infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 08.11.2016, sp. zn. III. ÚS 1921/16 [ usnesení / FIALA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2016:3.US.1921.16.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2016:3.US.1921.16.1
sp. zn. III. ÚS 1921/16 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky D. M., zastoupené JUDr. Josefem Lžičařem, advokátem, sídlem Sokolovská 37/24, Praha 8, proti 1) příkazu k domovní prohlídce vydanému soudkyní Okresního soudu Praha - východ ze dne 11. května 2016 č. j. V 16-3/2016, Nt 1233/2016-13, 2) příkazu k prohlídce jiných prostor vydanému soudkyní Okresního soudu Praha - východ ze dne 11. května 2016 č. j. V 16 5/2016, Nt 1233/2016-23, 3) příkazu k prohlídce jiných prostor vydanému soudkyní Okresního soudu Praha - východ ze dne 11. května 2016 č. j. V 16-6/2016, Nt 1233/2016-28, a 4) příkazu k odnětí věci a provedení osobní prohlídky vydanému policejním orgánem (Policie České republiky, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Služba kriminální policie a vyšetřování) ze dne 11. května 2016 č. j. UOOZ 1573/TČ-2013-290060 po předchozím souhlasu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 6. května 2016 č. j. VZN 1558/2013-82, a jinému zásahu orgánu veřejné moci Policie České republiky, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Služby kriminální police a vyšetřování, za účasti Okresního soudu Praha - východ a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností, vycházející z čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených příkazů, neboť dle jejího názoru jimi byla porušena její základní práva a svobody garantované ustanoveními čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 1 až 3 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Dále navrhuje, aby Ústavní soud nadepsanému policejnímu orgánu zakázal pokračovat v porušování uvedených práv a svobod a přikázal mu obnovit stav před jejich porušením tím, že jí vydá věci zabavené při domovní prohlídce, prohlídkách jiných prostor a osobní prohlídce. 3. Policejní orgán (Policie České republiky, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, Služba kriminální police a vyšetřování, Odbor padělání) opatřením ze dne 29. 7. 2013 č. j. UOOZ-1573/TČ-2013-290060 zahájil trestní řízení pro podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"). 4. Okresní soud Praha - východ (dále jen "okresní soud") ústavní stížností napadeným příkazem k domovní prohlídce s poukazem na ustanovení §83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), nařídil prohlídku v bytě stěžovatelky na adrese P. Okresní soud příkazy k prohlídce jiných prostor s poukazem na ustanovení §83a odst. 1 tr. řádu nařídil prohlídku v konkretizované kanceláři užívané stěžovatelkou v budově Městského státního zastupitelství v Praze a v jejím osobním motorovém vozidle. Nadepsaný policejní orgán vydal příkaz k odnětí věci a k provedení osobní prohlídky stěžovatelky a tyto prohlídky následně vykonal. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že všechny příkazy zahrnují zcela shodný text, pouze se liší ve výroku lokalizací provedení prohlídek a jejich popisem. Shodnými pasážemi se vyznačují též příkazy vztahující se k B. H. a T. M. (syn stěžovatelky). Příkazy zaznamenávají údajnou trestnou činnost obviněných P. Š., I. G. a R. H., avšak ve vztahu ke stěžovatelce chybí alespoň elementární odůvodnění konání prohlídek. 6. Okresní soud ani v jednom ze svých příkazů nevymezil konkrétně a náležitě důvody k realizaci prohlídek v bytě stěžovatelky, na jejím pracovišti a v jejím vozidle, neodůvodnil ani neodkladnost jejich provedení a nepředestřel, co je účelem prohlídek, zejména jaké věci, předměty či osoby se v prostorách hledají. Důvody k vydání všech příkazů jsou zcela shodně obecné a nekonkrétní, tudíž předmětné příkazy kolidují s ustanoveními trestního řádu, jakož i svými účely situovanými v bezodkladném zajištění věcí či osob důležitých pro trestní řízení. 7. Stěžovatelka uvádí, že je nepřetržitě po dobu tří let sledována, u jejího přítele B. H. byl nalezen prostorový odposlech a operativně pátrací technika byla použita též vůči obviněnému I. G., avšak v příkazech se neuvádí jediný případ její komunikace s obviněným I. G., který by mohl vykazovat trestněprávní relevanci. E-mailová komunikace mezi ní a I. G. neprobíhala, proto zabavení počítačů a elektronických médií postrádá praktický význam. 8. Stěžovatelka dovozuje, že vrchní státní zástupkyně své návrhy soudu podala coby orgán nepříslušný a rovněž - vzhledem k nepřátelskému osobnímu vztahu - podjatý. Tyto závěry vedou stěžovatelku ke konstatování, že citované zásahy do jejího soukromí nahrazují dohledovou činnost vedlejšího účastníka vůči podřízenému Městskému státnímu zastupitelství v Praze, jehož je státní zástupkyní. 9. Orgány činné v trestním řízení nerespektovaly ani judikaturu Ústavního soudu vymezující striktně limity porušení domovní svobody, například nález ze dne 22. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 287/96 (N 62/8 SbNU 119) a nález ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 2787/13 (N 205/71 SbNU 417). 10. Provedení specifikovaných prohlídek nemá věcnou oporu v závažnosti údajných deliktů ani v jejich časovém zařazení, neboť ty, které mají souviset se stěžovatelkou, se vztahují k rokům 2013 až 2015. 11. Příkazy postrádají odůvodnění neodkladnosti prohlídek. Jak bylo řečeno výše, stěžovatelka ví již tři roky, že ji policejní orgány sledují, proto není dán logický důvod pro domněnku, že bezprostředně před uskutečněním prohlídek přistoupí k ničení důkazních materiálů. V příkazech podané důvody prohlídek se vyznačují mimoběžností k místům jejich uskutečnění, neboť není jasné, proč by případná legalizace výnosů z trestné činnosti a další nezákonné aktivity měly souviset s jejím bytem, pracovištěm či vozidlem. Nezřetelný je též vztah k nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 4/14 (201/2016 Sb.), na nějž napadené příkazy odkazují. 12. Stěžovatelka dovozuje očividně nepřiměřený rozsah zajištěných materiálů, včetně odnětí části dozorového spisu Městského státního zastupitelství v Praze (spis měla u sebe po skončení hlavního líčení u Městského soudu v Praze a hodlala jej studovat pro závěrečné návrhy), tedy písemnosti, na kterou se povinnost k vydání věci podle §78 odst. 3 tr. řádu nevztahuje. 13. Policejní orgán podle stěžovatelky nedoložil ani údajný souhlas státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze, jak ukládá ustanovení §83b odst. 1 tr. řádu. Tento souhlas musí být vydán formou opatření a opatřen otiskem razítka příslušného státního zastupitelství. Souhlas však stěžovatelce nebyl prokázán způsobem, který by vyloučil pochybnosti o jeho existenci. Na podkladě příkazu, který údajně na tento souhlas procesně navazuje, přitom policejní orgán stěžovatelce odňal osobní mobilní telefony, poznámky a další věci, jak jsou uvedeny v protokolu o prohlídce a vydání a odnětí věci. III. Procesní předpoklady projednání návrhu 14. Ústavní soud se nejprve zabýval posouzením, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání a je zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Vyčerpala všechny prostředky, které jí zákon k ochraně jejich práv poskytuje; ústavní stížnost proto byla shledána přípustnou (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 15. Ústavní soud je podle ustanovení čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. 16. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů zde činných (srov. čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutími v něm vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. 17. Z ustálené judikatury Ústavního soudu se podává, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací mimořádných, kupříkladu je-li současně dotčena osobní svoboda jednotlivce [srov. nálezy ze dne 6. 6. 1996 sp. zn. I. ÚS 46/96 (N 43/5 SbNU 363) a ze dne 24. 2. 2000 sp. zn. IV. ÚS 582/99 (N 30/17 SbNU 221)], za - všeobecně - nepřípustné, případně nežádoucí [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243), usnesení ze dne 6. 9. 1999 sp. zn. IV. ÚS 316/99, ze dne 11. 12. 2001 sp. zn. I. ÚS 486/01, ze dne 21. 11. 2003 sp. zn. IV. ÚS 213/03, ze dne 30. 6. 2003 sp. zn. IV. ÚS 262/03 a další (rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Možnost ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení je pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic tzv. podústavního práva, jež jsou povahy extrémní. Jinak řečeno, "kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit" (srov. usnesení ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05). 18. Zdrženlivost v zásazích proti příkazu k domovní prohlídce, resp. prohlídce jiných prostor a pozemků, Ústavní soud prolomil pro mimořádné situace, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování, a to rovněž ve vztahu k názorům, jež k významu uvedených procesních institutů Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vyjádřil. 19. Ačkoli, jak bylo řečeno, kategorie "správnosti" sama o sobě není referenčním kritériem ústavněprávního přezkumu, požadavek respektu k principům, zakotveným ve stěžovatelkou namítaných ustanoveních Listiny, je zde úzce spjat s dodržením pravidel, jež jsou právě k jejich ochraně stanoveny v příslušných ustanoveních trestního řádu. 20. Ustanovení §82 a násl. a §160 odst. 4 tr. řádu poskytují soudu relativně široký prostor pro individuální uvážení; vyložit v nich zakotvené klíčové pojmy [viz jmenovitě pojem "důvodnost podezření", že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, obsažený v §82 odst. 1 tr. řádu, resp. úkonu, který vzhledem k "nebezpečí" jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání, jak stanoví §160 odst. 4 tr. řádu] nelze zpravidla zcela abstraktně a úplně, resp. objektivně verifikovatelně. 21. Obecně platí, že posoudit konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 81 a 82 odst. 1 Ústavy), a totéž platí ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod ustanovení §82 a násl. a §160 odst. 4 tr. řádu. Naopak, jak bylo výše předznačeno, Ústavnímu soudu do této působnosti soudů zasahovat zásadně nepřísluší, stejně jako mu nepřísluší podávat výklad tzv. podústavního práva. Jeho možnosti jsou pak specificky zúženy v režimu tzv. uvážení (diskrece), jenž se právě v dané věci prosazuje; důvodem k zásahu Ústavního soudu je tu až stav, kdy příslušnými orgány přijaté právní závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či jiného excesu (kupříkladu logického, v podobě vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu; teprve tehdy lze mít za to, že bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému, neboť takové závěry ignorují předvídatelné judikaturní standardy a zakládají stav nepřípustné libovůle. 22. I kdyby okresním soudem zjištěné skutečnosti a vyvozené závěry, že v předmětných prostorách "může být" věc důležitá pro trestní řízení, byly hodnotitelné i jinak, o zjevné (excesivní) vybočení z limitů stanovených trestním řádem v dané věci však nejde; nelze dospět k závěru, že ústavněprávně přípustné meze dovozeného uvážení (inherentní podmínce "důvodného podezření" a "nebezpečí" ve smyslu §82 odst. 1, 2 a §160 odst. 4 tr. řádu) zde byly překročeny. 23. Dostatečně zřejmý závěr, že v rozhodných souvislostech soud použil toliko všeobecných argumentů, aniž měly oporu v existenci okolností konkrétních (způsobilých odůvodnit "podezření" přítomnosti věci důležité pro trestní řízení a "nebezpečí" zmaření úkonu, zničení nebo ztráty důkazu předvídané v §82 odst. 1, 2 a §160 odst. 4 tr. řádu), k dispozici není. 24. Co do námitky nedostatečného odůvodnění příkazů k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků je nutné především vyjít z toho, že k jeho vydání postačí, jak bylo výše uvedeno, "důvodné podezření", že v předmětných prostorách "je věc ... důležitá pro trestní řízení"; odtud se odvíjí adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby" (srov. mutatis mutandis usnesení ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03). Ústavněprávní roviny nedosahuje spor o větší či menší míru úplnosti popisu skutku, resp. výstižnosti jeho určení, stejně jako o odůvodněnosti závěru o "důvodnosti" vymezených "podezření"; meze uplatňování takových požadavků jsou dány účelem, jemuž příkaz slouží. 25. Ohledně této námitky stojí za připomenutí usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07 a ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07, podle kterých "ani v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám ani v případě postupu dle §78 odst. 1 tr. řádu nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i kautel práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci následně konkretizovány v pořízených protokolech dle §85 odst. 3 ve spojení s §79 odst. 5 tr. řádu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést toliko určité kategorie věcí, resp. důkazů. Stejně tak nelze v dané fázi řízení s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností a lze vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná." 26. O protiústavnost (ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny) jde i tehdy, jestliže procesní postup soudu vybočuje ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení bylo způsobilé se promítnout (stěžovatelce negativně) do jeho výsledku. V širších souvislostech stojí za připomenutí nález Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 835/14 (N 154/74 SbNU 317). 27. Ústavní soud má za to, že orgány činné v trestním řízení v posuzované věci naplnily podmínky, které jsou na jejich postup z hlediska ústavněprávního přezkumu kladeny. Okresní soud dostatečně vysvětlil existenci důvodného podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Příkazy okresní soud odůvodnil podezřením, že se v označených prostorách mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení, zejména osobní počítače, tiskárny, notebooky, flash disky, CD nosiče, sloužící k přenosu a uchovávání informací neoprávněně sdělovaných podezřelým osobám, konkrétně I. G., mobilní telefony, obsahující vzájemnou komunikaci podezřelých osob, při níž byly užity datové aplikace, či tato komunikace byla šifrována, SIM karty, výpisy k bankovním účtům, listinné poznámky, které se vztahují k prověřované trestné činnosti, především rukou psané poznámky I. G., poznámky stěžovatelky týkající se trestních věcí dozorovaných Městským státním zastupitelstvím v Praze, o nichž stěžovatelka informuje I. G., lustrace ze systémů CESO a ISYZ, užívaných u státního zastupitelství, kopie dozorových prověrek ze sběrného spisu vedeného Městským státním zastupitelstvím v Praze, písemnosti vztahující se k zájmovým trestním věcem Městského státního zastupitelství v Praze a písemnosti vztahující se k V. S. a společnosti Neograph, a. s. 28. Byť je zřejmé, že tyto materiály význam pro trestní řízení mít nemusejí (případně ani neexistují), oslabuje se tím přesvědčivost v ústavní stížnosti otevřené polemiky stran postupu orgánů činných v trestním řízení, neboť se naznačuje, že o svévoli ze strany orgánů činných v trestním řízení nejde. Jakkoli napadené příkazy obsahují výčet věcí, kvůli kterým se prohlídka nařizuje, zčásti relativně obecný (resp. totožný pro všechna oponovaná rozhodnutí), je z něj dostatečně zřejmé, které dokumenty a informace mají být během prohlídky zajištěny, a tedy z jakého důvodu byla prohlídka nařízena. V této souvislosti je třeba opět připomenout usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07 a ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07. Současně nelze ztrácet ze zřetele kontext (charakter) trestné činnosti, v rámci jejíhož prošetřování byl napadený příkaz vydán; zjevně totiž má jít o trestnou činnost, jež se vyznačuje mj. tím, že - cum grano salis - na poškozené straně nefigurují (a to často i nepřímo) žádné konkrétní fyzické osoby, které by měly efektivní možnost (zájem) tuto trestnou činnost indikovat, a tedy i oznámit. 29. Ústavní soud připouští, že v okamžiku, kdy má být příkaz k prohlídce vydán, existuje zpravidla málo "procesně fixovaných" informačních zdrojů a soudce je beztak mnohdy odkázán na stručné a fragmentární informace poskytnuté mu policejními orgány a státním zastupitelstvím; na důkladnou prověrku těchto informací nemá soudce v této fázi řízení dostatek času a prostředků [srov. odlišné stanovisko soudců Jana Musila a Michaely Židlické k nálezu ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 3/09 (219/2010 Sb., N 121/57 SbNU 495), odst. 40]. 30. Aniž by Ústavní soud aproboval tzv. fishing expedition (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 4. 2015 ve věci Vinci Construction a GTM Génie Civil et Services v. Francie, stížnosti č. 63629/10 a 60567/10, souhlasné stanovisko soudců Zupančiče a De Gaetana), rovněž v této souvislosti lze připomenout výše uvedené závěry ohledně zabavení věcí se vztahem k inkriminovaným subjektům. 31. Orgány činné v trestním řízení neporušily zásadu zdrženlivosti, jestliže se před vydáním předmětných příkazů k domovní prohlídce, resp. k prohlídce jiných prostor a pozemků neomezily na využití institutů trestního řízení, jež více šetří základní práva podezřelých osob, jmenovitě upravené v ustanoveních §78 a §79 tr. řádu. Policejní orgán sice postup podle §78 odst. 1 a §79 odst. 1 tr. řádu uplatnil (viz ústavní stížností napadený příkaz), nicméně z ústavněprávních hledisek obstojí závěr, že aplikace pouze těchto procesních instrumentů by se příčila smyslu prohlídky (domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků) coby úkonu neodkladného; ve vztahu k věcem, které měly být při prohlídce zajištěny, podle orgánů činných v trestním řízení hrozilo - v případě dalšího vyčkávání, zda budou dobrovolně odevzdány - jejich odstranění, resp. ztráta příslušných důkazů (srov. kupř. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. I. ÚS 3906/12). 32. Je-li domovní prohlídka či prohlídka jiných prostor a pozemků nařízena ve fázi před zahájením trestního stíhání jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu, jde v takovém případě o zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného práva na domovní svobodu, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně odůvodněno. Z příkazu by v takovém případě mělo být, alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, seznatelné, z jakých důvodů považoval soud daný úkon za neodkladný nebo neopakovatelný [viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 8. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07 (N 147/50 SbNU 297)]. Ústavní soud shledal, že okresní soud související odůvodnění situoval do obecné roviny, nicméně i odtud lze jednoznačně seznat, v čem neodkladnost předmětného úkonu ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu po skutkové stránce spočívá, tj. že hrozí ukrytí či zničení důkazního materiálu významného z hlediska prověřované věci, který se v prostorách nachází; tyto důvody jsou nadto z okolností případu zřejmé [srov. usnesení ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07, ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 349/09, ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. I. ÚS 3906/12 a ze dne 15. 1. 2013 sp. zn. IV. ÚS 3414/12, dále též mutatis mutandis nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)]. Prohlídky za neodkladný a neopakovatelný úkon označují též specifikované protokoly. 33. Ve vztahu k příkazu policejního orgánu k odnětí věci a provedení osobní prohlídky se uplatní obdobné zásady ústavněprávního přezkumu, které Ústavní soud rekapituloval výše ve vztahu k příkazu k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor a pozemků. Policejní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí přiměřeně podrobně rozvedl úvahy, kterými se řídil, přičemž není přesvědčivého podkladu pro závěr, že jde o rozhodnutí překvapivé, svévolné či nepřezkoumatelné, popř. zatížené extrémním rozporem skutkových zjištění s důkazy dostupnými v dané fázi řízení. 34. Stěžovatelka rovněž nedovozuje relevantně, že příkaz či jeho realizace založily disproporční zásah do její lidské důstojnosti, resp. dalších ústavně zaručených práv a svobod [srov. porušení čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod (dále jen "Úmluva") konstatované Evropským soudem pro lidská práva kupř. v rozsudku ze dne 24. 7. 2001 ve věci Valašinas v. Litva, stížnost č. 44558/98, odst. 117, resp. rozsudku ze dne 15. 11. 2000 ve věci Iwańczuk v. Polsko, stížnost č. 25196/94]. 35. Námitka, že předchozí souhlas státního zástupce vedlejšího účastníka ze dne 6. 5. 2016 č. j. VZN 1558/2013-82 ve skutečnosti udělen nebyl, je povýtce spekulativní a ústavněprávní roviny nedosahuje rovněž. 36. Ústavní soud ve své recentní judikatuře dává najevo, že stěžovatel, který brojí ústavní stížností proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci v podobě tvrzeného porušení základních práv v souvislosti s prováděním domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků, by před jejím podáním měl - zásadně - vyčerpat veškeré procesní prostředky, jež mu jsou podle zákona k dispozici, v daném případě tedy postupovat (je-li osobou, proti které se vede trestní řízení, nebo poškozeným) ve smyslu ustanovení §157a odst. 1 tr. řádu nebo (v dalších procesních situacích, blíže viz odůvodnění usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14) podle §174 odst. 2 písm. b) tr. řádu, případně žádat o vrácení vydaných či odňatých věcí (§78 a §79 tr. řádu ve spojení s §80 téhož zákona). Z odůvodnění a příloh ústavní stížnosti stěžovatelky evidované pod sp. zn.Y1 (jakož i z doplnění ústavní stížnosti) se podává, že procesní dispozice dané §157a odst. 1 tr. řádu využila. 37. Jestliže ústavněprávní konformita napadených příkazů nebyla relevantně zpochybněna, je totéž namístě vztáhnout i k postupům policejního orgánu, pakliže jednal v souladu s nimi, pročež není třeba se zabývat otázkou, zda je v případě prohlídky již ukončené dán znak "aktuálního, trvajícího zásahu orgánu veřejné moci" (v podrobnostech srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2011 sp. zn. III. ÚS 1651/11), a hodnocení návrhu stěžovatelky, aby Ústavní soud policejnímu orgánu uložil obnovit stav před "porušením" jejích základních práv, resp. vydal zabavené věci, je tomu konsekventní. 38. Dlužno zaznamenat, že stěžovatelka nepřizpůsobila petit ústavní stížnosti v části vztahující se k jinému zásahu orgánu veřejné moci - policejního orgánu změně v organizační struktuře Policie České republiky (vznik Národní centrály proti organizovanému zločinu), k níž došlo po podání předmětného návrhu. 39. Ústavní soud je tudíž názoru, že stěžovatelkou oponovaný zásah sledoval cíle definované v čl. 12 odst. 3 Listiny (mj. odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku) i čl. 8 odst. 2 Listiny (ochrana pořádku a předcházení zločinnosti). Z hlediska otázky, zda zásah byl "nezbytný v demokratické společnosti", Ústavní soud má za to, že důvody uvedené v příkazu okresního soudu mohou být považovány za odpovídající sledovaným legitimním cílům této prohlídky. Z uvedeného nutno dovodit, že v projednávaném případě nebyl dán ani jakýkoliv důvod pro vyhovění požadavku stěžovatelky na obnovení stavu před "porušením" jejích základních práv, resp. vydání zabavených věcí. Ústavní soud neshledal, že by vydáním příkazů a provedením prohlídek před zahájením trestního stíhání orgány činné v trestním řízení vybočily z mezí stanovených ústavním pořádkem, zejména čl. 12 Listiny, resp. čl. 8 Úmluvy. 40. Je tak namístě shrnout, že stěžovatelce se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo. Ústavní soud proto její ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu v senátu (bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání) odmítl. 41. O stěžovatelčině návrhu na přednostní projednání ústavní stížnosti Ústavní soud zvláště nerozhodoval, jelikož mu fakticky vyhověl (§39 zákona o Ústavním soudu). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. listopadu 2016 Josef Fiala v. r. předseda senátu
Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2016:3.US.1921.16.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 1921/16
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 8. 11. 2016
Datum vyhlášení  
Datum podání 15. 6. 2016
Datum zpřístupnění 1. 12. 2016
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - OS Praha-východ
POLICIE - Národní centrála proti organizovanému zločinu
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - VSZ Praha
Soudce zpravodaj Fiala Josef
Napadený akt rozhodnutí jiné
jiný zásah orgánu veřejné moci
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 7 odst.1, čl. 10, čl. 12, čl. 8 odst.2, čl. 36 odst.1
  • 209/1992 Sb./Sb.m.s., #0 čl. 8, #0 čl. 3
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §79, §83, §82, §160 odst.4, §78, §80, §157a odst.1, §174 odst.2 písm.b, §85 odst.3, §83a odst.1
  • 40/2009 Sb., §329 odst.1 písm.a
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/nedotknutelnost obydlí /prohlídka jiných prostor a pozemků
základní práva a svobody/nedotknutelnost obydlí /domovní prohlídka
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /zákonem stanovený postup (řízení)
základní práva a svobody/nedotknutelnost osoby
základní práva a svobody/ochrana lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména
základní práva a svobody/svoboda osobní/obvinění a stíhání
Věcný rejstřík trestní řízení/neodkladný/neopakovatelný úkon
domovní prohlídka
odůvodnění
odnětí/vydání věci
státní zástupce
orgán činný v trestním řízení
osobní prohlídka
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-1921-16_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 94966
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-12-21