ECLI:CZ:US:2017:2.US.3163.17.1
sp. zn. II. ÚS 3163/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Ing. Zbyňka Šklubala, zastoupeného JUDr. Vladimírem Feltem, advokátem, sídlem Urxova 458/8, Praha 8, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 2736/2017-339 ze dne 26. 7. 2017, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 69 Co 36/2016-278 ze dne 6. 4. 2016 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 5 C 134/2010-232 ze dne 1. 9. 2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí bez konkretizace svých ústavně zaručených práv, která jimi měla být porušena. Rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta stěžovatelova žaloba, kterou se domáhal určení neplatnosti dražby provedené v rámci exekučního řízení. Odvolací soud prvostupňové rozhodnutí k odvolání stěžovatele potvrdil, Nejvyšší soud pak stěžovatelovo dovolání odmítl jako vadné z důvodu nevymezení, v čem stěžovatel spatřuje splnění podmínek přípustnosti dovolání.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že znalecký posudek stran hodnoty v dražbě prodané bytové jednotky byl neobjektivní a neodpovídající skutečné tržní ceně jednotky. Stěžovatel také brojí proti dalším pochybením, k nimž mělo dojít během daného exekučního řízení, a uvádí, že v rámci prováděné exekuce podal proti usnesení o ceně dražené věci odvolání, které však vůbec nebylo projednáno.
Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je zčásti nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl jako vadné, neboť stěžovatel nevymezil, v čem spatřuje naplnění podmínek přípustnosti dovolání. Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu přitom stěžovatel v ústavní stížnosti nepředkládá žádnou (natožpak ústavněprávní) argumentaci. Za této situace postačí, aby Ústavní soud odkázal na svou judikaturu týkající se právě situací, kdy stěžovatelé nesplní zákonné náležitosti dovolání, jak je vyžaduje občanský soudní řád.
V ní Ústavní soud ustáleně konstatuje, že požadavek vymezit, v čem dovolatelé spatřují splnění podmínek přípustnosti dovolání, jakož i následek nesplnění tohoto požadavku v podobě odmítnutí dovolání jsou souladné s ústavním pořádkem (viz namátkou usnesení sp. zn. I. ÚS 3762/16 ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. III. ÚS 588/17 ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. I. ÚS 323/17 ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. III. ÚS 583/17 ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1794/16 ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. III. ÚS 2780/16 ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. III. ÚS 105/17 ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. II. ÚS 2671/16 ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 2109/16 ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2728/16 ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. II. ÚS 1291/16 ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1734/15 ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1725/15 ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 494/16 ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. IV. ÚS 230/16 ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. III. ÚS 3794/15 ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. III. ÚS 144/15 ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 3445/13 ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. IV. ÚS 789/14 ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13 ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. II. ÚS 3625/13 ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 3189/13 ze dne 7. 11. 2013 nebo nálezy sp. zn. I. ÚS 2135/16 ze dne 3. 5. 2017 a sp. zn. II. ÚS 1966/16 ze dne 15. 3. 2017).
V posledně citovaném nálezu Ústavní soud konstatoval, že "[j]ednou z povinných náležitostí dovolání podle §241a odst. 2 občanského soudního řádu je, že v něm musí být uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání", a dále že "k efektivnímu vyčerpání dovolání nedojde, bude-li podáno vadně, tedy aniž by obsahovalo zákonem stanovené náležitosti, jež jsou uvedeny v §241a odst. 2 a 3 občanského soudního řádu".
V nálezu sp. zn. I. ÚS 2135/16 ze dne 3. 5. 2017 pak shrnul, že "[v] každém dovolání ... musí být uvedeno, v čem dovolatel spatřuje naplnění podmínek přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku. Pakliže není dovolání přípustné ze zákona v případech vyjmenovaných v §238a občanského soudního řádu, bude toto vymezení ve smyslu §237 občanského soudního řádu zjednodušeně řečeno spočívat ve formulování právní otázky významné pro napadené rozhodnutí odvolacího soudu a uvedení, jakým způsobem předmětnou právní otázku řeší judikatura Nejvyššího soudu". Jak také Ústavní soud v citovaném nálezu poznamenal, pokud dovolatelé svých povinností nedostojí, je odmítnutí dovolání souladné s ústavním pořádkem.
Ústavní soud dodává, že v době podání stěžovatelova dovolání již k problematice vymezení přípustnosti dovolání existovala četná a obecně dostupná judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, která mohla stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci, poskytnout návod, jak obsah dovolání formulovat. Tento závěr odpovídá i přístupu Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozsudek ve věci Trevisanato proti Itálii ze dne 15. 9. 2016, stížnost č. 32610/07). V části mířící proti rozhodnutí Nejvyššího soudu je tudíž ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
Tím, že stěžovatel nepodal řádné dovolání, nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; odmítnutí dovolání pro nevymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění podmínek přípustnosti dovolání, není odmítnutím závisejícím na uvážení Nejvyššího soudu ve smyslu §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je tedy v části mířící proti rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu nepřípustná.
Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků z části podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a z části podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 2017
Ludvík David v. r.
předseda senátu