infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 08.03.2012, sp. zn. III. ÚS 75/12 [ usnesení / KŮRKA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2012:3.US.75.12.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2012:3.US.75.12.1
sp. zn. III. ÚS 75/12 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Č., zastoupeného Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1 - Malá Strana, Újezd 450/40, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Okresním soudem Praha - východ dne 20. 12. 2011, č. j. 0 Nt 4021/2011-4, a jinému zásahu orgánu veřejné moci - Policii ČR, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, neboť je názoru, že jím došlo k porušení čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluvě"). Současně navrhl, aby Ústavní soud zakázal výše specifikovanému policejnímu orgánu "pokračovat v porušování ústavně zaručených práv stěžovatele" a přikázal mu "obnovit stav před porušením práv a svobod", tj. vrátil movité věci zabavené při prohlídce jiných prostor a pozemků konané dne 21. 12. 2011, které byly sepsány v protokolu z téhož dne, č. j. OKFK-210/TČ-2011-200206. Dále uplatnil návrh, aby Ústavní soud v rámci předběžného opatření podle §80 odst. 1 zákona o Ústavním soudu tomuto policejnímu orgánu zakázal "pokračovat v zásahu do ústavně zaručených práv" spočívajícím v zadržování věcí odňatých při předmětné prohlídce a zakázal mu zkoumat jejich obsah a jakkoli s nimi nakládat, kromě vydání jemu samému. Stěžovatel požádal i o přednostní projednání věci (§39 zákona o Ústavním soudu) a vydání předběžného opatření (§80 odst. 1 téhož zákona). Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že: Okresní soud Praha - východ napadeným příkazem (nesprávně označeným coby příkaz k domovní prohlídce) rozhodl s poukazem na §83a odst. 1 tr. řádu tak, že se nařizuje prohlídka jiných prostor a pozemků, konkrétně: "1/ bankovní schránky č. 85 vedené v Československé obchodní bance, a. s., na pobočce Praha 4, Na Pankráci 310/60, pronajímané na jméno A. B., 2/ bankovní schránky č. 231 vedené v Československé obchodní bance, a. s., na pobočce Praha 4, Na Pankráci 310/60, pronajímané na jméno M. Č." (tj. stěžovatele). Příkaz vydaný k návrhu státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 19. 12. 2011, sp. zn. 9 VZN 1514/2011, Okresní soud Praha - východ odůvodnil podezřením, že ve specifikovaných prostorách se nacházejí věci důležité pro trestní řízení ve věci trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 a 3 tr. zákona, trestného činu přijímání úplatku podle §160 odst. 1 a 4 písm. a) a b) tr. zákona, trestného činu podplácení podle §161 odst. 1 a 2 písm. a) a b) tr. zákona a trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §252a odst. 1 a 3 písm. b) tr. zákona. Uvedl, že v roce 2007 "vystřídal" ve funkci generálního ředitele Ředitelství silnic a dálnic podezřelého Ing. P. L. podezřelý Ing. A. B., který "měl pokračovat v činnosti svého předchůdce, co se týče uzavírání nevýhodných smluv ohledně pronájmu dálničních odpočívek ke škodě státu a ve prospěch obchodních společností Monstera Development, s. r. o. a MONSTERA INTERNATIONAL, a. s. (nájemců Ředitelství silnic a dálnic), které fakticky ovládal podezřelý J. N.". K osobě stěžovatele okresní soud konstatoval, že je nevlastním synem podezřelého Ing. A. B. a "bydlí s ním ve společné domácnosti", v důsledku čehož je dáno důvodné podezření, že v předmětných bankovních schránkách se mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení, když lze opodstatněně předpokládat, že v bankovní schránce vedené na jméno stěžovatele mohou být uloženy právě věci související s touto trestnou činností, které si zde uložil Ing. A. B. Rozhodující soud též specifikoval prameny, z nichž dovodil podezření, že další důkazy v listinné a elektronické podobě by se mohly nacházet také v těchto prostorách; poukázal na výpovědi svědků Mgr. M. S., J. H. a L. S. a na jejich podkladě opatřené listiny k výstavbě odpočívek, které jsou založeny ve spise policejního orgánu. V procesní situaci, kdy doposud nebylo zahájeno trestní stíhání konkrétní osoby, soud odůvodnil provedení prohlídky coby neodkladného úkonu ve smyslu §158 odst. 3 písm. i) tr. řádu ve spojení s §160 odst. 4 tr. řádu argumentací, že vzhledem k "množství osob a prostor, vůči kterým budou činěny úkony trestního řízení", by po zahájení trestních stíhání prohlídky nebyly proveditelné souběžně, čímž by vzniklo riziko zničení nebo ztráta důkazů, jež by se v místech prohlídek mohly nacházet. V ústavní stížnosti stěžovatel především dovozuje, že k porušení jeho práv mělo dojít tím, že okresní soud nerespektoval ustanovení trestního řádu, jež přikazují vydaná rozhodnutí náležitě odůvodnit. To je podle stěžovatele nepřípustné, a ku podpoře tohoto názoru odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 536/06, ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1780/07, ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 298/05, a ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 474/07. "Kusé a nepřesvědčivé" je podle stěžovatele odůvodnění neodkladnosti, resp. neopakovatelnosti nařízené prohlídky, neboť tyto její charakteristiky soud spojuje pouze s věcně neudržitelným předpokladem, že "stát" nedisponuje "dostatečným aparátem" k provedení těchto úkonů paralelně na šestnácti různých místech. Soudní příkaz vychází z nesprávných předpokladů též potud, že jej označuje za osobu žijící ve společné domácnosti se svým nevlastním otcem, kterým je podezřelý (nyní obviněný) Ing. A. B.; stěžovatel uvádí, že nemá s Ing. A. B. shodnou ani adresu bydliště trvalého ani přechodného či adresu doručovací, a zpochybňuje dále ústavněprávní konformitu příkazu námitkou, že z jeho odůvodnění nelze zjistit, proč by se v předmětné bankovní schránce měly nacházet "doklady související s údajnou trestnou činností třetích osob". Konečně stěžovatel vytýká, že prohlídka byla realizována "ve večerních hodinách, mimo pracovní dobu a bezprostředně před vánočními svátky", což je "velmi zatěžující a omezující", resp. "šikanózní", přičemž policejní orgán neprovedl ani předchozí výslech podle §84 tr. řádu, nýbrž až po otevření bankovní schránky. Prezentovanou argumentaci stěžovatel spojuje rovněž s výše specifikovanými akcesorickými návrhy. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů zde činných a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutími v něm vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Z ustálené judikatury Ústavního soudu se podává, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací mimořádných, kupříkladu je-li současně dotčena osobní svoboda jednotlivce (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 46/96 a sp. zn. IV. ÚS 582/99), za - všeobecně - nepřípustné, případně nežádoucí (srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95, usnesení sp. zn. IV. ÚS 316/99, I. ÚS 486/01, IV. ÚS 213/03, IV. ÚS 262/03 a další). Možnost ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení je pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní. Jinak řečeno, "kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit" (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 674/05). Zdrženlivost v zásazích proti příkazu k domovní prohlídce, resp. prohlídce jiných prostor a pozemků Ústavní soud prolomil pro mimořádné situace, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování, a to rovněž ve vztahu k názorům, jež k významu uvedených procesních institutů Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vyjádřil. Ačkoli, jak bylo řečeno, kategorie "správnosti" sama o sobě není referenčním kriteriem ústavněprávního přezkumu, požadavek respektu k principům, zakotveným ve stěžovatelem namítaných ustanoveních Listiny a Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě, je zde úzce spjat s dodržením pravidel, jež jsou právě k jejich ochraně stanoveny v odkazovaných ustanoveních trestního řádu. Pakliže stěžovatel namítá, že soud v odůvodnění napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků nevystihl adekvátně obsah ustanovení §160 odst. 4 tr. řádu, přehlíží, že podle jím dovolávaného nálezu sp. zn. IV. ÚS 1780/07 nabývá ústavněprávního rozměru až deficit, kdy "neodkladnost" úkonu z odůvodnění příkazu "není (ani interpretací) jakkoli seznatelná", "byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu"; v posuzované věci však důvody pro uvedený procesní postup (situované zejména v rovině koordinace vyšetřování, srov. též námitku "zatěžujícího" časového zařazení prohlídky) dostatečně vyplývají, a to přímo, z dotčeného příkazu. Ustanovení §82 a násl. a §160 odst. 4 tr. řádu poskytují soudu relativně široký prostor pro individuální uvážení; vyložit klíčové pojmy [viz jmenovitě pojem "důvodnost podezření", že v jiných prostorách ... je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, obsažený v §82 odst. 2 tr. řádu, respektive úkon, který vzhledem k "nebezpečí" jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání, jak stanoví §160 odst. 4 tr. řádu] nelze zpravidla zcela abstraktně a úplně, resp. objektivně verifikovatelně. Obecně platí, že posoudit konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží obecným soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy), a totéž platí ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod ustanovení §82 a násl. a §160 odst. 4 tr. řádu. Naopak, jak bylo výše předznačeno, Ústavnímu soudu do této působnosti obecných soudů zasahovat zásadně nepřísluší, přičemž jeho možnosti jsou pak v režimu tzv. uvážení (diskrece), jenž se právě v dané věci prosazuje, nadto specificky zúženy; důvodem k zásahu Ústavního soudu je tu až stav, kdy příslušnými orgány přijaté právní závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu; teprve tehdy lze mít za to, že bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému, neboť takové závěry ignorují předvídatelné judikatorní standardy a zakládají stav nepřípustné svévole, resp. libovůle. Takový výsledek rozhodujícímu orgánu vytýkat nelze. I kdyby soudem zjištěné skutečnosti a vyvozené závěry o "důvodnosti podezření", že v "jiných prostorách" (bankovní schránce) je věc důležitá pro trestní řízení, resp. o nebezpečí zmaření úkonu, zničení nebo ztráty důkazu, byly hodnotitelné i jinak, o zjevné (excesivní) vybočení z limitů stanovených trestním řádem zde zjevně nejde. Nelze dospět k závěru, že ústavněprávně přípustné meze dovozeného uvážení [inherentní podmínce "důvodného podezření" a "nebezpečí" ve smyslu §82 odst. 2 a §160 odst. 4 tr. řádu] byly překročeny. Z obsahu odůvodnění napadeného příkazu se podává, že Okresní soud Praha - východ právní názory, vyslovené v pramenech, jichž se stěžovatel dovolával, znal a nepominul; spor proto může být veden toliko o to, zda je uplatnil přiléhavě, což bez dalšího ústavněprávní reflexi nezakládá. Dostatečně zřejmý závěr, že v rozhodných souvislostech soud použil toliko všeobecných argumentů, aniž měly oporu v existenci okolností konkrétních [způsobilých odůvodnit "podezření" přítomnosti věci důležité pro trestní řízení a "nebezpečí" zmaření úkonu, zničení nebo ztráty důkazu předvídané §82 odst. 2 a §160 odst. 4 tr. řádu], k dispozici není. Co do námitky nedostatečného odůvodnění příkazu k prohlídce je nutné především vyjít z toho, že k jeho vydání postačí, jak bylo výše uvedeno, "důvodné podezření", že ve vymezených prostorách "je věc ... důležitá pro trestní řízení"; odtud se odvíjí adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby" (srov. sp. zn. III. ÚS 554/03). Ústavněprávní roviny nedosahuje spor o větší či menší míru úplnosti popisu skutku, resp. výstižnosti jeho určení, stejně jako o odůvodněnosti závěru o "důvodnosti" vymezených "podezření"; meze uplatňování takových požadavků jsou dány účelem, jemuž příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků slouží. Ohledně otázky vymezení, které důkazy (zejm. písemnosti) se v bankovní schránce měly nalézat, stojí za připomenutí usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. III. ÚS 1033/07 a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1578/07, podle kterých "ani v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám ani v případě postupu dle ust. §78 odst. 1 tr. řádu nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i kautel práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci následně konkretizovány v pořízených protokolech dle ust. 85 odst. 3 ve spojení s ust. §79 odst. 5 tr. řádu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést toliko určité kategorie věcí, resp. důkazů. Stejně tak nelze v dané fázi řízení s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností a lze vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná." Ani případné zjištění, že se žádné věci důležité pro trestní řízení při prohlídce nenašly, neznamená samo o sobě její nezákonnost. Nic zásadního nelze vyvodit z oponovatelné úvahy soudu ohledně "společné domácnosti" stěžovatele s Ing. A. B., jestliže doložil úzké osobní vazby především výše konkretizovaným rodinným vztahem. Odtud rovněž dovozoval možnou dostupnost procesně relevantních informací na podkladě výsledků nařízené prohlídky bankovní schránky v nájmu stěžovatele. Hodnoceno z těchto hledisek ústavněprávního přezkumu napadenému příkazu tedy nelze nic zásadního vytknout. Soud se v odůvodnění tohoto rozhodnutí zabýval otázkou o jaké indicie se opírá závěr o důvodnosti podezření, že se konkretizované osoby mohly dopustit trestného jednání, k čemu konkrétně je zjištění požadovaných informací v rámci trestního řízení třeba, a konečně proč není možné tento úkon provést jako "obyčejný", nýbrž coby neodkladný nebo neopakovatelný (srov. §160 odst. 4 tr. řádu). Již z obsáhlosti polemiky vedené stěžovatelem vyplývá, že dostatečně konkrétně uvedl, o jaké skutečnosti se uvedené závěry opírají, a lze proto uzavřít, že napadený příkaz s požadavky stanovenými v §82 odst. 2 a §160 odst. 4 tr. řádu není v kolizi. Nelze mu upřít, že informaci, z jakých důvodů bylo vydáno stěžovatelem kritizované rozhodnutí, podává. Jestliže je tím doložena ústavněprávní konformita napadeného soudního příkazu, lze shodnou charakteristiku uplatnit ve vztahu k postupu policejního orgánu jednajícího v souladu s ním. Není pak třeba se již zabývat otázkou, zda je v případě skončené prohlídky ve stěžovatelově věci dán znak "aktuálního, trvajícího zásahu orgánu veřejné moci" (v podrobnostech srov. sp. zn. III. ÚS 1651/11). Odlišný úsudek nemůže odůvodnit ani tvrzení stěžovatele, že nebyl vyslechnut před provedením předmětné prohlídky (§84 tr. řádu). Policejní orgán podle protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků vydaného dne 21. 12. 2011, č. j. OKFK-210- /TČ-2011-200206, k tomuto úkonu přistoupil včasně a stěžovatel - poté, co byl řádně poučen - vypovídal. Již jen v širších souvislostech stojí za zaznamenání, že porušení této procesní povinnosti kasační důsledky v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. III. ÚS 464/2000, N 11/25 SbNU 79 (srov. popř. nálezy ze dne 22. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 287/96, a ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. I. ÚS 201/01, N 147/24 SbNU 59) - oproti tomu - založilo. Předmětný výsledek ovšem není výstižný typicky tehdy, pokud důvody, proč nebyl předchozí výslech proveden, jsou v konkrétních souvislostech spolehlivě identifikovatelné s okolnostmi, pro něž byla prohlídka povolena coby úkon neodkladný. Byť nedostatečné zdůvodnění absence předchozího výslechu je určitou vadou, nemusí jít nevyhnutelně o takovou, jež dosahuje ústavněprávní dimenze, a která by měla být důvodem pro zásah Ústavního soudu, nadto již v nyní sledované procesní fázi. Je tudíž namístě závěr, že obsah napadeného rozhodnutí soudu a navazující postup policejního orgánu nelze považovat za projev libovůle s následky porušení čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, natožpak jiných práv, chráněných ústavním pořádkem. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrh, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření podle §80 zákona o Ústavním soudu, má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu, a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit; pakliže je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh procesně její osud, a zvláštního výroku zde netřeba. O žádosti o přednostní projednání ústavní stížnosti (dle §39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud pak již (výslovně) rovněž nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. března 2012 Jan Musil v. r. předseda senátu
Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2012:3.US.75.12.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 75/12
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 8. 3. 2012
Datum vyhlášení  
Datum podání 9. 1. 2012
Datum zpřístupnění 20. 3. 2012
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - OS Praha-východ
POLICIE - Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování
Soudce zpravodaj Kůrka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
jiný zásah orgánu veřejné moci
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 2 odst.2, čl. 11 odst.1, čl. 11 odst.4, čl. 36 odst.1, čl. 12
  • 209/1992 Sb./Sb.m.s., #1 čl. 1
Ostatní dotčené předpisy
  • 140/1961 Sb., §255, §160, §161, §252a
  • 141/1961 Sb., §84, §125 odst.1, §82, §78 odst.1, §79 odst.5, §85 odst.3, §160 odst.4, §158 odst.3, §83a odst.1
  • 182/1993 Sb., §80, §39
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/nedotknutelnost obydlí /prohlídka jiných prostor a pozemků
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/vyvlastnění a nucené omezení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
Věcný rejstřík domovní prohlídka
odnětí/vydání věci
trestný čin
trestní řízení/neodkladný/neopakovatelný úkon
odůvodnění
přípravné řízení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-75-12_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 73357
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-23