinformace reagovat a bránit se, což je nesporné.
Dokonce je nesporné, že tak i činil. V čestné kampani se nicméně neočekává, že by kandidát
musel věnovat zvláštní úsilí odvracení lživých ataků, neboť se tím dostává do nevýhody.
[6] Druhým důležitým aspektem byla podle navrhovatelů skutečnost, že se tato dezinformace
šířila ze všech stran a byla notoricky opakována, a to jak kandidátem samotným, tak subjekty,
o jejichž podpoře Ing. Miloš Zeman věděl a hlásil se k ní. Na rozdíl od situace v roce 2013,
kdy Ing. Miloš Zeman uznal nepravdivost tvrzení, že manželka Karla Schwarzenberga
má v rodném sídle podobizny nacistů a hákového kříže, vyslovil politování a v jejím šíření
pak nepokračoval. Oproti roku 2013 zde navíc byla nyní zcela odlišná konstelace kandidátů.
V případě předchozí volby to byl naopak Karel Schwarzenberg, který měl výhodu aktivního
politika, naopak Ing. Miloš Zeman se vracel z ústraní. Nyní byl prof. Jiří Drahoš osobou
bez politické minulosti a Ing. Miloš Zeman úřadujícím prezidentem republiky, jehož slova měla
proto na veřejnost mnohem větší dopad, neboť byla podpořena autoritou hlavy státu. Nemluvě
o tom, jakou výhodu mu funkce přinesla s ohledem na také poměrně nekorektní praxi,
kdy využíval výkonu funkce (cesty po republice) k oslovování voličů a zároveň prezentoval,
že kampaň realizovat nepotřebuje.
[7] Obrana „uváděním na pravou míru“ podle navrhovatelů nefunguje ani po kvantitativní
stránce – nepravdivých informací o prof. Jiřím Drahošovi bylo průběžně zveřejňováno
(a následně řetězově individuálně sdíleno) takové množství, že je kandidát a jeho tým všechny
nemohl ani zachytit, natož na ně reagovat – intenzita kampaně přitom byla taková, že je prakticky
vyloučené, aby byla výsledkem zcela neorganizované aktivity jednotlivců. Účinnost takovéto
kampaně je přitom mimořádná: informace v ní šířené uvádělo mnoho voličů Ing. Miloše Zemana
jako důvod, proč volí právě jeho a proč není správné, vlastenecké a bezpečné volit prof. Jiřího
Drahoše. Tyto argumenty byly například skandovány i nepřátelsky naladěným publikem
při návštěvě Jiřího Drahoše na zimním stadionu v Třinci. Navrhovatelé v této souvislosti
odkazují na článek v Respektu ze 17. ledna 2018, v němž se uvádí „Třinecko není zrovna Drahošova
oblast, vítězí tu Miloš Zeman, takže nelibost ve sportovní hale není překvapení. Zajímavé ale bylo, čím rozezlení
fanoušci hvízdot doprovázeli: "Ten pedofil! Estébák! Tahá sem čmoudy!" volali diváci utkání mezi třineckými
Oceláři a finským Jyväskylä)“.
[8] Navrhovatelé zdůrazňují fakt, že voleb se účastní i voliči, kteří díky místu svých bydlišť,
míře dosaženého vzdělání či dalším sociálním okolnostem nemají dostatečné kapacity
a prostředky k tomu, aby prezentované informace o kandidátech dokázali ověřit, srovnat s údaji
v jiných informačních zdrojích a posoudit jejich pravdivost. Sem patří zejména starší lidé
odkázaní výhradně nebo převážně na přímá média – zejména televizi a rozhlas, nebo skupiny
občanů, v nichž použitá polopravdivá nebo vysloveně lživá témata vyvolávají pocity ohrožení
a strachu, které jsou silnější než jakákoli racionální argumentace. V tomto případě neplatí premisa,
že si volič může z volební propagandy udělat vlastní názor, neboť lživá odpověď,
např. v televizní diskusi, kdy jsou kandidáti pod časovým tlakem, umožní straně používající
lži a polopravdy s jejich pomocí získávat zdánlivou argumentační převahu, když druhá strana
již nemá v časově vymezeném prostoru možnost na takové argumenty reagovat a tím
se v pozitivním dojmu vyrovnat protikandidátu, nebo jej předčit. Vyvrácení lži až po diskusi,
byť třeba v médiích, již nemůže napravit její účinek z průběhu vlastní diskuse,
která k obrazovkám přitáhla mnohem více voličů (na TV Prima přes 2,2 mil. diváků), než kolik
si jich může později v médiích přečíst pravdivé vysvětlení. Přitom jak vyplývá z povolebních
rozborů, byli to právě voliči vyššího věku a nižšího vzdělání, kteří tvořili gros voličské základny
Ing. Miloše Zemana. Právě na ně je zaměřen tento typ argumentace, protože právě oni jsou
z pohledu kritéria kritického vyhodnocení informací voličem nejvíce znevýhodněni a mohou
být nejsnáze oklamáni.
[9] Dezinformace o tom, že Prof. J. Drahoš podporuje příliv uprchlíků, pak doplnily další
denunciace, podstatně hrubšího zrna. Dvě nejčastější se vztahovaly k údajné spolupráci se Státní
bezpečností v době komunistického režimu a dokonce k údajné pedofilní deviaci. K dispozici
jsou i další, týkající se např. pochyb o vědecké práci kandidáta, jeho očekávaného souhlasu
s rozmístěním cizích vojsk na území ČR, apod. K návrhu navrhovatelé přiložili soupis denunciací
s odkazy na zdroj, původcem soupisu je server PoPravdě.cz provozovaný novinářem P. N.
Přiložili také dva letáky tohoto serveru vysvětlující nejhrubší dezinformace. Konečně
navrhovatelé přiložili zprávu spolku Evropské hodnoty, která také obsahuje soupis největších
dezinformací. Je faktem, že tato tvrzení nebyla šířena ani komentována Ing. Milošem Zemanem,
z jeho strany ale nedošlo ani k vyjádření distance. I v tomto případě přitom vynikaly Parlamentní
listy, u nichž nelze mít za to, že jejich informace není spravedlivé přičítat kandidátovi k tíži.
[10] Čestnost kampaně také zpochybňuje způsob, jakým Ing. Miloš Zeman do poslední chvíle
zastíral, jaké osoby mu na jeho kampaň přispěly. Značné pochyby vyvolal především původ
vysoké částky poskytnuté spolkem Přátelé Miloše Zemana, který jakožto neziskový subjekt mohl
obtížně disponovat vlastními prostředky v takové výši. Seznam dárců, navíc zjevně nekompletní,
pak byl prezentován až v poslední den před volbami.
[11] Předmětem volební kampaně byl ve značném rozsahu i zdravotní stav Ing. Miloše
Zemana. Navrhovatelé si jsou vědomi citlivosti této otázky, stejně jako faktu, že na toto téma byl
předmětem necitlivých komunikací i Ing. Miloš Zeman. Na druhé straně je neoddiskutovatelným
faktem, že zdravotní stav je jedním z kritérií pro rozhodování voličů. Pochyby byly vyslovovány
na základě vzhledu i chování kandidáta. Ing. M. Zeman nakonec informaci o bezproblémovém
zdravotním stavu opřel o sdělení tzv. konsilia na tiskové konferenci dne 9. ledna 2018. Zpráva
nicméně neobsahovala žádné konkrétní a aktuální údaje.
[12] Pokud jde o vliv všech shora vyjmenovaných porušení zákona, eventuálně okolností,
které by samy o sobě izolovaně nebylo možné za porušení zákona považovat, ale v celkovém
úhrnu intenzitu nalezených porušení zesilovaly, navrhovatelé zmiňují, že v daném případě zde byl
rozdíl pouhých 152.184 hlasů. Tento rozdíl by navíc odpovídal situaci, pokud by jako „ovlivnění“
voliči byli posuzováni pouze ti, kteří se rozhodovali, zda půjdou volit jednoho z kandidátů
či zůstanou doma (tj. 152 tis. voličů buď zůstalo doma a nešlo volit Prof. Jiřího Drahoše nebo
nezůstalo doma a šlo volit Ing. Miloš Zemana). Pokud by však byli vzati v úvahu i voliči,
kteří se rozhodovali mezi oběma kandidáty, postačilo by ovlivnit jen jednu polovinu (neboť hlasy
přičtené Prof. Jiřímu Drahošovi by se zároveň odečetly Ing. Miloši Zemanovi), tj. 77.000 hlasů.
Podle navrhovatelů reálný model bude zřejmě někde uprostřed. Navrhovatelé se tedy domnívají,
že masivní nekorektní kampaň založená na jedné zásadní lži (podpora imigrace), několika dalších
výrazných denunciací (spolupráce s StB, pedofilní deviace) a velkou řadou dalších dezinformací,
nekorektních spekulací a jiných nepoctivých kroků, to vše vzato v kumulaci jako celek, byla
způsobilá změnit výsledek voleb prezidenta republiky.
II. Průběh řízení
[13] Nejvyšší správní soud zaslal volební stížnost k vyjádření odpůrcům.
[14] Státní volební komise ve svém vyjádření zdůraznila, že jejím úkolem není dohled
nad dodržováním pravidel volební kampaně; tato pravomoc je svěřena Úřadu pro dohled
nad hospodařením politických stran a politických hnutí, který zároveň projednává většinu
přestupků na tomto úseku a ukládá sankce. Státní volební komise figuruje jako odpůrkyně toliko
z titulu, že je jí svěřeno vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta republiky. Nemůže se tedy
nikterak vyjádřit ke skutkovým tvrzením navrhovatele, neboť nedisponuje žádnými informacemi,
kterými by je mohla podpořit či vyvrátit.
[15] Odpůrci 1) a 2) zaslali Nejvyššímu správnímu soudu společné vyjádření. Veškeré důvody
popsané navrhovateli důrazně odmítají, považují je za naprosto neurčité, nepřiléhavé, irelevantní,
a neprokázané. Navrhovatelé nejsou ochotni přijmout výsledky volby, nerespektují právo voličů
na demokratickou volbu prezidenta, ani nejsou schopni či ochotni přijmout všechny aspekty
volební kampaně. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu
dovozují, že navrhovatelé neunesli důkazní břemeno, nerespektují (bagatelizují) vůli voličů
a nepředkládají soudu relevantní důvody pro vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky.
[16] Pokud jde o dezinformace, podle odpůrců v návrhu zcela absentuje důkaz pravdy.
Navrhovatelé ničím neprokazují, že šířené informace jsou skutečně dezinformacemi, že to nejsou
informace pravdivé. Jestliže tedy navrhovatelé nepostavili na jisto (není prokázáno), že šlo
o dezinformace, jsou jakékoliv další úvahy navrhovatelů již zcela nadbytečné. Samotné tvrzení,
že prof. Jiří Drahoš dané informace popřel a označil za nepravdivé, není důkazem.
[17] Odpůrci 1) a 2) dále poukazují na zjevné nelogičnosti až absurdity v návrhu. Navrhovatelé
na jedné straně uvádějí, že kandidát prof. Jiří Drahoš nemůže stále jen dementovat
z jeho pohledu nepravdivá tvrzení, jelikož by jeho volební kampaň nebyla o ničem jiném (neměl
by čas na nic jiného). Na druhou stranu však navrhovatelé dávají za vinu odpůrci 1),
že se výslovně nedistancoval od podle jejich názoru nepravdivých tvrzení třetích osob
namířených proti prof. Jiřímu Drahošovi, ačkoliv by celou svou kampaň zcela logicky také nedělal
nic jiného.
[18] Závěrem odpůrci poukazují na nedomyšlenost tezí navrhovatelů, kteří odkazují ve svých
tvrzeních na sociální sítě, sdělovací prostředky, internet. Podotýkají, že v moderní době,
kdy má prakticky každý přístup na internet, není možné zabezpečit, aby se v každý okamžik,
tedy i v průběhu voleb, nešířily informace všeho druhu. Pokud by takové šíření mělo znamenat
neplatnost voleb, již nikdy neproběhnou žádné volby, které by následně nebyly zneplatněny,
protože vždy se objeví nemálo jedinců či skupin, kteří budou internet využívat zcela podle svého
uvážení a bez ohledů. Nebo bude nutné na dobu volební kampaně znemožnit všem voličům
přístup ke sdělovacím prostředkům, sociálním sítím a zejména internetu jako takovému.
To je však podle odpůrců myšlenka zcela absurdní.
[19] Návrh navrhovatelů je pak prosycen jejich ničím neprokázanými domněnkami
neboskutečnostmi. Navrhovatelé například uvádí, že existují voliči, kteří si nedokážou ověřit
informace. Stejně tak navrhovatelé neprokazují, jak dospěli k tvrzení, že to byli právě voliči
vyššího věku a nižšího vzdělání, kteří tvořili gros voličské základny Ing. Miloše Zemana
(jejich inteligenci a rozpoznávací a volní schopnost dále navrhovatelé pro účely svých zájmů
urážejí).
[20] Odpůrci proto navrhují, aby Nejvyšší správní soud návrh zamítl a navrhovatelům uložil
uhradit odpůrcům 1) a 2) náhradu nákladů řízení.
[21] Na tato vyjádření navrhovatelé reagovali replikou, v níž se setrvávají na názoru, že zrušení
výslovného zakotvení potenciální kauzality nemění nic na tom, že závěr o hrubém ovlivnění
výsledku voleb je činěn na základě pravděpodobnostních úvah. Opačný závěr by vedl k popření
smyslu právní úpravy. Navrhovatelé zdůrazňují, že jejich návrh je odlišný od návrhů
projednávaných ve věcech vedených pod sp. zn. Vol 16/2018, Vol 18/2018 a Vol 32/2018.
Navrhovatelé ve svém návrhu totiž uznali, že heslo billboardové kampaně je zkratkou, jako vadu
volebního procesu je zmiňují především jakožto doplňující element k základnímu nepravdivému
tvrzení, a to tvrzení, že Prof. Jiří Drahoš souhlasí s přijímáním nelegálních migrantů. Upozorňují,
že toto, výslovně a zřetelně pronesené především v televizní diskuzi na TV Prima sledované více
jak 2 mil. diváky, není zkratkou, není nadsázkou, není významovým posunem, není hodnotícím
soudem. Je to faktické tvrzení s jasným jazykovým významem, a je to faktické tvrzení nepravdivé.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[22] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou v dané volební věci splněny
podmínky pro její projednání, a shledal, že návrh obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti
[§37 odst. 3 a §93 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)],
byl podán oprávněnými osobami (§66 zákona o volbě prezidenta republiky a 90 odst. 5 s. ř. s.)
ve lhůtě sedmi dnů po vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta republiky (§66 odst. 1
zákona o volbě prezidenta republiky) u věcně a místně příslušného soudu (§68 zákona o volbě
prezidenta republiky a §92 s. ř. s.).
[23] Po ověření, že jsou splněny podmínky k projednání a rozhodnutí věci, přistoupil Nejvyšší
správní soud k meritornímu posouzení návrhu.
III.A) Obecná zákonná východiska pro soudní přezkum volby prezidenta republiky a jejich změny
[24] Podle §66 zákona o volbě prezidenta republiky v platném a účinném znění se může
každý občan zapsaný do stálého seznamu, zvláštního seznamu vedeného zastupitelským úřadem,
navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan, do sedmi dnů po vyhlášení
celkového výsledku volby prezidenta republiky Státní volební komisí, podáním návrhu
na neplatnost volby prezidenta domáhat ochrany u soudu, má-li za to, že byla porušena
ustanovení zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby prezidenta.
[25] Citované ustanovení doznalo od minulé (historicky první) přímé volby prezidenta
republiky změny, a to na základě novelizace provedené zákonem č. 322/2016 Sb., kterým se mění
volební zákony a další související zákony. Zatímco jeho znění účinné do 31. prosince 2016
umožňovalo navrhovateli podat návrh (a soudu návrhu vyhovět) tehdy, měl-li za to, „ že byla
porušena ustanovení zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby prezidenta,“ od následujícího
dne je již třeba, „že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby
prezidenta“ (zvýraznil Nejvyšší správní soud). Jen pro úplnost lze podotknout, že stejná změna
se promítla i do ostatních volebních zákonů (srov. např. §87 odst. 3 až 5 zákona č. 247/1995 Sb.,
o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů,
ve znění účinném od 1. ledna 2017). Již na první pohled je zřejmé, že mezi původním a novým
zněním zákona, tedy mezi formulací „mohl ovlivnit“ a „hrubě ovlivnil“, je významový rozdíl,
který je třeba nejprve analyzovat.
[26] Za předchozí právní úpravy Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 2. července 2004
č. j. Vol 6/2004-12, č. 354/2004 Sb. NSS, dovodil, že základními předpoklady pro vyhovění
volební stížnosti je (1) protizákonnost, tj. porušení některých ustanovení zákona upravujícího
volební proces, (2) vztah mezi touto protizákonností a zvolením kandidáta, jehož zvolení
je napadeno, a (3) zásadní intenzita této protizákonnosti, která ve svých důsledcích musí
přinejmenším výrazně zpochybňovat volbu předmětného kandidáta. „Jinak řečeno, tato intenzita
musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud
by k protizákonnému jednání nedošlo, nebyl by tento kandidát zřejmě vůbec zvolen. Zjednodušeně řečeno tedy tato
intenzita způsobuje ‚zatemnění‘ volebních výsledků, tzn. jejich zásadní zpochybnění.“ Volební výsledky jsou
„zatemněny“ tehdy, je-li možno se důvodně domnívat, že by volby dopadly odlišně, pokud
by nedošlo ke zjištěné nezákonnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. listopadu
2016 č. j. Vol 4/2016-191, publ. pod č. 3522/2017 Sb. NSS; viz též Blažek, T., Jirásek, J., Molek,
P., Pospíšil, P., Sochorová, V., Šebek, P. Soudní řád správní – online komentář. 3. aktualizace. Praha:
C. H. Beck, 2016, §90).
[27] Ačkoli s tím volební zákony do konce roku 2016 nepočítaly, případný zásah volebního
soudu mohlo dle soudní judikatury vyvolat pouze porušení zákona způsobilé ovlivnit výsledky
voleb v určité intenzitě. V tomto směru tedy bude možné nadále vycházet z dosavadní judikatury,
neboť pojem „hrubé ovlivnění“ výsledků voleb lze co do intenzity považovat za zákonodárcem
zvolený ekvivalent jejich „zatemnění“. Na druhou stranu však nelze ignorovat, že zákonodárce
opustil předpoklad pouhé potenciality vlivu porušení zákona na výsledek volby a zákonem
č. 322/2016 Sb. zavedl požadavek, aby porušení zákona výsledek volby skutečně ovlivnilo. Jinými
slovy, nyní již bude pro vyhovění volební stížnosti nutné, aby bylo v řízení podle §90 s. ř. s.
prokázáno, že došlo k porušení některého zákonného ustanovení upravujícího průběh volebního
procesu a že tato protizákonnost ovlivnila (nikoli pouze mohla ovlivnit) výsledek voleb,
a to hrubým způsobem.
[28] Takovou zákonnou úpravu a její výklad považuje Nejvyšší správní soud za souladný
s ústavním pořádkem. Je třeba vzít v úvahu, že pro soudní přezkum volby prezidenta republiky
(jakož i dalších voleb) sám ústavní pořádek žádné mantinely nestanoví, Ústava České republiky
(dále jen „Ústava“) v čl. 58 výslovně svěřuje úpravu soudního přezkumu volby zákonu.
Zákonodárce tak má velmi široký prostor pro uvážení, jak upraví parametry soudního řízení
o přezkumu volby prezidenta republiky, včetně okruhu navrhovatelů, podmínek řízení,
výrokových variant a požadovaného důkazního standardu, resp. podmínek pro vyhovění návrhu
na vyslovení neplatnosti volby (podmínkou pouze je, aby soudní přezkum volby prezidenta
republiky nebyl vyprázdněn, formálně či materiálně). Zákonodárce tuto svou pravomoc uplatnil
a oproti původnímu znění zákona, aplikovanému v době první přímé volby prezidenta republiky,
sice na straně jedné rozhojnil regulaci financování volební kampaně, včetně zřízení zvláštního
správního orgánu dohledu (Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických
hnutí), na straně druhé však zpřísnil podmínky, resp. důkazní standard pro vyslovení neplatnosti
volby prezidenta republiky, tedy pro možnost volebního soudu sankcionovat porušení volebního
zákona. Paradoxně se tedy tato kvalitativní změna udála zákonem (na základě komplexního
pozměňovacího návrhu ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny), od něhož široká
veřejnost, mimo jiné po zkušenostech s první přímou volbou prezidenta republiky, očekávala,
že (slovy důvodové zprávy) „[omezí výskyt] nečestných jednání nebo dokonce korupce …, [zajistí] vyšší
míru transparentnosti financování volební kampaně.“
[29] S těmito východisky přistoupil Nejvyšší správní soud (dále též „volební senát“)
k posouzení návrhu.
III.B) Námitky proti volební kampani Miloše Zemana
[30] Podle §35 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky se volební kampaní rozumí
„jakákoli propagace kandidáta na funkci prezidenta republiky nebo volební agitace v jeho prospěch, zejména
veřejné oznámení určené na jeho podporu nebo sloužící v jeho prospěch, včetně jakékoli doprovodné akce,
za které se poskytne nebo obvykle poskytuje úplata. Za volební kampaň se považuje i sdělení v neprospěch jiného
kandidáta na funkci prezidenta republiky.“ Volební kampaň začíná dnem vyhlášení volby prezidenta
a končí vyhlášením celkových výsledků volby (§35 odst. 3 zákona o volbě prezidenta republiky).
Zákon též požaduje, aby volební kampaň probíhala „čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech
zveřejňovány nepravdivé údaje“ (odstavec 4 citovaného ustanovení). „Propagace nebo volební agitace šířené
prostřednictvím komunikačních médií musí obsahovat informaci o jejich zadavateli a zpracovateli; to platí obdobně
i pro využití velkoplošných zařízení a sdělení v neprospěch kteréhokoli kandidáta na funkci prezidenta republiky.
Kandidáti jsou povinni označit svým jménem a příjmením jimi využité prostředky volební kampaně. Registrované
třetí osoby jsou povinny jimi využité prostředky volební kampaně označit názvem, zkratkou nebo jménem
a příjmením a evidenčním číslem registrované třetí osoby přiděleným Úřadem“ (odstavec 5; zákon má na mysli
Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí).
[31] Nejvyšší správní soud i Ústavní soud již v minulosti v řadě svých rozhodnutí posuzovaly
stížnosti na průběh volební kampaně, a to ve volbách do Poslanecké sněmovny či Senátu
Parlamentu, do zastupitelstev územních samosprávných celků i v historicky první přímé volbě
prezidenta republiky. V prvé řadě je třeba připomenout, že „smyslem volební kampaně je snaha aktérů
politického boje o získání co největší přízně voličů pro své kandidáty a volební programy. Jejími základními
funkcemi jsou proto informovanost, identifikace a mobilizace. Podstata volební kampaně spočívá v tzv. politické
komunikaci, a to jak mezi kandidujícími subjekty navzájem, tak především mezi kandidáty (zejména politickými
stranami) a voliči (potenciálními i skutečnými ...). V podmínkách demokratického státního režimu a svobodných
voleb bývá obvyklé, že kandidáti a jejich stoupenci využívají vedení pozitivní i negativní kampaně. Ostatně
citovaná zákonná úprava výslovně zmiňuje vedení kampaně i v neprospěch jiného kandidáta na funkci prezidenta
republiky, tedy negativní kampaň“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. února 2013
č. j. Vol 44/2013-72, č. 2833/2013 Sb. NSS). Zveřejňování informací o jednotlivých kandidátech
a jejich politickém projevu je chráněno svobodou projevu a právem na informace (čl. 17 Listiny
základních práv a svobod), ruku v ruce s ochranou svobodné soutěže politických sil
v demokratické společnosti (čl. 22 Listiny základních práv a svobod). „Je proto zcela přirozené,
že kandidující politické [subjekty] voliče nejen přesvědčují o tom, že právě jejich nabídka je nejlepší, nýbrž zcela
legitimně se snaží je i odradit od nabídky svých politických soupeřů“ (usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. června 2006 č. j. Vol 5/2006-46, č. 944/2006 Sb. NSS). Volba prostředků, jimiž
volební kampaň povede, je plně na kandidujícím subjektu (usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. června 2006 č. j. Vol 17/2006-25, č. 962/2006 Sb. NSS).
[32] Stejně jako další volební zákony i zákon o volbě prezidenta republiky požaduje, aby byla
volební kampaň vedena „čestně a poctivě“ (§35 odst. 4), aniž by však, kromě požadavku
pravdivosti údajů zveřejňovaných o kandidátech, legálně definoval, co se těmito pojmy myslí.
Soudy proto „musí vycházet nejen z toho, jak jsou tyto pojmy chápány v běžném životě, ale současně musí
i přihlížet k charakteru volební kampaně, která má jistě svá specifika vyplývající z vyostřeného střetu mezi jejími
aktéry, kteří se jednak snaží získat podporu pro svůj volební program, jednak podlomit důvěru k volebnímu
soupeři“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. června 2006 č. j. Vol 45/2006-17,
č. 963/2006 Sb. NSS). V průběhu volební kampaně „jsou voličům často velmi emocionální a vyostřenou
formou předkládány argumenty, které mají ovlivnit jejich volební chování a rozhodnutí, koho budou volit. Smyslem
volební kampaně v pluralitní demokracii však je nepochybně také to, aby byly posouzeny i ty nejkontroverznější
otázky programu politických stran a kandidátů obecně, tak i jejich osobních vlastností a způsobilosti zastávat
volenou veřejnou funkci. Jen v takovém případě budou moci voliči rozhodovat se znalostí věci a jen tak může být
naplněna ústavní zásada, podle které je lid zdrojem veškeré státní moci. Pokud volební zákon hovoří o požadavku
čestného a poctivého vedení volební kampaně, má tím na mysli to, co se dříve označovalo jako čistota voleb
(srov. §56 odst. 1 zákona č. 75/1919 Sb., kterým vydává se řád volení v obcích republiky Československé).
Nelze však tyto pojmy vykládat z hlediska soukromého práva a obecné morálky, neboť jde o jejich použití
v podmínkách volební kampaně, která není ničím jiným než bojem o hlasy voličů. Jeho negativní projevy
lze regulovat, nelze je však zákonem vyloučit“ (již citovaný nález Ústavního soudu ze dne
26. ledna 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04 ve věci senátora Nádvorníka).
[33] Navrhovatelé primární závadu volebního procesu spatřují v nepravdivém nařčení
prof. Jiřího Drahoše z podpory ilegální imigrace. Toto nařčení mělo (i.) formu přímých tvrzení
ze strany Ing. Miloše Zemana, dále (ii.) tvrzení ze strany jeho podpůrců, s nimiž se Ing. Miloš
Zeman ztotožnil, a (iii.) tvrzení ze strany některých médií či třetích osob, s nimiž Ing. Miloše
Zemana pojí větší či menší vzájemná spolupráce, přičemž se od nich nedistancoval. Kombinace
všech tří prvků pak podle navrhovatelů vytvořila celkovou atmosféru zahrnující dojem
samozřejmosti, který není možné ani v rámci prostoru pro obranu a obhajobu efektivně odvrátit.
[34] Nejvyšší správní soud se nejprve bude zabývat bodem ad i.), tj. přímým tvrzením
ze strany Ing. Miloše Zemana, které zaznělo v televizní debatě na TV Prima dne 23. ledna 2018,
v níž uvedl: „Jsem rád, že dnes, až na jednu výjimku, která se jmenuje Jiří Drahoš, všichni čeští politici souhlasí
s tím, že bychom na naše území neměli přijímat nelegální migranty.“. Jak navrhovatelé zdůrazňují ve své
replice, tvrzení, že prof. Jiří Drahoš souhlasí s přijímáním ilegálních migrantů, považují
za ústřední bod své volební stížnosti.
[35] Tento výrok je bezesporu přičitatelný přímo Ing. Miloši Zemanovi. Jak uvedl Nejvyšší
správní soud již ve věci Vol 42/2013, která se týká rovněž návrhu navrhovatelů, „v případech,
kdy je namítána nekorektnost vedení volební kampaně některým z kandidátů, musí soud hodnotit nejen jednotlivé
skutky (např. dehonestující tvrzení o protikandidátovi, šíření nepravdivých informací, osobní urážky apod.)
z hlediska jejich závažnosti a intenzity (viz výše zmíněný příměr „úderů pěstmi nebo jen lokty“), nýbrž také jejich
načasování.“ (usnesení ze dne 18. února 2013, č. j. Vol 42/2013-85). I v projednávané věci je tedy
pro soud velmi podstatná okolnost, že na shora citované tvrzení Ing. Miloše Zemana – byť zcela
neférové a nepravdivé – měl prof. Jiří Drahoš možnost odpovědět a vyvrátit je, a to ještě v rámci
téže televizní debaty. Z tohoto důvodu tento výrok sám o sobě nepředstavuje porušení pravidel
volební kampaně.
[36] Pokud jde o tvrzení ze strany podporovatelů Ing. Miloše Zemana bod ad ii.),
navrhovatelé v této souvislosti odkazují na slogan „Stop imigrantům a Drahošovi, tato země je naše, volte
Zemana“. Šíření tohoto sloganu v období před volbami považuje volební senát za obecně známou
skutečnost ve smyslu §121 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů (aplikovaného v tomto řízení na základě §64 s. ř. s.), tedy za skutečnost, již není třeba
dokazovat (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2018, č. j. Vol 16/2018-33).
[37] Dále se volební senát zabýval otázkou, zda lze šíření výše uvedeného sloganu přičítat
odpůrci 1). Jak totiž vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 18. února 1999
sp. zn. I. ÚS 526/98 (N 27/13 SbNU 203; 70/1999 Sb.; ve věci senátorky Lastovecké), je třeba
také přihlížet k tomu, zda kandidát, jehož zvolení je napadáno, namítané porušení zákona
způsobil. „Opačný výklad by zákonitě vedl k tomu, že by kterýkoli subjekt (např. každé, byť i bulvární
medium) mohl docílit neplatnost volby jakéhokoli kandidáta zcela bez jeho přičinění, což by – in eventum – mohlo
volby výrazně narušit, popřípadě, důsledně vzato, i zmařit. Takové následky přirozeně zákonodárce nezamýšlel.“
To, že by důvodem neplatnosti voleb mohlo být porušení právních předpisů způsobené třetí
osobou, by mělo být, jak plyne z citovaného nálezu Ústavního soudu, výjimečné.
[38] V tomto případě však považuje volební senát za nesporné, že posuzovaná volební
kampaň je odpůrci 1) přičitatelná. Spolek, který zajišťoval její průběh, ve svém názvu obsahuje
jméno odpůrce 1) a je řízen jeho blízkými spolupracovníky. Volební senát proto považuje
za krajně nepravděpodobné, že by odpůrce 1) na kampaň, která byla bezpochyby vedena v jeho
prospěch, neměl žádný vliv, nebo že ji jako svou kampaň neakceptoval. Nyní posuzovaná situace
je tudíž odlišná od situace před pěti lety, kdy Nejvyšší správní soud nezjistil spojení mezi
volebním týmem odpůrce 1) a zadavatelem inzerátu, který byl tehdy shledán
protizákonným (srov. například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. února 2013
č. j. Vol 44/2013-72, č. 2833/2013 Sb. NSS).
[39] Navrhovatelé namítali, že volební kampaň Miloše Zemana spojovala Jiřího Drahoše
s podporou imigrace z muslimských zemí a byla postavena na strachu vyplývající z imigrační krize
a hrozbě z islamizace Evropy. K tomu volební senát v prvé řadě podotýká, že výběr tohoto
tématu volební kampaně či způsob jeho prezentace nelze považovat za protiprávní.
„Zcela přirozenou součástí volební kampaně je zdůrazňování hodnot a postojů, které hodlá kandidát po svém
případném zvolení zastávat“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. února 2013
č. j. Vol 42/2013-85). Migrační politika je v současné době jedním ze zásadních společenských
témat, a kandidátu na prezidenta republiky tak nelze vyčítat, že v rámci volební kampaně
prezentuje své názory i na tuto problematiku. Zároveň je zcela logické, že se odpůrce 1) i v této
oblasti vymezoval proti svému soupeři, neboť v případě shodného názoru obou kandidátů
by se mohli voliči jen stěží rozhodovat, kterému z nich dají svůj hlas, považují-li migraci
za otázku, na níž by se měl i v prezidentské volbě „lámat chleba“. Pokud volební tým odpůrce 1)
využil poněkud odlišných názorů Jiřího Drahoše a vykreslil jej jako osobu k imigraci (či obecně
k cizincům) vstřícnou, nelze to považovat za porušení pravidel vedení volební kampaně,
pro niž je charakteristická personalizace, hyperbolizace, symboličnost a zkratkovitost (usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. února 2013 č. j. Vol 33/2013-45, č. 2832/2013 Sb. NSS).
Navíc nelze popřít, že Jiří Drahoš měl v průběhu volební kampaně dostatek času a prostoru,
aby své postoje voličům vysvětlil a případně vyvrátil či uvedl na pravou míru tvrzení šířená o jeho
osobě ze strany konkurenta, což také činil.
[40] Slogan „Stop imigrantům a Drahošovi, tato země je naše, volte Zemana“ lze jistě – jako ostatně
celou řadu jiných politických sloganů jiných politických subjektů v mnoha volbách zejména
v posledních letech – hodnotit jako povrchní a prázdný, se zanedbatelným přínosem
pro ono millovské tržiště idejí (marketplace of ideas; koncept připisovaný mimo jiných Johnu Stuartu
Millovi na základě jeho díla O svobodě/On Liberty). Nutno však připustit, že byl zřejmě z hlediska
zamýšleného účinku přímočarý – jeho obsahem je výzva k volbě jednoho kandidáta
(volte Zemana) a k zabránění vítězství konkurenčního kandidáta (stop Drahošovi), a zkratkovitá
upoutávka na téma zabránění migrace, na němž se kandidát Miloš Zeman v kampani zejména
profiloval (stop imigrantům, tato země je naše, tedy cizinec není našinec), s podprahovým sdělením,
že konkurenční kandidát naopak imigraci podporuje (vítáme naše cizince, slovy známé filmové
pohádky). Jakkoli lze souhlasit s navrhovateli, že jde o signál zavádějící či dokonce nepravdivý,
neboť stanovisko konkurenčního kandidáta k problému imigrace bylo strukturovanější
a komplexnější, vzpírající se černobílému diktátu zkratkovitého sloganu, nelze současně popřít,
že se oba kandidáti v přístupu k řešení tohoto problému lišili. Hypotéza, že mnozí voliči takto
vyvolané emoci podlehli a že jen v důsledku tohoto (dílčího) prvku kampaně se rozhodli hlasovat
pro vítězného kandidáta, je však spekulativní a především v soudním řízení, nutně postaveném
na faktech, nikoli dojmech, neuchopitelná. Koneckonců, volič se přece může rozhodnout
jakkoliv. Až do poslední chvíle při své tajné volbě může uplatnit jakákoliv rozhodovací kritéria,
včetně kritérií politicky zcela irelevantních, nebo dokonce nahodilých či žádných. Nezpovídá
se nikomu, jen svému svědomí. „Nápravu“ – z pohledu navrhovatelů – nelze zajistit pořadem
práva, nýbrž (díky ústavnímu principu vlády na omezený čas) příští volbou.
[41] Nelze v této souvislosti nepřipomenout, že v roce 2013 při posuzování stížností proti
zvolení odpůrce 1) prezidentem republiky poprvé, Nejvyšší správní soud v obdobné situaci
poznamenal, že některá tvrzení vítězného kandidáta užitá v rámci volební kampaně se mohla řadě
voličů jevit jako nekorektní, demagogická či dokonce lživá. Tatáž hodnocení mohl u některých
voličů vyvolat volební slogan odpůrce 1), na který navrhovatelé poukazují nyní. Nejvyšší správní
soud však dnes, stejně jako tehdy, znovu zdůrazňuje, že se nemůže stavět do pozice konečného
arbitra slušnosti a etiky, neboť není jediným ochráncem korektnosti celého volebního procesu
(usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. února 2013 č. j. Vol 12/2013-64). Jsou to voliči,
„kterým v prvé řadě přísluší hodnotit volební kampaň jednotlivých kandidátů a chování těchto kandidátů během
ní. Voličům přísluší vyhodnotit volební kampaň v celé její šíři i v jejích jednotlivostech. To se týká též morálních
aspektů vedení kampaně, hodnocení toho, zda jednotlivé výroky pronesené kandidáty nejsou zavádějící,
zda se kandidát neuchýlil k příliš konfrontačnímu stylu atd. Za podstatné zdejší soud považuje, aby měli
kandidáti v kampani možnost, pokud tak uznají za vhodné, se vyjádřit ke krokům, i těm kontroverzním, svého
protikandidáta a tím umožnit voličům, aby si sami o kandidátech udělali vlastní představu. Je pak na voličích,
aby výsledek tohoto svého hodnocení promítli do rozhodnutí, jak naložit se svým hlasem. Úkolem soudu nemůže
být neohraničené hodnocení volební kampaně z hledisek etiky, vhodnosti, přesvědčivosti či vkusu. Role soudu
působícího ve volebním soudnictví je v daném ohledu podpůrná a nastupuje až v tom krajním případě,
kdy by se volební kampaň vymanila zákonem nastaveným pravidlům pro její provádění, že by se nedalo mluvit
o čestném a poctivém politickém boji. Platí přitom, že ne každé jednání v rámci volební kampaně, které může být
některými voliči vnímáno jako neetické, nevhodné či nevkusné, zároveň okamžitě přesahuje rámec poctivě a čestně
vedené volební kampaně, jak ji pojímá zákon o volbě prezidenta republiky, a stává se protiprávním. Je totiž nutno
akceptovat, že ve volebním klání je možné počítat i s poměrně ostrými souboji jednotlivých kandidátů“ (usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. února 2013 č. j. Vol 27/2013-83).
[42] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů shledal, že samotná formulace sdělení
„Stop imigrantům a Drahošovi. Tato země je naše! Volte Miloše Zemana!“ nepředstavuje porušení zákona.
[43] V neposlední řadě navrhovatelé namítají v bodu ad iii.) tvrzení ze strany některých médií
či třetích osob, s nimiž Ing. Miloše Zemana pojí větší či menší vzájemná spolupráce, přičemž
se od nich nedistancoval. Navrhovatelé v této souvislosti zmiňují především články publikované
v Parlamentních listech a řetězové šíření dezinformací.
[44] Nejvyšší správní soud ohledně tohoto bodu souhlasí s odpůrci 1) a 2) potud, že pouhá
skutečnost, že se Ing. Miloš Zeman od těchto tvrzení a dezinformací nedistancoval, nepostačuje
k tomu, aby mu tato tvrzení a dezinformace byla přičitatelná. Navrhovatelé sami ve svém návrhu
ostatně výslovně uvádějí, že nezískali důkaz, že by se Ing. Miloš Zeman k některé z dezinformací
uveřejněných v Parlamentních listech explicitně přihlásil. Jak však vyplývá z výše citovaného
nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 2. 1999, sp. zn. I. ÚS 526/98, při soudním přezkumu
ve věcech volební kampaně je třeba také přihlížet k tomu, zda kandidát, jehož zvolení
je napadáno, namítané porušení zákona způsobil.
[45] Odkaz navrhovatelů na webové stránky www.popravde.cz, jež mapují lži, které se šíří
řetězovými e-maily, je v této souvislosti bezesporu relevantní. Nejvyšší správní soud však
podotýká, že tyto stránky se věnují jak dezinformacím týkajícím se Jiřího Drahoše, tak i Miloše
Zemana, přičemž ani z obsahu těchto stránek neplyne nic o tom, že by se mělo jednat o problém,
který hrubě ovlivnil výsledek volby prezidenta republiky.
[46] Jakkoliv Nejvyšší správní soud považuje volební stížnost navrhovatelů a v ní předestřené
argumenty za velmi fundované, břemeno tvrzení a břemeno důkazní v souvislosti se šířením
dezinformací neunesli.
[47] Pokud jde o šíření dezinformací o volbách a kandidátech prostřednictvím tzv. řetězových
emailů a sociálních sítí, Nejvyšší správní soud podotýká, že se jedná o relativně nové prostředky
komunikace, které mají zcela jinou podobu a způsob šíření než např. články v tištěných médiích,
plakáty a další „tradiční“ způsoby oslovování voličů. Nemají hmotnou podobu, kterou by bylo
možno k určitému časovému okamžiku najisto prokázat, a zejména je obtížné zjistit, kdo je jejich
původcem a kolik osob se mohlo seznámit s jejich obsahem.
[48] Právě jejich virtuální existence a obtížnost komplexně zmapovat jejich šíření výrazně
ztěžuje možnosti navrhovatelů prokázat jejich reálný dopad (o to více za současného zvýšeného
důkazního standardu), tj. zda dotyčná zpráva hrubě ovlivnila výsledek voleb, a komu lze její vznik
a distribuci přičítat. To ovšem nemůže vést k tomu, aby tato sdělení byla ze soudního přezkumu
voleb zcela vyloučena. Je zřejmé, že se jedná o významný zdroj informací, který je a v budoucnu
bude při volební kampani rozsáhle využíván. Nelze vyloučit, že by v tomto prostředí, právě díky
jeho vlastnostem, mohlo nastat extrémní hrubé porušení zákona, které by bylo důvodem
k vyslovení neplatnosti volby.
[49] Soudy na druhou stranu nemohou, i s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem,
na unesení důkazního břemene ze strany navrhovatelů zcela rezignovat. Je však třeba připustit,
že obsah virtuálních zpráv šířených prostřednictvím sociálních sítí či jiných prostředků internetu,
jejich autorství a rozsah působení bude moci navrhovatel dokázat zpravidla pouze důkazy
nepřímými. Při jejich posuzování musí soudy s přihlédnutím k uvedeným odlišnostem aplikovat
zejména starší judikaturu uvážlivě a přiměřeně.
[50] Lze tedy uzavřít, že prokázat hrubé ovlivnění výsledku voleb v důsledku virtuálních
informací bude možné pouze ve zcela výjimečných případech a klade na navrhovatele velké
nároky. Soud je povinen přihlédnout ke zvláštnostem takto šířených zpráv, navrhovatel musí
svá tvrzení formulovat v souladu s požadavky zákona a podpořit je co největším množství
důkazů, byť nepřímých.
[51] Navrhovatelé rovněž v této souvislosti poukazují na činnost tiskového mluvčího
prezidenta Jiřího Ovčáčka, který obsah Parlamentních listů na svém twitterovém účtu v několika
případech sdílel. Vystupování tiskového mluvčího je jistě spjato s úřadem, který zastupuje,
a je proto nepochybně rovněž vizitkou tohoto úřadu. Skutečnost, že tiskový mluvčí prezidenta
několik článků uveřejněných v Parlamentních listech sdílel, však sama o sobě ještě nestanoví
protizákonnost. I v tomto případě měli voliči dostatek času a příležitostí, aby činnost tiskového
mluvčího vyhodnotili, a ostatní kandidáti či další političtí aktéři, měli dostatek času, aby na tyto
jeho aktivity poukázali. Bylo tedy opět na voličích, aby si vyhodnotili, zda navrhovateli popsané
aktivity do svého rozhodování o příští volbě hlavy státu promítnou nebo nikoliv.
[52] Z výše uvedeného vyplývá, že Nejvyšší správní soud v prvcích volební kampaně
odpůrce 1), jak je vymezili navrhovatelé ve své volební stížnosti, porušení zákona neshledal.
[53] Další výtky navrhovatelů vůči volební kampani odpůrce 1) již volební senát neposuzoval.
Navrhovatelé totiž svá tvrzení nijak nedoložili, respektive uváděli spíše své dojmy z volební
kampaně (např. ve vztahu k financování volební kampaně nebo ke způsobu informování
o zdravotním stavu Ing. Miloše Zemana).
III.C) Smysl a meze soudního přezkumu volební kampaně a jejího financování
[54] Nejvyšší správní soud připouští, že pro navrhovatele, potažmo pro volební soud,
je obtížné splnit zákonný požadavek a prokázat, že výsledek volby, tedy v souhrnu rozhodnutí
každého z jednotlivých voličů, byl opravdu hrubě ovlivněn porušením pravidel vedení volební
kampaně a jejího financování (například, jak tvrdí navrhovatelé, uváděním nepravdivých nebo
zavádějících informací nebo vyvoláváním nízkých emocí, netransparentním financováním).
Jedním z důvodů jsou krátké lhůty pro podání návrhu a rozhodnutí soudu spojené s omezenými
možnostmi získání relevantních informací. Stěžejní překážkou je však skutečnost, že do voličovy
hlavy nikdo nevidí. Nutno znovu poukázat na již zmíněný ústavní princip tajnosti volebního
práva (čl. 21 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 56 Ústavy): pokud totiž nemá nikdo,
ani soud, možnost zjistit, jak který volič hlasoval, nemůže ani ověřovat, proč tak hlasoval.
[55] Za takové situace je třeba respektovat svobodný výkon volebního práva každým z voličů
spojený s jeho odpovědností za vlastní volbu. Jiný přístup by ve svých důsledcích vedl k tomu,
že by výsledek volby neurčovali voliči, nýbrž soudci. Tím by však byla popřena povaha České
republiky jako demokratického právního státu založená na úctě k právům a svobodám člověka
a občana (čl. 1 odst. 1 Ústavy), v níž je lid zdrojem veškeré státní moci a zdrojem legitimity všech
státních orgánů, prezidenta republiky nevyjímaje (čl. 2 odst. 1 Ústavy).
[56] Přezkumná role volebních soudů se i nadále může efektivně uplatnit v případech porušení
ustanovení upravujících vlastní volební proces, hlasování, zjišťování výsledku voleb a jeho
vyhlašování. Postavit důkazně najisto hrubé ovlivnění výsledku volby např. chybným
součtem hlasů (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. listopadu 2017
č. j. Vol 58/2017-187, ve věci poslance Martina Kupky), znevěrohodněním (nepoužitelností)
výsledků hlasování na úrovni jednotlivých okrsků např. v důsledku nezákonně obsazené
volební komise (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. listopadu 2014
č. j. Vol 23/2014-110, č. 3162/2015 Sb. NSS, ve věci senátora Miroslava Antla, a do stejné
kategorie spadá i navrhovateli zmíněný rakouský případ zneplatnění prezidentské volby nálezem
rakouského Ústavního soudního dvora W I 6/2016 z 1. července 2016), připuštěním účasti
kandidáta, který byl v souladu se zákonem z volby – zdůrazňujeme: po ukončené fázi registrace
kandidátů – odvolán (srov. výše citované usnesení č. j. Vol 4/2016-191 ve věci senátorky Aleny
Dernerové), či nesplněním podmínek volitelnosti (pasivního volebního práva) kandidáta
v rozhodný okamžik (v den volby), lze relativně snadno i za současného vyššího důkazního
standardu, neboť soud v takových případech buď dává průchod uplatnění skutečné, nikoli
zkreslené vůli voličů, na základě přezkumu volební dokumentace anebo vynucuje splnění
základních předpokladů zákonnosti a legitimity volby.
[57] Stále platí, že soudní přezkum voleb je mechanismem zajišťujícím ochranu základních
práv a svobod, mezi něž bezesporu patří i právo občanů podílet se na správě veřejných věcí
svobodnou volbou svých zástupců, stejně jako právo přístupu občanů k voleným a jiným
veřejným funkcím (čl. 21 Listiny základních práv a svobod). Podmínky výkonu volebního práva
stanoví zákon. Aplikace a interpretace tohoto zákona ze strany orgánů veřejné moci, vposledku
pak soudů (zejména v otázkách dodržení či porušení jeho ustanovení a důsledků z toho
vyplývajících), ovšem nemůže tyto ústavní kautely vyprázdnit, jinak by se pravidla volebního
procesu stala bezzubými. Chování aktérů politické soutěže, jejich podporovatelů či odpůrců,
v širším smyslu vlastně všech, se musí dít ve vymezeném ústavním rámci. Zásah volebního soudu
do této soutěže je a zůstává sice výjimečným, ale i nadále použitelným nástrojem, byť
vyhrazeným pro případy porušení volebních zákonů ve větším rozsahu, vyšší intenzitě,
se skutečně nastalým a prokázaným účinkem na dosažený volební výsledek.
IV. Závěr a náklady řízení
[58] Nejvyšší správní soud tedy neshledal návrh na vyslovení neplatnosti volby odpůrce 1)
prezidentem republiky důvodným, a proto návrh zamítl.
[59] Podle §93 odst. 4 soudního řádu správního nemá v řízení ve věcech volebních žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce Nejvyššího
správního soudu (§93 odst. 5 s. ř. s.).
Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2018
Tomáš Langášek
předseda senátu