ECLI:CZ:US:2012:3.US.4345.12.1
sp. zn. III. ÚS 4345/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky TEMPLUM - společenské hry s. r. o., se sídlem v Praze 5, Radlická 49, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2012 č. j. 25 Co 351/2012-202, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 7. 2012 č. j. 26 C 353/2010-183, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 13. 11. 2012 se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud pro porušení čl. 2 odst. 2, 3, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1, 2, 3, 4, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, 2, 3, čl. 37 odst. 1, 2, čl. 38 odst. 2, č. 39 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1, čl. 13 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušil v záhlaví označená rozhodnutí soudů.
Stěžovatelka při podání ústavní stížnosti a připojeného návrhu nebyla (a není) zastoupena advokátem (viz §29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") a její podání za řádný návrh na zahájení řízení považovat nelze.
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatelka vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí, ačkoli byla opakovaně poučena, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. II. ÚS 2899/09, sp. zn. II. ÚS 613/10, sp. zn. II. ÚS 1730/11 a další).
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku návrhu včetně zastoupení advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (§63 téhož předpisu, §104 odst. 2 o. s. ř.) a soudcem zpravodajem ústavní stížnost bez jednání odmítl (srovnej např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2387/08, sp. zn. IV. ÚS 2386/08, sp. zn. II. ÚS 713/08, sp. zn. II. ÚS 1638/07, sp. zn. III. ÚS 847/07, sp. zn. III. ÚS 2658/09 a další).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2012
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj