ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.171.2018:57
sp. zn. 7 Azs 171/2018 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: F. S., zast. Mgr. Daliborem
Lípou, advokátem se sídlem Vyšehradská 12, Karlovy Vary, proti žalované: Policie ČR, Krajské
ředitelství policie Plzeňského kraje, se sídlem Nádražní 2, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 3. 2018, č. j. 17 A 30/2018 - 28,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Daliboru Lípovi, advokátovi, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 7 580 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná vydala dne 18. 2. 2018 rozhodnutí č. j. KRPP-28188-3/ČJ-2018-030022, kterým
zajistila žalobce podle §129 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu
cizinců“) za účelem jeho předání podle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013
ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného
k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo
osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, do Rumunska. Doba zajištění
žalobce byla stanovena na 86 dnů ode dne omezení osobní svobody.
[2] Žalobce napadl uvedené rozhodnutí žalobou, kterou Krajský soud v Plzni zamítl
rozsudkem ze dne 15. 3. 2018, č. j. 17 A 30/2018 - 28.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností ze dne
17. 4. 2018, která byla doručena Nejvyššímu správnímu soudu dne 23. 4. 2018. K jejímu věcnému
projednání nicméně Nejvyšší správní soud nepřistoupil, neboť před rozhodnutím věci
(po učinění všech nezbytných úkonů nutných pro rozhodnutí) zjistil, že jsou splněny podmínky
pro zastavení řízení o kasační stížnosti.
[4] Podle §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 15. 8. 2017 „[v] případě,
že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince,
o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění
ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud,
který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.“
[5] V projednávané věci se stěžovatel žalobou bránil proti rozhodnutí žalované, na základě
kterého byl zajištěn. Nejvyšší správní soud však před rozhodnutím ve věci zjistil, že zajištění
stěžovatele již bylo ukončeno k datu 6. 6. 2018 (viz sdělení žalované ze dne 19. 6. 2018).
[6] Jak přitom vyplývá z výše uvedeného, krajský soud se věcí žalobce meritorně zabýval;
žalobu zamítl rozsudkem ze dne 15. 3. 2018. Stěžovatel napadl rozsudek shora identifikovanou
kasační stížností podanou po nabytí účinnosti zákona č. 222/2017 Sb., kterým byl do §172
zákona o pobytu cizinců vložen výše citovaný nový odst. 6. Všechny podmínky pro aplikaci
tohoto ustanovení jsou tedy splněny (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 11. 2017, č. j. 3 Azs 303/2017 - 36, či ze dne 25. 9. 2017, č. j. 3 Azs 243/2017 - 24).
[7] Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že usnesením ze dne 23. 11. 2017,
č. j. 10 Azs 252/2017 - 43, položil zdejší soud Soudnímu dvoru Evropské unie následující
předběžnou otázku: „Brání výklad čl. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU (Úř. věst.
L 180, 29. 6. 2013, s. 96) ve spojení s čl. 6 a 47 Listiny základních práv Evropské unie takové vnitrostátní
právní úpravě, která znemožňuje Nejvyššímu správnímu soudu přezkoumat soudní rozhodnutí ve věcech zajištění
cizince poté, co je cizinec ze zajištění propuštěn?“ Nejvyšší správní soud se nicméně domnívá,
že položení této předběžné otázky není důvodem pro přerušení řízení podle §48 odst. 3 písm. d)
s. ř. s. Podle něj platí: „Předseda senátu řízení usnesením může přerušit, jestliže (…) zjistí, že probíhá jiné
řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé, nebo takové řízení sám vyvolá.“ Jde tedy
pouze o přerušení fakultativní, nikoli obligatorní. Zároveň nejsou splněny ani podmínky
pro obligatorní přerušení řízení podle §48 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť ten dopadá pouze
na přerušení toho konkrétního řízení, v němž byla předběžná otázka položena. Podrobněji
k tomu viz např. nedávná usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2018, č. j. 3 Azs
361/2017 - 28, ze dne 12. 4. 2018, č. j. 7 Azs 415/2017 - 253, atp.
[8] Nejvyšší správní soud ostatně o zastavení řízení podle této nové úpravy rozhodl
po položení předběžné otázky již i v jiných řízeních (viz usnesení ze dne 22. 11. 2017,
č. j. 6 Azs 26/2017 - 24, ze dne 30. 11. 2017, č. j. 3 Azs 301/2017 - 25, ze dne 14. 12. 2017,
č. j. 9 Azs 261/2017 - 58, atp.).
[9] V usnesení ze dne 7. 3. 2018, č. j. 3 Azs 361/2017 - 28, dále Nejvyšší správní soud uvedl,
že zastavení řízení o kasační stížnosti po meritorním přezkumu ze strany krajského soudu
neodporuje čl. 36 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, ani právu EU. K problémům
nastíněným v předběžné otázce ve vztahu k zajištění podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
pak uvedl: „Omezení možnosti sjednocovat judikaturu Nejvyššího správního soudu je dle názoru senátu
především problémem vnitrostátním a souvisí s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny
základních práv a svobod. Citované články procedurální směrnice i Listiny základních práv EU však směřují
primárně k ochraně práva na osobní svobodu zajištěných osob a nelze z nich nikterak dovodit, jaké procesní
prostředky by tyto osoby měly mít na úrovni vnitrostátního práva k dispozici pro účely ochrany souvisejících
práv po propuštění, tím méně pak z nich lze vyčíst nárok na nějaký procesní prostředek ke sjednocování
judikatury členského státu k uvedeným otázkám. Takový požadavek by ostatně při rozdílností právních systémů
jednotlivých zemí Evropské unie bylo sotva možné realizovat.“ Uvedené usnesení se vypořádalo
i s návrhem senátorů na zrušení §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, který je veden
u Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 41/17. Ani tato skutečnost mu však nebránila v zastavení
řízení. Podrobněji viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2018, č. j. 3 Azs
361/2017 - 28.
[10] Stejně tak lze poukázat na usnesení 6. senátu zdejšího soudu (ze dne 7. 3. 2018, č. j. 6 Azs
416/2017 - 26), kterým bylo rovněž zastaveno řízení o kasační stížnosti z důvodu, že zajištění
cizince bylo před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ukončeno. Soud v něm mj. uvedl,
že byla naplněna hypotéza §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, neboť „zajištění stěžovatele bylo
před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ukončeno. Rozhodnutí o prodloužení zajištění stěžovatele věcně
přezkoumal městský soud, byl tedy zároveň naplněn požadavek vyplývající z čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Kasační stížnost
je koncipována jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním
soudnictví. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání rozhodnout v souladu s §47 písm. c) s. ř. s.,
aplikovaným na základě §120 s. ř. s., ve spojení s §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců o zastavení řízení
o kasační stížnosti.“ Dále 6. senát uvedl, že „zvažoval, zda není na místě přerušit řízení a vyčkat rozhodnutí
Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 41/17 (návrh skupiny senátorů na zrušení §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců) či rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce ohledně souladu §46a odst. 9 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (který obsahuje stejné podmínky pro zastavení řízení
jako §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců), s unijním právem, předložené mu Nejvyšším správním soudem
v usnesení ze dne 23. listopadu 2017, č. j. 10 Azs 252/2017 - 43.“ Dospěl však k závěru, že „pochybnosti
skupiny senátorů ani desátého senátu o souladu nyní aplikované právní úpravy s ústavním pořádkem či unijním
právem nesdílí.“
[11] S ohledem na výše uvedené Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než řízení o kasační
stížnosti podle §47 písm. c) s. ř. s. (v návaznosti na ustanovení §172 odst. 6 zákona o pobytu
cizinců) zastavit. Ostatně shodně zdejší soud postupoval i v nedávných usneseních ze dne
23. 5. 2018, č. j. 6 Azs 139/2018 - 14, ze dne 24. 5. 2018, č. j. 7 Azs 179/2018 - 21, atp.
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti vychází z §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li
řízení zastaveno.
[13] Stěžovateli byl Nejvyšším správním soudem ustanoven pro řízení o kasační stížnosti
advokát podle §35 odst. 9 s. ř. s. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát (§35 odst. 9 ve spojení s §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přiznal zástupci
stěžovatele odměnu a náhradu hotových výdajů za dva právní úkony ve výši 6 800 Kč [§7 a §9
odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím
k ustanovení §11 odst. 1 písm. b) a d) téže vyhlášky (první porada s klientem včetně převzetí
a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem,
a písemné podání ve věci samé – doplnění kasační stížnosti), a dva režijní paušály po 300 Kč
za dva úkony právní služby dle §13 téže vyhlášky]. Zástupci stěžovatele dále náleží částka 480 Kč
za cestovné z Karlových Varů do Zařízení pro zajištění cizinců Balková a dále částka 300 Kč,
která představuje náhradu za čas strávený touto cestou [§13 odst. 1 a 5 a §14 odst. 1 písm. a)
a odst. 3 advokátního tarifu], tj. celkem 780 Kč. Nejvyšší správní soud nepřiznal ustanovenému
zástupci požadovanou náhradu za tlumočníka ve výši 3 025 Kč (za tlumočné a za cestu
tlumočníka z Liberce do Zařízení pro zajištění cizinců Balková, které se nachází v Plzeňském
kraji, a zpět). Ustanovený advokát, který proplacení uvedené částky požaduje, nijak nedoložil,
že by k tlumočení došlo (doložil pouze to, že sám navštívil dne 25. 5. 2018 stěžovatele
v uvedeném zařízení), jakož ani to, že by tlumočení bylo potřeba. Soudu nesdělil, že bude
potřebovat zajistit tlumočení, do jakého jazyka atp., přičemž ani netvrdí, že by se pokusil
tlumočení zajistit vhodnějším způsobem (např. tlumočníkem ze Zařízení pro zajištění cizinců
Balková, popř. z jeho blízkosti). Přístup ustanoveného advokáta by ad absurdum znamenal,
že by si mohl bez jakékoliv konzultace se soudem, který jej ustanovil, zajistit jakoukoli odbornou
pomoc z jakékoliv části České republiky a nechat si proplatit její náklady. Z právní úpravy
však takový úmysl zákonodárce dovodit nelze. Celkem tedy odměna ustanoveného advokáta činí
částku 7 580 Kč. Tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení
z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu