ECLI:CZ:NSS:2018:VOL.61.2018:20
sp. zn. Vol 61/2018 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského
referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Tomáše
Langáška, soudců Josefa Baxy, Radana Malíka, Petra Mikeše (soudce zpravodaj), Pavla Molka,
Miloslava Výborného a Daniely Zemanové v právní věci navrhovatele: J. F., bytem proti
odpůrcům: 1) Ing. Miloš Zeman, bytem Pražský hrad, Praha 1, 2) Ivana Zemanová, bytem
Pražský hrad, Praha 1, oba zast. JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem Vyšehradská
421/21, Praha 2, a 3) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, ve věci
návrhu na určení neplatnosti volby prezidenta republiky,
takto:
I. Návrh se zamít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Volební stížnost a vyjádření odpůrců
[1] Navrhovatel zaslal soudu podání, ve kterém uvedl, že se o kandidátu Jiřím Drahošovi
šířily lživé e-maily, které obdržely tisíce voličů. Tím byl porušen §35 odst. 4 zákona
č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě
prezidenta republiky), ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že výsledek byl těsný,
mohl být ovlivněn dezinformační kampaní, o které není jasné, kým byla vedena. Pro platnost
výsledku voleb je třeba vyloučit možnost, že přibližně 77 000 voličů Miloše Zemana nebylo
těmito e-maily ovlivněno ovlivněno. O tomto problému bylo informováno i Českou televizí
v pořadu 168 hodin. Lživé informace se šířily i o Miloši Zemanovi. Lživá kampaň tak mohla
narušit výsledek voleb a domnívá se, že by se mělo opakovat alespoň druhé kolo volby.
Pokud Nejvyšší správní soud bude tyto okolnosti přehlížet, může se opakovat stejný styl
kampaně za 5 let a budeme mít prezidenta, kterého nezvolí lidé v pravdě – jak je na standartě
psáno „PRAVDA VÍTĚZÍ“, ale zvolí ho ve lži. Soud by proto měl alespoň nechat vyhotovit
průzkum, kolik lidí se rozhodlo na základě lživých informací.
[2] Volební heslo, které se objevilo na billboardech Miloše Zemana „stop migrantům
a Drahošovi“ bylo zavádějící. Zjevným záměrem bylo vytvořit ve voliči dojem, že Jiří Drahoš
má zájem na tom, aby sem migranti přicházeli, což není pravda. Cílem tedy bylo uvést voliče
v omyl, což je v rozporu s pravidlem, že volební kampaň má probíhat čestně a poctivě.
[3] Jelikož z návrhu nebylo zcela patrné, čeho se navrhovatel domáhá, byl Nejvyšším
správním soudem v souladu s §37 odst. 5 s. ř. s. vyzván, aby formuloval výrok, jehož vydání
se domáhá.
[4] V reakci na to soud obdržel doplnění návrhu, které obsahovalo návrh, že v důsledku
zveřejňování nepravdivých údajů o kandidátech mohlo dojít k ovlivnění výsledků volby.
Soud by měl proto rozhodnout o neplatnosti druhého kola volby. Odůvodnění bylo dále
s odkazem na články na portále irozhlas.cz doplněno tak, že nepravdivé zprávy mohly zasáhnout
až desítky tisíc uživatelů a převažovaly nepravdivé zprávy v neprospěch Jiřího Drahoše.
Před ukončením druhého kola volby nedošlo k vyvracení lží šířených prostřednictvím e-mailů.
Pokud by se druhé kolo opakovalo, byla by situace jiná.
[5] Odpůrci 1) a 2) se vyjádřili tak, že návrh ani po doplnění nesplňuje obecné náležitosti
podání podle §37 odst. 3 s. ř. s., neboť z něj není zřejmé, proti komu směřuje. Z důvodů jistoty
se však vyjádřili i k věci samé.
[6] Navrhovatel k úvahám o možném ovlivnění výsledku voleb nepřipojil žádný důkaz.
Navíc se pohybuje pouze v rovině možného ovlivnění voleb. Ustanovení §66 odst. 2 zákona
o volbě prezidenta republiky však požaduje, aby se jednalo o porušení, které hrubě ovlivnilo
výsledek volby. Navrhli proto, aby soud návrh zamítl a přiznal jim náhradu nákladů řízení.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Pokud jde o námitku odpůrců 1) a 2) týkající se vad návrhu, pak mají pravdu, že návrh
formálně požadavky §37 odst. 3 s. ř. s. nesplňuje, neboť v něm není výslovně uvedeno, proti
komu směřuje. Jak nicméně uvedl rozšířený senát v usnesení ze dne 12. 10. 2004,
čj. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS, o nedostatek návrhu by jednalo tehdy, pokud
by k určení žalovaného (odpůrce) soud potřeboval součinnost žalobce. Ze sdělení Státní volební
komise uveřejněného ve Sbírce zákonů pod č. 16/2018 Sb. vyplývá, že prezidentem republiky byl
zvolen Miloš Zeman. S ohledem na pokrytí volby prezidenta republiky lze tuto skutečnost
považovat i za obecně známou a je si jí zjevně vědom i navrhovatel. Okruh odpůrců je v případě
návrhu na neplatnost volby prezidenta republiky stanoven §90 odst. 5 s. ř. s., podle nějž jsou
účastníky tohoto řízení navrhovatel, příslušný volební orgán, nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset
senátorů, na jimiž podané kandidátní listině byl uveden kandidát, jehož volba byla napadena, nebo občan,
na jehož kandidátní listině byl uveden kandidát, jehož volba byla napadena, a ten, jehož volba byla napadena.
Je tedy zřejmé, že pokud se navrhovatel domáhá neplatnosti volby prezidenta republiky,
jeho návrh míří právě proti v záhlaví uvedeným odpůrcům, konkrétně proti odpůrci 1),
jako kandidátovi, jehož volba byla napadena, odpůrkyni 2), jakožto občance, na jejíž
kandidátní listině byl zvolený kandidát uveden, a proti odpůrci 3) jako proti příslušnému
volebnímu orgánu.
III.1 Obecná zákonná východiska pro soudní přezkum volby prezidenta republiky a jejich změny
[8] Navrhovatel opírá důvodnost svého návrhu o tvrzenou nečestnost kampaně vedené
kandidátem Milošem Zemanem a o nepravdivost tvrzení rozšiřovaných o kandidátu Jiřím
Drahošovi. Ve svém nedávném usnesení ze dne 15. 2. 2018, čj. Vol 16/2018 - 33, vyjádřil
Nejvyšší správní soud obecná východiska ohledně možností soudního přezkumu voleb v oblasti
volební kampaně, z nichž bude vycházet i v nyní posuzovaném případě.
[9] Podle §66 zákona o volbě prezidenta republiky v platném a účinném znění se může
každý občan zapsaný do stálého seznamu, zvláštního seznamu vedeného zastupitelským úřadem,
navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan, do sedmi dnů po vyhlášení
celkového výsledku volby prezidenta republiky Státní volební komisí, podáním návrhu
na neplatnost volby prezidenta domáhat ochrany u soudu, má-li za to, že byla porušena
ustanovení zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby prezidenta.
[10] Jak připomněli i odpůrci 1) a 2) ve svém společném vyjádření, citované ustanovení
doznalo od minulé (historicky první) přímé volby prezidenta republiky změny, a to na základě
novelizace provedené zákonem č. 322/2016 Sb., kterým se mění volební zákony a další
související zákony. Zatímco jeho znění účinné do 31. 12. 2016 umožňovalo navrhovateli podat
návrh (a soudu návrhu vyhovět) tehdy, měl-li za to, „že byla porušena ustanovení zákona způsobem,
který mohl ovlivnit výsledek volby prezidenta,“ od následujícího dne je již třeba prokázat,
„že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby prezidenta“.
Již na první pohled je zřejmé, že mezi původním a novým zněním zákona, tedy mezi formulací
„mohl ovlivnit“ a „hrubě ovlivnil“, je významový rozdíl, který je třeba nejprve analyzovat.
[11] Za předchozí právní úpravy Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 2. 7. 2004,
čj. Vol 6/2004 - 12, č. 354/2004 Sb. NSS, dovodil, že základními předpoklady pro vyhovění
volební stížnosti je (1) protizákonnost, tj. porušení některých ustanovení zákona upravujícího
volební proces, (2) vztah mezi touto protizákonností a zvolením kandidáta, jehož zvolení
je napadeno, a (3) zásadní intenzita této protizákonnosti, která ve svých důsledcích musí
přinejmenším výrazně zpochybňovat volbu předmětného kandidáta: „Jinak řečeno, tato intenzita
musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud
by k protizákonnému jednání nedošlo, nebyl by tento kandidát zřejmě vůbec zvolen. Zjednodušeně řečeno tedy tato
intenzita způsobuje ‚zatemnění‘ volebních výsledků, tzn. jejich zásadní zpochybnění.“ Volební výsledky jsou
„zatemněny“ tehdy, je-li možno se důvodně domnívat, že by volby dopadly odlišně, pokud
by nedošlo ke zjištěné protizákonnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 11. 2016, čj. Vol 4/2016 - 191, č. 3522/2017 Sb. NSS).
[12] Ačkoli s tím volební zákony do konce roku 2016 nepočítaly, případný zásah volebního
soudu mohlo dle soudní judikatury vyvolat pouze porušení zákona způsobilé ovlivnit výsledky
voleb v určité intenzitě. V tomto směru tedy bude možné nadále vycházet z dosavadní judikatury,
neboť pojem „hrubé ovlivnění“ výsledků voleb lze co do intenzity považovat za zákonodárcem
zvolený ekvivalent jejich „zatemnění“. Na druhou stranu však nelze ignorovat, že zákonodárce
opustil předpoklad pouhé potenciality vlivu porušení zákona na výsledek volby a zákonem
č. 322/2016 Sb. zavedl požadavek, aby porušení zákona výsledek volby skutečně ovlivnilo.
[13] S těmito východisky přistoupil Nejvyšší správní soud (dále též „volební senát“)
k posouzení návrhu.
III.2 Limity soudního přezkumu voleb ve vztahu k posuzování volební kampaně
[14] Podle §35 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky se volební kampaní rozumí
„jakákoli propagace kandidáta na funkci prezidenta republiky nebo volební agitace v jeho prospěch, zejména
veřejné oznámení určené na jeho podporu nebo sloužící v jeho prospěch, včetně jakékoli doprovodné akce, za které
se poskytne nebo obvykle poskytuje úplata. Za volební kampaň se považuje i sdělení v neprospěch jiného
kandidáta na funkci prezidenta republiky.“ Zákon též požaduje, aby volební kampaň probíhala „čestně
a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech zveřejňovány nepravdivé údaje“ (odstavec 4 citovaného
ustanovení). „Propagace nebo volební agitace šířené prostřednictvím komunikačních médií musí obsahovat
informaci o jejich zadavateli a zpracovateli; to platí obdobně i pro využití velkoplošných zařízení a sdělení
v neprospěch kteréhokoli kandidáta na funkci prezidenta republiky. Kandidáti jsou povinni označit svým jménem
a příjmením jimi využité prostředky volební kampaně. Registrované třetí osoby jsou povinny jimi využité
prostředky volební kampaně označit názvem, zkratkou nebo jménem a příjmením a evidenčním číslem registrované
třetí osoby přiděleným Úřadem“ (odstavec 5; zákon má na mysli Úřad pro dohled nad hospodařením
politických stran a politických hnutí).
[15] Nejvyšší správní soud i Ústavní soud již v minulosti v řadě svých rozhodnutí posuzovaly
stížnosti na průběh volební kampaně, a to ve volbách do Poslanecké sněmovny či Senátu
Parlamentu, do zastupitelstev územních samosprávných celků i v historicky první přímé volbě
prezidenta republiky. V prvé řadě je třeba připomenout, že „smyslem volební kampaně je snaha aktérů
politického boje o získání co největší přízně voličů pro své kandidáty a volební programy. Jejími základními
funkcemi jsou proto informovanost, identifikace a mobilizace. Podstata volební kampaně spočívá v tzv. politické
komunikaci, a to jak mezi kandidujícími subjekty navzájem, tak především mezi kandidáty (zejména politickými
stranami) a voliči (potenciálními i skutečnými ...). V podmínkách demokratického státního režimu a svobodných
voleb bývá obvyklé, že kandidáti a jejich stoupenci využívají vedení pozitivní i negativní kampaně. Ostatně
citovaná zákonná úprava výslovně zmiňuje vedení kampaně i v neprospěch jiného kandidáta na funkci prezidenta
republiky, tedy negativní kampaň“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2013,
čj. Vol 44/2013 - 72, č. 2833/2013 Sb. NSS). Zveřejňování informací o jednotlivých kandidátech
a jejich politickém projevu je chráněno svobodou projevu a právem na informace (čl. 17 Listiny
základních práv a svobod), ruku v ruce s ochranou svobodné soutěže politických sil
v demokratické společnosti (čl. 22 Listiny základních práv a svobod). „Je proto zcela přirozené,
že kandidující politické [subjekty] voliče nejen přesvědčují o tom, že právě jejich nabídka je nejlepší, nýbrž zcela
legitimně se snaží je i odradit od nabídky svých politických soupeřů“ (usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 6. 2006, čj. Vol 5/2006 - 46, č. 944/2006 Sb. NSS). Volba prostředků, jimiž volební
kampaň povede, je plně na kandidujícím subjektu (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 6. 2006, čj.Vol 17/2006 - 25, č. 962/2006 Sb. NSS).
[16] Stejně jako další volební zákony i zákon o volbě prezidenta republiky požaduje, aby byla
volební kampaň vedena „čestně a poctivě“ (§35 odst. 4), aniž by však, kromě požadavku
pravdivosti údajů zveřejňovaných o kandidátech, legálně definoval, co se těmito pojmy myslí.
Soudy proto „musí vycházet nejen z toho, jak jsou tyto pojmy chápány v běžném životě, ale současně musí
i přihlížet k charakteru volební kampaně, která má jistě svá specifika vyplývající z vyostřeného střetu mezi jejími
aktéry, kteří se jednak snaží získat podporu pro svůj volební program, jednak podlomit důvěru k volebnímu
soupeři“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2006, čj. Vol 45/2006 - 17,
č. 963/2006 Sb. NSS). V průběhu volební kampaně „jsou voličům často velmi emocionální a vyostřenou
formou předkládány argumenty, které mají ovlivnit jejich volební chování a rozhodnutí, koho budou volit. Smyslem
volební kampaně v pluralitní demokracii však je nepochybně také to, aby byly posouzeny i ty nejkontroverznější
otázky programu politických stran a kandidátů obecně, tak i jejich osobních vlastností a způsobilosti zastávat
volenou veřejnou funkci. Jen v takovém případě budou moci voliči rozhodovat se znalostí věci a jen tak může být
naplněna ústavní zásada, podle které je lid zdrojem veškeré státní moci. Pokud volební zákon hovoří o požadavku
čestného a poctivého vedení volební kampaně, má tím na mysli to, co se dříve označovalo jako čistota voleb
(srov. §56 odst. 1 zákona č. 75/1919 Sb., kterým vydává se řád volení v obcích republiky Československé).
Nelze však tyto pojmy vykládat z hlediska soukromého práva a obecné morálky, neboť jde o jejich použití
v podmínkách volební kampaně, která není ničím jiným než bojem o hlasy voličů. Jeho negativní projevy
lze regulovat, nelze je však zákonem vyloučit“ (již citovaný nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2005,
sp. zn. Pl. ÚS 73/04, ve věci senátora Nádvorníka).
III.3 Posouzení konkrétních námitek proti průběhu volební kampaně
[17] Pohledem těchto východisek, tedy pohledem algoritmu soudního přezkumu voleb,
Nejvyšší správní soud posoudí jednotlivé body, které navrhovatel uváděl ve svém návrhu.
[18] Ve volební stížnosti navrhovatel brojil proti způsobu, jakým odpůrce 1), respektive spolek
Přátelé Miloše Zemana, vedl volební kampaň. Navrhovatel se domnívá, že ústřední slogan
„STOP IMIGRANTŮM A DRAHOŠOVI, TATO ZEMĚ JE NAŠE! VOLTE ZEMANA!“
vytvořil ve voličích dojem, že Jiří Drahoš je proimigračním kandidátem, což však není pravda.
Touto částí volební kampaně vítězného kandidáta, odpůrce 1), se volební senát obšírně zabýval
v usnesení ze dne 15. 2. 2018, čj. Vol 16/2018-33. Závěry z tohoto usnesení lze plně zopakovat
i při posouzení tohoto návrhu.
[19] Zaprvé, šíření uvedeného sloganu v období před volbami považuje volební senát
za obecně známou skutečnost ve smyslu §121 o. s. ř. (aplikovaného v tomto řízení na základě
§64 s. ř. s.), tedy za skutečnost, již není třeba dokazovat.
[20] Dále se volební senát zabýval otázkou, zda lze šíření výše uvedeného sloganu přičítat
odpůrci 1). Volební senát považuje za nesporné, že posuzovaná volební kampaň je odpůrci 1)
přičitatelná. Spolek, který zajišťoval její průběh, ve svém názvu obsahuje jméno odpůrce 1)
a je řízen jeho blízkými spolupracovníky. Soud proto považuje za krajně nepravděpodobné,
že by odpůrce 1) na kampaň, která byla bezpochyby vedena v jeho prospěch, neměl žádný vliv
nebo že ji jako svou kampaň neakceptoval. Nyní posuzovaná situace je tudíž odlišná od situace
před pěti lety, kdy Nejvyšší správní soud nezjistil spojení mezi volebním týmem odpůrce
1) a zadavatelem inzerátu, který byl tehdy shledán protizákonným (srov. například usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2013, čj. Vol 44/2013-72, č. 2833/2013 Sb. NSS).
Navíc odpůrce 1) během jedné z televizních debat (Česko hledá prezidenta, vysílaná dne
23. 1. 2018 od 20:15 na FTV Prima), pronesl výrok, který se svým obsahem zcela shoduje
s heslem šířeným formálně spolkem Přátelé Miloše Zemana (viz výše). Z toho lze usuzovat,
že volební slogan „STOP IMIGRANTŮM A DRAHOŠOVI, TATO ZEMĚ JE NAŠE! VOLTE
ZEMANA!“ nebyl propagován bez vědomí odpůrce 1) či dokonce proti jeho vůli, nýbrž zcela
zapadal do rámce, jaký své kampani nastavil právě odpůrce 1).
[21] Lze rovněž připomenout, že výběr tohoto tématu volební kampaně či způsob jeho
prezentace nelze samy o sobě považovat za protiprávní. „Zcela přirozenou součástí volební kampaně
je zdůrazňování hodnot a postojů, které hodlá kandidát po svém případném zvolení zastávat“ (usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2013 čj. Vol 42/2013-85). Migrační politika
je v současné době jedním ze zásadních společenských témat, a kandidátu na prezidenta republiky
tak nelze vyčítat, že v rámci volební kampaně prezentuje své názory i na tuto problematiku.
Zároveň je zcela logické, že se odpůrce 1) i v této oblasti vymezoval proti svému soupeři, neboť
v případě shodného názoru obou kandidátů by se mohli voliči jen stěží rozhodovat, kterému
z nich dají svůj hlas, považují-li migraci za otázku, na níž by se měl i v prezidentské volbě „lámat
chleba“. Pokud volební tým odpůrce 1) využil poněkud odlišných názorů Jiřího Drahoše
a vykreslil jej jako osobu k imigraci (či obecně k cizincům) vstřícnou, nelze to považovat
za porušení pravidel vedení volební kampaně, pro niž je charakteristická personalizace,
hyperbolizace, symboličnost a zkratkovitost (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 2. 2013 čj. Vol 33/2013-45, č. 2832/2013 Sb. NSS). Navíc Jiří Drahoš měl v průběhu volební
kampaně dostatek času a prostoru aby své postoje voličům vysvětlil a případně vyvrátil či uvedl
na pravou míru tvrzení šířená o své osobě ze strany svého konkurenta. Z toho, že v tomto
ohledu nemusel být úspěšný, nelze dovozovat, že se odpůrce 1) svou volební kampaní dopustil
porušení zákona.
[22] Slogan „STOP IMIGRANTŮM A DRAHOŠOVI, TATO ZEMĚ JE NAŠE! VOLTE
ZEMANA!“, lze jistě – jako ostatně celou řadu jiných politických sloganů jiných politických
subjektů v mnoha volbách zejména v posledních letech – hodnotit jako povrchní a prázdný.
Nutno však připustit, že byl zřejmě z hlediska zamýšleného účinku přímočarý – jeho obsahem
je výzva k volbě jednoho kandidáta (volte Zemana) a k zabránění vítězství konkurenčního
kandidáta (stop Drahošovi), a zkratkovitá upoutávka na téma zabránění migrace, na němž
se kandidát Miloš Zeman v kampani zejména profiloval. Jakkoli lze souhlasit s navrhovatelem,
že jde o signál zavádějící či dokonce nepravdivý, neboť stanovisko konkurenčního kandidáta
k problému imigrace bylo strukturovanější a komplexnější, vzpírající se černobílému diktátu
zkratkovitého sloganu, nelze současně popřít, že se oba kandidáti v přístupu k řešení tohoto
problému lišili. Hypotéza, že mnozí voliči takto vyvolané emoci podlehli a že jen v důsledku
tohoto (dílčího) prvku kampaně se rozhodli hlasovat pro vítězného kandidáta,
je však spekulativní a především v soudním řízení, nutně postaveném na faktech, nikoli dojmech,
neuchopitelná.
[23] Nelze v této souvislosti nepřipomenout, že v roce 2013 při posuzování stížností proti
zvolení odpůrce 1) prezidentem republiky poprvé, Nejvyšší správní soud v obdobné situaci
poznamenal, že některá tvrzení vítězného kandidáta užitá v rámci volební kampaně se mohla řadě
voličů jevit jako nekorektní, demagogická či dokonce lživá. Tatáž hodnocení mohl u některých
voličů vyvolat volební slogan odpůrce 1), na který navrhovatel poukazuje nyní. Nejvyšší správní
soud však dnes, stejně jako tehdy, znovu zdůrazňuje, že se nemůže stavět do pozice konečného
arbitra slušnosti a etiky, neboť není jediným ochráncem korektnosti celého volebního procesu
(usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2013 č. j. Vol 12/2013-64). Jsou to voliči,
„kterým v prvé řadě přísluší hodnotit volební kampaň jednotlivých kandidátů a chování těchto kandidátů během
ní. Voličům přísluší vyhodnotit volební kampaň v celé její šíři i v jejích jednotlivostech. To se týká též morálních
aspektů vedení kampaně, hodnocení toho, zda jednotlivé výroky pronesené kandidáty nejsou zavádějící,
zda se kandidát neuchýlil k příliš konfrontačnímu stylu atd. Za podstatné zdejší soud považuje, aby měli
kandidáti v kampani možnost, pokud tak uznají za vhodné, se vyjádřit ke krokům, i těm kontroverzním, svého
protikandidáta a tím umožnit voličům, aby si sami o kandidátech udělali vlastní představu. Je pak na voličích,
aby výsledek tohoto svého hodnocení promítli do rozhodnutí, jak naložit se svým hlasem. Úkolem soudu nemůže
být neohraničené hodnocení volební kampaně z hledisek etiky, vhodnosti, přesvědčivosti či vkusu. Role soudu
působícího ve volebním soudnictví je v daném ohledu podpůrná a nastupuje až v tom krajním případě,
kdy by se volební kampaň vymanila zákonem nastaveným pravidlům pro její provádění, že by se nedalo mluvit
o čestném a poctivém politickém boji. Platí přitom, že ne každé jednání v rámci volební kampaně, které může být
některými voliči vnímáno jako neetické, nevhodné či nevkusné, zároveň okamžitě přesahuje rámec poctivě
a čestně vedené volební kampaně, jak ji pojímá zákon o volbě prezidenta republiky, a stává se protiprávním.
Je totiž nutno akceptovat, že ve volebním klání je možné počítat i s poměrně ostrými
souboji jednotlivých kandidátů“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2013,
čj. Vol 27/2013-83).
[24] Druhý okruh námitek a to hlavní, směřuje do šíření nepravdivých e-mailů, označovaných
jako „hoaxy“ a šířících se prostřednictvím sociálních sítí a řetězových e-mailů. Je nutno
si uvědomit, že se jedná o relativně nové prostředky komunikace, které mají zcela jinou podobu
a způsob šíření než např. články v tištěných médiích, plakáty a další „tradiční“ způsoby
oslovování voličů. Nemají hmotnou podobu, kterou by bylo možno k určitému časovému
okamžiku najisto prokázat, a zejména je obtížné zjistit, kdo je jejich původcem a kolik osob
se mohlo seznámit s jejich obsahem. Právě jejich virtuální existence a obtížnost komplexně
zmapovat jejich šíření výrazně ztěžuje možnosti navrhovatelů prokázat jejich reálný dopad
(o to více za současného zvýšeného důkazního standardu), tj. zda dotyčná zpráva hrubě ovlivnila
výsledek voleb, a komu lze její vznik a distribuci přičítat. To ovšem nemůže vést k tomu, aby tato
sdělení byla ze soudního přezkumu voleb zcela vyloučena. Je zřejmé, že se jedná o významný
zdroj informací, který je a v budoucnu bude při volební kampani rozsáhle využíván.
Nelze vyloučit, že by v tomto prostředí, právě díky jeho vlastnostem, mohlo nastat extrémní
hrubé porušení zákona, které by bylo důvodem k vyslovení neplatnosti volby. Soudy na druhou
stranu nemohou, i s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem, na unesení důkazního
břemene ze strany navrhovatelů zcela rezignovat. Je však třeba připustit, že obsah virtuálních
zpráv šířených prostřednictvím sociálních sítí či jiných prostředků internetu, jejich autorství
a rozsah působení bude moci navrhovatel dokázat zpravidla pouze důkazy nepřímými. Při jejich
posuzování musí soudy s přihlédnutím k uvedeným odlišnostem aplikovat zejména starší
judikaturu uvážlivě a přiměřeně.
[25] Lze tedy uzavřít, že prokázat hrubé ovlivnění výsledku voleb v důsledku virtuálních
informací bude možné pouze ve zcela výjimečných případech a klade na navrhovatele velké
nároky. Soud je povinen přihlédnout ke zvláštnostem takto šířených zpráv, navrhovatel musí svá
tvrzení formulovat v souladu s požadavky zákona a podpořit je co největším množství důkazů,
byť nepřímých.
[26] V projednávané věci navrhovatel však svou povinnost tvrzení dostatečně nesplnil.
Obecně poukazuje na lživé maily a tisícovky osob, ke kterým se dostaly. Svá tvrzení
pak nepropojil s tím, jak konkrétně došlo k hrubému ovlivnění výsledku volby. Jak již bylo
uvedeno, pro závěr soudu o neplatnosti volby není dostačující navrhovatelem uváděné vyloučení
možnosti, že určitý počet osob mohl být při volbě ovlivněn. Soud musí mít za prokázané,
že k hrubému ovlivnění výsledku došlo.
[27] Navrhovatel v závěru návrhu apeluje na Nejvyšší správní soud, že je jeho povinností
posoudit, zda volební kampaň probíhala čestně a poctivě, a připomíná, že je jeho zásah nutný,
aby se lež přestala vyplácet a aby nebylo možné se „prolhat až na Hrad“. Nejvyšší správní soud
připomíná, že ve své historii již jednou přikročil k tomu, aby prohlásil volby za neplatné z důvodu
nečestnosti volební kampaně. Bylo tomu tak v usnesení ze dne 3. 12. 2004, čj. Vol 10/2004 - 24,
kterým Nejvyšší správní soud prohlásil za neplatné zvolení senátora Nádvorníka v pražském
volebním obvodu č. 19, a to z důvodu protizákonnosti spočívající v masivní publikaci
a rozšiřování tiskovin vydávaných radnicemi některých městských částí Prahy v daném volebním
obvodu a obsahujících tvrzení schopná nečestně ovlivnit rozhodování voličů. Toto rozhodnutí
ovšem následně zrušil Ústavní soud nálezem ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04, mimo jiné
z důvodu, že rozšiřování těchto publikací nebylo přímo přičitatelné zvolenému senátorovi.
Jinak řečeno, podle názoru Ústavního soudu nebylo dostatečným důvodem k prohlášení voleb
za neplatné ani takové nečestné rozšiřování tiskovin, u nichž bylo možno alespoň vysledovat,
kdo je vydává, v jakém nákladu, komu je distribuuje a z jakých peněz je financuje. Při vědomí této
závazné judikatury a při výše rozebraném zvýšení zákonných požadavků na prokázání míry
ovlivnění výsledků voleb nelze očekávat, že by podmínky algoritmu soudního přezkumu voleb
splnil vliv tak těžko uchopitelný a kvantifikovatelný, jako jsou lživé zprávy nekontrolovatelně
šířené internetem.
[28] Nejvyšší správní soud plně chápe navrhovatelovu frustraci z toho, že výsledek voleb mohl
být ovlivněn i těmito neuchopitelnými lživými a očerňujícími zprávami. Nejvyšší správní soud
však za stávající zákonné úpravy a při vědomí judikatury Ústavního soudu, která jej zavazuje,
nemá nástroje, jak by vlivu těchto obtížně uchopitelných zpráv zamezil. Způsobem, jak omezit
jejich škodlivý dopad, může být spíše boj proti kyberkriminalitě tam, kde šíření takových zpráv
dosáhne podoby trestného činu, a zejména zvyšování internetové gramotnosti obyvatel
a vysvětlování povahy „hoaxů“ či jejich vyvracení. I zde totiž platí, že konečným arbitrem
ve volebním procesu, včetně čestnosti prostředků používaných ve volební kampani, má být
zásadně volič.
[29] Nejvyšší správní soud proto návrh na vyslovení neplatnosti volby prezidenta zamítl.
IV. Náklady řízení
[30] Podle §93 odst. 4 s. ř. s. nemá v řízení ve věcech volebních žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení. Nebylo tak možné vyhovět návrhu odpůrců 1) a 2) na to, aby bylo
navrhovatelce uloženo uhradit jim náklady řízení.
Poučení: Usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce Nejvyššího
správního soudu (§93 odst. 5 s. ř. s.).
Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. února 2018
Tomáš Langášek
předseda senátu