ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.281.2015:31
sp. zn. Nao 281/2015 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 611/6, Brno, o námitce
podjatosti soudců Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Karla Šimky a
Mgr. Evy Šonkové, vznesené žalobcem ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn.
2 As 247/2015,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková, JUDr. Karel Šimka
a Mgr. Eva Šonková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 247/2015.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 8. 2015, č. j. 30 A 98/2015 - 27, odmítl
žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
22. 4. 2015, č. j. 6 As 71/2015 - 9. Krajský soud uvedl, že v žalobcově případě chybí k projednání
věci pravomoc soudů rozhodujících ve správním soudnictví, protože napadené usnesení
není rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s“). Jelikož žaloba nesměřovala proti rozhodnutí
ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., ale proti rozhodnutí soudu, krajský soud konstatoval, že žaloba
je nepřípustná, a proto ji podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl.
[2] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, která
je u Nejvyššího správního soudu vedena pod sp. zn. 2 As 247/2015. Ze spisu Nejvyššího
správního soudu vyplývá, že stěžovatel poté, co byl informován o probíhajícím řízení,
vznesl námitku podjatosti vůči soudcům JUDr. Miluši Doškové, JUDr. Karlu Šimkovi
a Mgr. Evě Šonkové. V námitce podjatosti stěžovatel konstatoval, že uvedení soudci „upřeli
stěžovateli úmyslně či neúmyslně právo na spravedlivý proces např. v řízení před ČR-Nejvyšším správním soudem
ve sp. zn. 2 As 87/2014, 2 As 162/2014, 2 As 163/2014, 2 As 243/2015, 2 As 246/2015,
2 As 247/2015 atd., že se úmyslně neřídí zákony ČR nebo je neznají. (…) V řízeních pod výše uvedenými
značkami byla narušena důvěra stěžovatele v nezávislé, nestranné a zákonné rozhodování tohoto soudu.“ Jako
důkaz navrhl provést spisy vedené pod sp. zn. 2 As 87/2014, 2 As 162/2014, 2 As 163/2014,
2 As 243/2015, 2 As 247/2015.
[3] Soudci druhého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková, JUDr. Karel
Šimka a Mgr. Eva Šonková shodně konstatovali, že se necítí být podjatí a k účastníkovi řízení
ani k projednávané věci nemají žádný vztah.
[4] Stěžovatel poté, co byl informován o probíhajícím řízení sp. zn. Nao 281/2015 o uvedené
námitce podjatosti, vznesl v podání ze dne 27. 10. 2015 další námitku podjatosti proti
soudcům čtvrtého senátu Nejvyššího správního soudu. O této námitce rozhodl 10. senát
Nejvyššího správního soudu usnesením ze dne 12. 11. 2015, č. j. Nao 297/2015 – 27,
tak, že soudci 4. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Dagmar Nygrínová, JUDr. Jiří Palla
a Mgr. Aleš Roztočil nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u zdejšího
soudu pod sp. zn. Nao 281/2015.
[5] Podle §8 odst. 1 s. ř. s . „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
[6] Podle §8 odst. 5 s. ř. s. „[ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání.
K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní
skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní
soud, a je - li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.“
[7] Integrální součástí práva na spravedlivý proces, vymezeného v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z klíčových předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).
Požadavek nestrannosti a nezaujatosti soudce je natolik zásadní, že umožňuje prolomení ústavní
zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod).
[8] Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně
prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní
hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této
otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též Ústavní soud
ve věci sp. zn. I. ÚS 370/04). Ústavní soud ve své judikatuře dále vyslovil, že „[d]ůvodné pochybnosti
o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě
soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu účastníků řízení, ale v objektivním
smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají“ (srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 26/2000). Při posouzení otázky podjatosti soudce je třeba
akcentovat též tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti nejen ve vztahu k účastníkům řízení, nýbrž
i ke třetím osobám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10).
[9] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že důvodem pro vyloučení soudce z projednávání
a rozhodnutí věci může být pouze jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci,
zejména v případech, kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může
být založen příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické
závislosti, apod. V daném případě však nebyla objektivně zjištěna žádná z těchto skutečností.
[10] Z průběhu soudního řízení je podle Nejvyššího správního soudu zjevné, že stěžovatel
zcela záměrně namítá podjatost prakticky všech soudců, kteří rozhodují v jeho záležitostech,
aniž by se jeho námitky jakkoliv zakládaly na objektivních skutečnostech. Za situace,
kdy již bylo stěžovateli mnohokrát vyloženo, jaké důvody mohou zpochybňovat nepodjatost
soudce, se lze domnívat, že jeho úmyslem není ochrana subjektivních práv a lze pochybovat
o tom, zda jsou předložené námitky míněny vážně.
[11] Po zhodnocení námitky podjatosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky
k vyloučení soudců dle §8 odst. 1 s. ř. s. nejsou dány. Ve věci vedené pod sp. zn. 2 As 247/2015
stěžovatel neuvedl žádný z důvodů, pro které by soudci JUDr. Miluše Došková, JUDr. Karel
Šimka a Mgr. Eva Šonková měli či mohli být vyloučeni z jejího projednávání a rozhodnutí.
Stěžovatel opřel námitku podjatosti soudců o jejich postup v jiných dříve projednávaných věcech
týkajících se stěžovatele. Avšak postup soudců při rozhodování v jiných věcech dle věty třetí
§8 odst. 1 s. ř. s. nemůže být důvodem pro jejich vyloučení v právě řešené věci. Námitka
podjatosti postavená na takovýchto skutečnostech proto není důvodná. O podjatosti soudců
nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená ve spise.
[12] Vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci má za následek odnětí věci
zákonnému (příslušnému) soudci a její přidělení soudci jinému. Tento postup je proto nutno
chápat jako výjimečný; takto mimořádná situace však v projednávané věci nenastala. Vzhledem
k tomu, že se ve výroku uvedení soudci necítí být podjatí a jejich podjatosti nenasvědčují ani jiné
skutečnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 247/2015.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2015
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu