ECLI:CZ:US:2019:3.US.2110.19.1
sp. zn. III. ÚS 2110/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace Kontos, s. r. o., sídlem Běchovická 701/26, Praha 10 - Strašnice, zastoupené JUDr. Tomášem Havelkou, LL.M., advokátem, sídlem Běchovická 701/26, Praha 10 - Strašnice, proti příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. dubna 2019 sp. zn. 40 Nt 1416/2019 a zásahu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitury Ústí nad Labem, za účasti Okresního soudu v Ústí nad Labem a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitury Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného příkazu k domovní prohlídce, neboť je názoru, že jím došlo k porušení jejího základního práva na nedotknutelnost obydlí zaručeného v čl. 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka ústavní stížností brojí též proti zásahu nadepsaného policejního orgánu a požaduje, aby Ústavní soud vyslovil rozpor domovní prohlídky s ústavním pořádkem a obnovil stav, který v dané věci panoval před jejím provedením, zejména policejnímu orgánu uložil vydat veškeré výsledky a případné vzorky a fotografie získané během znaleckého zkoumání provedeného dne 9. 5. 2019 "v prostorách Penzionu u Karla IV. na adrese Jana Švermy 13, 432 01 Kadaň" a přikázal nepoužít výsledky domovní prohlídky a znaleckého zkoumání provedeného na základě napadeného příkazu k domovní prohlídce jako důkazy v jakémkoli trestním řízení.
2. Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") ústavní stížností napadeným příkazem podle §83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), nařídil domovní prohlídku "budovy č. p. 73, v obci Kadaň, okres Chomutov, která je součástí a stojí na pozemku č. p. 80, v katastrálním území Kadaň, zapsáno na LV 8043, evidované jako rodinný dům a sloužící jako penzion s názvem penzion U Karla IV., a prostor k budově a pozemku náležejících, jejichž vlastníkem je stěžovatelka" (dále též jen "penzion").
3. Příkaz okresní soud vydal na návrh Vrchního státního zastupitelství v Praze navazující na zahájení úkonů trestního řízení rubrikovaným policejním orgánem za účelem prověření podezření ze zvlášť závažného zločinu dotačního podvodu podle §272 odst. 1, odst. 2 a odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), a ze zvlášť závažného zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 2 a 5 tr. zákoníku.
4. Policejní orgán domovní prohlídku vykonal dne 9. 5. 2019.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že příkaz k domovní prohlídce i její samotné provedení neodpovídají očekávatelným standardům vymezeným v judikatuře Ústavního soudu.
6. Dovozuje, že nebyly splněny věcné důvody pro to, aby šlo o neodkladný úkon. Podle stěžovatelky prvním aspektem, který musí být za účelem odůvodnění neodkladnosti domovní prohlídky prokázán, je skutečnost, že jde o úkon, který nesnesl odkladu do fáze trestního řízení po zahájení trestního stíhání, avšak v daném případě účelem provedení prohlídky bylo vypracování znaleckého posudku, který má být podkladem pro zahájení trestního stíhání. Důkazy potřebné pro zahájení trestního stíhání bylo možné opatřit jinými způsoby (např. výslechy osob podílejících se na rekonstrukci hotelu); znalecké zkoumání tak sneslo odkladu do fáze po zahájení trestního stíhání.
7. Stěžovatelka označuje za druhý aspekt, který je potřeba prokázat, aby byla naplněna neodkladnost domovní prohlídky, obavu ze zmaření, zničení nebo ztráty důkazu. V daném případě bylo vyloučeno, že by stěžovatelka nechala zakrýt výsledky rekonstrukce penzionu, nebo dokonce jej nechala zbořit. Odmítala-li stěžovatelka umožnit znalci přístup do předmětného objektu, činila tak v obavě ze zcela nedostatečné úrovně provedení znaleckého zkoumání. Tyto její předpoklady se posléze naplnily, neboť znalec zřejmě vycházel z neplatné projektové dokumentace, neodebral vzorky, neprovedl sondy, v důsledku čehož nemohl zjistit hodnotu investic a náklady rekonstrukce například u skrytých stavebních součástí, rozvodů apod.
8. Příkaz ani protokol neobsahují odůvodnění neodkladnosti domovní prohlídky, způsobilé obstát v testu ústavnosti. Stěžovatelka v této souvislosti odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009 sp. zn. I. ÚS 536/06 (N 100/53 SbNU 263), ze dne 10. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 3369/10 (N 4/64 SbNU 39), ze dne 16. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 515/12 (N 106/65 SbNU 451), ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 2787/13 (N 205/71 SbNU 417) a ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351). Důvody neodkladnosti domovní prohlídky jsou v úkonech policejního orgánu, státního zástupce a okresního soudu vyjádřeny jen formálně a neopírají se o věcná fakta.
9. Dále stěžovatelka vytýká porušení zásady proporcionality a subsidiarity, přičemž tvrdí, že účelu domovní prohlídky bylo v dané fázi trestního řízení možné dosáhnout i jiným, přiměřeným způsobem, který by nikterak nenarušil její práva. Policejní orgán se však rozhodl na základě důkazní nouze vygenerovat důkaz, a to i za cenu porušení ústavních práv stěžovatelky. Během domovní prohlídky byly za přítomnosti zákazníků penzionu prohledány rovněž pokoje zákazníků, ve kterých byli ubytováni. Tím nebylo zasaženo pouze do práva na nedotknutelnost obydlí stěžovatelky, ale rovněž do práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života dotčených zákazníků penzionu. Daná událost zajisté přispěla k narušení dobré pověsti penzionu. Ke kritériu proporcionality se podobně vyjádřil Evropský soud pro lidská práva (dále jen "ESLP") např. v rozsudku ze dne 28. 4. 2005 ve věci Buck v. Spolková republika Německo, stížnost č. 41604/98.
10. Závěrem stěžovatelka dovozuje, že došlo k zastření skutečného účelu domovní prohlídky. Z událostí a dokumentů pocházejících z období před vydáním příkazu k domovní prohlídce je podle stěžovatelky zcela zřejmé, že jediným účelem domovní prohlídky je vytvoření důkazu - znaleckého posudku - ke zjištění stavu proinvestovanosti prostředků získaných dotací na rekonstrukci penzionu. Znalecký posudek pak má sloužit jako podklad pro zahájení trestního stíhání. Příkaz k domovní prohlídce však dále (velice vágně a stroze) uvádí jako účel i zabavení listinných důkazů o spáchání policejním orgánem tvrzeného skutku. Žádné listinné ani jiné důkazy policejní orgán nehledal a ani nezajistil. Policejní orgán předem věděl, že se v prostorách penzionu žádné relevantní důkazy nenacházejí, ostatně tam vyšetřovatelé již dříve byli a podklady, které si vyžádali, obdrželi přímo od stěžovatelky. Stěžovatelka je z dosavadního postupu orgánů činných v trestním řízením přesvědčena, že výše popsaným způsobem získaný znalecký posudek má sloužit k zahájení trestního stíhání - s ohledem na avizovanou důkazní nouzi - má podpořit sdělení obvinění a zahájit tak trestní řízení, které bude stiženo vadou.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud nejprve posuzoval splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána k tomu oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
12. Proti napadenému příkazu okresního soudu je ústavní stížnost včasná a přípustná, neboť stěžovatelka neměla k dispozici zákonný procesní prostředek k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
13. Co do namítaného zásahu policejního orgánu však ústavní stížnost přípustná není. Podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti je totiž předchozí řádné formální a materiální vyčerpání veškerých dostupných zákonných procesních prostředků k ochraně stěžovatelových práv.
14. Stěžovatel, který brojí ústavní stížností proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci v podobě tvrzeného porušení základních práv v souvislosti s prováděním domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků, před jejím podáním musí - zásadně - podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyčerpat veškeré procesní prostředky k ochraně jeho práv, jež mu jsou dle zákona k dispozici.
15. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nedokládá, že proti postupu policejního orgánu uplatnila procesní prostředky, přestože byla povinna využít především ochranu dle §157a tr. řádu, který umožňuje požádat státního zástupce o přezkoumání postupu policejního orgánu ("ten, proti němuž se trestní řízení vede, a poškozený mají právo kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu"), dále dispozic §174 odst. 2 písm. b) tr. řádu ("kromě oprávnění uvedených v §157 odst. 2 je při výkonu dozoru státní zástupce oprávněn vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje") a §12 a §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (výkon dohledu vyššího státního zastupitelství); blíže viz odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623). Bylo na stěžovatelce právě tyto procesní prostředky vyčerpat, což však - jak Ústavní soud dovozuje z absence jejího odlišného vyjádření - neučinila.
16. Dlužno konstatovat, že uvedený zásah policejního orgánu stěžovatelka sice zahrnula do petitu ústavní stížnosti, avšak námitky jdoucí nad rámec výhrad proti samotnému příkazu okresního soudu neuplatnila.
17. Ústavní stížnost v části směřující proti stěžovatelkou napadenému zásahu policejního orgánu je tudíž nutné odmítnout jako nepřípustnou.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
18. Zbývá se zabývat ústavní stížností v části, v níž stěžovatelka napadá příkaz k domovní prohlídce.
19. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
20. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, že je namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů zde činných (srov. čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutími v něm vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
21. Z ustálené judikatury Ústavního soudu se podává, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací mimořádných, kupříkladu je-li současně dotčena osobní svoboda jednotlivce [srov. nálezy ze dne 6. 6. 1996 sp. zn. I. ÚS 46/96 (N 43/5 SbNU 363) a ze dne 24. 2. 2000 sp. zn. IV. ÚS 582/99 (N 30/17 SbNU 221)], za - všeobecně - nepřípustné, případně nežádoucí [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243), usnesení ze dne 6. 9. 1999 sp. zn. IV. ÚS 316/99, ze dne 11. 12. 2001 sp. zn. I. ÚS 486/01, ze dne 21. 11. 2003 sp. zn. IV. ÚS 213/03, ze dne 30. 6. 2003 sp. zn. IV. ÚS 262/03 a další (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní. Jinak řečeno, "kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit" (srov. usnesení ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05 a usnesení ze dne 28. 8. 2012 sp. zn. I. ÚS 2532/12).
22. Zdrženlivost v zásazích proti příkazu k domovní prohlídce Ústavní soud prolomil pro mimořádné situace, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování, a to rovněž vůči názorům, jež k významu uvedených procesních institutů Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vyjádřil.
23. Ačkoli, jak bylo řečeno, kategorie "správnosti" sama o sobě není referenčním kritériem ústavněprávního přezkumu, požadavek respektu k principům, zakotveným ve stěžovatelkou namítaných ustanoveních Listiny, je zde úzce spjat s dodržením pravidel, jež jsou právě k jejich ochraně stanovena v příslušných ustanoveních trestního řádu.
24. Ustanovení §82 a násl. tr. řádu poskytují soudu relativně široký prostor pro individuální uvážení; vyložit v nich zakotvené klíčové pojmy [viz konkrétně pojem "důvodnost podezření", že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, obsažený v §82 odst. 1 tr. řádu] nelze zpravidla zcela abstraktně a úplně, resp. objektivně verifikovatelně. Obecně platí, že posoudit konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy), a totéž platí ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod §82 a násl. tr. řádu. Naopak, jak bylo výše uvedeno, Ústavnímu soudu do této působnosti soudů zasahovat zásadně nepřísluší, stejně jako mu nepřísluší podávat výklad podústavního práva. Jeho možnosti jsou pak specificky zúženy v režimu tzv. uvážení (diskrece), jenž se právě v dané věci prosazuje; důvodem k zásahu Ústavního soudu je tu až stav, kdy příslušnými orgány přijaté právní závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či jiného excesu (kupříkladu logického, v podobě vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu; teprve tehdy lze mít za to, že bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému, neboť takové závěry ignorují předvídatelné judikaturní standardy a zakládají stav nepřípustné libovůle.
25. I kdyby okresním soudem zjištěné skutečnosti a vyvozené závěry, že v předmětných prostorách "může být" věc důležitá pro trestní řízení, byly hodnotitelné i jinak, o zjevné (excesivní) vybočení z limitů stanovených trestním řádem v dané věci nejde; nelze dospět k závěru, že ústavněprávně přípustné meze dovoleného uvážení (inherentní podmínce "důvodného podezření" a "nebezpečí" ve smyslu §82 odst. 1 a 2 a §83 tr. řádu) zde byly překročeny.
26. Dostatečně zřejmý závěr, že v rozhodných souvislostech okresní soud použil toliko všeobecných argumentů, aniž měly oporu v existenci okolností konkrétních (způsobilých odůvodnit "podezření" přítomnosti věci důležité pro trestní řízení), k dispozici není.
27. Co do námitky nedostatečného odůvodnění příkazu k domovní prohlídce je nutné především vyjít z toho, že k jeho vydání postačí, jak bylo výše uvedeno, "důvodné podezření", že v předmětných prostorách "je věc ... důležitá pro trestní řízení"; odtud se odvíjí adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby" (srov. mutatis mutandis usnesení ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03). Ústavněprávní roviny nedosahuje spor o větší či menší míru úplnosti popisu skutku, resp. výstižnosti jeho určení, stejně jako o odůvodněnosti závěru o "důvodnosti" vymezených "podezření"; meze uplatňování takových požadavků jsou dány účelem, jemuž příkaz slouží.
28. K této námitce lze připomenout usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07 a ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07, podle kterých "ani v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám ani v případě postupu dle §78 odst. 1 tr. řádu nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i kautel práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci následně konkretizovány v pořízených protokolech dle §85 odst. 3 ve spojení s §78 odst. 5 tr. řádu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést toliko určité kategorie věcí, resp. důkazů. Stejně tak nelze v dané fázi řízení s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností a lze vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná."
29. O neústavnost (podle čl. 36 odst. 1 Listiny) jde i tehdy, jestliže procesní postup soudu vybočuje ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení bylo způsobilé se promítnout (stěžovatelce negativně) do jeho výsledku.
30. Ústavní soud takový následek neshledal, neboť orgány činné v trestním řízení v posuzované věci naplnily podmínky, které jsou na jejich postup z hlediska ústavněprávního přezkumu kladeny. Okresní soud dostatečně vysvětlil existenci důvodného podezření ze spáchání výše konkretizovaných trestných činů. Účelem provedení prohlídky mělo být především zajištění písemností a nosičů elektronických dat blíže vymezených především v bodě 10. příkazu okresního soudu, kde se uvažuje o riziku zničení písemností (smluv, faktur apod.), které by mohly obsahovat informace prokazující trestnou činnost konkrétních osob.
31. Byť je zřejmé, že tyto materiály význam pro trestní řízení mít nemusejí, oslabuje se tím přesvědčivost v ústavní stížnosti otevřené polemiky stran postupu orgánů činných v trestním řízení, neboť se naznačuje, že o svévoli orgánů činných v trestním řízení nejde. Jakkoli napadený příkaz obsahuje výčet věcí, kvůli kterým se prohlídka nařizuje, zčásti relativně obecný, je z něj dostatečně zřejmé, které doklady a informace mají být během prohlídky zajištěny, a tedy z jakého důvodu byla prohlídka nařízena. V této souvislosti je třeba opět připomenout usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07 a ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07.
32. Nelze tudíž přisvědčit stěžovatelce, že jediným skutečným účelem příkazu okresního soudu bylo umožnit prohlídku předmětných prostor znalcem. Konstatované platí i přesto, že domovní prohlídkou nebyly nalezeny žádné věci důležité pro trestní řízení. Stěžovatelčina polemika s metodami znaleckého zkoumání ("neodebrání vzorků", "neprovedení sond" apod.) ústavněprávní roviny nedosahuje a je procesně předčasná.
33. Ústavní soud připouští, že v okamžiku, kdy má být příkaz k prohlídce vydán, existuje zpravidla málo "procesně fixovaných" informačních zdrojů a soudce je beztak mnohdy odkázán na stručné a fragmentární údaje poskytnuté mu policejními orgány a státním zastupitelstvím; na důkladnou prověrku těchto sdělení nemá soudce v této fázi řízení dostatek času a prostředků [srov. odlišné stanovisko soudců Jana Musila a Michaely Židlické k nálezu ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 3/09 (N 121/57 SbNU 495, 219/2010 Sb.), odst. 40].
34. Aniž by Ústavní soud aproboval tzv. fishing expedition (srov. rozsudek ESLP ze dne 2. 4. 2015 ve věci Vinci Construction a GTM Génie Civil et Services v. Francie, stížnosti č. 63629/10 a 60567/10, souhlasné stanovisko soudců Zupančiče a De Gaetana), lze i v této souvislosti připomenout výše uvedené závěry o zabavení věcí se vztahem k inkriminovaným subjektům.
35. Je-li domovní prohlídka či prohlídka jiných prostor a pozemků nařízena ve fázi před zahájením trestního stíhání jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon podle §160 odst. 4 tr. řádu, jde v takovém případě o zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného práva na domovní svobodu, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně odůvodněno. Z příkazu by v takovém případě mělo být, alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, seznatelné, z jakých důvodů považoval soud daný úkon za neodkladný nebo neopakovatelný (viz nález ze dne 25. 8. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07). Stěžovatelka se mýlí, vytýká-li, že napadený příkaz uvádí, že prohlídka bude provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon, jen formálně, a nevymezuje přesvědčivý a konkrétní důvod, proč by ve skutečnosti o neodkladný a neopakovatelný úkon mělo jít. Okresní soud související odůvodnění sice situoval do obecné roviny, nicméně i z něj lze seznat, v čem neodkladnost předmětného úkonu ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu po skutkové stránce spočívá, tj. že hrozí zničení důkazního materiálu významného z hlediska prověřované věci, který se v prostorách nachází (výše zmiňovaných písemností a nosičů elektronických dat). Tyto důvody jsou nadto z okolností případu zřejmé [srov. usnesení ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07, ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 349/09, ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. I. ÚS 3906/12 a ze dne 15. 1. 2013 sp. zn. IV. ÚS 3414/12, dále též mutatis mutandis nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)]. Jako neodkladný a neopakovatelný úkon označuje prohlídku též protokol vyhotovený policejním orgánem.
36. K námitce o uskutečnění prohlídky za "plného provozu" penzionu Ústavní soud připomíná, že ústavní stížností lze napadat jen porušení konkrétního ústavně chráněného práva fyzické nebo právnické osoby, které se bezprostředně projevilo na jejím právním postavení. Ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby (v daném případě zejména hostů) však podat nelze, neboť zákon o Ústavním soudu nepřipouští tzv. actio popularis (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 1999 sp. zn. I. ÚS 74/99, ze dne 8. 3. 2016 sp. zn. II. ÚS 3665/15 či ze dne 19. 6. 2018 sp. zn. I. ÚS 1792/18).
37. Je tak namístě shrnout, že stěžovatelce se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo. Ústavní soud proto její ústavní stížnost zčásti jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti coby zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. září 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu