ECLI:CZ:US:2009:2.US.3105.08.1
sp. zn. II. ÚS 3105/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Rašínovo nábřeží 42, 128 00 Praha, územní pracoviště Brno, Orlí 27, Brno, proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 26. 3. 2008 č. j. 6 C 21/2008-78 a rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 30. 9. 2008 č. j. 54 Co 123/2008-105, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 12. 2008 a i v ostatním splňovala všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to s odkazem na údajné porušení ústavně garantovaných práv plynoucích z článku 90 Ústavy, článku 11 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a zásah do článku 10 při nerespektování vyhlášené mezinárodní smlouvy.
Jak Ústavní soud zjistil ze spisu Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. 6 C 21/2008, který si k projednání věci vyžádal, napadeným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči bylo k žalobě JMB družstva, se sídlem v Moravských Budějovicích, Janáčkova 1331 (dále jen "žalobce"), uloženo stěžovatelce jako žalované zaplatit žalobci částku ve výši 11.397,60 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení - peněžního plnění z neplatné kupní smlouvy, jejímž předmětem byla koupě pozemků žalobcem. Důvodem neplatnosti této smlouvy bylo, že již předtím (ke dni 1. 7. 2001) došlo k přechodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na žalobce, a to na základě ustanovení §879c občanského zákoníku.
K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozhodnutí soudu prvého stupně změnil jen ve lhůtě k plnění, jinak jej potvrdil.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti v podstatě tvrdí, že obecné soudy dospěly k nesprávným právním závěrům a svými rozhodnutími zasáhly do vlastnického práva stěžovatelky. Svoji argumentaci vede polemikou s rozhodovacími důvody, ke kterým obecné soudy v průběhu soudního řízení dospěly. Dále vyjadřuje přesvědčení o nutnosti zabývat se její ústavní stížností, a to zejména ve vztahu k tzv. Euronovele Ústavy. Uvádí, že v článku 87 Smlouvy o založení ES je zakotvena zásada nepřípustnosti podpor, poskytovaných v jakékoli podobě státem nebo ze státních prostředků, které mohou narušovat hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují některé podniky. V daném případě, kdy předmětné nemovitosti jsou státním majetkem a žalobce je subjektem podnikatelským, představuje bezúplatné nabytí majetku státu (ex lege) bezesporu pro žalobce výhodu.
Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.
Stěžovatelka v zásadě vyjadřuje nesouhlas s právními závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006 sp. zn. 22 Cdo 2205/2005, z něhož obecné soudy vycházely, a v němž byl interpretován právní názor Ústavního soudu vyslovený v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/02. Ústavnost tohoto rozhodnutí byla na základě ústavní stížnosti stěžovatelky předmětem přezkumu ze strany Ústavního soudu, který dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh, a usnesením ze dne 20. 11. 2007 sp. zn. II. ÚS 755/06 jej odmítl; stejně tak se stalo v případě dalších ústavních stížností stěžovatelky v obsahově shodných případech (viz usnesení ze dne 3. 12. 2007 sp. zn. IV. ÚS 914/07, ze dne 20. 3. 2008 sp. zn. III. ÚS 2741/07, ze dne 25. 3. 2008 sp. zn. IV. ÚS 210/08, ze dne 15. 1. 2009 sp. zn. III. ÚS 2732/08).
V citovaných rozhodnutích Ústavní soud na základě interpretace "plenárního" nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/02 dospěl k závěru, že "zrušením části zákona č. 229/2001 Sb. došlo k ,rehabilitaci' ustanovení §879c až §879e občanského zákoníku, které je tak součástí platného právního řádu", a že "se uvedenou derogací obnovil stav založený těmito ustanoveními". V důsledku toho došlo k nabytí vlastnického práva žalobce, a následně uzavřené smlouvy jsou proto neplatné a plnění z nich představuje bezdůvodné obohacení. Současně Ústavní soud odmítl námitku nedostatečného zdůvodnění soudních rozhodnutí, a to (v podstatě) s tím, že není třeba konkrétně reagovat na všechny námitky stěžovatelky, protože jsou dostatečně vypořádány vysloveným právním názorem opírajícím se o zmíněný nález Ústavního soudu.
Pokud bylo stěžovatelkou namítáno promlčení práva žalobce na vydání plnění, pak Ústavní soud musí konstatovat, že uvedenou námitkou se podrobně zabýval již odvolací soud, který přitom stěžovatelce vyložil, proč v projednávané věci nebyla shledána důvodnou. Jeho závěrům nelze z ústavního hlediska cokoli vytknout.
Stěžovatelka dále vedla obranu svého zájmu poukazem na zakázané veřejné podpory, jež dovodila výkladem tzv. euronovely Ústavy, čl. 10 Ústavy a čl. 87 Smlouvy o založení ES. K ní Ústavní soud poukazuje na své usnesení ze dne 15. 1. 2009 sp. zn. III. ÚS 2732/08, ve kterém se v obdobné věci stěžovatelky s touto námitkou dostatečně vypořádal.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2009
Stanislav Balík
předseda senátu