ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.279.2015:45
sp. zn. Nao 279/2015 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: A. H.,
proti žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské nám. 6, Brno, v řízení o námitce
podjatosti soudců druhého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Doškové, JUDr.
Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové vznesené žalobcem ve věci vedené u Nejvyššího správního
soudu pod sp. zn. 2 As 243/2015,
takto:
Soudci 2. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková, JUDr. Karel Šimka
a Mgr. Eva Šonková nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 243/2015.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně usneseními ze dne 30. 7. 2015, č. j. 30 A 88/2015 - 13, ze dne
30. 7. 2015, č. j. 30 A 90/2015 - 13, a ze dne 6. 8. 2015, č. j. 30 A 98/2015 - 13, odmítl žaloby,
kterými se žalobce domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2015,
č. j. 5 As 38/2015 – 32, ze dne 8. 4. 2015, č. j. 6 As 26/2015 – 23, a ze dne 22. 4. 2015,
č. j. 6 As 71/2015 – 9. Krajský soud ve všech napadených usneseních uvedl, že v žalobcově
případě chybí k projednání věci pravomoc soudů rozhodujících ve správním soudnictví, protože
napadené usnesení není rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s“). Jelikož žaloby nesměřovaly proti
rozhodnutím správního orgánu ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., ale proti rozhodnutím soudu,
krajský soud konstatoval, že žaloby jsou nepřípustné, a proto je odmítl.
[2] Proti těmto usnesením podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, která
je u Nejvyššího správního soudu vedena pod sp. zn. 2 As 243/2015. Ze spisu Nejvyššího
správního soudu vyplývá, že stěžovatel poté, co byl informován o probíhajícím řízení, vznesl
námitku podjatosti vůči soudcům JUDr. Miluši Doškové, JUDr. Karlu Šimkovi a Mgr. Evě
Šonkové. V námitce podjatosti stěžovatel konstatoval, že uvedení soudci „upřeli stěžovateli úmyslně
či neúmyslně právo na spravedlivý proces např. v řízení před ČR-Nejvyšším správním soudem
ve sp. zn. 2 As 87/2014, 2 As 162/2014, 2 As 163/2014, 2 As 243/2015, 2 As 246/2015,
2 As 247/2015 atd., že se úmyslně neřídí zákony ČR nebo je neznají. (…) V řízeních pod výše uvedenými
značkami byla narušena důvěra stěžovatele v nezávislé, nestranné a zákonné rozhodování tohoto soudu.“ Jako
důkaz označil spisy vedené pod výše uvedenými spisovými značkami.
[3] Soudci druhého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková, JUDr. Karel
Šimka a Mgr. Eva Šonková shodně konstatovali, že se necítí být podjatí, k účastníkovi řízení
ani k projednávané věci nemají žádný vztah.
[4] Stěžovatel poté, co byl informován o probíhajícím řízení vedeném
pod sp. zn. Nao 279/2015, o uvedené námitce podjatosti, vznesl v podání ze dne 27. 10. 2015
další námitku podjatosti soudců čtvrtého senátu Nejvyššího správního soudu. O této námitce
rozhodl 9. senát Nejvyššího správního soudu usnesením ze dne 26. 11. 2015, č. j. Nao 293 /2015 – 42,
tak, že soudci 4. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Dagmar Nygrínová, JUDr. Jiří Palla
a Mgr. Aleš Roztočil nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u zdejšího
soudu pod sp. zn. Nao 279/2015.
[5] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
[6] Podle §8 odst. 5 s. ř. s. „[ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání.
K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní
skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní
soud, a je - li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.“
[7] Integrální součástí práva na spravedlivý proces, vymezeného v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z klíčových předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).
Požadavek nestrannosti a nezaujatosti soudce je natolik zásadní, že umožňuje prolomení ústavní
zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod).
[8] Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně
prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní
hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této
otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též Ústavní soud
ve věci sp. zn. I. ÚS 370/04). Ústavní soud ve své judikatuře dále vyslovil, že „[d]ůvodné pochybnosti
o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě
soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu účastníků řízení, ale v objektivním
smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají“ (srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 26/2000). Při posouzení otázky podjatosti soudce je třeba
akcentovat též tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti nejen ve vztahu k účastníkům řízení, nýbrž
i ke třetím osobám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10).
[9] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že důvodem pro vyloučení soudce z projednávání
a rozhodnutí věci může být pouze jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci.
Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může
být založen příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické
závislosti, apod. V daném případě však nebyla objektivně zjištěna žádná z těchto skutečností.
[10] Z průběhu soudního řízení je podle Nejvyššího správního soudu zjevné, že stěžovatel
zcela záměrně namítá podjatost prakticky všech soudců, kteří rozhodují v jeho záležitostech,
aniž by se jeho námitky zakládaly na objektivních skutečnostech. Za situace, kdy již bylo
stěžovateli mnohokrát vyloženo, jakými důvody lze zpochybňovat nepodjatost soudce,
pak nezbývá než se domnívat, že jeho úmyslem není ochrana subjektivních práv a lze rovněž
pochybovat o tom, zda jsou jím předložené námitky míněny vážně.
[11] Po zhodnocení námitky podjatosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky
k vyloučení soudců dle §8 odst. 1 s. ř. s. nejsou dány. Ve věci vedené pod sp. zn. 2 As 243/2015
stěžovatel neuvedl žádný z důvodů, pro které by soudci JUDr. Miluše Došková, JUDr. Karel
Šimka a Mgr. Eva Šonková měli být vyloučeni z jejího projednávání a rozhodnutí. Stěžovatel
opřel námitku podjatosti soudců o jejich postup v jiných dříve projednávaných věcech týkajících
se stěžovatele. Avšak postup soudců při rozhodování v jiných věcech dle věty třetí §8 odst. 1
s. ř. s. nemůže být důvodem pro jejich vyloučení v právě řešené věci. Námitka podjatosti
postavená na takovýchto skutečnostech proto není důvodná. Ani z obsahu spisu nebyla zjištěna
žádná skutečnost, která by nasvědčovala jejich podjatosti.
[12] Vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci má za následek odnětí věci
zákonnému (příslušnému) soudci a její přidělení soudci jinému. Tento postup je proto nutno
chápat jako výjimečný; takto mimořádná situace však v projednávané věci nenastala. Vzhledem
k tomu, že se ve výroku uvedení soudci necítí být podjatí a jejich podjatosti nenasvědčují ani jiné
skutečnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 243/2015.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2015
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu