ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.2380.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 2380/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobkyně H. L. , bytem v B., zastoupené JUDr. Josefem Pernicou, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 19, proti žalovanému M. L. , bytem v B., zastoupenému JUDr. Ivou Petrovou, advokátkou se sídlem v Brně, Skopalíkova 11, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 258/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2011, č. j. 26 Co 90/2011-566, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2011, č. j. 26 Co 90/2011-566, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. ledna 2006, č. j. 20 C 258/95-339, vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví účastníků tak, že „ze společného majetku účastníků do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal movité věci pod položkami 1. barevný televizor Philips, 2. videopřehrávač Orion, 3. satelit SR 2000, 4. ventilátor AEF 430, 5. přenosný elektrický konvektor Siemens, 6. prádelní skříň – 2 kusy, 7. osobní váha Lux Comax, 8. nástěnné hodiny Quartz, 9. kuchyňský mixér Braun, 10. elektrický vysavač ETA“ (výrok I. rozsudku). Ze společného majetku účastníků do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal „12. fotoaparát Braun, 13. přímotopové elektrické panely, 14. toustovač Tefal, 40. ideální 522/625 komplexu skleníků postavených na cizím pozemku na p. č. zaps. na LV č. v k. ú. Ž., obec B.-m.“ (výrok II. rozsudku). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 695 635,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku). Dále pak rozhodl o náhradě nákladů řízení a poplatkové povinnosti (výroky IV. – VI. rozsudku).
Soud prvního stupně se v podrobném odůvodnění vypořádal se všemi skutečnostmi z jeho pohledu rozhodnými pro vypořádání zrušeného bezpodílového spoluvlastnictví účastníků a promítl je jednak do přikázání jednotlivých věcí každému z účastníků a do výpočtu výše vypořádacího podílu, který uložil žalovanému zaplatit žalobkyni. Pokud šlo o mezi účastníky sporné ocenění spoluvlastnického podílu na komplexu skleníků, soud prvního stupně poukázal na skutečnost, že ocenění provedl na základě znaleckého posudku Ing. H. D., která „zpracovala jednak cenu předmětného komplexu skleníků v částce 4 926 870,- Kč a dále tržní ceny skleníků včetně zámkové dlažby v částce 1 785 000,- Kč.“ Dále zdůraznil, že znalkyně při výslechu uvedla, že skleníky, které jsou postaveny na cizím pozemku a jsou stavebně propojeny s ostatními budovami, jsou prakticky neprodejné a „pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví stanovila „tržní cenu“. Soud prvního stupně „vyšel z tržní ceny v částce 1 491 000,- Kč.“
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 15. prosince 2011, č. j. 26 Co 90/2011-566, po té, co byl jeho předchozí rozsudek ze dne 19. září 2008, č. j. 26 Co 350/2006-434, zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2010, sp. zn. 22 Cdo 1230/2009. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že z „z věcí, jež měli žalobkyně a žalovaný v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, připadá do vlastnictví žalobkyně barevný televizor Philips, videopřehrávač Orion, satelit SR 2000, ventilátor AEF 430, přenosný elektrický konvektor Siemens, 2 kusy prádelní skříně, osobní váha LUX Komax, nástěnné hodiny Quartz, kuchyňský mixér BRAUN, elektrický vysavač ETA“, do vlastnictví žalovaného „fotoaparát BRAUN, 2 kusy přímotopných elektrických panelů, toustovač Tefal, ideálních 522/625 komplexu skleníků – zemědělských staveb bez čísla popisného, čísla evidenčního na pozemcích p. č. a p. č. v katastrálním území Ž., obec B. (dále jen ,,komplex skleníků“)“ - (výrok I., bod 1 rozsudku). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku 416.637,50,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I., bod 2. rozsudku) a rozhodl o nákladech řízení a poplatkové povinnosti (výroky I., body 3, 4 a výrok II. rozsudku).
Odvolací soud byl vázán názorem dovolacího soudu, který shledal jeho původní rozhodnutí v rozporu s ustálenou judikaturou v napadené části, týkající se spoluvlastnického podílu na komplexu skleníků. Odvolací soud totiž nesprávně vycházel z ceny komplexu skleníků k okamžiku, který předcházel zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů.
Odvolací soud nechal vypracovat nový znalecký posudek. Cena komplexu skleníků byla stanovena na 1.000.000,- Kč, přičemž znalec vycházel ze stavu nemovitostí ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů a z ceny k datu zpracování znaleckého posudku. Odvolací soud zohlednil, že komplex skleníků byl pořízen za částku 3 466.080,-Kč z prostředků získaných na základě úvěrů poskytnutých žalovanému. Přitom bylo za trvání manželství na tyto úvěry uhrazeno 888.250,93 Kč, zbývající částka byla uhrazena žalovaným po zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Při stanovení výše vnosu žalovaného z jeho výlučného do společného majetku vyšel odvolací soud z aktuální ceny stanovené znaleckým posudkem a z procentního poměru, v jakém byly hrazeny náklady na pořízení nemovitostí (žalovaný uhradil náklady na pořízení nemovitostí v rozsahu 74,4 % a ze společného majetku bylo hrazeno 25,6 %). Protože byla ideální část nemovitosti přikázána žalovanému, musel žalobkyni nahradit polovinu částky uhrazené z prostředků bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Zohlednil také ve prospěch žalobkyně její investici spočívající v pořízení chladícího zařízení a částky vynaložené za trvání manželství na splátky leasingu věcí, které se po zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů staly výlučným vlastnictvím žalovaného.
Žalovaný podal proti výroku I. bod 2. rozsudku odvolacího soudu dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a důvodné podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatel nesouhlasil s výší ceny komplexu skleníků stanovené znaleckým posudkem. Podle jeho názoru měla být tato částka ponížena o 105.198,-Kč, protože investice žalobkyně spočívající v hodnotě chladícího zařízení je již součástí ceny stanovené znaleckým posudkem a částka příslušející žalobkyni na vypořádání jejího podílu ve vztahu ke komplexu skleníků tak měla činit 114.535,-Kč.
Dovolatel dále nesouhlasil s tím, že odvolací soud nepostupoval při stanovení podílu na věcech získaných leasingem (automobily a počítače) stejným způsobem jako při vypořádání části komplexu skleníků. Odvolací soud totiž podle jeho názoru zohlednil vždy polovinu nákladů na pořízení a užívání těchto věcí, aniž by přihlédl k jejich amortizaci a aniž by nechal vyhotovit – podobně jako u komplexu skleníků - znalecký posudek ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle §237 odst. 1, odst. 2 písm. a), 3 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
V řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť. Skutečnost, že odvolací soud např. změní rozsudek soudu prvního stupně ohledně jedné či několika položek neznamená, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se týkají jiných položek, a že dovolací soud je již v důsledku částečné změny rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem oprávněn přezkoumat celé rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 22 Cdo 425/2008, uveřejněn v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 8042 (dále jen „Soubor“) nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. května 2012, sp. zn. 22 Cdo 2190/2010, uveřejněné tamtéž).
Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišné. Odlišností se myslí závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Pro posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není samo o sobě významné, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozsudku, rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. března 2011, sp. zn. 22 Cdo 2468/2009, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ).
Dovolatel v dovolání především napadá způsob, jakým odvolací soud do svého rozhodnutí promítl požadavek žalobkyně na „zohlednění prostředků vynaložených dle uzavřených leasingových smluv na užívání osobního automobilu Mazda E 2200 a osobních počítačů“ (dále též jen „leasingové nároky“).
Soud prvního stupně uzavřel, že v tomto ohledu by měl žalovaný nahradit žalobkyni částku 627 436,- Kč; podle názoru odvolacího soudu činí tato částka 242 938,50,- Kč. V rozdílu mezi oběma částkami, tj. ohledně 384 497,50, Kč, je platební povinnost dovolatele na základě rozhodnutí odvolacího soudu nižší a potud není jeho dovolání subjektivně přípustné, neboť v daném směru mu nebyla rozhodnutím odvolacího soudu způsobena újma odstranitelná zrušením rozsudku odvolacího soudu. Ohledně zbývající částky 242 938,50,- Kč jsou co do vymezení platební povinnosti žalovaného rozhodnutí nalézacích soudů shodná a potud jsou jejich rozhodnutí potvrzující. Dovolání by tak mohlo být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání je v daném směru přípustné i důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Soud může vypořádat pouze ty hodnoty a investice tvořící součást zákonného majetkového společenství manželů, které účastníci učiní předmětem řízení, a to ve lhůtě tří let od zániku majetkového společenství (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2009, sp. zn. 22 Cdo 1192/2007, uveřejněný v Souboru pod pořadovým č. C 8045 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. 22 Cdo 2881/2008, uveřejněný v Souboru pod pořadovým č. C 8310). Potud je judikatura ve shodě i se závěry odborné literatury vážící se k vypořádání leasingových nároků, že je lze v řízení vypořádat pouze na návrh (k tomu srovnej : Dvořák, J., Spáčil, J. : Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vydání. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, str. 232).
V předmětné věci bylo bezpodílové spoluvlastnictví účastníků zrušeno 13. dubna 1995, leasingové nároky tak mohly být uplatněny toliko do 13. dubna 1998; v této době však jejich vypořádání žalobkyně v řízení nenavrhla. Neučinila tak ani v žalobě ze dne 25. srpna 1995, v podání označeném jako „upřesnění žalobního petitu“ ze dne 24. června 1996 a ani v podání ze dne 19. listopadu 1997 označeném jako „specifikace návrhu“. Jestliže tedy odvolací soud ve svém rozhodnutí leasingové nároky vypořádal, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že z následného obsahu spisu i z předchozího rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. 26 Co 350/2006 se podává, že se uvedené leasingové nároky měly vztahovat k věcem tvořícím součást podniku žalovaného. V této souvislosti dovolací soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2005, sp. zn. 22 Cdo 1052/2004, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz , v němž dovolací soud vyložil, že z leasingové smlouvy podnikajícímu manželovi vzniká majetkové právo ve vztahu k leasingové společnosti a je významné, jaká je jeho hodnota. Tato hodnota by měla být zahrnuta do aktiv jeho podnikání, jež jsou určující pro stanovení výsledné částky, kterou by do bezpodílového spoluvlastnictví manželů měl vrátit (nahradit). Náleží-li práva a povinnosti majetkového práva spjatého s leasingem jednomu z manželů, lze k hodnotě tohoto majetkového práva přihlédnout v rámci zjištění ceny podniku.
Uvedený závěr byl odrazem skutečnosti, že předmětem bezpodílového spoluvlastnictví nebyly věci sloužící výkonu povolání jen jednoho z manželů (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2002, sp. zn. 22 Cdo 1717/2000, uveřejněný v Souboru pod pořadovým č. C 1127), přičemž soudní praxe dovodila, že takovou věcí je i podnik a vyloučila jej z předmětu zákonného majetkového společenství (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2004, sp. zn. 22 Cdo 684/2004, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 3, str. 98). Podnikající manžel byl proto povinen nahradit do bezpodílového spoluvlastnictví částku, která se rovná kladnému (pozitivnímu) rozdílu mezi aktivy a pasivy jeho podnikání ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví, což zpravidla představuje cenu podniku. V případě, že by výsledná hodnota byla záporná, není co do bezpodílového spoluvlastnictví manželů nahrazovat (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2005, sp. zn. 22 Cdo 1052/2004, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Ani takový požadavek na vypořádání „podniku“ žalovaného však žalobkyně v období tří let od zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů neuplatnila.
Dovolatel dále v dovolání nesouhlasil s výší obvyklé ceny věci – komplexu skleníků - určení znaleckým posudkem na částku 1 000 000,- Kč, neboť podle jeho názoru měla být tato částka snížena o 105 198,- Kč.
Soud prvního stupně vyšel z obvyklé ceny komplexu skleníků ve výši 1 491 000,- Kč; odvolací soud vyšel z částky 1 000 000,- Kč. V rozdílu mezi oběma částkami, tj. ohledně 491 000,- Kč, je základ pro závěr o platební povinnosti dovolatele na základě rozhodnutí odvolacího soudu nižší a potud není jeho dovolání subjektivně přípustné, neboť v daném směru mu nebyla rozhodnutím odvolacího soudu způsobena újma odstranitelná zrušení rozsudku odvolacího soudu. Ohledně zbývající částky 1 000 000,- Kč jsou co do vymezení platební povinnosti žalovaného rozhodnutí nalézacích soudů shodná a potud jsou jejich rozhodnutí potvrzující. Dovolání by tak bylo přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Zjištění ceny nemovité věci v řízení o vypořádání zákonného majetkového společenství manželů je otázkou skutkovou, nikoliv právní. Námitka, že soud při stanovení hodnoty nemovitosti chybně akceptoval „nesprávné“ závěry podávající se ze znaleckého posudku, představuje tvrzené pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, které nemůže založit přípustnost dovolání opírající se o řešení otázky zásadního právního významu (k tomu srovnej mutatis mutandis závěry podávající se z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2009, sp. zn. 22 Cdo 5155/2008, uveřejněného v Souboru pod pořadovým č. C 8061 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. prosince 2011, sp. zn. 22 Cdo 3890/2011, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz). V dovolání žalovaný zpochybňuje skutková zjištění podávající se ze znaleckého dokazování, ze kterého nalézací soudy vycházely při stanovení hodnoty nemovitostí, a předkládá vlastní verzi hodnocení důkazů (založenou na nutnosti doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem), podle které lze dospět k závěru o jiné hodnotě nemovitostí. Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje jiný názor na stanovení hodnoty vypořádávané věci, nezpochybňuje ve skutečnosti právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze (§237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.).
Ostatně dovolací námitka se v daném směru omezuje pouze na konstatování, že mělo dojít ke snížení obvyklé ceny proto, že „chladící zařízení dle názoru žalovaného je součástí ceny stanovené znaleckým posudkem“. Dovolacímu soudu tak není zřejmé, jakým konkrétním způsobem a na základě jaké argumentace by měly být závěry znaleckého posudku zpochybněny.
Pokud snad dovolatel v dovolání, ačkoliv to z dovolání zjevně nevyplývá, zpochybnil způsob, jakým odvolací soud ve svém rozhodnutí zohlednil ve prospěch žalobkyně investici na pořízení chladícího zařízení v částce 52 599,- Kč, což je přesně jedna polovina částky, o kterou by podle názoru dovolatele měla být snížena obvyklá cena nemovitosti, dovolací soud pro úplnost dodává, že odvolací soud v dalším řízení nepřehlédne, že i zohlednění investice je vázáno na její uplatnění účastníkem řízení do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005, uveřejněný v Souboru pod pořadovým č. C 5055).
Dovolací soud ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2, 3 věta první o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243d odst. 1 věta první o. s. ř. Propojení zkoumané části výroku rozhodnutí odvolacího soudu s částí výroku, která přezkoumání nepodléhá, se při rozhodnutí o dovolání projeví v tom, že shledá-li dovolací soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, který přezkoumávat nelze (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006, uveřejněný v Souboru pod pořadovým č. C 5768).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. září 2012
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu