ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.50.2010:168
sp. zn. 6 Ads 50/2010 - 168
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní žalobce: S. M., proti
žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2010,
č. j. 38 Cad 1/2007 - 137,
takto:
I. Kasační stížnost směřující do výroku v bodě II. se z amít á.
II. Žalovanému se nepři znáv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal u Krajského soudu v Ostravě žalobu proti rozhodnutí žalovaného
Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 27. 12. 2007, č.j. KUOK 1266/2006, o vyloučení
úřední osoby z projednávání a rozhodování ve věci přiznání dávky sociální péče. Současně
žalobce požádal, aby mu byl ustanoven zástupce pro řízení o žalobě před krajským soudem
advokát z Prahy - Tomáš Sokol.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 7. 2007, č. j. 38 Cad 1/2007 - 12, návrh
žalobce na ustanovení zástupce pro žalobní řízení zamítl. Proti tomuto usnesení podal žalobce
kasační stížnost, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2008,
č. j. 6 Ads 123/2007 - 53, zamítnuta. Usnesením krajského soudu ze dne 19. 7. 2007,
č. j. 38 Cad 1/2007 - 14, bylo řízení přerušeno. Nejvyšší správní soud kasační stížnost podanou
proti tomuto usnesení odmítl usnesením ze dne 20. 3. 2008, č. j. 6 Ads 124/2007 - 57. Krajský
soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 6. 2008, č. j. 38 Cad 1/2007 - 60, rozhodl o pokračování
v řízení. Usnesením ze dne 23. 1. 2009, č.j. 38 Cad 1/2007 - 64, vyzval žalobce k odstranění vad
podání ze dne 2. 1. 2007 ve věci žaloby a k doplnění tohoto podání. V reakci na tuto výzvu
žalobce požádal soud o ustanovení advokáta JUDr. Vohánku. Usnesením ze dne 12. 2. 2009,
č. j. 38 Cad 1/2007 - 75, byl žalobci ustanoven zástupcem advokát JUDr. Milan Ostřížek.
Žalobce podal proti tomuto usnesení kasační stížnost a požádal, aby mu byl
namísto ustanoveného JUDr. Ostřížka ustanoven zástupcem JUDr. Vít Vohánka. Tato kasační
stížnost byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2009,
č. j. 6 Ads 67/2009 - 96; žalobce poté znovu požádal o změnu advokáta. Soudem ustanovený
advokát JUDr. Milan Ostřížek přípisem ze dne 17. 8. 2009 požádal krajský soud o zproštění
povinnosti zastupovat žalobce, a to vzhledem k opakovaně vznášeným námitkám ze strany
žalobce vůči jeho osobě. Krajský soud v Ostravě ze dne 1. 9. 2009, č.j. 38 Cad 1/2007 - 109,
zprostil advokáta JUDr. Ostřížka povinnosti zastupovat žalobce a neustanovil dalšího zástupce
z řad advokátů. Toto usnesení, které žalobce napadl kasační stížností, bylo rozsudkem Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. 11. 2009, č.j. 6 Ads 165/2009 - 129, zrušeno a věc vrácena tomuto
soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že napadené rozhodnutí bylo vydáno soudem,
jenž byl nesprávně obsazen. Poté Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 4. 2010,
č. j. 38 Cad 1/2007 - 137, v bodě I. výroku zprostil JUDr. Milana Ostřížka, advokáta, se sídlem
Stodolní 977/26, Ostrava - Moravská Ostrava, zastupování žalobce. V bodě II. výroku
pak krajský soud rozhodl tak, že se žalobci neustanovuje zástupce z řad advokátů. V odůvodnění
kasační stížností napadaného rozhodnutí krajský soud uvedl, že žalobce poté, kdy bylo jeho
návrhu na ustanovení zástupce vyhověno, bezdůvodně žádal, aby mu soud ustanovil jiného
advokáta. Tímto svým chováním žalobce jen prodlužuje řízení. Dále soud uvedl, že je mu z jeho
rozhodovací činnosti známo, že ve sporech vedených u krajského soudu žalobce opakovaně
vznáší námitky vůči ustanoveným zástupcům. K tomuto postupu krajský soud konstatoval,
že žalobci nic nebrání, není-li spokojen s osobami advokátů, jež mu byli soudem ustanoveni,
aby si zvolil sám advokáta podle svého vlastního výběru a udělit takovému zástupci plnou moc
k zastupování v řízení před soudem. Žalobce měl bezdůvodné opakované výhrady
proti ustanovenému zástupci, který byl ke své žádosti zproštěn povinnosti zastupovat žalobce
v řízení o žalobě vzhledem k opakované námitce proti jeho osobě a nespolupráci ze strany
žalobce, a proto krajský soud ze shora uvedených důvodů již dalšího zástupce z řad advokátů
žalobci neustanovil.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost téměř nečitelného obsahu,
v níž brojí proti výroku uvedenému pod bodem II. usnesení a současně požádal s odkazem
na ustanovení §35 odst. 6 s. ř. s., aby mu byl ustanoven zástupcem „jeho“ advokát
Mgr. František Drlík.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu z hlediska
uplatněných námitek, jakož i ve smyslu ust. §109 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Podle ust. §35 odst. odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce
a odměnu za zastupování v takovém případě platí stát. Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí
faktické a odborně fundované ochrany práv osobě, která splňuje podmínky pro osvobození
od soudních poplatků, a u níž je takové ochrany třeba. Cílem ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. je
poskytnout kvalifikovanou právní pomoc rovněž sociálně slabému účastníku řízení. Toto
ustanovení vychází z logiky, podle které by zákon nemohl splnit svůj účel a byl by diskriminační,
kdyby intenzita ochrany závisela na sociálním postavení navrhovatele.
Ustanovení zástupce navrhovateli však není v žádném případě automatickým úkonem
soudu, nýbrž úkonem, který vyžaduje také určitou součinnost ze strany navrhovatele, počínaje
osvědčením podmínek ve smyslu ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. Jednou z těchto podmínek je
osvědčení potřeby zastoupení k ochraně práv účastníka řízení. To však neznamená, že by
účastník svým jednáním neměl na existenci (resp. trvání) této podmínky žádný vliv.
Jak již Nejvyšší správní soud konstatoval ve svém rozsudku ze dne 23. 3. 2006,
č. j. 8 Afs 144/2005 - 137, aktivita účastníka řízení se v tomto ohledu nutně musí projevit rovněž
v komunikaci s ustanoveným zástupcem; v opačném případě je totiž zastoupení zpravidla zcela
bez efektu. Nekomunikuje-li navrhovatel s jemu ustanoveným zástupcem, musí pro to vždy být
věrohodné a akceptovatelné důvody takový postup ospravedlňující (srov. Soudní judikatura
ve věcech správních 674/2000).
Vzájemný vztah nedůvěry s ustanoveným advokátem, vůči kterému žalobce vznášel
neodůvodněné námitky, nespolupracoval s ním a opakovaně žádal o ustanovení jiného advokáta,
by primárně ani důvodem pro neustanovení advokáta jiného nebyl, nicméně dokresluje
stěžovatelův postoj ke spolupráci s ustanovenými zástupci. Každopádně je tento vztah nedůvěry
jasným důvodem pro zproštění advokáta od povinnosti účastníka řízení zastupovat.
Za popsaného stavu proto krajský soud nepochybil, jestliže ustanoveného zástupce
na jeho žádost zprostil povinnosti zastupovat stěžovatele v řízení o žalobě. V situaci,
kdy se stěžovatel sám svým jednáním, resp. svou nečinností, zbavil možnosti využít služeb
ustanoveného zástupce, nečiní postup krajského soudu nezákonným ani skutečnost, že mu nebyl
ustanoven advokát další.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené kasační stížnost podle ust. §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému prokazatelně žádné náklady v souvislosti s řízením o kasační stížnosti
nevznikly, Nejvyšší správní soud mu proto náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. června 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu