ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.306.2018:27
sp. zn. 7 Azs 306/2018 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: X. T. L., zastoupený advokátem
Mgr. Jindřichem Lechovským, se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované: Policie
České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha
4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 7. 2018,
č. j. 2 A 56/2018 - 39,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátovi,
se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 8 228 Kč,
která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 19. 5. 2018, č. j. KRPA-186610-21/ČJ-2018-000022,
rozhodla o zajištění žalobce podle §124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“), s tím, že doba jeho zajištění byla stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní
svobody. Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne
22. 5. 2018, č. j. OAM-89/LE-LE05-LE26-PS-2018, došlo k přezajištění žalobce a jeho novému
zajištění v zařízení Vyšní Lhoty po dobu trvání řízení o udělení mezinárodní ochrany, nejdéle
však do 7. 9. 2018.
[2] Žalobce napadl uvedené rozhodnutí žalované ze dne 19. 5. 2018 žalobou,
kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl rozsudkem ze dne 4. 7. 2018,
č. j. 2 A 56/2018 - 39.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností ze dne
2. 8. 2018. K jejímu věcnému projednání nicméně Nejvyšší správní soud nepřistoupil, neboť
před rozhodnutím věci (po učinění všech nezbytných úkonů nutných pro rozhodnutí) zjistil,
že jsou splněny podmínky pro zastavení řízení o kasační stížnosti. Podle §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců ve znění účinném od 15. 8. 2017 „[v] případě, že je zajištění cizince ukončeno
před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince, o žalobě proti rozhodnutí
o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení, soud řízení o žalobě
zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud, který žalobu projednává. Věty
první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.“
[4] V projednávané věci se stěžovatel žalobou bránil proti rozhodnutí žalované, na základě
kterého byl zajištěn. Nejvyšší správní soud však před rozhodnutím ve věci zjistil, že zajištění
stěžovatele již bylo ukončeno k datu 7. 9. 2018 (viz úřední záznam ze dne 17. 9. 2018
z telefonního dotazu na Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty a rovněž na Pobytové
a integrační středisko v Havířově založený na č. l. 23 spisu NSS, a výpis z evidenční karty žadatele
ze dne 10. 9. 2018 založený na č. l. 20 spisu NSS).
[5] Jak přitom vyplývá z výše uvedeného, městský soud se věcí žalobce meritorně zabýval;
žalobu zamítl rozsudkem ze dne 4. 7. 2018. Stěžovatel napadl rozsudek shora identifikovanou
kasační stížností podanou po nabytí účinnosti zákona č. 222/2017 Sb., kterým byl do §172
zákona o pobytu cizinců vložen výše citovaný nový odst. 6. Všechny podmínky pro aplikaci
tohoto ustanovení jsou tedy splněny (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 11. 2017, č. j. 3 Azs 303/2017 - 36, či ze dne 25. 9. 2017, č. j. 3 Azs 243/2017 - 24).
[6] Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že usnesením ze dne 23. 11. 2017,
č. j. 10 Azs 252/2017 - 43, položil zdejší soud Soudnímu dvoru Evropské unie následující
předběžnou otázku: „Brání výklad čl. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU (Úř. věst.
L 180, 29. 6. 2013, s. 96) ve spojení s čl. 6 a 47 Listiny základních práv Evropské unie takové vnitrostátní
právní úpravě, která znemožňuje Nejvyššímu správnímu soudu přezkoumat soudní rozhodnutí ve věcech zajištění
cizince poté, co je cizinec ze zajištění propuštěn?“ Nejvyšší správní soud se nicméně domnívá,
že položení této předběžné otázky není důvodem pro přerušení řízení podle §48 odst. 3 písm. d)
s. ř. s. Podle něj platí: „Předseda senátu řízení usnesením může přerušit, jestliže (…) zjistí, že probíhá jiné
řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé, nebo takové řízení sám vyvolá.“ Jde tedy
pouze o přerušení fakultativní, nikoli obligatorní. Zároveň nejsou splněny ani podmínky
pro obligatorní přerušení řízení podle §48 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť ten dopadá pouze
na přerušení toho konkrétního řízení, v němž byla předběžná otázka položena. Podrobněji
k tomu viz např. nedávná usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2018,
č. j. 3 Azs 361/2017 - 28, ze dne 12. 4. 2018, č. j. 7 Azs 415/2017 - 25, atp.
[7] Nejvyšší správní soud ostatně o zastavení řízení podle této nové úpravy rozhodl
po položení předběžné otázky již i v jiných řízeních (viz usnesení ze dne 19. 7. 2018,
č. j. 7 Azs 171/2018 - 57, ze dne 30. 11. 2017, č. j. 3 Azs 301/2017 - 25, atp.).
[8] V usnesení ze dne 7. 3. 2018, č. j. 3 Azs 361/2017 - 28, dále Nejvyšší správní soud uvedl,
že zastavení řízení o kasační stížnosti po meritorním přezkumu ze strany krajského či městského
soudu neodporuje čl. 36 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, ani právu EU.
K problémům nastíněným v předběžné otázce ve vztahu k zajištění podle zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, pak uvedl: „Omezení možnosti sjednocovat judikaturu Nejvyššího správního soudu
je dle názoru senátu především problémem vnitrostátním a souvisí s právem na spravedlivý proces podle čl. 36
odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Citované články procedurální směrnice i Listiny základních práv
EU však směřují primárně k ochraně práva na osobní svobodu zajištěných osob a nelze z nich nikterak dovodit,
jaké procesní prostředky by tyto osoby měly mít na úrovni vnitrostátního práva k dispozici pro účely ochrany
souvisejících práv po propuštění, tím méně pak z nich lze vyčíst nárok na nějaký procesní prostředek
ke sjednocování judikatury členského státu k uvedeným otázkám. Takový požadavek by ostatně při rozdílnosti
právních systémů jednotlivých zemí Evropské unie bylo sotva možné realizovat.“ Uvedené usnesení
se vypořádalo i s návrhem senátorů na zrušení §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, který je
veden u Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 41/17. Ani tato skutečnost mu však nebránila
v zastavení řízení.
[9] Stejně tak lze poukázat na usnesení 6. senátu zdejšího soudu (ze dne 7. 3. 2018,
č. j. 6 Azs 416/2017 - 265), kterým bylo rovněž zastaveno řízení o kasační stížnosti z důvodu,
že zajištění cizince bylo před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ukončeno. Soud v něm
mj. uvedl, že byla naplněna hypotéza §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, neboť „zajištění
stěžovatele bylo před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ukončeno. Rozhodnutí o prodloužení zajištění
stěžovatele věcně přezkoumal městský soud, byl tedy zároveň naplněn požadavek vyplývající z čl. 5 odst. 4
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Kasační
stížnost je koncipována jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu
ve správním soudnictví. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání rozhodnout v souladu s §47 písm. c)
s. ř. s., aplikovaným na základě §120 s. ř. s., ve spojení s §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců o zastavení
řízení o kasační stížnosti.“ Dále 6. senát uvedl, že „zvažoval, zda není na místě přerušit řízení a vyčkat
rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 41/17 (návrh skupiny senátorů na zrušení §172 odst. 6
zákona o pobytu cizinců) či rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce ohledně souladu §46a odst. 9 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (který obsahuje stejné podmínky pro zastavení řízení
jako §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců), s unijním právem, předložené mu Nejvyšším správním soudem
v usnesení ze dne 23. listopadu 2017, č. j. 10 Azs 252/2017 - 43.“ Dospěl však k závěru, že „pochybnosti
skupiny senátorů ani desátého senátu o souladu nyní aplikované právní úpravy s ústavním pořádkem či unijním
právem nesdílí.“
[10] S ohledem na výše uvedené Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než řízení o kasační
stížnosti podle §47 písm. c) s. ř. s. (v návaznosti na ustanovení §172 odst. 6 zákona o pobytu
cizinců) zastavit. Ostatně shodně zdejší soud postupoval i v nedávných usneseních ze dne
23. 5. 2018, č. j. 6 Azs 139/2018 - 14, ze dne 24. 5. 2018, č. j. 7 Azs 179/2018 - 21, atp.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti vychází z §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li
řízení zastaveno.
[12] Stěžovateli byl usnesením městského soudu ze dne 6. 6. 2018, č. j. 2 A 56/2018 - 18,
ustanoven advokát. Podle poslední věty §35 odst. 9 s. ř. s. platí, že zástupce ustanovený v řízení
před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti.
V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 9 ve spojení
s §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud určil odměnu ve výši 8 228 Kč [dva úkony právní služby
po 3 100 Kč dle §7 a §9 odst. 4 písm. d) a §11 odst. 1 písm. c) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů (podání kasační stížnosti a porada s klientem přesahující jednu
hodinu), a dva režijní paušály po 300 Kč za jeden úkon právní služby dle §13 odst. 3 téže
vyhlášky]. Částka 6 800 byla dále navýšena o částku 1 428 Kč odpovídající DPH ve výši 21 %.
Celková částka 8 228 Kč bude k rukám advokáta vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu